Tajemství všech tajemství

DB a jeho tajemno a mytologie!
Já se fakt snažila držet s ním krok, ale to nešlo. Naprosto obdivují jeho přehled a trpělivost zajít do takové hloubky, že si obyčejný čtenář připadá jako totálně nevzdělaný neandrtálec :-)
A přestože se Praze nevěnoval asi tak, jak bychom si přáli, za mě dobrý!

Mně se to líbilo. Jasně, ke konci už to možná přešlo do až moc "popisné a vysvětlovací" fáze a trochu to ztratilo grády, ale to jen svědčí o propracovanosti tématu. Mohla bych se vysmát zběsilým honičkám, ťukat si na čelo při neuvěřitelných únicích a obracet oči v sloup u neskutečných náhod. Ale nechci. Je to beletrie a ne novinový článek.

(SPOILER) Kniha byla čtivá, napínavá, ale ke konci se ten drive pomalu vytrácel, takže na konci jsem už pomalu zapomínala, že mě kniha bavila. Autor se drží zajetého schématu, že záporák je někdo jakože nečekaný, kdo je v knize od začátku, ale bohužel je to už předvídatelné.
Knihy předchozí, které byly více ponořené do historie a symbolů, mě bavily více. Je velká škoda, že Praha nebyla více rozebraná dopodrobna, ale příběh jen klouže po povrchu. Kromě golema a různých kulis se příběh mohl odehrávat kdekoliv.

Přečetla jsem to za týden. Dan Brown mně opět nezklamal.

Jednoznačných 5 hvězd, tady není o čem. Za mě naprosto famózní kniha se skvělou ideou ohledně lidského vědomí a vynikajícím dějem, zasaženým do zasněžené Prahy. Brown se opět ukázal ve své nejlepší formě a kniha mě naplnila neuvěřitelným optimismem. Moc nerozumím některým zdejším komentářům, které knihu haní. Já si myslím, že ten kdo ví co od Browna čekat, tak to v této knize dostane a rozhodně nebude zklamaný. Kniha vás nebude ani na jediné stránce nudit a těch 636 stránek slupnete jak malinu.

Když se objevil román Dana Browna umístěný do Prahy, to se nedalo dělat nic jiného a musel jsem to přečíst. Tlustá kniha, 640 stran, ale co, dám to. Po všech těch jeho ostatních knihách, které se odehrávají všude možně jinde, dostala se Praha zase jednou do centra pozornosti.

Dan Brown využil mýty a tajemství Prahy jen částečně, ale buďme rádi aspoň za to, Golema nevynechal. Četl jsem to v češtině a zaujal mě název super tajného zařízení s kódovým označením "Práh". Brown znal proroctví kněžny Libuše ?

„Město vidím veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat. Tam v dáli nad Strahovem najdete člověka, který tesá práh domu. I nazvěte hrad, který postavíte, Pražským a město pod ním Prahou. Tak jakož se knížata před prahem sklánějí, tak se i vy budete klanět mému městu, budiž mu čest a chvála.“

Možná, že znal a použil název Práh podle toho. Ale moment ! Etymologie Praha - Práh nemůže fungovat v angličtině, ani v jiných jazycích, přece.

Našel jsem teda původní, anglickou, verzi a ... název toho zařízení pod Folimankou je "Project Treshold". To byl pro mě úžasný objev, protože jsem si uvědomil, že je to od Michaly Markové a Davida Petrů překladatelsky brilantní tah — nejenže věcně odpovídá originálu, ale ještě přidává kulturní symboliku, kterou si uvědomí jen čeští čtenáři a čtenářky.

V románu je stále přítomná otázka:
„Co se stane, když věda překročí práh, za nímž se dotýká víry?“

„Threshold“ znamená limit poznání, který lidé chtějí překročit ... takže v češtině, překročit práh funguje dokonale ve všech smyslech toho slova:
fyzicky (práh mezi dveřmi), psychologicky (překonat strach, například) i filozoficky (být na prahu objevu něčeho převratného).

Dan Brown možná zná Libušino proroctví, ale nevyužil. Dal příležitost kreativním překladatelům, kteří dali Čechům jeden dárek navíc a významně mu ten jen jeho román vylepšili :-) Pět hvězdiček za překlad.

