Tajemství hedvábného vějíře
Lisa See
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457925/bmid_tajemstvi-hedvabneho-vejire-NvO-457925.jpeg
4
389
106
Mezinárodní bestseller o dvou křehkých ženách, jež v sobě našly dostatek sil postavit se krutým zvyklostem Číny 19. století. Ženu jménem Lilie pronásledují vzpomínky – na dívku, jíž kdysi bývala, a na dávno mrtvou přítelkyni, která výrazně ovlivnila její život. V Číně devatenáctého století, kdy manželky a dcery chodily s podvázanými chodidly a žily v téměř úplné izolaci, vytvořily ženy z daleké provincie Chu-nan své vlastní tajné „ženské“ písmo, nu-šu. Některé dívky byly tehdy spojovány do dvojic s lao-tchung, svým druhým já, v citových svazcích, které trvaly zpravidla až do smrti. Malovaly dopisy na vějíře, vyšívaly vzkazy na kapesníky a sepisovaly příběhy, jejichž prostřednictvím vystupovaly ze své samoty, aby mohly s ostatními sdílet své naděje, sny a úspěchy. Když Sněžný kvítek pošle Lilii hedvábný vějíř s textem v nu-šu, jejich přátelství je zpečetěno a v útlém věku sedmi let se z nich stávají lao-tchung. Obě musí čelit hladomoru a útrapám spojeným s rolnickým povstáním, přemýšlejí o svých sjednaných sňatcích, o své osamělosti, o radostech i tragédiích mateřství. Především jejich vztah, v němž nacházejí útěchu, udržuje obě duše při životě. Pak ale dojde k nedorozumění a celoživotní přátelství se ocitá v troskách. Tajemství hedvábného vějíře nás vrací do čínské historie. Tento hluboce jímavý román zaujme také realistickým dobovým koloritem a skrytou spřízněností s Goldenovou Gejšou. Kniha nabitá lyrismem a emocemi proniká do jednoho z nejtajemnějších lidských vztahů, jakým je přátelství mezi ženami.... celý text
Literatura světová , Pro ženy , Historické romány
Vydáno:
2019
,
Jota
Originální název:
Snow Flower and the Secret Fan , 2008
více info...
Přidat komentář
Velmi zajímavá a čtivá kniha o dávných čínských tradicích, často krutých a absurdních a přesto úzkostně dodržovaných, chápání vztahů, rolí mužů a žen. Líbí se mi autorčin styl psaní i její zápal pro toto téma.
Jeden zaujímavý detail: jediné postavy v knihe, ktoré mali mená, boli ženy. Všetci muži boli buď bratia, manželia, ujovia či svokrovia, ich prvé mená sme sa nikdy nedozvedeli. Možno to dokazuje, aký vplyv mali na vnútorný svet žien, keď už ich vonkajší svet ovládali úplne
Bylo to zajímavé počtení, jaké různé tradice se v Číně dlouho držely. Kniha byla zajímavá, ale moje favoritka zůstává kniha Ostrov žen moře.
Historického analfabeta (rozumej mňa) praktiky tak nonšalantne popisované v knihe šokovali. Celý príbeh bol rozprávaný pohľadom jednej ženy a aj keď popisovala neľahké životné osudy, netlačila na pílu a autorka skrz ňu nežobronila o sympatie. A napriek tomu (vďaka tomu?) som ju chápala. Neľahké priateľstvo dvoch žien bolo opísané naozaj realisticky. Chvíľu boli stále spolu, inokedy sa nevideli celé roky.
Navyše kniha nemala vďaka tomuto úzkemu pohľadu prehnané ciele a popisovala iba vybraný okruh čínskych dejín. A predsa, koľko bolesti, hrdosti a lásky sa zmestí do života jedného človeka. Neraz som si pomyslela, ako by sa „dve kačičky mandarínske“ tvárili, keby videli dnešnú Čínu. Niekoho možno zarazí nedostatok akcie, podriadenosť žien a pokoj, ktorý z toho napriek krutostiam sála, ale podľa mňa je to tak autentickejšie. Tam, kde skrátka obyčajná próza nestačila, poetický jazyk hluché miesta vyplnil: „ její hlas dnes zněl, ne jako když másla ukrajuje, nýbrž jako když se sype kamení.“
P. S.: Po dopočúvaní som si našla obrázky podviazaných chodidiel Nerobte to. Alebo akoby povedala moja mama: „Fuj, čo to pozeráš, veď sa ti to prisnije!“
Podvazování chodidel, krutá, trýznivá a pro mě naprosto nepochopitelná tradice, která se držela v některých oblastech Číny až do roku 1951 (informace autorky). To je téma, které celou knihou rezonuje. Žena jakožto rodička dětí, pracant bez vlastní hodnoty, pouhým zklamáním rodiny představující další hladový krk, který je třeba živit. To je osud Lilie a Sněžného kvítku, dvou lao-tchung, kachniček mandarínských. Osudy obou z nich jsou velmi rozmanité, krásné i kruté a kniha umělecky i s lidskostí umožňuje čtenáři přenést se do světa Číny v 19.stoleti. Příběh je popsány barviě, zajímavě a proto bych knihu všem doporučila.
