Tajemství Wilhelma Storitze
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/92_/926/bmid_tajemstvi-wilhelma-s-926.jpg
4
204
29
Tajemství Viléma Storitze (1910, Le secret de Wilhelm Storitz) je vědeckofantastický román francouzského spisovatele Julese Verna z jeho cyklu Podivuhodné cesty (Les Voyages extraordinaires). Verme začal na knize pracovat již roku 1898 (mimojiné i s pracovním názvem L'Invisible, tj. Neviditelný - román s týmž názvem vydal H. G. Wells v roce 1897) a v práci pokračoval ještě v roce 1901. K tisku však román připravil až po otcově smrti jeho syn Michel, který sice ponechal původních devatenáct kapitol, ale poněkud pozměnil děj. Původní Vernův text byl vydán až roku 1990. Děj románu je neurčitě datován do 2.poloviny 18. století do doby vlády rakouské císařovny Marie Terezie a odehrává se v tehdy maďarském městečku Ragz, ležícím dnes na území Srbska asi třicet kilometrů od Noveho Sadu. Sem přijede z Paříže na svatbu svého bratra, portrétisty Marka, inženýr Henri Vidal. Budoucí štěstí novomanželů má však v úmyslu zničit zlosyn Vilém Storitz, syn zemřelého věhlasného zhořeleckého alchymisty Otty Storitze. Miluje totiž Markovu nevěstu Myru Roderichovou, která jej odmítla, a chce se jí zmocnit za každou cenu. Po svém otci zdědil recepturu na kapalinu, jejíž požití učiní člověka neviditelným, protože mění povahu světla procházejícího tělem. Účinek této řídké tekutiny žluté barvy je trvalý, pokud není požita druhá látka, která působnost první zruší. A právě tento vynález Vilém Storitz zneužije k tomu, aby sňatku snoubenců zabránil. Když jednoho dne Myra zmizí, všichni si myslí, že byla Storitzem unesena. V souboji Marek neviditelného Storitze probodne šavlí, ten vykrvácí a stane se opět viditelným. Tajemství obou látek si však vezme sebou do hrobu, což je o to hroznější, když se zjistí že Myra nebyla usnesena, ale násilím donucena stát se také neviditelnou. Snoubenci přesto vstoupí do stavu manželského a věří, že jejich láska všechno překoná. A je tomu naštěstí tak. Ke zviditelnění není potřeba kompletní výměny krve, jak navrhoval Henri Vidal, protože Myra Roderichová nabude své viditelné podoby při porodu. Román je poměrně dobře napsán a autor v něm velice účinně prohlubuje narůstající atmosféru hrůzy. Čtenáře však musí chtě-nechtě napadnout, jak je možné, že s tělem se stávají neviditelné i šaty. A pokud se stávají neviditelné šaty, proč se nestanou neviditelnými i další předměty, kterých se neviditelní dotknou. Ve srovnání s tím vypadá příběh H. G. Wellse logičtěji, neboť v něm se zneviditelní pouze tělo.... celý text
Literatura světová , Dobrodružné , Romány
Vydáno: 1996 , Návrat
Originální název:
Le Secret de Wilhelm Storitz , 1910
více info...
Přidat komentář
Moje první verneovka a reknu to uplne jednoduse-me to bavilo. Nenarocne cteni do situaci, kdy na to narocne nemate cas, prostor nebo naladu.
Tato Vernerovka je pohádková a opět nápaditá - hlavním tématem je neviditelnost. V aknize alchymista O.Storitz miluje Myru, která ho nechce a má ráda portrétistu Marka. Jak dopadne příběh opravdové lásky si musíte přečíst. Líbilo se, i když místy mě "stašidelně mrazilo".
Trochu slabší Verneovka, ale musím říct, že mě alchymie v knihách vždycky zajímala. A ten nápad se zabitím neviditelného Storitze, tak ten fakt nemá chybu! :) Čtyři stars a howgh! :)))
Líbí se vám anotace? Well... Příběh, co slibuje anotace, si užijete asi na posledních dvaceti stránkách knihy.
Neskutečné zklamání a při tom takový potenciál.
