Svědectví uloupené dýky

Dobře vystavěný příběh,ale jak píše Obelix63 vše zdlouhavě popisované.

Autorka má fajn nápady, ale bohužel neumí psát. Vyprávění je rozvláčné, věci, která byly již vyřčeny se opakují a zdůrazňují pořád dokola. Charaktery jsou schematické a někdy jednají nekonzistentně ke svému charakteru. Dost mi vadila přehnaná snaha Vítka a Prokopa zavděčit se svému pánovi. Tihle dva mi připomínali ochočené psíky.
První i druhý díl jsem poslouchal jako audioknihu a další díly si už nechám ujít.

První díl mne zaujal více. Ale nebylo to zas tak špatné, i když podruhé se ke knize vracet nebudu.

Pro Myllan 7.3.2024 a její postřeh a dotaz, zda se skutečně za doby Václava II. používal k zapisování poznámek papír. Těžko, neboť:

Písemný doklad o první papírně křesťanského světa pochází z roku 1276 (Fabriano v Itálii). Nejstarší filigrán je datován 1282 (Boloňa). Monopolní postavení italských papíren církevního státu (Benátsko, Lombardie, Toskánsko) bylo překonáno až na sklonku středověku: 1338 se počalo s výrobou v Troyes ve Francii, 1390 Německo, 1400-1411 Švýcarsko, 1407 Belgie, 1420 Polsko, 1495 Anglie, 1498 Rakousko, 1530 Slovensko, 1532 Švédsko, ca 1540 Dánsko, 1546 Rumunsko, 1564 Rusko, 1579 Slovinsko, 1586 Holandsko, 1660 Finsko, 1690/91 Severní Amerika, 1745 Turecko atd.
V Čechách nejstarší písemnost na papíru, který byl dovezen z Itálie, představuje městská kniha Starého Města pražského (1310). První papírna je u nás doložena roku 1499 na Zbraslavi (výroba papíru v Chebu 1370 není prokázána).

zdroj včetně doporučené literatury:
https://sites.ff.cuni.cz/uisk/wp-content/uploads/sites/62/2016/01/Nauka-o-pap%C3%ADru_Voit.pdf

Z čehož vyplývá, že papír byl vzácností a na funkci poznámkového zápisníku vyšetřujícího kriminalisty si ještě pár století počkal.

Ke knize jakožto příběhu zatím nemohu nic zásadního sdělit, anžto nemám přečteno/poslechnuto (nebudu číst, poslechnu si audio při nějaké nezáživné manuální práci), ale hned v prologu jsem si všimla jednoho vyšinutí z vazby (špatná vazba zájmena na pád) a jednoho nevhodného opakování slova významný (ve dvou větách za sebou, nešlo a zvukomalbu nebo vyložený syntaktický záměr, ale o neobratnost jazykovou a lexikální: významně držel kámen a ve druhé větě se významně podíval na kumpána... opakování stejných slov je znakem neohrabanosti autora a ledabylosti editora).

Štěstím pro odbyt podobné produkce je, že hlad po historických krvácích a nekulturní jazyk masmédií sensu lato, s těmi online v první linii, oslepí hltavé čtenáře a otupí jazykovou vnímavost - hlavně že jsme zase schroustli nějakou tu žhavou a módní novinku...

Paní Novotná má dobré nápady, ale bohužel vůbec neumí psát. Kdyby kostru příběhů vyprávěla někomu, kdo by dokázal napsat knihu, bylo by to fajn. Jen by se musela ještě nechat přesvědčit, aby vrah byl někdo jiný. Ke konci už jsem měla pocit, že mě všechna ta klišé umoří, nad řešením jsem se smála nahlas. Suma sumárum se obávám, že je to moje poslední setkání s touto dámou.

Tadeáš je nesympatický, všechny postavy ve všech ohledech přehnaně vykreslené. Kdo je chudák, je strašný chudák, kdo je imbecil, je strašný imbecil. A litovat nakonec máme i vraha. Nic pro mě, nebudu ztrácet čas s takovými pitomostmi.

Řekla bych průměr, ale na moje hodnocení moc nedejte, já mám raději Bauera než Vondrušku. Zápletka dobrá, ale moc se řeší, jak se kdo vzhledem ke svému postavení chová. Tak snad to bylo v té době už zaběhnuté a nemusel se každý druhý vykazovat na správné místo. Taky mi přijde trochu postavené na hlavu, aby pán zůstával se svým sluhou v hostinci a čekal, až se uzdraví, když už jsme u toho kastování.

Historické detektivky táhnou, o tom nikdo nepochybuje. Zde také trochu cholerický šlechtic pátrá po pachatelích série vražd, jsou zde také loupežníci, chamtivý šenkýř a podivní obchodníci. Státní moc v postavě bakovského rychtáře je hodně slabá, a tak díky bohu za to, že se někdo se zbytky rozumu tímto zabývá. Všechny postavy jednají jako poloviční imbecilové, červenají se, rudnou, stydí, žalují na sebe a nesmyslně kamsi vyrážejí. Také trochu zdlouhavé, přivítal bych více akce. Pan Vondruška se jistě od srdce směje.

Čtivá detektivka z doby Václava II. Celá série se zdá být zajímavá, jiná než knihy Vlastimila Vondrušky. Osvěžení. Jen pan Tadeáš by nemusel být tak "startující". Jsem zvědavá, kolik nakonec bude mít sluhů:-) Moc se mi kniha líbila. Oddechovka.

