Tajemná Řásnovka
Jaroslav Foglar
4.vydání vyšlo již v Olympii, poprvé jako 12. svazek Sebraných spisů Jaroslava Foglara a vs redakčními jazykovými a stylistickými úpravami. Kdo vlastně Fan-Tan vymyslil a v Řásnovce rozšířil, to byla záhada. Míra a Ríša řekli o tom Jindrovi jen toto: Kdesi ve vnitrozemí Řásnovky bydlel - nebo snad ještě bydlí - jakýsi chlapec Tonda Menčík. Ten kdysi četl nějakou knížku o dobrodružstvích v Číně a v té našel zmínku, že Číňané prý rádi hrají svou starobylou hru Fan-Tan. V knížce nebylo ani slova o tom, jak se hra hraje a jak vypadá. Ale Tonda Menčík byl pravý podnikavý chlapec, o jaké není v Řásnovce nouze ! A tak - protože se mu jméno Fan-Tan líbilo - začal přemýšlet, jak by sám nějakou hru vynalezl, aby ji hráli všichni hoši a děvčata z celé Řásnovky. Pořád prý kreslil různé plánky hry, přidával a měnil pravidla - a nedohotovenou hru ukázal svému kamarádovi Hřivnasovi... Boj o uznání autorství Fan-Tanu je jen jednou dějovou linií příběhů z tajuplné čtvrti Řásnovka. Hlavní děj knihy vypráví opět o klubu hochů, do kterého se hlavní hrdina dostane po různých příhodách, začínajících jeho útěkem z domova...... celý text
Přidat komentář
Po doposlouchání audioknihy "Hoši od Bobří řeky" jsem byla pořád naladěná na dobrodružné příběhy pro mládež - proto jsem se rozhodla ještě zůstat ve světě Jaroslava Foglara a pustila jsem se do Tajemné Řásnovky. A i když v tomto případě hodnotím jen průměrně, i tak to byl moc fajn poslech.
Tak jak Foglar v Rychlých šípech přišel s tajemnými Stínadly, tak v tomto případě přichází s další čtvrtí, která budí jakýsi rozruch a nese si auru tajemna a napětí - tím je čtvrť zvaná Řásnovka v blíže neurčeném městě. Vykreslení téhle čtvrti a její specifické atmosféry mne na téhle knize hodně bavila a moc jsem si to užila.
Stejně tak klubová činnost jednotlivých skupinek, vzájemné přátelení - ale i rivalita, to tu najdeme a je to fajn. Klub, kolem kterého se tenhle příběh točí, tu opět zastává určité hodnoty, které se autor pomocí příběhu snaží předat svým čtenářům. Což je pro Foglara dost specifické a baví mne to.
Přiznám se ale, že mne příběh nevtáhl do sebe tolik, co Rychlé šípy nebo Hoši od Bobří řeky. Taky se mi zdálo, že tu některé otázky pro mne zůstávají nedořešené, asi bych chtěla víc odpovědí.
Nicméně v audioknižní podobě to byl vcelku fajn poslech a jsem ráda, že jsem se s touto knihou seznámila. Ale asi to nebude titul, ke kterému bych se chtěla pravidelně vracet. Nakonec tedy 3 hvězdy z 5.
Jako malému mi tahle kniha jako jedna z mála foglarovek nějak unikla, ale i teď to bylo záživné čtení. Jen Otíka a jeho hledání štěstíčka už jsem znal předem, což nevím, jak se přihodilo...
Jsem kluk z vesnice a vždy jsem při čtení foglarovek těm klukům záviděl ten "měšťáckej" život a to, že chtějí z města do přírody. Do něčeho, co jsem měl neustále kolem sebe a kam jsem chodil.
Tak dobře to pan Foglar napsal.
A u téhle knihy jsem se naprosto vžil do těch všech nepravostí a trampot, kterými si Stráž procházela, jako bych byl jedním z jejich členů.
Je mi 33 na konci knihy mi ukápla slza radosti.
Jako bych se ocitl v jiném světě. Přátelství, klučičí kluby a klubovny, nekonečné aktivity v ulicích. Hezky si to autor vybájil. V jednoduchém, přímočarém vyprávění posílá Jindru na útěku z domova i ze školy do tajemné čtvrti, kde zoufalý klučina ožívá a stává se tam významnou postavou v boji za slušnost a spravedlnost. Typické foglarovské klukovské dobrodružství - příjemně naivní, neskrývaně výchovné, občas úsměvné.
70 % (zatím 515 hodnotících, průměr 87 %).
...
Když Balda vstoupil do klubu, nemluvíval zrovna nejslušněji. Ale stačilo jedno Jindrovo upozornění a Balda si už dával na pusu pozor! Panečku - takovým členem kdyby byl Dušan - a takové nadšení pro klub kdyby měl Ríša!
Jenom ty všelijaké partyky by měl Balda nechat! Pořád si půjčoval od Dušana a někdy i od jiných chlapců v klubu menší částky peněz - a dlouho je nevracel. Také knížka jemu půjčená jako by padla do moře!
