Tajemství všech tajemství

Nejprve jsem se na Brownovu knihu těšila, poté mne odrazovaly rozporuplné reakce. Nu, přišel čas si utvořit vlastní názor.
Tak za hezkou obálkou se skrýval poutavý příběh, umocněný slušným překladem. Nebudu se zmiňovat o až komických vykresleních Prahy zmiňovaných v předchozích komentářích, z těmi se ztotožňuji. Akční scény, kdy přesun z bodu A do bodu B trvá příliš dlouze, pouze okem proletím. S tajnými službami musím také o Browna počítat. Samo téma mi přišlo zajímavé, vědecké pasáže jsem si však nijak neověřovala a nedokážu posoudit míru fikce a faktů. Ale právě v tomto je Brown mistrem. Vadilo mi však, že autor neudělal konečnou tečku dříve. Prostě motiv schizofrenie mi tam vůbec neseděl, vybruslit by se dalo i jinak a lépe.
Suma sumárum: ke knize jsem hned přistupovala jako k relaxaci, tento účel splnila a zklamaná jsem nebyla. A ano, potenciál Prahy zůstal nevyužit.

Musím uznat, že na tuhle knihu jsem se prostě těšila, i když jsem k ní nepřistupovala jako k Písmu svatému. Podle mě Anděly a démony už Brown stejně nepřekoná, takže netřeba to v jeho dílech očekávat. A i když Praha nepatří k mým favoritům, co se českých měst týče, byla jsem stejně pyšná, že si ji autor vybral jako kulisu pro svou další knihu.
A co jsem jako čtenář dostala? Asi to, co jsem očekávala. Docela nabouchaný příběh, hodně akce, hodně Prahy, hodně Roberta a Kate, trochu symbolů a spoustu a spoustu zajímavých teorii o lidském myšlení a vědomí, kterým jsem v silném pokušení opravdu věřit. Co mě nikdy u Browna nepřestane fascinovat, jsou jeho schopnosti kombinovat, propracovávat a ohýbat informace tak, aby to fungovalo a složilo mu to příběh, který čtenáře udrží v napětí až do konce a ještě ho donutí uvažovat nad tím, co když má autor fakt pravdu? V tomhle je Brown prostě mistr.
Tahle knížka není to nejlepší, co Brown napsal, ale pořád si dle mého drží svůj standart, na který jsme zvyklí. Docela mě čtení bavilo a byla jsem zvědavá na rozuzlení. To sice nebylo tak kulervoucí, jako u jiných děl, ale i tak mě jako čtenáře obstojně uspokojilo. Knihu k přečtení doporučuji, ale obrázek si stejně musí udělat každý sám.

Od knihy jsem nic nečekala a překvapila mě svou propracovaností. Téma pro mě bylo zajímavé a líbilo se mi, že se zde proplétalo několik linek a osudů hrdinů. Ale je pravda, že by kniha mohla být o 150 stran kratší... hlavně posledních 200 stran se už četlo trošku těžkopádně....

Na knihu jsem se dlouho těšila, ale nepříliš dobré hodnocení mé odradilo začít číst.
Podle mě je kniha dost dobře propracovaná a věřím, že náročné téma vědomí a hodně speciálních termínů někoho odradí. Při čtení se ale musíme zamyslet nad tím, co je pravda, co fantasie a co takhle bude v brzké době, jestli už se i náhodou neděje...
Bonusem pro mne byly informace o Praze, o kterých jsem třeba i nevěděla

Zaujímavé opisy Prahy a zopár dobrých filozofických úvah je trochu málo do 730 stránkoveho románu aby to stačilo na bestseller. Autor využíva svoju slávu a popularitu, ktorá evidentne dobre predáva knihy

No, docela jsem se natrápila a jsem ráda, že mám dočteno.
Nemůžu říct, že by mě to úplně nebavilo. Ale možná zbytečně moc zdlouhavé, složité...
Vracet se k tomu určitě nebudu.