Kniha slibovala napínavý příběh zasazený do prostředí Prahy, ale potenciál propojit tajemství s magickou atmosférou Prahy zůstal nenaplněn, což je škoda, protože právě to mohlo knihu povýšit na nezapomenutelný zážitek.

Jsem zklamaná. Na další knihu o Robertu Langdonovi jsem se opravdu těšila – a zpráva, že se tentokrát vydá do krásné Prahy, mě nadchla dvojnásob. Jako hrdý Pražan jsem čekala, že autor z historie i atmosféry města vykřesá to nejlepší. Bohužel se tak nestalo.
Místo chytrého příběhu plného symbolů a historických odkazů jsme dostali cosi mezi thrillerem a detektivkou, kde profesor Langdon přeskakuje scény jak z akčního filmu. Chování postav často nedává smysl, a české ozbrojené složky jsou tu vykreslené jako banda agresivních tupounů. České reálie (navíc ty méně zajímavé) se Brown snaží nacpat, kamkoliv to jen trochu jde – i když se tam vůbec nehodí.
Mám navíc silný pocit, že autor v Česku nepobyl o moc déle než pár dní. Jinak by zjistil, že absint tu opravdu není národní nápoj, a že v kavárnách se rozhodně tradičně nepopíjí melta. Výsledek působí jako marketingový tah – něco napsat rychle, aby to dobře znělo, i kdyby to nedávalo sebemenší smysl.
A co samotný děj? Ten bohužel nefunguje. Zápletka je nevýrazná, napětí vázne a místo očekávaného „wow“ momentu na konci se příběh prostě rozplyne do prázdna.
Zkrátka: Praha si zasloužila víc. A my čtenáři taky.

Dana Browna mám ráda a i tato kniha se mě líbila. Dej byl napínavý a zápletky celkem zajímavé jen mě tam chybělo víc řešení hadanek a symbologie. Jeho knihy začínají být takové hyper moderní a mě se víc líbilo kyz jsme pátrali v minulosti a hledali se různé symboly a hádanky. Nicméně dobré se to četlo.

Před časem jsem přečetl od Browna postupně Šifru, Anděle a démony, Digitalní pevnost a pak už jsem toho nechal. Jak člověk prokoukne tu jeho metodu psaní, tak si říká, že už toho bylo dost a času není nazbyt. Další Browny už jsem vynechal. Na té jeho metodě není nic špatného. Propracovaná linka vzájemně se prolínajících příběhů, řazení kapitol způsobem, který nedovoluje čtenáři přestat číst. Tohle najdeme u mnoha dalších spisovatelů, ale je třeba přiznat, že Brown umí do napínavých akčních scén přidat nějaké to vše propojující téma, které přináší širší souvislosti, nějaký lákavý tajuplný význam, často založený na historických a vědeckých faktech.

Když vyšla jeho další kniha tentokrát umístěná do Prahy, nemohl jsem odolat. Říkal jsem si, co asi tenhle věhlasný autor vymyslí pro tu tajemstvími prošpikovanou mystickou Prahu :-) No, a nebyl jsem vůbec zklamaný! Brown to poskládal ze všech možných legend a mýtů, Golema samořejmě nemohl vynechat. Důležitou roli hraje i pražský místopis. Až pojedu do Prahy, určitě si na některá, v knize zmiňovaná místa zajdu a ověřím si, jestli vypadají tak, jak si je podle románu představuji. Ale třeba park Folimanka ? Nevím jistě, jestli jsem tam kdy byl.

Nebyl by to Brown, aby do vyprávění nezapletl nějaké to spiknutí a řetěz záhadných souvislostí. Celé téma se točí kolem výzkumu vědomí a mysli, jinak řečeno vědomí a jeho vztahu k lidskému mozku.
Nebudu víc spoilerovat, k tématu jsem nedávno přečetl knihu "Neexistujeme. Ale to nevadí",
https://filosofia.flu.cas.cz/publikace/637
která mě velmi dobře na Browna připravila. V souvislosti se současným boomem umělé inteligence se každý musí zamyslet a hledat odpověď na otázku, jestli ta AI může mít vlastní vědomí. Odpověď není snadná, protože nejdřív musíme vědět CO to je vědomí.

