Tanec s draky

28.05.2020

Trosku vleklejsi konec, nicmene opet super cteni !

15.05.2020

Poslední zatím vydaný díl. A užila jsem si ho. Někdy jsem mela problem orientovat se v ne příliš známých postavách a událostech. Ale mám ráda takovou tu jistotu vážně dobre knihy, ke které se clovek vrací hodně večerů. Takže doufejme, že další díl vyjde brzy, snad uz tohle léto...

11.05.2020

Po mdlé Hostině pro vrány jsme se vrátili k oblíbeným a zajímavým postavám, které Píseň dělaly tím správným neskutečným příběhem.
Hodnotím plným počtem, protože oproti čtvrtému dílu jsem se opět neskutečně bavil a hlavně díky tomu, že příběh už má málo společného se seriálem. Ale musím říct, že prvních 600-650 stran (což je víc jak půlka knihy) pokrývají příběhy právě všech oblíbených postav (Jon, Tyrion, Dany atd.) co se u nich dělo během "Hostiny" takže taková výplň co se dělo jinde.. ne, že by mě to nebavilo, ale když se nad tím zamyslím, klidně mohl Tanec a Hostina vyjít jako jeden velký neskutečný špalek a nic by se asi nestalo, až na bolest v rukou pří čtení:)
Celkové zhodnocení (snad prozatimních) pěti dílů Písně ledu a ohně? 4.5/5* Hostina bylo, za mě, bohužel klopýtnutí, ale s Tancem se to opět vrátilo na výsluní. Pevně doufám, že se od pana Martina dočkáme aspoň těch Vichrů Zimy a myslím, že budu mluvit za všechny, že bychom byli moc rádi, kdybychom se dočkali i Snu o Jaru.. to bohužel ukáže čas a my se můžeme jen modlit, jak ke všem bohům v Martinově epické sáze tak hlavně i k těm knižním abychom se někdy dočkali (a taky za to aby ten konec nebyl zmršený jako v seriálu:))

24.03.2020

Tak se mi konečně podařilo dočíst i pátý díl. Ale dalo to zabrat. Některé kapitoly byly velmi čtivé, na druhou stranu jiné mi přišly zbytečné nebo mohly být minimálně stručnější. Nedivím se, jak se s tím vypořádali v seriálu a jak to zkrátili. Autor si drží svou kvalitu psaní, ale celkově knihu hodnotím průměrně.

09.03.2020

Zboznuji..

24.02.2020

Trpělivě jsem se prokousal všemi pěti díly. U posledních dvou to bylo těžké. Skoro mám pocit, že všechno, co ságu na začátku tak úžasně rozjelo, se tady pomalu zastavuje. Kniha má sice 1100 stran, ale obsahuje spoustu dějově hluchých míst (naštěstí ne tolik jako její předchůdkyně Hostina pro vrány). Místy jsem měl pocit, že se nic neděje, a postavy se jen zmítají ve svých myšlenkách a emocích. Není to pravda, dějových zvratů je v knize dost, ale po tom všem, co se už událo, stěží překvapí, ohromí či zaskočí.

Uff... to byl porod. To bylo snad ještě horší, než Hostina pro vrány. Tam se to taky vleklo, ale aspoň tam byl nějaký děj. Tady mi přijde, že se vlastně nic moc nestalo, kromě pár momentů. Každopádně jsem to četla určitě 2 měsíce, ne-li víc. Jsem zvědavá na další díl. Údajně už letos v létě (v aj samozřejmě)...

18.01.2020

hltám a hltám, jediné fantasy, které mě nadchlo. chlouba moji knihovny!

04.01.2020

špalek o tisíci stránkách, utrpení a dřina, málem jsem odložil

22.11.2019

Zatím poslední vydaný díl ságy z velké většiny udržuje vysokou úroveň nastavenou v předchozích dílech, avšak celek zaskřípe, když se odnikud, jako deus ex machina, objeví další Targaryen, bez jakékoliv návaznosti na předchozí tisíce stran. Začínám pochybovat, že Martin Píseň ledu a ohně dokončí a když dokončí, tak si nemyslím, že s ním většina fandů bude spokojená.