I když jsem si dala odstup s hodnocením od přečtení, tak musím konstatovat, že to byla tryzna, to čtení. Ale asi stran mého životního rozpoložení, protože příběh se mi líbil a přišel mi zajímavý. Málo času, zahlceni hlavy společenskymi negativními událostmi a vrchol hrůzy byl, když jsem si našla na netu fotku zdeformované čínské nožky! Jak jako 7 cm!!!??? Vždyť i moje prťavá mamka má 22!!! No, tohle zvěrstvo mi leží doteď v žaludku a nechápu, jak tam mohla vzniknout čínská medicína.
Celkem zajímavé téma zpracováno naprosto nudným a zoufalým způsobem.Knihu jsem si vybral do letošní výzvy a vůbec to dočíst,byl úkol nadlidský.20%.
Autorka používala veľmi krásny poetický jazyk, pekné metafory a celkové vykreslenie celej kultúry je veľmi živé.
Aj keď druhá vec je, že v modernej dobe sa veľmi ťažko číta o kultúre, kde sa ženy bez slov podriaďujú svojim mužom.
A tu tak trochu končí pre mňa tá pridaná hodnota knihy, lebo postavy sú pre mňa trochu nedostatočne vykreslené a nedokázala som sa s nimi stotožniť tak ako by som sa mala.
Nedokázala som sa vžiť ani do jednej a ani jedna ma emotívne nejak nezasiahla.
Je to veľká škoda, lebo tento príbeh by si to zaslúžil.
Okrem toho postavy prechádzajú premenou, ktorá je tiež ťažkopádne uchopená a prejde bez nejakého hlbšieho vplyvu na čitateľa.
Možno je to tým, že je to autorkina prvotina a vôbec to nie je zlá kniha, ale na to aby ma emocionálne rozložila a stala sa úplne nezabudnuteľnou, takou teda nie je.
Určite ale stojí za prečítanie.
Očekávala jsem od knížky víc. Po přečtení Čajové dívky, kde jsem skončila s úžasem a potřebou ochutnat Phu-er. Tak tady jsou moje pocity vlažnější.
Je to zajímavé čtení, ale celý příběh je pojatý jako vyprávění. Děj není v žádném okamžiku napínavý, neobjevují se žádné zvraty a tak nějak se skoro nic neděje. Nicméně je to asi ovlivněné chováním lidí v této době a místě. A tím to nabývá na zajímavosti.
Každopádně doporučuji si knížku přečíst, pokud vás zajímají místní poměry. A samozřejmě s ohledem, že se nejedná o životopis, ale román, aby to bylo příjemné ke čtení. Je to odlišnost od naší mentality, co vás nutí ke čtení.
Rozhodně se těším na další knížky této spisovatelky.
Překrásný příběh čínských žen v 19.století. Příběh o přátelství, zradě, hlubokých citech, krutostech spojených s čínskými tradicemi, kdy ženy neznamenaly téměř nic, jediné co mohly, bylo poddat se osudu a poslouchat jak své manžely, tak i všechny včetně rodičů a nakonec i dětí. Velmi jsem si to nádherné a smutné vyprávění užila, ale byla jsem neustále rozhořčená. Taková nespravedlnost! Určitě budu číst další a vy byste měli taky.
Tři hvězdy dávám za to, že jsem měla možnost seznámit se s čínskou kulturou a mentalitou z devatenáctého století. Zvyky a obyčeje byly popsány dokonale. Dej jako takový mě moc nebavil a hlavní hrdinka Lilie mi byla nesympatická. Nevím, jestli se někdy pustím do další knihy od této autorky.
Zajímavé a neotřelé téma, které znám velmi povrchně, doba nedávná a přitom tak vzdálená.
Nedávám plný počet, protože bych uvítala popisy širší rodiny a manžela. V jeden moment se kniha stala monotónní a bez východiska, stálé tytéž chyby, stejně hrozné chování matek vůči dcerám, i když samotné si od svých matek hrozné zacházení vytrpěly. V jeden moment jsem si už přála knihu dočíst.
Velmi zajímavá sonda do myšlení čínských žen v 19. století. Do úplně jiného myšlení, než jaké znám. Všechny ty svazující zvyky a tradice počínaje svazováním chodidel, konče přístupem k dcerám jako ke zbytečným krkům na živení. Nejvíc mě asi dostalo, s jakou samozřejmostí to všichni prožívali. Jak jsem ráda, že nejsem v jejich kůži. Velmi dobře a čtivě napsáno. Autorku mám v oblíbených.
