Tajomstvo Agathy Christie

20.11.2023

Autorka ukázala velkou odvahu tím, že se pokusila napsat románovou fikci o počátcích života slavné spisovatelky až do konce roku 1926. Četl jsem životopis paní Christie i knihy o jejím tajemném zmizení a znovuobjevení se. Doufal jsem, že to nebude jenom "červená knihovna", ale možná se objeví i něco z toho "tajemství". Marně. Neobjevilo se vůbec nic.

18.10.2023

Zklamání (nuda, krkolomnost a nevěřícnost): autorka sice vyšla z Agathina životopisu (jinak by to ani nešlo, a přiživila se na něm jako mnoho dalších) a vyfabulovala chybějící část, tedy chybějící dekádu před Vánoci 1926, ale v jejím podání se mi nelíbilo ani pojetí života od vdavek 1912 do objevení se 1926, ani pojetí hlavních postav.
Agathu představila jako totální husu, která visí od prvního okamžiku na Archiem jako na ztělesnění láskyplného anděla, dělá pro něj první poslední, a přestože roky ví, že to neklape a že ji vlastně vůbec nemá rád, chce své manželství zachránit (a trpět ho dál?)...! Proč? Už si dobře samostatně vydělává, má úspěch s psaním, dělá to, co ji baví, zabezpečená i do budoucna je, vztah s Rosalind těžko může nějak zvrátit k lepšímu (proč nebyl dobrý, to je v knize taky poněkud vachrlatě a předpojatě podáno)...
Archie je vylíčen jako slaměný panák, necita, studený čumák, ohavná povaha skrznaskrz (jeho později zdůrazňované vlastnosti vůbec neladily s jeho výcvikem a nasazením v Královském letectví za Velké války). Oba mi přišli značně nevěrohodní, jak v jednání, tak v zaznamenaných myšlenkách.
A samotné vyšetřování dle mého bylo rovněž poněkud nevěrohodné, pomalé, zvláštní. Autorčino "ohromující a geniální" řešení mi rovněž přišlo poněkud přitažené za vlasy. Neladilo to s Agathinou povahou, jak ji sama autorka vylíčila - zlomyslně až zlovolně vymyšlená a do puntíku provedená zápletka pomsty na manželovi a jeho milence, ještě v době, kdy žadonila o Archieho návrat k rodině? Navíc nějak díky slabosti pro spisovatele detektivek (přes známý princip, že spisovatel má psát o tom, co zná) naivně nevěřím, že by spisovatel páchal (a dovedl naplánovat) vraždu (a jako taková je zde zápletka vlastně představena), samozřejmě až na nějaké temné výjimky.
Pro mne celé nevěrohodně a schematicky podané, s divným málo čitelným stylem s mnoha donekonečna opakováními myšlenek, událostí, a to naprosto stejnými slovy (z "cesty po Britském impériu" se mi po třicáté už dělalo špatně, pokaždé to šlo opsat jinak, ale ne). Navíc mi vadil jakoby archaičtější jazyk, který autorka/překladatel používal, např. hořící líce, ručka dítěte (Rosalind nebyla miminko, nějak se mi to proto opět v neustálém opakování nezdálo), přitom 20. léta minulého století už po takovém jazyku rozhodně nevolají.

(SPOILER) Na knihu jsem byla zvědavá, protože knihy paní Christie mám ve velké oblibě (trochu rodinná úchylka :-D ).
Překvapila mě forma psaní. Čekala jsem, že bude děj vyprávěn z pohledu autorky detektivek a bude prezentován jako klasický příběh v průběhu daných jedenácti dnů.
Jelikož jsem zatím nečetla Agathin životopis, líbila se mi tato část knihy - i když si ho teď už budu muset přečíst, abych porovnala "upravené" části :-D
Druhá půlka příběhu byla pojatá celkem zdlouhavě a ne tak poutavě. Navíc mě rozčilovaly neustálé narážky na "pokyny", o kterých jsme toho moc nevěděli.
Závěrečné objasnění záhady se mi líbilo a musím uznat, že je to zajímavý (a pro mě i uvěřitelný) nápad.
Celkově bych hodnotila jako necelé 4 hvězdy, protože Vás kniha nevtáhne do děje a některé části byste radši přeskakovali... Asi tak 3,75* :-D

27.10.2022

Knize dávám plný počet, protože se mi neuvěřitelně dobře četla ;-). Samozřejmě mne v první řadě zaujalo téma, protože Agathu Christie a její detektivky mám moc ráda už celou řadu let. O jejím zmizení vím také, kdysi dávno jsem viděla i filmovou verzi, která ovšem předkládá úplně jiný příběh než tato kniha ;-). Pravdu se již nikdy nedozvíme, proto se můžeme pouze domýšlet, co se asi v těch jedenácti prosincových dnech roku 1926 odehrálo... A autorka ve své knize nabízí dost dobře možné vysvětlení záhadného zmizení paní Christie. Příběh je vyprávěn ze dvou různých pohledů a odehrává se také ve dvou časových rovinách. Zatímco všechno kolem jejího zmizení je vyprávěno z pohledu jejího manžela Archibalda, sama Agatha se ke slovu dostává v tzv. manuskriptu a vypráví, jak svého manžela potkala a jak probíhalo jejich manželství. To se mi opravdu líbilo a navíc mi to moji oblíbenou Agathu přiblížilo po její lidské stránce, i když jsem ji ne vždy chápala - hlavně pokud šlo o její rozhodnutí upřednostnit manžela před dítětem. Předpokládám ovšem, že se jedná o fikci, proto jí to s lehkým srdcem odpustím :-). Autorka všechno popsala tak živě, až to čtenáři dává pocit, že je sám součástí pátrání. Na závěr bych už snad jen dodala, že se jedná o skvělou knihu - je z ní doslova cítit pečlivá příprava, kterou tématu autorka věnovala, a i za to si zaslouží velkou pochvalu...

