Tajuplný ostrov
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44701/bmid_tajuplny-ostrov-Efw-44701.jpg
5
1490
193
Za americké občanské války „Severu proti Jihu“ uprchne balónem z jižanského zajetí skupina pěti seveřanů vedená Cyrusem Smithem. Jejich balón je větrnou smrští zahnán nad moře, kde je zničen, a uprchlíci se zachrání na pustém ostrově v jižním Tichém oceánu, 2000 km od nejbližšího obydleného místa, ostrovů Polynésie. Na počest amerického prezidenta a bojovníka proti otrokářství Abrahama Lincolna jej nazvou Lincolnův ostrov. Po zajištění holého života využijí trosečníci všech svých vědeckých a technických znalostí a přírodních podmínek ostrova k vybudování pohodlného sídla. Ve skupině trosečníků jsou zastoupena různá povolání (inženýr, lodní tesař, novinář, přírodopisec), je tu vedle nedospělého chlapce také černoch a později dokonce i bývalý trestanec Ayrton (postava z Vernova románu Děti kapitána Granta), kterého trosečnící našli na blízkém ostrově Tabor. Ti všichni spojí síly, aby přemohli svízele svého postavení a ovládli přírodu ve svůj prospěch. Edice Podivuhodné cesty, svazek 1.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1957 , SNDK - Státní nakladatelství dětské knihyOriginální název:
L'ile mystérieuse , 1874
více info...
Přidat komentář
Jako dítě bych byla z knihy unešená. Vynalézavost inženýra by mě uchvacovala. Teď jako dospělého člověka mě tato kniha spíš bavila naivitou. Nedokážu si představit, že by někdo měl takové rozsáhlé znalosti a dokázal z ničeho vybudovat takové velké BUM. Když přivřu oči při tomto mém dojmu, tak musím uznat, že se mi četla krásně. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Byla jsem zvědavá, jestli se trosečníkům povede dostat domů nebo ostrov se stane jejich trvalým domovem a o to přeci hlavně jde, aby čtenář nechtěl knihu odložit.
Proč jako milovnice Verna nemůžu dát na takovou klasiku vyšší hodnocení, shrnul za mě níže _mira.l_. Nemám, co bych k jeho komentáři dodala. Vypracovat se během pár měsíců z trosečníků s prázdnýma rukama na hrdé /vy/budovatele průmyslového centra, to by nedali ani sovětští úderníci!!! A přesně tohle mi na Tajuplném ostrově vždycky vadilo. Technologický optimismus a "nezlomnej lidskej duch" je moc fajn věc, ale... nějak jim to všechno šlo moc snadno a rychle, to se pak hrdinům těžko fandí a drží palce...
Knihá mého dětství, kterou jsem v nedávné době opět přečetl. U této knihy chvíli trvá, než se člověk začte, ale pak to stojí zato. Už jako malý kluk jsem obdivoval vynalézavost a inteligence pana Cyruse Smithe a jeho společníků. Pro milovníky robinzonád je tato kniha uplně stvořená. Za mě 4 hvězdy.
Znovu jsem si knihu přečetl a dýchlo na mě dětství, ta tajuplná aura, co člověka obklopuje, když leží pod socialistickou peřinou a socialistickou baterkou si svítí na písmenka pojednávající o světě, kde socialismus neměl místo, o světě plného nadšení a víry v pokrok a v neposlední řadě o světě plného dobrodružství. S dnešními knihami to nedovedu srovnávat právě pro ty reminiscence na dětství, ale obecně jsou v mnohém pořád ještě dost kouzlené, kouzelnější, než současný styl. Tajuplný ostrov není navíc úplně nejlepší Verneovka, snad jedna z nejlepších, ale ne nejlepší. Tou pro mě bude navždy Cesta kolem světa za 80 dní
Já mám z téhle knihy zatím dost rozporuplné pocity. A volím poměrně netradiční postup napsání komentáře, resp. jeho začátku, ještě před dočtením knihy. S hodnocením počkám až po dočtení.
Deseti-, dvanáctiletý kluk, hltající Verneovky jedním dechem, tady asi zažívá jakýsi "verneovský orgasmus", ale na mě to už bohužel moc nefungovalo. Je celkem dost věcí, které mi tu nějak "neštimovaly".
- Co třeba taková lupa, zhotovená slepením dvou hodinkových sklíček pryskyřicí, aby se o pár odstavců dále sklíčka ocitla zpátky v hodinkách? Ale to je asi to nejmenší.