Takže za mně Dan Brown v Praze zabodoval a každý si z něj může odnést, co je mu libo. A nemusí jezdit až do Říma koukat na Andělský hrad, do Prahy je to blíž :-)

Sérii s Robertem Langdonem mám opravdu rád. Od Počátku se téma série docela posunulo – z historicky laděných zápletek k modernějšímu prostředí a technologiím. Je to špatně? Nevím. Dan Brown se snaží, aby jeho psaní zůstalo aktuální a vkládá do něj tedy současnější témata výzkumu, umělou inteligenci apod. Nepřijdeme však i o typické hádanky a šifry, odehrávající se tentokrát v prostředí Prahy. A je to právě Praha, díky které přidávám na hodnocení - známá místa, lépe představitelné scény a tedy i vtáhnutí do děje.

Dějová linie o podvědomí a velké otázce, co se děje s lidským vědomím po smrti, byla zajímavá a nutila k zamyšlení. Nicméně celkově se tempo knihy místy zpomalovalo a přistihl jsem se, že si občas přeju, abych byl už na konci.

Nelze nezmínit i opakující se motivy Brownových knih, na základě kterých čtenář odhadne, jak se děj bude dále vyvíjet.

11.11.2025

Rozhodně jsem ráda, že tak sledovaný autor napsal knihu odehrávající se v Praze. Tak jako já za ději jeho knih jela do Paříže a Říma, tak věřím, že přitáhne turisty i k nám. Nicméně nadšení a překvapení se nekonalo. Spíš mi to přišlo překombinované, akce přemrštěná, aby zamaskovala absenci nápadu nebo spíš neschopnosti ho dotáhnout. Byl to pro mě dvouměsíční boj, ale rozhodně mám radost, že jsem to přečetla. A dozvěděla jsem se hodně o Praze. Takže vlastně - skvělé.

Browna mám moc ráda, vždy se mi jeho knihy četli dobře a jako člověk na mě působí velmi mile, ale tahle kniha se teda nepovedla... Četla se mi špatně, téma zajímavé, ale nějak jsem se nedokázala správně vžít do děje. Neslabší Brownova kniha. Body přidávám za Prahu.

Zajímavá kniha jako vždycky. Jen bych chtěla vidět jak Robert skáče z okna hotelu Four Seasons do Vltavy, když mezi hotelem a Vltavou je ještě silnička a chodník.

Absolutně brilantní, dechberoucí a fascinující kniha. Nemohla jsem se od toho odtrhnout!!

Po dlouhé době jsem zase něco nedočetla. Dočetla jsem asi do necelé stovky stránek, abych zjistila, že nejsem na pokračování zvědavá, a tak jsem knihu odložila. Určitě si své čtenáře najde, ale já to nebudu...

Autorovy knihy mají bohužel sestupnou tendenci. Tady už to o symbologii prakticky nebylo. Ale pořád dobrý pageturner, který se četl dobře a rychle a téma neurovědy zajímavé (a s těmi kapslemi na pokusy s lidským vědomím až hororové). Souhlasím s komentáři, že z prostředí Prahy by se dalo vytáhnout mnohem více a taky nechápu, kde Brown přišel na to, že tu lidi běžně chodí v maskách a kostýmech :-D Langdon už začíná být trochu moc superhrdina, ale s tímto se potýkají i jiné postavy mých oblíbených autorů.

Když mi během prvních cca 30 stran autor několikrát zopakoval, že po Praze běžně běhají lidé v maskách, tak jsem si říkala, kruci, kde jsem to pět let studovala? Co je to za blbinu? No slíbila jsem si, že ještě kousek vydržím a uvidíme. A udělala jsem dobře. Děj se pěkně rozjel a mé počáteční obavy a odmítavé postoje se přetavily v zájem a napětí. Postavy, které mi byly v začátku nesympatické, se pěkně vybarvily a jednotlivé zlomky děje se začaly pěkně propojovat do zajímavého celku. Souhlasím, že těch "teoretických pasáží" tam bylo docela dost, ale mě přišly zajímavé. Bylo o čem přemýšlet a fakta, která jsem znala už z dřívějška, autor seřadil do nečekaných souvislostí, které mě ještě nenapadly. V průběhu knihy mě čím dál tím častěji napadalo, že potíže, nepříjemnosti, konflikty, ze kterých člověk často viní instituce, vládu, zákony, mohou být i pouhým selháním jednotlivce. Dan Brown podle mě napsal velice poutavou a zajímavou knihu, se kterou jsem si užila několik pěkných a pohodových večerů :-)

Ale jo typická Brownovka, ale přeci jen čímsi jiná.