Tajemný plamen královny Loany

od:

Tajemný plamen královny Loany

Jako každý z Ecových románů, ani Tajemný plamen královny Loany nemá „klasickou“ stavbu. Je vystavěn ze tří částí. Část první – NEHODA V nemocnici se po těžkém úrazu a dlouhém kómatu probouzí starý antikvář Yambo (skutečným jménem Giambattista Bodoni, stejně jako slavný typograf Giambattista Bodoni). Zjišťuje, že ztra... celý text

Jako každý z Ecových románů, ani Tajemný plamen královny Loany nemá „klasickou“ stavbu. Je vystavěn ze tří částí.

Část první – NEHODA

V nemocnici se po těžkém úrazu a dlouhém kómatu probouzí starý antikvář Yambo (skutečným jménem Giambattista Bodoni, stejně jako slavný typograf Giambattista Bodoni). Zjišťuje, že ztratil paměť, i když poněkud „netradičně“. Pamatuje si veškeré objektivní informace, které jsou učebnicového nebo encyklopedického charakteru a jsou oproštěny jakéhokoliv citového náboje. Naproti tomu si nepamatuje nic ze svého vlastního života, nemá osobní vzpomínky – tedy takové, které jsou emocionálně zabarvené. V praxi to znamená, že zná například jména a díla většiny světových literátů, má stále perfektní znalosti z oblasti historie a geografie atd., ale nepoznává vlastní manželku, děti, dům... Po mnoha neúspěšných pokusech o znovuvyvolání ztracené části paměti navrhne Yambovi jeho žena, shodou okolností psycholožka, aby odjel na venkov, do rodného domu, ve kterém strávil valnou část dětství a mládí. Důvěrně známé prostředí mu údajně může pomoci. Yambo poslechne a do Solary odjíždí. Nutno ještě poznamenat, že během dospělého života, před úrazem, měl Yambo k rodnému domu v Solaře z neznámých důvodu velmi zvláštní, spíše negativní, vztah.

Část druhá – PAMĚT Z PAPÍRU

Druhá a nejobjemnější část knihy se odehrává přímo v Solaře, zejména na půdách a ve starých nepoužívaných pokojích domu. Yambo se zde čtením svých starých knih, školních učebnic a sešitů, časopisů (zejména komiksů), dobových novin a vůbec zkoumáním všech předmětů z dětství (vyrůstal ve fašistické Itálii) snaží rekonstruovat svou poškozenou paměť. „Objevy“ často telefonicky konzultuje s přítelem z dětství, který mu pomáhá vyvozené závěry poněkud korigovat s pomocí své vlastní, správně fungující, paměti. V této části knihy není podstatný děj, ale spíš o Yambovy úvahy, sledování jeho myšlenkových pochodů, popis dobové situace atp.(Viz důležité myšlenky a interpretace díla). Nejpodstatnější jsou pro Yamba dvě zjištění. První z nich je, že se jako dítě účastnil partyzánské akce (protože dokonale znal terén) a byl svědkem smrti několika lidí. Proto měl později na Solaru špatné vzpomínky a snažil se je z mysli vytěsnit. Pomyslným vrcholem poznání byla informace o témeř fanatické Yambově zamilovanosti do spolužačky. Tento platonický vztah Yamba ovlivňoval v podstatě celý další život...

Část třetí – "OI NOΣTOI" ([hoi nostoi] – jdi domů – viz "literární odkazy"; z řečtiny)

Poslední část knihy se týká Yambovy smrti a rekapitulace celého jeho dosavadního života. Yambo se nachází ve stavu, který sám popisuje jako zvláštní fyzickou neexistenci, stav bytí pouze ve formě jakési čisté energetické substance. Tento oddíl pomůže vysvětlit poslední nejasnosti a zaplnit prázdná místa předchozího vyprávění. Po skončení této reflexe Yambo dojde určitého smíření se světem, s Vesmírem, s Bohem a umírá... méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/60_/608/tajemny-plamen-kralovny-loany-cUe-608.jpg 3.9125
Originální název:

La misteriosa fiamma della regina Loana (2004)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Argo
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (12)