21.09.2019

Píseň ledu a ohně miluju, ale tahle kniha mi přišla zbytečně dlouhá, jakože fakt zbytečně. Kdyby měla těch 800-900 stránek, bylo by to OK, ale tady se mi zdálo, že se pořád něco opakuje. Má samozřejmě i úžasné okamžiky a kapitoly, které jsem hltala, ale dohromady je to jen takový průměr.

19.09.2019

Čtyři hvězdy za to, že mám tušení, že bych ji někdy v budoucnu měla chuť přečíst znovu, ale ze série mi přišla nejslabší, protože ve mně vyvolávala pocit, že autor jen něco oddaluje. To oddalování je pravděpodobně jen příprava půdy pro budoucí události - aby se zdály logické, aby byly podpořené správným vývojem postav (nikoli uspěchané zvraty jako v seriálu)... jenže jelikož další kniha nepřichází hodně let, cítím se podvedená :-)

15.09.2019

Abych byla upřímná, tak musím přiznat, že úplně nevím, co přesně bych měla o této knize napsat. Na jednu stranu totiž Tanec s draky přináší propracovaný epický příběh se spoustou postav, různorodým prostředím a všemi jeho tradicemi, náboženstvími i jazyky, zatímco na druhou stranu je dílo protkané takovým množstvím popisů a nudného putování do „finální destinace“, že čtenář zkrátka neví, kdy to očekávané vyvrcholení konečně přijde. Tancem jsem se prokousávala opravdu velmi dlouho a s několika přestávkami jsem konečně dosáhla cíle. Proč jsem knihu ale nedočetla dříve?

Podle mě to částečně bylo způsobeno tím, že jsem se po Hostině pro vrány, kde chyběla většina mých oblíbených postav, tak moc těšila na tento díl, že mě do určité míry zklamal. Například kapitoly s Daenerys, Tyrionem či Jonem nebyly tak strhující jako dříve. Rozhodně tím ale nechci říct, že bych si žádnou kapitolu s těmito zmíněnými postavami neužila, to rozhodně ne, jen mi přijde důležité podotknout, že těch momentů bylo zkrátka méně než v předchozích dílech. I přes to ale samozřejmě oceňuji tanec v Meereenu v poslední části knihy spolu s, ne až tak překvapivou, poslední kapitolou z pohledu Jona.

Dále bych chtěla ocenit epilog, jenž ukazuje, že Tanec rozhodně ještě neskončil. Z postav mezi mé oblíbence patří zcela proměněný Theon Greyjoy, Melisandra z Ašaje, Barristan Selmy a Arya Stark, jejíž výcvik v Braavosu začal nabírat na obrátkách. Kapitol z pohledu Brana Starka také nebylo příliš, ale i z toho mála je vidět, že už i on bude moci v dalších dílech do příběhu nějakým významnějším způsobem zasáhnout. Co se Victariona Greyjoye týče, tak nevím, jak ho vnímáte vy, ale pro mě patří spolu s Ramsayem mezi nejzápornější postavy tohoto dílu. Potupu Cersei bylo samozřejmě také zajímavé sledovat.

Jak bych tento díl tedy shrnula? Jeho přečtením rozhodně neprohloupíte, jelikož doplňuje celou Píseň ledu a ohně a připravuje nás na samotný závěr této velkolepé ságy. Zima na sebe nenechala dlouho čekat a v příští knize ji snad budeme moci zažít v plné síle. Do té doby nám ale nezbude nic jiného než čekat...

26.07.2019

V Tanci s draky toho tolik chybí! Už před vydáním knihy bylo jasné, že navzdory vzrušujícímu názvu nebudou již z logiky pozvolného tempa vyprávění hrát ohňostrůjní veleještěři až takovou roli, jakou by jejich příznivci rádi viděli. I tak jsem ale doufal, že se dočkáme alespoň pořádného meereenského tanga – a i toto přání bylo splněno jen tak polovičatě. Schází také část postav, která si své odehrála v Hostině pro vrány, chybí velká odhalení o Jiných a jejich záměrech, která byla inzerována už jen přítomností Branových kapitol... a v neposlední řadě musí člověk oželet řinkot a běsnění nějaké té pořádné bitvy, neboť oba dva zásadní konflikty, ke kterým se v Písni ledu a ohně již delší dobu schyluje, totiž velká sněhová bitva na severu a velká zpocená bitva na jihovýchodě, byly vinou přílišné obtloustlosti textu odsunuty až do následujícího svazku ságy. Jenže: způsobuje kterákoliv z těchto absencí, že by snad Tanec nebyl skvělým fantasy románem? Ve jménu bohů starých a nových, jistěže nikoliv!

