Tajná kronika Mongolů

Tajná kronika Mongolů https://www.databazeknih.cz/img/books/95_/95105/bmid_tajna-kronika-mongolu-q8k-95105.jpg 5 4 4
Koupit Koupit eknihu Antikvariát

Nejstarší dochované literární dílo v mongolštině a nejstarší pramen mongolské historie. Byla napsána ve 13. století anonymním autorem po smrti Čingischána a byla objevena v polovině 19. století tehdejším předním ruským orientalistou Palladiem Kafarovem a od té doby ji vědci nejednou věnovali pozornost. Kniha líčí původ rodu proslulého Čingischána (1162–1227) a dobu jeho vlády, která je zároveň dobou vzniku mongolského národa. Autor však nezůstal jen při suchém kronikářském záznamu, ale proplétá jej dramatickými epizodami a poezií. Přitažlivost a objevnost Tajné kroniky Mongolů spočívá nejen v poznání života tohoto národa, ale i v tom, že ony divoké a barbarské hordy, které kdysi pronikaly i na naše území a udržovaly v hrůze celou Evropu, byly velmi pevně a důmyslně organizovanou armádou, a že kulturní a společenské poměry někdejší Střední Asie nebyly zdaleka tak prosté a nekomplikované, jak se jevily evropským současníkům. Z mongolského originálu přeložil, doslov napsal a mapu navrhl Pavel Poucha. Vydání 2., v Nakladatelství Lidové noviny 1. vydání.... celý text

Literatura světová Historie
Vydáno: , NLN - Nakladatelství Lidové noviny
Originální název:

Mongchol-un niuča tobčaan


více info...

Komentáře 4

Recenze 1

Hvězdičky 4

Přidat komentář
Martinmmm
13.11.2021
Martinmmm

Úžasná literárna pamiatka..

Rihatama
12.08.2020 5 z 5
Rihatama

Toto nejstarší dochované mongolské literární dílo od neznámého autora líčí život a dobu Čingischána, které současně nabízí pochopení života současného Mongolska. Není to první dílo o slavném a dobyvatelském mongolském chánovi, který vlastně mongolskou říši založil pro svou rodinu, když byl zbaven svého kmene, které jsem přečetla. Určitě je ale nejsložitější pro svůj epický, lyrický a metaforický jazyk, a přes svůj dokumentární charakter proto i nejpoutavější.

Tajná kronika Mongolů se stala předmětem řady výzkumů a byla přeložena do řady jazyků. Díky mongolistovi Pavlu Pouchovi se tato mongolská historická a literární památka ze 13. st. dostala k rukám československých čtenářů už v roce 1955. Musel to být nesnadný úkol s ohledem na složitost jazyka kroniky v češtině. A to se nejedná o přísně vědecký překlad, jak jsem pochopila, s ohledem na fakt, že kronika byla napsána v archaické mongolštině a na nejednoznačnost mnoha metaforických a idiomatických vyjádření. Hodně také osvětlí doslov samotného Pavla Pouchy a ediční poznámka Aleny Oberfalzerové a Jugdera Luvsandorje v dotisku z roku 2011.

"Až, Temüdžine, budeš chanem, pak my
proti všem nepřátelům v čele pojedeme,
nejkrásnější a nejlepší dívky a ženy,
palácové jejich jurty, z jejich státu a lidu,
krásných tváří ženy a dívky,
krásných stehen valachy v poklusu odeženeme
a tobě dáme....

V den boje tvých rozkazů neuposlechneme-li,
od našeho majetku, od našich manželek a žen nás odtrhni,
černé hlavy naše an zemi povrhni!

V den míru tvůj svazek-li poručíme,
od manů, od žen a dětí našich nás odděl,
do země bez pána nás vyvrhni!"
(Přísahy při volbě Temüdžina chanem, Činggis-chahanem)

fojtikjirik
28.06.2017 4 z 5
fojtikjirik

Četba knihy byla opravdu náročná. Velké množství těžko zapamatovatelných jmen lidí a míst mi zrovna neimponovalo. I přesto je Tajná kronika Mongolů (zvláště, když popisovala události v autorově době ještě nedávné) bezesporu cenným historickým pramenem, který poskytuje mnoho informací o dějinách Mongolska.

woodward
30.01.2016 5 z 5
woodward

Je to jednak krásné čtení, jakási "Kosmova kronika" na mongolský způsob, a jednak kniha nabitá spoustou informací o Čingischánovi, jeho životě a jeho říši, A není to "lehké" čtení. Prózou psaný text místy přechází ve verše; často je velmi namáhavé vyznat se v těžko vyslovitelných jménech a místních názvech, člověk musí neustále nahlížet do poznámek, protože mongolská jména cizích národů, zemí a měst se ani v nejmenším nepodobají originálům nebo zažitým evropským pojmenováním.
Vedle nepochybného půvabu starobylého vyprávění je na tomto díle pro evropského čtenáře asi nejzajímavější pohled na úsvit mongolských národních dějin "zevnitř". O Čingischánovi a jeho výbojích už bylo napsáno více knih - já osobně, pokud jde o literaturu faktu, dávám přednost "Džingischánovi" od Harolda Lamba. Tajná kronika Mongolů však nabízí jinou perspektivu. Vztahy, boje a příbuzenství mezi jednotlivými rody a kmeny zde zabírají mnohem větší prostor než vyprávění o dobytí Číny a islámské říše Chvárezmu nebo o zničujícím tažení přes Kavkaz do východní a střední Evropy. Pokud Tajnou kroniku Mongolů otvírá čtenář tímto tématem dosud nedotčený, asi by měl začít "odzadu", doslovem překladatele Pavla Pouchy. Anebo nahlédnout do již zmíněné monografie o geniálním mongolském dobyvateli od Harolda Lamba.