Přidat komentář
Killingjoke
14. června

Přečteno v roce 2005... Příběh starého antikváře, postiženého ztrátou paměti, jenž hledá svou ztracenou minulost v komiksových sešitech a dobrodružné brakové literatuře. Autor zde prokázal opravdovou znalost této literatury z období mezi světovými válkami v Itálii. Jenže na znalosti této literatury je na můj vkus až velmi postaven celkový děj. Nevyhneme se zde mnohostránkovým popisům obálek časopisů, citací z nich atd. To vše v konečném důsledku ochuzuje vlastní příběh, který zde i po posledních stránkách zůstává neobjasněn.Buďto jsem konec knihy nesprávně pochopil, nebo tam něco chybělo. Když jsem přečetl poslední větu, měl jsem pocit, že příběh ještě vůbec neskončil! V příběhu antikváře Yamba se dozvíme o jeho zálibě v mlze (právě pasáže o mlze na mne velmi zapůsobily), hledání tváře své první lásky ve všech ženách, dozvíme se o hrdinství za války. To všechno ano, ale už se nedovíme, zda si antikvář vybaví svou minulost, která předcházela 40 let před jeho amnésií. Možná že takhle chtěl autor ponechat plamen aspoň trochu zahalen mlhou... No, závěrem bych řekl, že kniha určitě stojí za přečtení a pro znalce brakové literatury bude příjemnou exkurzí do jejich dějin...

krnoha
05. března

Ta kniha je výrazně těžkotonážní. V prvním díle autor jen nadhazuje témata, která by mohla být zajímavá, ale opravdu jenom nadhazuje a do ničeho nejde. Čtenář to musí protrpět a nedostane za to nic, jenom vstupenku do druhého dílu. Ve druhém díle se pak autor rozpomíná na dětství a nikdo mi nevymluví, že tady se jedná autenticky o autorovo dětství, i když se to tváří jako vzpomínky nějakého antikváře. Zatímco strejda Umberto vzpomíná na dětství, já jsem vzpomněl na jednu hezkou větičku, kterou tentýž Umberto napsal o dvacet let dřív:
"Literatuta založená na vzpomínkách je posledním útočištěm ničemů."
Je to z Foucaultova kyvadla dost brzy na začátku. No, když už je u svých soukromých záležitostí, autor si velmi obsáhle vylévá vztek na italský fašismus, kterým prošel v dětství a mládí. Chápu ho.

Ve finále jde Umberto hodně do hloubky. Odpojí se od vnějšího světa a jde pozpátku prožitky z puberty, dětskými pocity, prvotními tvary vnímání krátce po narození a potom už ... Třetí díl, to je teda něco.

Lískaran
07. února

Zatímco se Umberto Eco ve Skepticích a těšitelích zaobíral popkulturou a tzv. nízkými žánry jako teoretik či esejista, v Tajemném plameni je probírání haldami knih a desek tohohle ražení součástí románu – metodou, která má vzdělanému italskému knihomolovi, ročník 1932, oživit ztracenou paměť. Že by tak trochu Ecova čtenářská autobiografie a tím pádem jeho nejosobnější kniha? Každopádně kniha příběhem nejmíň rozmáchlá, protože tady ti detektivové, spiklenci a plány přehazující výhybku dějin jsou leda tak součástí příběhů čtených na půdě. A přesto je tu tajemství, tajemství jednoho života a jeho výhybek, které se zatím ztrácí v mlze, jejíž líčení si bůhvíproč vypravěč Yambo z různých příběhů opisoval. Labužnicky pomalé objevování si tentokrát nejspíš užije člověk tím víc, čím víc má společného s Yambem, ale myslím, že Tajemný plamen královny Loany může oslovit každého, kdo – třebaže ne ve fašistické Itálii – prožil dětství. A hodně přitom četl, samozřejmě :-).

alef
03.08.2015

Právě jsem dočetla další ze skvělých Ecových literárních experimentů... v jeho knihách se my, čtenáři, stáváme součástí jeho "literárních pokusů", jak sám Eco říká, text je jenom "líný nástroj" a od svého čtenáře vyžaduje, aby část práce odvedl sám ... a to je přesně to, co mně na jeho knihách láká, přitahuje a baví :-)
... četba Ecových příběhů je vždycky hodně subjektivní záležitostí ... každý čtenář je nucen sám si "dotvořit" fiktivní svět, který nám Eco předkládá, jsme nuceni přidat své zkušenosti, zapojit své estetické cítění (grafická úprava a ilustrace téhle knihy jsou třeba pro mně naprosto úžasným estetickým zážitkem a po celou dobu četby jsem si tuhle knihu naprosto užívala), a tak jsem "poslechla" autora:

"... četl jsem pomalu a vychutnával si větu, úryvek, kapitolu ..." ... a text se sám začal skládat do sdělení ... "jako kdyby se mi něco samo ukládalo do paměti ... jako kdyby jediné slovo vyvolávalo tisíc dalších ..."