- Dva nože získané rozlomením kovového psího obojku? ...si to pořád nějak neumím představit. (A nejen to...)
- Prakticky na povrchu ostrova sopečného(!) původu nachází trosečníci - e-e, pardon, kolonisté železnou rudu a uhlí. Hmm, čím to vykutali, holýma rukama, když v té době neměli vůbec nic? Uhlí muselo být asi černé a slušné kvality, jinak by ho těžko mohli použít pro tavení železné rudy a výrobu železa. No, nevím, nejsem geolog, ale mám o vzniku a uložení černého uhlí trochu jiné znalosti, než že se vyskytuje na geologicky možná poměrně mladém ostrově sopečného původu prakticky na povrchu. A propos, primitivní vysokou pec si zařizují vlastně pár dní po příchodu na ostrov...
- Chemická "továrna" na výrobu kyseliny sírové, dusičné (dají se opravdu skladovat v primitivní hliněné nádobě??), ledku, nitroglycerinu, vše vyrobeno s naprostou samozřejmostí vlastně na koleně - no tak to už jsem se docela smál.
- Odstřel skály - čím vrtali v tvrdé žule otvor pro nálož? Primitivními železnými nástroji?
Mám přečtených zatím asi 150 stran a jsem docela zvědavý, čeho se dočkám dál.
________
Dočkal jsem se mnohého, kolonisté provádějí zemní práce všeho druhu, taví sklo, pečou chleba jakobynic - vzpomeňme na nesnáze Robinsona při pečení chleba, postaví si telegraf, vyrobí galvanický článek.... A UŽ DOST!!!
Já bych řekl, že to Verne asi až malinko přehnal. Stejně tak vetkání dalších dvou románů. Že se setkají s Ayrtonem z Dětí kapitána Granta, to bych ještě pochopil, ale dohled tajemného dobrodince, ze kterého se vyklube kapitán Nemo, to už z toho aspoň pro mě udělalo trochu frašku.
Nedá se nic dělat, tomuhle románu už jsem asi odrost, za mě tři * a víc ani cípek.
Knížku jsem celou nepřečetla, jelikož mě tolik nebavila.. Jules Verne je výborný spisovatel, o tom žádná, ale asi mě víc baví jiná literatura..
Klasika, kterou jsem si prostě nemohla nechat ujít ....a nezklamala, čte se hezky, jen některé pasáže jsou trochu zdlouhavé, každopádně závěrečné odhalení tajemství je super.
Jedno ze základních děl dobrodružné literatury . Tyto knihy snad patří k zlatým fondům
vazačské a knihařské práce . Dnešní knihy tolik nevydrží a za takové dva roky začnou padat stránky a kniha se rozklíží . Nemáme se čím chlubit ! Ale , kniha z tohoto roku je opravdu krásná a stojí za přečtení . Dávám jí přednost před volným překladem pana Neffa . Četl jsem jí asi šestnáctkrát za celý svůj život . A pan Verne se bude číst stále i za sto let !
Jak já tyhle verneovky miloval... Ten minulý čas je tak trochu záměrný, neboť dnes mi chybí to nejpodstatnější. Do těch klukovských pocitů se už člověk prostě úplně nevžije. Ne že bych to občas nezkusil, vezmu ty skvosty do ruky, pohladím jejich krásné, opravdu úžasné přebaly, zkusím se začíst, ale už to není ono... Už to nikdy nebude poprvé, kdy jsem dychtivě prožíval děj a nevěděl, jak to dopadne, chybí tomu bezstarostnost prázdnin, parta kluků, babička a děda, červená pěnivá lepivá malinovka nebo žlutozelená divná amára...
Dostat takovouhle knížku za vysvědčení 30. června s vidinou celých prázdnin před sebou, to je absolutní štěstí... A to se mi přesně stalo s Tajuplným ostrovem....
Pokud si dobře vzpomínám - možná ovšem právě těmi okolnostmi - byl mi ještě bližší než Dvacet tisíc mil pod mořem. A to už je tedy co říct. Z té trilogie, velice volně dějově svázané, jsem naopak vůbec nečetl Děti kapitána Granta. Několikrát jsem si je prohlížel, ale nikdy mne nelákaly natolik, abych je opravdu přečetl. Navíc když Verne napsal tolik jiných, lákavých knížek.
Ten dělá to, a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc! Je to poklad světové literatury!
