Tajný deník Hendrika Groena
Hendrik Groen
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/344833/bmid_tajny-denik-hendrika-groena-JxT-344833.jpg
4
285
107
Hendrik Groen série
1. díl >
Hendrik Groen je sice starý, ale sám nemá staré lidi rád. Ještě si chce na světě něco užít! Nechce jen popíjet slabý čaj a pěstovat muškáty, jako to dělají jeho vrstevníci. O svém životě v domově důchodců si píše deník, v němž odhaluje všechny své vzestupy a pády, například pokus o založení anarchistického klubu Staří-ale-ne-mrtví. A když se k němu nastěhuje žena, po které vždy toužil, podnikne něco, co bude mít zábavné, něžné, ale i devastační následky.... celý text
Přidat komentář
Poslechnuto jako audiokniha. Zajímavé, takové jiné... důchodci v akci zaujali, občas to malinko drhne, trošinku nudí, ale jinak fajn.
Kniha mne příjemně překvapila, i když se nečetla úplně lehce. Přestože vypravěč Hendrik umí být vtipný, občas jsem zamáčkla slzu dojetí.
Trávit podzim svého života bych nechtěla v domově důchodců. Ale pokud tomu tak bude, chtěla bych mít kolem sebe partu z klubu Staří-ale-ne-mrtví. A hlavně citlivého a empatického Hendrika.
Překvapilo mne, že nizozemští důchodci řeší úplně stejné problémy jako ti čeští. A to brblání asi nezáleží na státu, ale na lidech. Proto mi byl sympatický Hendrik, který nebrblal, ale konal. Jako třešnička na dortu na mne působily často "nekorektní" Hendrikovy průpovídky.
Z této knihy jsem měla takové rozporuplné pocity. Byla taková zvláštní.
Na jednu stranu souhlasím, že by se o životě seniorů v pečovatelských domech, stáří a umírání mělo mluvit. Na druhou stranu to bylo místy podáno dost drsně a nejsem si jistá, jestli takto by se starý člověk sám o sobě vyjadřoval.
Naštěstí tam byla i hodně veselá místa.
Za mě jedna z nejlepších knih, co jsem letos četla. Občas plná naděje, občas smutná, jako život sám.
Tajný deník někoho, kdo si říká Hendrik Groen (nebo je to opravdu skutečná postava?), je natolik lidský a tak krásně "obyčejný", že vám na tváři přistane úsměv a zůstane tam až do poslední, třistadevadesáté strany. Úsměv přes slzu v oku, protože Tajný deník Hendrika Groena je stejnou měrou vtipný jako smutný. Inu jako sám život :-)
Milé, tragikomické, opravdové, místy žalostné čtení o staříkovi v domě pro staré, o posledních věcech příjemných a hlavně o těžkostech stáří nepříjemných. Přes všechnu snahu, aby deníkové zápisky Hendrika vyzněly pozitivně, působí kniha depresivně, ale bohužel tak to asi je, stáří je neveselé.
Vcelku milé čtení. Kdyby takový náhled na svět, jako Hendrik Groen, měla minimálně polovina seniorů.....Nicméně místy jsem přeskakovala pasáže, knihu průběžně odkládala a rozhodně nemůžu říct, že jsem jí přelouskala s nadšením. Ale jako takhle, neurazí, a ve chvílích nudy bych příště sáhla po nějaké jiné knize.
Kniha popisuje život starých lidí v nizozemském domově důchodců očima jednoho jeho nezahořklého obyvatele. I když psaná celkem vtipně, není veselá. Člověk si uvědomí neodvratitelnost postupné bezmocnosti stáří. A také smutek nad tím, jak dnešní "vyspělá" společnost péči o staré lidi vlastně nezvládá. Kniha je ale čtivá, postavy sympatické, a rozhodně podporuje pochopení potřeb nejstarší generace.
Moc milá, i když v podstatě dost depresivní knížka. Přestože pojednává o vážných věcech, je napsaná s nadhledem a humorem, takže případní zájemci se nemusí bát, neprojednávají se v ní navážno složitá témata.
Myslím, že skutečný život v domově důchodců (nebo jak se vlastně správně tyto domovy jmenují) je ještě daleko smutnější, než autor popisuje. Proto taky kniha putovala do čtenářské výzvy "místo, na kterém bych se nechtěla ocitnout".