06.07.2022

Niečo na motív Gone Girl. Aj ked príbeh bol iba fikcia, ktorú si autorka vymyslela na základe poznatkov zo záhadného zmiznutia Agathy Christie, bol zaujímavý a aj celkom uveritelný. Nikdy nebudeme vedieť ako to bolo naozaj tak prečo nie práve takto?

09.02.2022

Záhada Agathinho zmiznutia zostane záhadou navždy. Preto som ku knihe pristupoval ako k príbehu, ktorý autorka napísala, zbeletrizovala na základe dostupných faktov. Hovoril som si, že musela mať veľkú predstavivosť, aby dala dokopy všetky údaje spôsobom uveriteľného príbehu (o ktorom vieme, že reálny nie je, i keď sa tak - podvedome - tvári).
Kniha je rozdelená na dve časti: prvá má dve línie - od zoznámenia s manželom po zmiznutie a vyšetrovanie zmiznutia, druhá je rozuzlenie, čo sa vlastne stalo, ako sa to stalo a prečo sa to stalo.
A práve na túto druhú časť si treba počkať, podľa mňa riešenie, s ktorým prichádza autorka, stojí zato!
Avšak, netreba zabúdať, že kniha ako taká je fikcia. Svojím spôsobom sa autorke podarilo to isté, čo Agathe: prísť s prekvapujúcim rozuzlením.

13.11.2021

Zajímavě pojatá epizoda ze života Agathy Christie. V příběhu jdou proti sobě dvě dějové linie, které se na konci spojí. V první je Agathino vyprávění o historii jejího prvního manželství a ve druhé průběh pátrání po jejím zmizení očima jejího manžela. Celý příběh ukazuje pravdivost rčení, že chováš-li se jako hadr, tvé okolí s tebou jako s hadrem jedná. Ovšem všechno zlé je k něčemu dobré. Z Agathy se stane Osobnost a nakonec i ten dobrý manžel se najde (ale to je jiný příběh). Budu si muset znovu přečíst Vlastní životopis paní Christie, abych si osvěžila, jaká byla pravda a kde popustila autorka románu uzdu své fantazii.

04.10.2021

V prosinci roku 1926 Agatha Christie zmizí. Její manžel ani dcera nemají tušení, kde by mohla být, a tak celá Anglie rozpoutá dosud nevídané pátrání. O jedenáct dní později se paní Christie objeví stejně záhadně, jako zmizela. Tvrdí, že si nic nepamatuje. Autorka Marie Benedict v knize odhaluje čtenářům svou myšlenku, jak to před mnoha lety mohlo být.
Už od 15ti let jsem velkou fanynkou A. Christie a možnost přečíst si tento jedinečný pohled na její záhadné zmizení jsem si nemohla nechat ujít. Již od začátku knihy jsem stále přemýšlela, zda autorka táto knihy povede své kroky správným směrem a vzdá tak holt jedné z nejlepších spisovatelek na světe.
Kniha obsahuje dvě časové linie, které se v závěru knihy propojí. Jednak rukopis, částečně inspirovaný skutečným životem Agathy. A za druhé smyšlenou linku odhalující teorii, kterou pro nás autorka připravila. První linka začíná v roce 1912 a druhá v roce 1926. Z počátku mi přišlo, že autorka této knihy začala s první linkou zbytečně hluboko do minulosti. Nicméně se později ukázalo, že pro pochopení příběhu to bylo zcela nezbytné. A mnoho čtenářů jistě uvítá pohled do dvacátých a třicátých let minulého století a poodhalení tehdejších zvyků a mravů. (POZNÁMKA: Ráda bych doporučila přečtení vlastního životopisu A.Ch., aby byl čtenář schopen rozlišit fikci autorky od skutečného života Agathy)
Samotná teorie autorky mě nadchla a jako celkový nápad to jen a jen chválím. Zápletka byla dobře promyšlená. Nicméně samotné zpracování mě příliš nezaujalo. Nejspíše jsem čekala, že autorka vloží do psaní zápletky také trochu Agatina stylu. To se bohužel nestalo a druhá dějová linka se téměř 2/3 knihy neuvěřitelně vlekla a nepřinášela čtenáři žádná zajímavá fakta a drobná odhalení či vodítka.
Samotný závěr, který nám autorka připravila, vykreslil dle mého Agathu v opravdu nemilém světle. Jednak jako autorku brilantních románů, ale zároveň jako pomstychtivou manželku. Nicméně je to jen pohled autorky na celou situaci a ten respektuji, ačkoliv mě trochu mrzí v jakém světle z toho Agatha vychází.
Až na několik kapitol z druhé časové linky se knize nedá upřít její čtivost a zajímavě zpracovaný námět. Ačkoliv mě trochu zklamalo zpracování a konec bych si přála vidět jinak, myslím, že autorka knihy se s 11 záhadnými dny poprala výtečně. Mám jisté, výše zmíněné, výhrady, které vedou k mému hodnocení 3/5 hvězd. Nicméně jako zajímavou fikci pro fanoušky Agathy vám knihu doporučit mohu. Je to vcelku příjemné překvapení, ale příliš velké sousto pro autorku.