Obrovské zklamání. Žádné tajemství se nekonalo, jen spousta vaty, pseudovědy a vágního filozofování o smrti. Končím s Brownem. Evidentně už ze sebe vydal vše, co bylo k mání, a teď už jen recykluje sám sebe.

Dvě hvězdičky za Prahu, jedna za tu ohromnou práci, kterou si autor s knihou dal. Ale upřímně bylo utrpení jí dočítat, každá následující nakašírovaná kapitola byla dalším utvrzením v tom, že autor je snad placený od stránky. Celkový nápad knihy mi taky přišel velmi slabý, většina těch super hyper převratných objevů a náhlých poznání, včetně vyššího vědomí a možného překonání smrti je mnohokrát popsánav Bibli. Celkově nedoporučuji.

Román o ničem. Popisy Prahy byly směšné až výsměšné, což ovšem nejspíš nikoho, kromě hrstky Pražanů, kteří si knihu přečtou, neurazí. Využít historický a magický potenciál se autor ani nesnažil, plně ho vyčerpalo napsat TOLIK stránek o ničem.

Moc mi to nesedlo, pseudovědecká linka mě nechytla, postavy také ne. Kdyby měla knížka o polovinu méně stran, tak bych ji hodnotil jinak. Strašně se to pro mě táhlo, vracel jsem se ke knížce jen kvůli očekávanému překvapivému zvratu, který je za hvězdičku a Praha za druhou.

Z mého pohledu se jedná o "nejhorší" knihu série. Vůbec se mi nelíbila "teoretická výplň" o Noetice a k tomu naroubovaný děj. Knihu jsem tak dočetl z "povinnosti" a shodou okolností se rovnou vrátil k Počátku, který jsem jako poslední od něj ještě nečetl a je opravdu o notný kus lepší.

Jedná se o čistě subjektivní hodnocení, někomu jinému je neotika blízká a děj ho tak chytne více. Zatímco jsem se u všech ostatních dílů náramně bavil, tady jsem to bohužel četl natřikrát v rozpětí jednoho roku.

Kniha byla klasickým Brownovým výtvorem. Spoustů zajímavostí a odkazů na památky, umění a tentokrát i vědu. Kniha byla velmi dynamická, přesto jí člověk nezhltne během dvou dnů, protože obsahuje opravdu velké množství faktických informacích. Proto mě překvapila informace v doslovu, že autor psal knihu šest let. Při čtení má člověk pocit, že to plynulo a navazovalo i při tvorbě. Zaujaly mě odkazy na některá místa v Praze, o kterých jsem neměla tušení. Těším se na filmové zpracování, které už je avizované. A závěr byl pro mě překvapivý.

Četla jsem ze zvědavosti, kniha měla silné promo. Moc jsem nečekala, proto mě nezklamala, ale ani nenadchla. Zapojení Prahy mi přišlo násilné, aby za každou cenu ze všech stránek ta tajemná Praha dýchala. Samotný příběh bych hodnotila jako obstojný. Ale asi to prostě není můj šálek kávy.

Nevim jestli jsem nemel moc velke ocekavani. Trosku me kniha nudila. Za me slabsi knizka, tak snad priste...

Nakonec jsem se i já nechala zlákat na pražskou honbu za záhadami s Robertem Langdonem, a dobře jsem udělala!

Oblíbený symbololog se tentokrát vydává do Prahy, kde doprovází na přednášku svou novou přítelkyni Katherine Solomon, vědkyni, která se chystá brzy vydat velice kontroverzní knihu o lidském vědomí. Tato nová kniha přináší překvapivé zvraty ve vnímání lidské mysli, proto je pro spoustu lidí a organizací její vydání nežádoucí.

Robert s Katherine se náhle ocitají v životu nebezpečné honičce, ve které nechybí akce, napětí, ani mystika staré Prahy v kontrastu se špičkovými neurovědeckými výzkumnými laboratořemi.

