Tajemná Řásnovka
Jaroslav Foglar
4.vydání vyšlo již v Olympii, poprvé jako 12. svazek Sebraných spisů Jaroslava Foglara a vs redakčními jazykovými a stylistickými úpravami. Kdo vlastně Fan-Tan vymyslil a v Řásnovce rozšířil, to byla záhada. Míra a Ríša řekli o tom Jindrovi jen toto: Kdesi ve vnitrozemí Řásnovky bydlel - nebo snad ještě bydlí - jakýsi chlapec Tonda Menčík. Ten kdysi četl nějakou knížku o dobrodružstvích v Číně a v té našel zmínku, že Číňané prý rádi hrají svou starobylou hru Fan-Tan. V knížce nebylo ani slova o tom, jak se hra hraje a jak vypadá. Ale Tonda Menčík byl pravý podnikavý chlapec, o jaké není v Řásnovce nouze ! A tak - protože se mu jméno Fan-Tan líbilo - začal přemýšlet, jak by sám nějakou hru vynalezl, aby ji hráli všichni hoši a děvčata z celé Řásnovky. Pořád prý kreslil různé plánky hry, přidával a měnil pravidla - a nedohotovenou hru ukázal svému kamarádovi Hřivnasovi... Boj o uznání autorství Fan-Tanu je jen jednou dějovou linií příběhů z tajuplné čtvrti Řásnovka. Hlavní děj knihy vypráví opět o klubu hochů, do kterého se hlavní hrdina dostane po různých příhodách, začínajících jeho útěkem z domova...... celý text
Přidat komentář
Tak jsem včera přečetl po mnoha letech opět Tajemnou Řásnovku od Jestřába. Zjistil jsem, že kniha pro mě neztratila nic ze svého kouzla a dočetl ji ve 23.56 hodin v noci jedním dechem. Řadím tuto knihu k nejlepším foglarovkám a to nejen pro záhadnou hru Fan-Tan. Vřele doporučuji tuto knihu všem, kdo si váží přátelství. Howgh.
Foglarovy knihy jsou mixem výchovného a dobrodružného čtení. V jiných knihách se mu ovšem ten mix povedl lépe. V Řásnovce má navrch výchovný prvek, převažuje tu tedy ta naivnější rovina, což je pro knihu velký hendikep v boji se zubem času. Působí proto zastaraleji, než jiné foglarovky, které dokážou čtenáře po celou dobu udržet v napětí, a ke kterým se opravdu dá i vracet. K Řásnovce já se už asi nevrátím.
Essential Jaroslav Foglar. Tahle kniha snad obsahuje úplně všechny jeho trademarky. Ale zároveň tam něco chybí, něco, čím by mě víc oslovila a vzala za srdce. Ve srovnání s příběhy Rychlých šípů, bobřích hochů nebo Chaty v jezerní kotlině tu zkrátka chybí něco pozoruhodnějšího a pamětihodnějšího, než je jen boj o autorská práva hry Fan-Tanu.
Já nedokážu říct, která foglarovka je lepší. Když čtu Tajemnou Řásnovku myslím si, že je ta nejlepší po Rychlých šípech ona. Když však čtu Hochy od Bobří řeky, dávám je před Řásnovku. A naopak. A to mám favority i v některých dalších Jestřábových knihách.
Někde níž píše Rikitan, že v Tajemné Řásnovce je všechno, co kluk potřebuje. Já si myslím, že nejen kluk. Jak to vidím, tak i stará babka tam stále nachází všechno, co potřebuje.
Knihu znám snad nazpaměť, přesto pokaždé držím palce Jindrovi, aby jeho útěk skončil šťastně. Vím, že tak skončí, přesto ty palce držím.
Kdyz jsem rikala, ze Hoši od Bobri reky jsou po Rychlých šípech druhá nejlepší foglarovka, neuvedomila jsem si, ze je tu taky Tajemná Rásnovka. Takze Hoši od Bobri reky se posunují a mezi Rychlé šípy a Modrou rokli zaklapla jako dílek skládanky Tajemná Rásnovka!;-D
Kdo by rekl, ze jeden zoufalý útek z domova prinese Jindrovi tolik štestí???
Krása.............
Souhlasím s komentáři níže, po Rychlých šípech pro mě nejlepší foglarovka. Jako hlavní hrdina, i já jsem kdysi jako malý objevil místo, kde se dobře přemýšlelo a nápady přicházely samy :-) Skvělá kniha.
Tajemná Řásnovka je netypická foglarovka, protože je téměř výhradně zasazená do města. Mnozí si vzpomenou na Stínadla, ale ty byly prezentovány jako strašidelný hrad plný nebezpečí a tajemství, do něhož se chodí v podvečer a vrací se za hluboké tmy. Řásnovka je klasická rušná čtvrť, možná trochu specifická, ovšem nijak výjimečná. Dobrodružství které se v ní odehrává ovšem výjimečné je. Asi nebudu sám koho kniha tak pohltila, že si navrhl svůj vlatní Fan-Tan. Můj bohužel zůstal jen v amatérské verzi. Přesto budu mít tuhle knihu, kterou mám nesmazatelně spojenou s vůní sladkého popcornu, vždy zařazenou mezi těmi nejlepšími, které Jaroslav Foglar napsal.