Popravdě jsem od knihy čekala víc. Určitě ale nelituji toho, že jsem knihu přečetla, protože jsme se dozvěděla spoustu pro mě dosud nepředstavitelných skutečností o tehdejším životě žen v Číně.
Beznaděj. Zpočátku mi to přišlo dobré. Ne, že by se mi to líbilo, kruté zvyky a tradice, které mě odpuzovaly a děsily, ale jako kniha se mi to zdálo dobré. Ale s postupem času je to čím dál tím stejně beznadějné.
Jedna generace předává své tradice té další a jedou další kolečko v tomto bolestném údolí. Není žádná naděje, že se někdo vzbouří tradici a zvrátí aspoň kousek po kousku zažité pořádky. To mi připadalo mnohem horší než samotné - z mého pohledu šílené - zvyky a kulturní obyčeje.
Hlavní hrdinky mi nejdřív bylo líto, ale nakonec se pro mě stala stejně nesympatickou jako například její matka.
Jsem ale ráda, že jsem zkusila aspoň jednu knihu od autorky, že vím, co od ní asi čekat. Je možné, že ještě dostanu náladu na nějakou její knihu, ale v blízké budoucnosti to nebude.
Kniha byla zajímavá neobvyklou kulturou a zvyky, pro mě čtivá, realistická, hluboká.
Japonská kultura je pro mě hodně zajímavá, a tak mě na knize bavily ty pasáže, které se věnovaly právě zvykům, např. svazování chodidel. Bohužel nemám takové znalosti v historii panovnických rodů, a tak pro mě tyto informace nebyly až tak relevantní.
Jak už zde bylo zmíněno, kniha mě na první dobou zaujala, ale časem už jsem se těšila, až bude konec, ačkoliv byl jednoduchý styl psaní pro mě vcelku vítaným.
Že bych si ale sedla na zadek, to zas ne, no...
Kniha mě hned na začátku nadchla. Ovšem jak příběh plynul, odcházelo i mé nadšení. Kniha dostala dvě hvězdičky pouze za zajímavé a pro mě nové informace o zvycích a mentalitě tehdejší Japonské společnosti. Hlavní hrdinka mi byla sympatická, ale pořád se opakovala. Autorčino psaní mi přišlo jednoduché a nezajímavé. Tyhle všechny aspekty přispěly k tomu, že jsem knihu s úlevou po přečtení odložila.
Asijska kultura me posledni dobou hodne bavi a diky teto knize se z ni clovek dovi zajimave informace. Psano ctive a uveritelne.
Štítky knihy
Čína tradice zfilmováno tajemství izolace osudy žen
Autorovy další knížky
| 2010 |  Tajemství hedvábného vějíře |
| 2020 | Čajová dívka z Kolibříkové ulice |
| 2021 | Ostrov žen moře |
| 2010 | Dívky ze Šanghaje |
Kniha Tajemství hedvábného vějíře je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 527x |
| Čtenářské výzvě | 74x |
| Doporučených | 58x |
| Knihotéce | 220x |
| Chystám se číst | 477x |
| Chci si koupit | 74x |
| dalších seznamech | 3x |
Tajemství hedvábného vějíře mě zaujalo na stránkách nakladatelství Jota svým názvem, obálkou a anotací.
Jedná se o historický román odehrávající se v Číně 19. století a vypráví ho již stařičká Lilie. Prožili jsme její život od dětských let po stáří. Dozvěděla jsem se staré čínské zvyky, které byly často kruté, například podvazování chodidel u dívek, s kterým se začalo už od jejich cca 6 let. Tento proces je v knize detailně popsaný a to i péče o zmrzačené nohy, které byly pro čínské dívky a ženy nezbytné.
Uchvátilo mě přátelství mezi dívkami, tedy mezi hlavní hrdinkou Lilií a Sněžným kvítkem. Znamenaly pro sebe jako své druhé já. Tajné ženské písmo, kterým si slečny psaly vzkazy na hedvábný vějíř je velká zajímavost. A nejen to. Všechno v knize bylo strhující, hladomor, těžké časy v horách, povstání, společenské rozdíly nebo to, jak se ženy musely podřídit mužům a jeho rodinám. Všechny ty čínské zvyky a kultura jsou fascinující.
U knihy jsem několikrát brečela, nešlo to jinak. Prožívala jsem se všemi jejich strasti i radosti.
Obdivuji autorku, jejíž část rodiny pochází z Číny, protože se vydala do těchto odlehlých, opuštěných vesnic v Číně. Mluvila s místními lidmi a s těmi, kteří se profesionálně zabývají písmem nu-šu a podobně.
Najdete mě na:
IG: @terischmetti_books
Blog: http://blumensprache.hikaru.cz/