Docela příjemná milá kniha. Některým pasážím jsem se i nahlas a od srdce zasmála a celkově bych řekla, že se mi kniha líbila. Ale... pokračování už číst nebudu, myslím, že stačilo.
Dlouho jsem přemýšlela, co o této knize napsat. Je vtipná i smutná, ale ani jedno z toho nepůsobí prvoplánově. Jak v amsterdamském domově důchodců plyne den za dnem, postavy vám víc a víc přirůstají k srdci. A stejně jako Hendrik, dobré i špatné zprávy prostě musíte brát tak, jak přicházejí. Moc se mi líbí ten nadhled, kdo z nás by nechtěl mít v takovém věku aspoň pár ztřeštěných nápadů klubu Staří-ale-ne-mrtví a jiskru v oku ;) Deník ve mně zanechal spoustu nezodpovězených otázek, ale taky takový zvláštní klid v duši. Nevím, jak jinak to popsat.
Deník "rebela" Hendrika Groena žijícího vamsterodamském domově důchodců. Místy vtipné,ale převážně smutné až depresívní. Krásný projekt Staří-ale-ne-mrtví
Typický život starých lidí, nuda a smířit se že je člověk starý. Není to můj žánr, takže mě nebavila.
Po dlouhé době knížka, od které jsem se neodtrhla. Knížka, která přináší nápady a chuť do života, bez ohledu kolik vám je teď. Není třeba čekat se zakládáním klubu, za 50 let už ho budeme mít pořádně rozjetý. I přes vše, co se událo na konci, je celkové vyznění milé a optimistické.
Tajný deník o životě v domově důchodců pro mě nebyl humoristickým románem, to určitě ne. Jsou tu často vtípky nebo humorné hlášky, ale celkově je román od začátku až do konce vlastně velmi smutný a depresivní. Věrohodně popsaná smutná a tvrdá realita. Hlavní hrdina je sympatický a jejich klub "Staří - ale - ne - mrtví" je skvělý, ale jinak jen smutno. Výborné bylo široké řádkování, protože se kniha dobře četla, ale později jsem už některé odstavce jen přelétla pohledem a hledala nějaký zajímavější děj.
Jak se stát rebelem v domově důchodců aneb jsme staří, ale zatím nejsme mrtví. Tak by se tahle knížka taky mohla jmenovat. Podobně se totiž rozhodlo pojmenovat svůj neoficiální klub několik přátel z amsterodamského domova, kteří se snaží ze zbývajících let života vytlouct to nejlepší. Konečně, kdo má větší právo na to, žít ze dne na den, než právě oni. Všichni mají přes 80, už toho moc nenachodí, vesměs mají víc nemocí než vlasů. Ale dělají co můžou.
Je to někdy veselé, někdy dojemné, často oboje najednou. Za mě hodně povedená knížka a plný počet bodů.
Asi třetinu jsem přečetla, další část prolistovala a konec, asi třicet stránek, opět přečetla.S ironií popsané "čekání na konec života" v jakémkoliv zařízení pro seniory nejen v Norsku. Celkově na mne kniha působila depresivně. Naštěstí znám lidi 80 + kteří žijí aktivním životem. A doporučení těm, kteří někoho v podobném zařízení mají, neomezte návštěvy jen na svátky.
První polovinu knížky jsem byla nadšená. Vtipné, něžné, smutné a moudré čtení. Bohužel se témata a pocity opakovaly stále dokola. Proškrtané verzi bych dala hvězd pět.
Štítky knihy
Holandsko humor stáří nizozemská literatura senioři Nizozemsko nový začátek humoristické romány fiktivní deníky domov důchodců
Autorovy další knížky
Kniha Tajný deník Hendrika Groena je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 387x |
| Čtenářské výzvě | 87x |
| Doporučených | 20x |
| Knihotéce | 139x |
| Chystám se číst | 194x |
| Chci si koupit | 34x |
| dalších seznamech | 5x |
Otevírala jsem tuto knihu s obavami, ale velmi mile překvapila, super akční důchodci, kteří si snaží užívat život, vtipné pasáže, takovou partu v důchodovém věku bych taky uvítala