"Co všechno shromažďuje paměť ve své prostorné jeskyni? ... V tajných a nepopsatelných záhybech? ... tam kde se setkáváme se sebou samými?"

"Musíme se naučit chápat své limity, ten moment, do kterého nemůžeš a pak už ano ..."

Dokonalé :-).

Mezenterika
11.03.2015

Opravdu skvělá kniha. Hlavním tématem je zde paměť. Paměť člověka (který o ni přišel) a paměť národa, kterou se člověk marně snaží pochopit. Ta druhá má dovést hlavního hrdinu k té první, obě se pak prolínají v hledání sebe sama, v životní pouti, osudu.

Belbo
26.02.2015

Jeden ze stěžejních románů počátku 21. století. Neznám moc lepších ryze existenčních, intimně individuálních románů: paměť jako kniha s vytrhanými listy, slovo, jeho význam, prožitek, JÁ, život a jeho uvědomnění si a hlavně rekonstrukce.

zipporah
15.01.2015

Eco experimentuje ďalej v tej svojej semiotike, či čo to je... veď na to sa dal, tak ide, jeho vzorom je nielen Hugo, našla som analógiu, v jednej vete Hugo a Eco spomínajú Ježiša a Sokrata :D Určite to nie je kniha taká prínosná, akou je F. kyvadlo, alebo taká napínavá, akou je Meno ruže, pričom všetky tri majú jedno a to isté spoločné: hranie sa so slovami a znakmi. Kniha je nabitá príhodami, slovami, pesničkami, obrázkami, smiechom, odporom atď... Eco je a musí byť v tomto hroznom literárnom svete mojím absolútnym jediným žijúcim favoritom a kráľom literatúry, posledný z posledných, predposledným bol MArquéz a predpredposledným Solženicyn. Eco, ži a píš! Stále ťa potrebuje súčasnosť!

Tinoušek
06.01.2015odpad!

Kniha mě absolutně nenadchla... :-(

Evus
13.01.2014

Jako celek velmi zajímavá kniha, na které mě opravdu zaujalo to Yambovo putování do minulosti a hledání sebe sama, 5* nedávám jen kvůli citacím dobové tvorby a písniček, kterých dle mého bylo až zbytečně moc

Flipper
23.02.2013

Znovupoznánie krásy kultúry od predvojnových rokov. Hlavná punkcia na literatúru, s úprimnou láskou na talianský spôsob -nežne a hravo s obrazovou dokumentáciou. Vytknúť možno len snové blúznenia ku koncu knihy, čo si mohol Umberto odpustiť, ale ten uchvacujúci výklad vtedajšej literatúry, hudby ba i známok - priceless. PS: psychologický aspekt v dedukcií o sekretárke (milenky?) a ich zabudnutej minulosti by bol námet, ktorý by si zaslúžil aj viac stránok.

Fravra
07.07.2012

Tentokráte autor čtenáře seznamuje s reáliemi Itálie 2. světové války a obdobími těsně před i po ní. Využívá k tomu velmi netradiční záminku: hlavní hrdina - uznávaný antikvář (narozen ve stejném roce jako autor) se po mozkové příhodě probudí s částečnou ztrátou paměti, která postihuje jen osobní prožitky, nikoliv naučené znalosti. Na doporučení rodiny se posléze rozhodne zjistit něco o sobě tím, že se vrací do domu svého dětství na venkově, kde se snaží vžít do svého předchozího života zejména studiemi oblíbených komiksů ze svého mládí i jiné dobové literatury, což mu umožňuje prožít si mládí své generace a čtenáři tak něco říci o Itálii té doby. Osobní vzpomínková paměť se mu ale vrací až v další části knihy po další prodělané mrtvici, kdy se ale už nalézá v předsmrtném bdělém komatu a rekapituluje si klíčové příhody svého mládí a dospívání, aby odešel ze světa smířen. Autor využívá tuto sekci i k různým filosofujícím úvahám (např. proč je Desatero božích přikázání fašistické, Bůh zlý a Ježíš hodný) a samozřejmě glorifikaci nenaplněné první lásky, která je věčná ....

Kniha zcela určitě není oddechovým čtením pro každého. Čtenář by měl mít rád komiksy a literaturu, zajímat se o moderní dějiny Itálie a být zvyklý na autorův styl, kdy se prolíná mnoho úvah a je třeba číst mezi řádky. Pak bude odměněn velmi originálním námětem a myšlenkově bohatým čtením. Bez toho však kniha nebude čtenáře bavit.

verbula
09.02.2011

Do poloviny knihy se mi nedařilo se pořádně začíst, potom jsem ale obětovala celou noc, abych zjistila, jak skončí.