Dílo je důstojným pokračováním svých předchůdců, respektive – vezmeme-li v potaz průměrnou rychlost četby těchto návykových textů – svých předběžců. Na čelných místech místech stojí Tyrionova linie neboli sentimentální pouť po orientálních pamětihodnostech a starožitnostech, svými melancholickými akordy upomínající na dávno zesnulou slávu zašlých civilizací, a tím trochu připomínající Martinovy starší sci-fi romány a povídky záhvězdného osamění, dále pak Daenerysina linie těžkého života reformátorky aneb anatomie kulturního šoku a receptář grilovaných cvrčků s medem... a především Jonova linie, dokonalý příklad toho, jak zkonstruovat co nejdeptavější psychologický horor. Snad ještě nikdy jsem při čtení čehokoliv neměl tak vlezlý pocit toho, že je něco špatně, že atmosféra houstne hrůzostrašněji než za průmyslové revoluce a že se blíží smrtonosný pravý hák nějaké děsivé katastrofy – a to přitom většinu času jenom sčítali množství uskladněných tuřínu ve sklepeních!

Na Georgu R. R. Martinovi si nejvíce cením toho, že neustále dokáže překvapovat ve velkých otázkách i v drobnostech. Nenechává příběh plynout samospádem znuděné řeky, nýbrž ho vhání do věru nečekaných koryt, přes všemožné peřeje a úskalí. Kdo by byl čekal, že jedna z postav bude potetována na neobvyklé části těla, jiná si málem pustí do gatí při spatření želvy, další pak bude pravděpodobně zkonzumována během aktu veselého kanibalismu... a dokonce se na scéně objeví i svůdná trpaslice? A že to všechno bude současně naprosto logické a smysluplné jak z hlediska pravidel fantastického světa Západozemí (a přilehlých končin), tak z hlediska narativního? Drahý pane Martine, klidně další díl pište třeba dvacet let, pokud si udržíte tuto kvalitu!

Určitě lepší než Hostina pro vrány, nicméně už mi to přijde zbytečně moc větvené, že člověk musí někdy dlouze přemýšlet, která postava kam patří. Ale těším se, až bude vydaný další díl.

22.06.2019

Asi stejně vleklé jako Hostina pro vrány, další slabší díl. Mnoho postav.....nekdy ani nevíte o kom čtěte. Prvních 400 stran to bylo super, zajímavé,odsypalo to, ale dal tedy horší a horší, některé kapitoly za mě tedy netřeba číst, stačí si přečíst jejich poslední dvě stránky,kde se konečně k něčemu doberete a je to. Taháky byli Jon a Theon, Denearys postupně nudnější a nudnější, potěšila mě Aria a Cersei, ale premnoho stran o piklech otrokářů a neskutečně ubíjející Tyrion pro mě knihu degradovali.

07.04.2019

No....je to dlhe...tak dlhe ze keby to bolo o polovicu kratsie tak by to aj tak bolo dlhe....autor by uz mohol vynechat siahodlhe opisy myslienkovych pochodov, opisy oblecenia, opisy skonzumovaneho menu atd atd...skutocne sily s postupujucimi dielmi a narasatjucou hrubkou knih klesaju..docitane s dost velkym usili

11.03.2019

Zbožňuji Hru o trůny:-)není co dodat. Snad jen škoda, že až(jestli vůbec)bude další díl, uvidím už závěr seriálu a pak je divné zakončit třeba jinak knihu.

Tahle série má jen jednu chybu, klade svojí laťku tak vysoko, že už vám bude připadat jakékoliv další fantasy jako šíleně nedokonalé. Takže se budete zbytek života stále vracet k písni ledu a ohně s pocitem, že jste ustrnuli v jednom bodě a nijak se nevyvíjíte. Kdo to cítí stejně, tomu doporučím Brandona Sandersona a jeho Archiv bouřné záře, nic jiného se písni ledu a ohně ani omylem neblíží.