Vernova "jednohubka", která slibuje již v podtitulu plnou měrou alchymii a také špetku detektivního žánru. Zní to slibně, avšak již po několika kapitolách je čtenáři jasné, že detektivní žánr nebude spisovatelovým "šálkem čaje" - hlavní zloduch (jehož jméno je v příběhu mnohokrát skloňováno) je znám již na začátku, jeho tajemství odhalí i méně důvtipný čtenář již záhy a jde jen o to, jak se s oním "zlem" hlavní hrdinové vypořádají. Brilantní zápletku, napětí a fantastické odhalení nečekejte - kniha vás možná osloví více zajímavým popisem prostředí a osvěžující nekorektností vůči některým národům. Verne je holt mistrem v jiných žánrech - ostatně, byl bych zvědavý, jak by se takoví A.C.Doyle, nebo Agatha Christie vypořádali s dobrodružným románem, nebo cestopisem - třeba by to také nedopadlo oslnivě...
Je to evidentně slabší Verneova kniha. Přímočarost vyprávění a jednoduchost děje může být považována za nedostatek, já v tom však vidím pozitivum. Kniha si na nic nehraje, je to jasný děj, vyvíjející se celkem nečekaně. Vilém Storitz je zloduch s velmi jednoduchým motivem jednání (chce zabránit svatbě své vysněné ženy), k čemuž využívá vědeckého objevu považovaného za kouzlo. Je to trochu od něj nedomyšlené, protože on může zabránit svatbě, ale sám se manželem své vyvolené ani díky těmto kouzlům nestane. Je to tedy spíš jen o mstě, než o čemkoliv jiném. V tomto ohledu je zajímavé porovnání s pojetím "neviditelnosti" od H. G. Wellse (ze stejné doby!), který ji využil pro apokalyptický motiv, a dokonce pojetí "neviditelnosti" od Jaroslava Havlíčka, které vychází v podstatě z psychologie, resp. z psychiatrie. Za pozoruhodnou rovinu, typickou pro Verneovky, považuji to, jak nás autor seznamuje s maďarským městem hraničícím se Srbskem, s atmosférou Rakouska-Uherska, které asi musel při nějaké cestě navštívit. Takže určitě nedoporučuju nikomu, kdo by chtěl číst starého dobrého Vernea, (od toho jsou Dva roky prázdnin, Dvacet tisíc mil pod mořem nebo Cesta kolem světa za 80 dní), ale pro fajnšmekry, kteří si chtějí ulevit od úplně vážné literatury a vrátit se trochu do dětských let, ideál.
UHORSKO. Taká detektívna fantazmagória. Opäť dobrý opis niekoľkých bodov na Dunaji (ale chudobnejší ako v Dunajskom lodivodovi). Mená mi neprišli príliš maďarské ako sa nás autor snaží presvedčiť. A rozmýšľal som celý čas, aké mesto by ten Ragz mohol imitovať. Dospel som k záveru, že asi najskôr Novi Sad v Srbsku... Inak dej jednoduchý, skôr hodiaci sa do nejakej americkej duchariny. Občas dosť uletený. Zloduch skôr balansujúci na okraji príbehu, aj keď škodí dobre. Za mňa slabšia Verneovka - max 60 percent. Jej veľkou výhodou je, že je krátka... Potom som si pozrel čierno - biely film z Prahy, s nesympatickou hlavnou ženskou postavou menom Marta (nie Myra) a môj dojem to (až na scénu s neviditeľným mečom a na chvíľku sa objavivším Waldom Matuškom) rozhodne nevylepšilo...
Detektivní jednohubka od J.Vernea. Vyprávění Henriho Vidala o tajemství Prusa Wilhelma Storitze se postupně z cestopisu po Dunaji dostalo do smyšleného města Raguzzy, kde rodinu Roderichů postihly zpočátku nevysvětlitelné záhady. Současného čtenáře pochopitelně hlavní zápletka napadne velice brzo, což mi vlastně ani nevadilo. Nízké hodnocení dávám hlavně z důvodu náhod, které vedly k rozuzlení neviditelnosti. Škoda, jinak jsem se i docela bavil.