...
"Dobrý večer, pane. Pěkně prosím, nepotřebujete učně? Rád bych se u vás učil truhlařině. Jmenuji se Jindřich Sochor. Otec mě vzal ze školy, protože mi je už čtrnáct let - a škola mně poslední dobou moc nešla!"
Mistr Jindru přelétl zkoumavě, poškrabal se na bradě a dlouho uvažoval - pak konečně promluvil:
Příběh jako z pera autora Johannese Maria Simmela: Moje matka se to nikdy nesmí dozvědět.
Jindra po další sardeli v žákajdě uteče z domu, důvod je asi čtenářům více než jasný. Však se to neděje jen v knihách... má strach z reakce rodičů, která nemusí být zrovna příjemná. Proto ho otec nesmí vidět! Uteče do čtvrti Řásnovky, kde místní patra dětí, která má dokonce svůj klub hraje podivnou hru z daleké Číny o tajemném Fan-Tanovi a pořádají různé schůze a výlety. Jindra u nich smí po poradě členů zůstat! Ale ten ví, že asi nebude moct- rozhlas vyhlásil pátrání a musí se skrývat. Cestu ke klubu si ale brzy najde. Jenže kdo je ten zvláštní Fan-Tan? Hra nebo snad pouhý přelud a výsledek dětské imaginace ?
Výborná kniha, nikoliv však ve vydání od Albatrosu, které obsahuje gramatické chyby a překlepy. Navíc aktualizace některých slov a vyjádření je v porovnání s předchozími vydáními bohužel násilná.
Autor, který mě provázel dětstvím, skvělé dobrodružné knihy, po kterých by měla sáhnout hlavně dnešní generace.
Jedna z nejlepších.
Další nejlepší foglarovka? Já vážně nevím která z nich je nejlepší. Mám je ráda úplně všechny a nejvíc vždy tu se kterou se zrovna loučím. Tuto knihu mám ráda hlavně z toho důvodu, že je v ní obsaženo téměř všechno co může dospívající mládež v životě potkat. Zrada, přátelství, nespravedlivé obvinění, zloba, závist, útěk z domova, pocity štěstí, úcta a uznání. Zkrátka kniha je plná emocí a napsána je tak, že jsem si tento příběh mohla vychutnat v pokročilejším věku téměř úplně stejně jako ve svém mládí. Audiokniha je opravdu velmi povedená a načetl jí pan Marek Holý.
Za mě jedna z nejlepších knih od Foglara, která sice není tak známá jako příběhy o ježku v kleci, ale určitě je svou kvalitou na stejné úrovni, společně s hochy od Bobří řeky. I dnes, kdy mi táhne pomalu na 50 křížků, bylo čtení velmi příjemné, tajuplné, napínavé, a já se rád vrátil do dob mého chlapectví a užíval si každé slovo a vžíval se do děje a událostí kolem Jindry a jeho party. Bravurní zápletka, skvěle popsané exteriéry Řásnovky a barvitý a propletený příběh je jistotou pro zaujetí čtenáře, jakéhokoliv věku i pohlaví. Děkuji!
Když Jindra uteče z domu kvůli špatným známkám ve škole, dostane se do Tajemné Řásnovky, kde se změní celý jeho život, nejen že zde pochopí, že před problémy nikdy neuteče, ale najde zde i kamarády, ale hlavně místní hru zvanou Fan-Tan. Klasická Jestřábova kniha s tou správnou atmosférou plynových lamp, soumraku v městě, ale hlavně věrného přátelství a věčný boj za pravdu proti zlu. V dnešní době možná opět trochu naivní děj, ale přesto skvělá kniha
Příjemný návrat do mého mládí plného ideálů a představ a fantazií a očekávání. V těchto dobách jsem všechny foglarovky pilně sháněl a sbíral. A pochopitelně je taky četl a představoval si ty krásné a úžasně strašidelné světy plné dobrodružství. Dnes, už s odstupem většího počtu desetiletí, vidím ten naivní autorův idealismus, ale nešť! Užil jsem si to i dneska!
Útěk z domu, tajné schůze nebo dobrodružství. To jsou hlavní témata téhle tenké, ale dost dobrodružné knihy .
Příběh knihy bohužel není tak dobrý jako trilogie o ježku v kleci, přesto jde o fajn oddechové čtení ať už je vám deset, nebo padesát.
Velmi hezká kniha s kvalitně napsaným obsahem.
Čtení jsem si moc užila, a chvílemi jsem si přála být v příběhu s postavami také...
Doporučuji!
Prostě jo. Pořád to na mě funguje, stejně v jedenácti i o dvacet let později. Teď už se sice nad některými věcmi, které jsem tehdy hltal, jenom usmívám, ale stejně to čtu klidně v jednu v noci a najednou se mi nechce spát...
Je zajímavé, jak v knize, kterou napsal Foglar až v šedesátých letech, používá svoje předchozí úspěchy. Zmiňuje lov bobříků, modrý život a samozřejmě čtenářské kluby Mladého hlasatele.