Asi nemá cenu komentovat tuhle knížku, jako dítě jsem jí miloval, teď jsem jí dočetl stejně rychle jako tenkrát, ale už se na ní trošičku dívám jinýma očima. Jejich úspěchy, štěstí a až neuvěřitelná souhra krásných dobrých náhod je obdivuhodná.
Věčná klasika. Z dnešního pohledu by se tomu sice dalo ledacos vytknout (así délka, místy moc detailní a rozvleklé popisy), ale když uvážím, kolikrát jsem se tím jako kluk prokousal (a ještě si to asi tak ve třiceti jednou nostalgicky zopakoval), tak se tomu nic jiného než plný počet dát nedá.
Robinson Crusoe mi prišiel príliš krátky, Tajuplný ostrov mi prišiel príliš dlhý. Pána Verna mám v úcte, ale toto už trošku prepískol. Príliš sa asi spoliehal na zhovievavosť svojich čitateľov, pretože toľko šťastných náhod a hlavne toľko skrz-naskrz ušľachtilých mužov na jednom mieste, to je rarita a tiež vysoký stupeň nepravdepodobnosti. Až mi to liezlo na nervy, ako sa dalo správanie postáv predvídať. Každý z hlavných postáv bol verný, zásadový, dobrého srdca, no všetky dobré vlastnosti, ktoré len máte poruke, si k tomu pripočítajte. Cyrus Smith bol chytrý ako google (dnes už je pojem "chytrý jak rádio" zastaralý), čo prisudzujem radšej tomu, že v tej dobe bolo nových priemyselných poznatkov práve toľko, čo by jeden človek vládal obsiahnuť svojím intelektom aj pamäťou. Dnes už by nemal šancu ťahať zakaždým esá z rukáva. Čo mi ešte strašne bilo do očí, bolo to, že tam bolo šesť chlapov, ale ani jednému ani na okamžik neprišla na rozum žena. Nie som žiadna feministka, len uvažujem, že každý normálny chlap rád myslí na ženu a to celkom často (či už je to jeho priateľka, manželka, dcéra, matka, [svokra asi nie, hehe], alebo hoci len nejaká cudzinka, o ktorej sníval, že ju dostane). Takže to všetko mi pokazilo celkový dojem z knihy a rušilo ma to v tom, aby som si dej úplne vychutnala. Slabé 4 hviezdičky.
Když pominu Honzíkovu cestu a Čuka s Gekem, knihy které nám byly povinně vnuceny ve škole, tak Tajuplný ostrov, byla moje první přečtená kniha a musím říct, že jsem se díky ní stal čtenářem. Přeci jen 564 stran to už je na osmileté dítě pěkná porce. Každopádně styl kterým psal Verne byl natolik poutavý, že mne zcela pohltil a později jsem přečetl všechny verneovky přeložené do češtiny. Verne byl prostě spisovatelem mého mládí.
Neznámý ostrov, trosečníci z balónu, tajemná, téměř všemocná bytost, dobrodružství.. To je prostě Verneovka a na ty já nedám dopustit.. Nádherný příběh, který prostě chytí za srdce každého, bez rozdílu věku a pohlaví..
Podle mého soudu nejlepší verneovka ze všech. Kdyby bylo deset hvězdiček, dostala by je.
Jak se říká - co člověk to názor. Mě kniha bavila a celá byla skryta pod rouškou tajemné bytosti, ale konec mě docela zklamal. Celý děj je napsaný, jako by se to opravdu mohlo stát, ale konec na mě působil odbytě a zabil celý můj zprvu dobrý dojem z knihy.
Štítky knihy
zfilmováno ostrovy trosečníci dobrodružství rozhlasové zpracování Tichý oceán, Pacifik
Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Kniha Tajuplný ostrov je v
| Právě čtených | 23x |
| Přečtených | 2 321x |
| Čtenářské výzvě | 167x |
| Doporučených | 164x |
| Knihotéce | 933x |
| Chystám se číst | 336x |
| Chci si koupit | 57x |
| dalších seznamech | 21x |
Proč tady tolik lidí kritizuje knihu od zakladatele vědeckofantastické literatury za to, že se některé jeho pasáže vymykají realitě? Rozebírat něco takového mi přijde úplně zbytečné, protože ač byl Jules Verne velkým zastáncem vědy a geografie, tak po takovém rozebírání každé nesrovnalosti si můžete všechny Verneovky vyhodit rovnou do koše. Navíc o tomhle knížka přece není.
Tajuplný ostrov nabízí pohled na lidskou soudržnost a vynalézavost, která díky tomu optimističtějšímu pohledu byla mnohem čtivější, než ostatní Verneovky.