Jsou knížky od kterých se neodpoutáte, a pak jsou knížky, u kterých se modlíte aby už byl konec. Tahle spadá spíš do té druhé kategorie. Ačkoliv mám Foglara velmi ráda, tuhle jsem si příliš neoblíbila. Na první čtení dobré, když jsem to po letech četla znovu, tak jsem půlkou jen prolistovala, jak mě to nebavilo.Téma dobré, ale jinak. Hmm.
Tuhle knihu jsem dlouho nemohla sehnat, takže první čtení bylo na základě výpůjčky od spolužačky. Další z poutavých příběhů o tom, jak obyčejný chlapec může zažít neobyčejná "obyčejná" dobrodružství, v přátelství s jinými hochy zocelí svůj charakter a pozná, co chce od života. Jediné, co čtenář oproti knížce v životě asi "nepotká" je čtvrť Řásnovka, která tvoří významné pozadí celé knížky, a která je takovými přátelštějšími Stínadly.
Líbí se mi motiv toho, že studijní cesta nekončí propadnutím, že lze zvolit podle naturelu i něco jiného než gymnázium (dnes to už tak nevyzní, ale v době, kdy se příběh odehrává, muselo být propadnutí na lyceu hrozná pohana), že i poctivé řemeslo může přinést poctivé zaměstnání a není žádná hanba pracovat rukama (to by MŠMT obzvlášť dnes v době slučování učilišť mělo více propagovat...).
Knížka obsahuje mnoho prvků z klubového života, kterými se může inspirovat každý skautský rádce či oddílový vedoucí. Strašně se mi líbila hra Fan-Tan, kterou bych (stejně jako Ježka v kleci, který se nakonec na trhu v mnoha podobách objevil) chtěla domů :-).
Tak tahle Foglarovka se mi opravdu líbila. Nejsou zde cizí slova jako kamarádství, čestnost, odvaha, pravdomluvnost, nejste ochuzeni o dobrodružství a nějakou záhadu. Kniha se moc pěkně se četla a s velkou radostí a hrdostí ji zakládám do své osobní knihovničky..
příběh o Jindrovi kterému profesor pohrozí že propadne a tak uteče z domova aby se to táta nedověděl prchá do tajemné čtvrti ve které potká kamarády s kterými založí klub jejich člen a vedoucí Vilda bude proti Jindrovi a Jindra navíc prožije mnoho strachu se svými nepřáteli nakonec Vilda z klubu odejde a Jindra se rozhodne vrátit se do domova a tak začíná klub Stráž Řásnovky kde se to všechno odehrává a co dál to už prozradí ten vášnivý a zábavný obsah knihy
Tuto knihu jsem četl jako poslední Foglarovku.Bylo to v době,kdy můj obrovský zájem o vše od Foglara začal pozvolna vyprchávat.Věkem.Protože jsem byl už starší a taky proto,že autor čerpá pořád ze stejné studny.Rychlé Šípy se dají číst v jakémkoliv věku.Minimálně z nostalgie..
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2003 |  Záhada hlavolamu |
| 2007 | Rychlé šípy |
| 2005 | Hoši od Bobří řeky |
| 1991 | Dobrodružství v temných uličkách |
| 1990 | Boj o první místo |
Kniha Tajemná Řásnovka je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 983x |
| Čtenářské výzvě | 31x |
| Doporučených | 29x |
| Knihotéce | 276x |
| Chystám se číst | 32x |
| Chci si koupit | 9x |
| dalších seznamech | 4x |
Dovolenou jsem zahájil střevní chřipkou a tak jsem si chtěl navečer přečíst něco milého, klidného. Sáhl jsem po foglarovce Poklad černého delfína, kterou jsem zatím před očima nikdy neměl. Knížka je to dost slabá, no ale navnadila mne k dalším a nakonec jsem strávil ve společnosti Jaroslava Foglara tři červencové večery - přečetl jsem premiérově ještě Tajemnou Řásnovku a Když Duben přichází. Poklad černého delfína ke čtení nedoporučím, je to odvar už předtím pětkrát vyvařený, knížka víc didaktická než zábavná či napínavá. Celý děj je vlastně především až úmorným popisem jedné táborové hry. Dobře. Přečteno, odloženo. - Ovšem Tajemná Řásnovka! Ta je v nejlepší tradici Záhady hlavolamu a dalších Foglarových perel typu Chata v jezerní kotlině či Boj o první místo. Setmělé spletité uličky, intriky, záhady, temná tragédie, beznaděj i uvolnění, napětí i patologické lidské zlo... Bezvadné. Je tam všechno, co od foglarovek čekáme. Velkým a skvělým překvapením pro mě byla třetí knížka Když Duben přichází. Z mého pohledu velice netypická pro autora, cele se odehrávající ve školním prostředí, zabývající se šikanou. Příběh místy až depresivní, děsivý a beznadějný, neztrácející ale dynamiku a snad v nejhlubší intimitě odhalující Foglarovu duši. Nechybí samozřejmě vítězný boj za mravnost, krátké a co nejkratší chlapecké kalhotky (!), svalnaté paže, chmýří pod nosem a krásné (samozřejmě klukovské) tváře... ale to už prostě k Foglarovi se vší svou bizarností patří a tak to bereme. - Takže po x-leté čtenářské přestávce - Dík, dík, pane Foglar! Kouzlo stále funguje. PS. Nestává se asi příliš často, aby vydavatel knížku přímo na záložce před čtenářem poněkud pohaněl, aby se mu asi náhodu nezačala nějak podezřele líbit - jako je tomu v případě mnou čteného 1. vydání Tajemné Řásnovky z roku 1965 v Bloku. Hnus, velebnosti.