Témata jsou stejná jako ve všech jeho knížkách. Ale stejně to miluju.
Četl jsem v posledním vydání (2020) od Albatrosu a moc chválím úpravu i ilustrace.
Foglarovky mají své kouzlo ať je to Tajemná Řásnovka nebo některá jiná, např. Boj o první místo, Záhada hlavolamu nebo Rychlé šípy. Kdysi jsme hltali jednu foglarovku za druhou a těšili se na dobrodružství kamarádů, která nás přitahovala jako málo co jiného. Dnes při čtení nostalgicky vzpomínám na dobu, do které foglarovky jednoznačně patřily. Dnešní mládež má své jiné top filmové a knižní hrdiny. Ale když se i dnes do některé z nich začteme, tak popisovaná dobrodružství neztratila nic ze svého půvabu a napětí. Jen by mě zajímalo, jak takové příběhy vnímá dnešní mládež. Tak ať tu s námi hrdinové foglarovek a jejich příběhy ˇžijí' dál, stále nám totiž mají co nabídnout.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2003 |  Záhada hlavolamu |
| 2007 | Rychlé šípy |
| 2005 | Hoši od Bobří řeky |
| 1991 | Dobrodružství v temných uličkách |
| 1990 | Boj o první místo |
Kniha Tajemná Řásnovka je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 983x |
| Čtenářské výzvě | 31x |
| Doporučených | 29x |
| Knihotéce | 276x |
| Chystám se číst | 32x |
| Chci si koupit | 9x |
| dalších seznamech | 4x |
(SPOILER) Jako jo, po přečtení některých knih, které o Foglarovi pojednávají, musím přiznat, že Jestřáb touhle knihou sepsal agitku nejen na čtenářské kluby Mladého hlasatele, ale udělal si i reklamu na některé své nápady. Jako dítě jsem to ovšem nevnímala a jako dospělé mi to vlastně ani zvlášť nevadí. Po letech se mi úplně nepozdávala pouze Jindrova postava, což je dáno i jistou zkratkou ve vyprávění: hlavní hrdina se seznámí s partou cizích kluků, hned se s nimi spřátelí, a aniž by je pořádně znal nebo respektoval skupinovou dynamiku, ihned aktivně přichází s vlastními nápady, co a jak by klub měl dělat, stejně jako jak by měla fungovat jemu doteď zcela cizí a neznámá čtvrť, až nakonec "vystrnadí" původního vůdce klubu Vildu. (Jistě, Jindra je lepší než Vilda, nemluví sprostě a je to upřímný kamarád, v reálu by to ale takhle černobílé nebylo a Vilda měl spoustu legitimních důvodů „vetřelce“ nesnášet.) Dříve jsem oceňovala, že Foglar dal prostor i učňovskému školství a nijak nehaněl propadlíky, teprve nyní mě trklo, že Jindra celou dobu nepřestal toužit po svém učitelském snu, zakousl se do učení a nakonec deficit dohnal. (Ba dokonce ho i přísný otec pochválil!) V tom vidím další autorův morální apel na to, aby se jeho čtenáři dobře učili a aby si uvědomili, že vlastní pílí a silnou vůlí to mohou dotáhnout daleko nebo aspoň tam, kam se dostat chtějí.
V kontextu víkendové debaty o úcty dnešních dětí a jejich rodičů k vlastním rodičům, zajímavá byla reflexe vztahu otec – syn. Jindru táta mlátil jako žito a maminka proti tomu neřekla ani popel. Až intervence třídního profesora zabrala, přesto si tatínek prosadil, že kluk půjde ze školy bez ohledu na jeho přání nebo vlohy. Ba dokonce kdyby Jindra sám neodnesl přihlášku na radnici, otec by mu vybral učňovský obor a žádná diskuse.
Tajemnou Řásnovku řadím mezi ty lepší foglarovky a jak je několikrát napsáno v komentářích níže, kniha obsahuje všechno potřebné: drama, kamarádství, škarohlídy v klubu i mimo něj, dobrodružství, která může s trochou štěstí zažít každý, ale i pády a ne zrovna úspěšná klubovní období. (Což opět může působit jako vzpruha pro ty, kterým se zrovna nedaří a jejichž klub se potýká s problémy.) Zajímavé je vykreslení členů klubu, včetně kleptomana Baldy.
Věřím, že pro mnoho dětí kniha představovala výzvu k založení vlastního klubu, ale i inspiraci, co vše zažít a podniknout. (Jen mi nepřijde, že by dnes děti byly tak podnikavé, aby sestavovaly vlastní vozíky – ostatně ani my to už nedělali. Opět zajímavá dobová výpověď.) S výjimkou jistého moralizování (viz výše), které ale leckomu unikne a já sama ho kriticky vidím až nyní, nemám knížce co vytknout. Jen mi chybělo rozuzlení, co se stalo s ukradenými součástkami – kam balík z úkrytu zmizel.