Asi ne úplně klasická verneovka, ale mělo to armosféru. Spíš detektivně - dobrodružný a padouch nesměl chybět, takže celkem cajk.
Verne není zrovna autor, kterého bych vyhledávala a tuto útlou knížku jsem si vybrala do ČV. Příběhu jsem se obávala.... zbytečně. Ačkoliv se to nezdá jako velký zázrak, je to příjemné detektivní čtení, děj rychle ubíhá a než se nadějete, jste na konci knihy. Za mě příjemná odechovka.
Tajemství Wilhelma Storitze je klasický Verneův dobrodružný příběh, vystavěný okolo fantaskního prvku. Jak už je u Verneho dobrým zvykem dočkáme se i kapky cestopisného a místopisného zkoumání, velké porce romantické lásky a pohledu do zákulisí aristokratické smetánky. Více než sto let, které od napsání románu uplynuly, jsou samozřejmě znát, a to i po poměrně citlivých jazykových korekcích. Především jednoduchost, naivita a předvídatelnost celého vyprávění už dnes dává Verneovu dílku pořádně přes prsty a odsuzuje ho do oblasti romantických pohádek bez velkého překvapení. Ono strašlivé tajemství Wilhelma Storitze a vlastně i celou zápletku a její průběh, totiž odhalíte nejpozději v první čtvrtině knihy, a tak si v jejím zbytku už můžete jen vychutnávat, jak se vaše předpověď doslova a do písmene naplňuje.
Kniha měla velmi propletenou zápletku a překvapilo mne, že v této knize se dostalo zlo - Vilém Storitz - tak daleko. Myslím, že v ostatních knihách je zlo poraženo trochu dříve a tak mi přišla tato kniha více napínavá. Nicméně příběh byl, podle mého názoru, z jiného období než je u Julese Vernea zvykem a tak se stává zajímavějším.
Prekvapilo me, ze Julius Verne napsal i neco podobneho. Moznost, ze se pribeh skutecne stal, trva az do temer zaveru knihy, kdy se nahromadi prilis nahod, ktere odkazuji na science-fiction zname z autorovych dalsich del. Dej ma spad, libilo se mi to.
Útla knižka, v ktorej je čiateľovi už od začiatku jasné, kto je zloduch a ako robí svoje "tajomné" kúsky. Žiadne prekvapenie sa nekoná a pochybujem, že sa aj v dobe prvého publikovania konalo. Atmosféra kniha je veľmi milá, na čitateľa dýcha starodávno, pekné opisy krajiny sa striedajú so stručným prierezom históriu. Postavy sú jasne vyhranené - buď dobré alebo zlé, teda všetko je čiernobiele, žiadne iné farby sa v príbehu nenachádzajú. Kniha sa dobre číta, ale kvalít najlepších Vernových diel zďaleka nedosahuje.
Štítky knihy
tajemno zfilmováno tajemství alchymie Rakousko-Uhersko dobrodružství neviditelnost
Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Kniha Tajemství Wilhelma Storitze je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 309x |
| Čtenářské výzvě | 13x |
| Doporučených | 10x |
| Knihotéce | 182x |
| Chystám se číst | 22x |
| Chci si koupit | 5x |
| dalších seznamech | 1x |
(SPOILER) Je to pohádka s velkou dávkou dramatičnosti, napětí a zášti. Vážnost dodává ději i doba samotného příběhu a akurátnost Verneova jazyka, jeho zevrubné popisné pasáže i smysl pro detail.
Byť se jedná o román z přelomu 19. a 20.století, našly by se i některé otázky přenosné do dnešní doby - napr. jak se změní společnost, pokud lidé přijdou o svoje soukromí, pokud budou žít s pocitem, že je může kdykoli někdo sledovat?
Také mě zaujal cit pro město a jeho tradice, vnímání svého okolí s pýchou a poznáním.
Spousta komentářů knížkum odsuzuje jako chabý pokus o detektivku, jako nejslabší Verneovku nebo jako primitivní počin, v němž výsledek znáte hned v úvodu. Mně se ale jako příjemná oddychovka líbila. Krátké kapitoly, bohatý slovník a pro tu dobu velmi zajímavá zápletka.