Zajímavé propojení provokativních vědeckých myšlenek s pražskými reáliemi a historií, místy trochu rozvláčné, nicméně velmi čtivé. Jsem zvědavá, zda se i toto dílo dočká filmového zpracování. Doporučuji nejen všem fanouškům Dana Browna!

Jak někdo psal níže, jako by už to nebyl Langdon... Symboly už v knize nejsou podstatné, neodhalujeme tajuplné významy ani záhady. Historické město se stalo jen pouhou kulisou pro divné honičky a tajné základny. Autor jako by v Praze ani nebyl - copak tu jsou lidé v převlecích a stanoviště taxi na každém rohu? Moc mě mrzí nevyužitý potenciál města, jeho historie a symbologie. Dočkáme se jen pár náhodných poznámek, když kolem něčeho Langdon prochází, které vůbec nejsou pro příběh podstatné.
Příběh samotný je jen honička s americkou vládní organizací (jak jinak), všechno tajemno je okamžitě prozrazeno v další kapitole, takže za mě napětí úplně chybí. I když je text psaný svižným tempem, neustálé vnášení pohledů všech vedlejších postav a jejich životních příběhů ho hrozně prodlužuje a brzdí. Kniha by mohla být poloviční a o nic byste nepřišli.
Místo popisu města se třetina knihy věnuje dlouhému zkoumání imaginárního zařízení - popisuje každou chodbu, každý drahý přístroj a převratnou technologii - jen aby vám řekla "oni tu mají tohle a dělají tu tohle, to je hustý" a představila vám pseudovědeckou teorii, která se autorovi zrovna zalíbila. Navíc bizarní umístění této základny, které předpokládá totální slepotu evropských složek, a nulový dohled na všechno to drahé vybavení je totální výsměch.

Už v předchozí knize se mi nelíbil odklon autora od tématu symbologie. Z posledních knih je cítit jeho nadšení pro futuristické vědy - kvantovou fyziku, noetiku, AI atd. Ale vůbec se nehodí, aby to nutil k dumání právě profesoru symbologie. Knihy se stávají jen dlouhou přednáškou o nějakém převratném pseudovědeckém objevu, který je tak moc úžasný, že musí být utajen. Navíc autor tak moc míchá konspirační teorie a fakta, že mnohým akorát zbytečně zamotává hlavu - u historických teorií mi to přijde ok, ale u prezentace současného a budoucího vývoje vědy moc ne.
Upřímně doufám, že další kniha o Robertu Langdonovi už nebude.

Na knížku jsem se dost těšila. Bohužel jsem se nějak nedokázala začíst a kniha ležela od Vánoc na nočním stolku. Před týdnem jsem to zkusila znovu a prokousala se první dvoustovkou stránek a pak už to dostalo spád a během pár cest do práce jsem dočetla. Téma vcelku zajímavé, i když jsem asi čekala něco úplně jiného. Jakékoli pokusy tohoto druhu mě dost děsí.

Tak jsem se s knihou trápila, až jsem jí nakonec dočetla...moc jsem se těšila, na to že zase něco rozlouskne tenhle američan, ale je to jiný Langdon, není to o něm, je to vleklé, místami kniha nudí. Tři hvězdy dávám za to, že je príběh z Prahy....a téma není nezajímavá ale nějak Brown nevyužil potenciál a za mně napsal knihu asi pod tlakem nakladatele a neseškrtal pořádně a místy ani (za mně) moc nevymejšlel.

Zaujalo mě, s jakou láskou dokáže zahraniční spisovatel popisovat Prahu. O některých památkách jsem si díky tomu vyhledávala další informace.
Příběh je dopodrobna propracovaný, a místy dost odborný, tyto pasáže mě nebavily. Na mě byla kniha moc, neubíhala mi. Někde jsem se začetla a jinde trápila.
Kdyby měla o i víc jak 100 stran míň, myslím by jí to i prospělo. Není čtivá.
3,5/5