30.09.2021

Příběh o slavné spisovatelce Agatě Christie a její velké záhadě. V roce 1926 Agatha jednoho dne prostě zmizela. Našlo se její auto na břehu jezera, ale jinak žádná stopa. Po jedenácti dnech se Agatha objeví, ale tvrdí, že si nic nepamatuje. Záhada, která dodnes nedá mnohým spát. Autorka Marie Benedict v knize ukazuje svůj pohled, jak to vlastně tenkrát mohlo celé být.

V knize sledujeme dvě časové roviny – pohledem Agathy a to od roku 1912, kdy se seznámila se svým budoucím manželem. Druhá rovina je pohledem jejího manžela Archieho a to ode dne jejího zmizení. Na konci se oba příběh prolnou a my si všechno pospojujeme a můžeme si tak na celé zmizení udělat svůj názor.

Ze začátku jsem měla trošku problém, kdo je kdo a kde se zrovna nacházíme, ale po pár stránkách jsem měla jasno a pak už se to četlo samo. Celkově to bylo hodně čtivé, poutavé, napínavé i tajemné. Díky krátkým kapitolám, text doslova mizel před očima a čím dál jsem se v knize dostala, tím větší jsem měla potřebu pokračovat, abych se dozvěděla, jak to vlastně celé bylo.

Co mě také moc bavilo, byl pohled do společnosti mezi lety 1912 až 1926. Jak to tenkrát chodilo, jaká byla výchova dívek, jak se mladí bavili a seznamovali a jak trávili svůj volný čas. Velice zajímavá byla také část o tom, jak Agatha vydala svou první knihu, jaká k tomu byla cesta a co tomu předcházelo. Zabrousíme i do její rodiny, jaké měli mezi sebou vztahy a celkově, jak Agatha žila.

Ať už se tenkrát v těch jedenácti dnech stalo cokoliv, autorka nám hezky naservírovala jednu z možností, jak to mohlo být. Sama se přitom inspirovala povahou paní Christie a zapojila tam až detektivní a promyšlenou zápletku, jakou by Agatha mohla vymyslet.

Od Marie Benedict jsem přečetla knihu Lady Clementine, která mě naprosto uchvátila a moc Vám ji doporučuji. Možná i proto jsme měla od této knihy stejně vysoká očekávání, a to je u mě někdy problém. Knížku Vám mohu s klidným svědomím doporučit, moc ráda jsem si ji přečetla, čtení jsem si užila, ale Lady Clementine je Lady Clementine .

23.09.2021

Na knihu jsem byla, jako skalní fanoušek Agathy Christie, velice zvědavá a moc jsem se na ni těšila.
Neznám lepší knihu než jsou její "Černoušci."
Samotná kniha mě od začátku zaujala stylem vyprávění.
Příběh je psán ze dvou pohledů-samotné Agathy a pak jejího manžela Archieho.
Kapitoly jsou kratší, což mi velmi vyhovovalo, v postavách se čtenář neztrácí, není jich tam příliš.
Hlavní linka příběhu je popsána v anotaci, takže jsem předběžně věděla, o co půjde.
Agatha je líčena z počátku spíš jako důvěřivá žena, která jako Fénix na konci knihy vstane z popela. Z naivní podváděné ženy se stane silnou, sebevědomou ženou, přesně takovou, jakou ji čtenáři znají. Ze začátku kvůli Archiemu odsouvá své štěstí i dítě, jen aby se manželovi zavděčila, ke konci poznává, že její oběť byla marná. Archie je sebestředný sobec, který má rád jen sám sebe, postupně tedy i svou dceru. Nicméně se na nikoho a nic neohlíží a jde si tvrdě za svým.
Díky jeho románku a cílem se s Agathou rozvést, se zrodí ve spisovatelce důmyslný plán hodný jejímu spisovatelskému umění.
Věděla jsem, že Agatha se najde, přesto závěr knihy mě překvapil. Od začátku až do konce jsem sympatizovala s Agathou. O co jiný by mohl být její život, kdyby si vzala jiného muže, toho správného a milujícího. Ale třeba by se z ní nestala tak skvělá spisovatelka. Kdo ví...
Kniha se mi líbila, splnila má očekávání a dávám plný počet hvězdiček.

Já to nedočetla, nějak to nešlo.....tak ani nebudu hodnotit :(