Druhý příběh Tadeáše z Příhraz. Po vyřešení toho prvního se vydává i se svými sloužícími domů. Během cesty vyřeší příběh, ve kterém hlavní roli hraje dýka. Zatím jsem jako odpočinkovou výplň, mezi jinými knihami, četla Vondrušku, ale vypadá, že brzy zase sáhnu po Tadeášovi a budu mu držet palce, aby už konečně dojel domů a slavila se svatba.

Příjemně čtivá historická detektivka zasazená do doby vlády Václava II. Sice laděná trochu pohádkově, jak všechno dobře dopadá a Tadeáš je velký lidumil, ale je to opravdu pohodové, odpočinkové čtení a tak je to třeba brát. Jen si říkám, že pokud bude Tadeáš cestou domů tímhle tempem sbírat další sluhy, tak se mu brzy na hrad nevejdou :)

24.01.2025

(SPOILER) Slovy jedné známé věštkyně ,,Tady vidim velký špatný.."

Jak jsem psal u první knihy, paní autorka nemá absolutně žádnou představu jak funguje boj muž proti muži, ať se zbraní, nebo bez. Tentokrát byl boj v úvodní kapitole natolik mimo realitu, že už jsem šel doslova do kolen, protože nyní neporazí Tadeáš s Vítkem pět nepřátel, ale deset, slovy DESET. O to víc úsměvné je, že Vítek, který nikdy nedržel meč doslova usekne jednomu lapkovi ruku... Prosím paní Novotná, jděte si něco zjistit o boji muže proti muži, třeba na klubu historického šermu apod. Děkuji

Co se týče samotného děje, tak jak mě v prvním díle bavila hlavní zápletka, tak ve druhém díle jsem skoro trpěl. Nejenže byla zbytečně protahovaná a spletitá, ale nepřišlo mi, že by Tadeáš nějak extra vyšetřoval, jen jezdil bezhlavě z místa na místo, nečeš když přijel zpátky do hostince, tak si nechal sundat boty, prohodil s Vítkem pár slov a usnul... Taktéž mi přišlo že se tentokrát Tadeáš choval dosti schizofrenicky, kdy v jedné scéně seřve hostinského za to, že nepřinesl pohár na víno i pro jeho sluhu (za což by naopak každý jiný pán nechal hostického zmrskat), nechává se poklonkovat a pánovat, aby v další scéně skřípal zuby nad tím jak mu každý říká ,,vzácný pane,,. Celkově je docela ubíjející, že do čtenáře autorka pořád vtlouká, jak se plebs musel chovat k urozeným. V téhle knize se mi Tadeáš dosti zhnusil. Nechává pít víno malého kluka (pozn. Ve scéně kdy nechá Prokopa pít víno, tak si vzpomene že ho ochutnal jen jednou od Rychtáře či co, ale autorka asi zapomněla, že v první knize u Vítka na pokoji vychlastal celej džbán...), z ničeho nic se cudnému poustevníkovi Tadeášovi natlačí sperma do hlavy a chová se jak nadrženej idiot a místo chladného Tadeáše s břitkou myslí dostáváme impulzivního, namachrovaného neurvalce.


Celkově jsem měl pocit z knihy, jako by ji nepsala stejná osoba. V ději je hodně děr, jakoby autorka zapoměla co psala v první knize...Hlavně když Vítek nekompromisně intervenoval Tadeáše potom co se mu celou dobu skoro plazí u nohou a z jeho poníženosti by i Červíček z Harryho Pottera zbledl závistí, tak to jsem měl chuť knížku vypnout. Když tady pode mnou čtu ,,Znovu mě uhranula propracovaná detektivní linka...", tak je mi nedobře, opravdu nedobře. Prosím Vás, než napíšete takovéto blato, zkuste si přečíst něco kvalitního, například Niedla a pak ohodnoťte tuhle tragédii znovu, děkuji.


Chtěl jsem původně dát jednu usmolenou hvězdu za snahu a druhou za skvělý výkon pana Hrušky, ale když má kniha absolutně realitě neodpovídajících 87% tak musím dát odpad, abych trochu vyrovnal průměr.

Dobré!

Knížka se mi líbila stejně jako první díl. Znovu mě uhranula propracovaná detektivní linka i zajímavé reálie středověkých Čech. Šlechtic Tadeáš mě sice chvílemi svojí přehnanou pánovitostí štval, ale ke konci si mě opět spolehlivě získal. Musela jsem se totiž smát, jak rychle se mu rozrůstá sbírka zachráněných „štěňat".

Knihu jsem ze tří čtvrtin vyposlechl jako audioknihu, ale tento způsob je pro mě poněkud nešťastným, mnohem více si knih užívám přečtením. Takže jsem knihu skutečně dočetl až ve čtečce. Moc se mi líbí autorčin literární styl, i samotný příběh, samozřejmě.

Poslechnuto, připadalo mi to trochu rozvlačné. Hodnotím 3-4.Mám i pokračování, ale dám si chvíli pauzu.

Historické detektivky mám ráda, ale tato kniha byla takovým průměrem, nenadchne, neurazí. Máme lepší autory tohoto žánru. Ale dám autorce šanci a nějakou knihu si ještě poslechnu. Vadila mi ta zdlouhavost, přešlapování na místě, příběh nebyl zapeklitý a řešení se nabízelo prvoplánově.

Jen malá připomínka: opravdu se za vlády Václava II. používal v Čechách na psaní poznámek papír (kapitola 12)?
Jinak mohu knihy M. Novotné doporučit všem milovníkům historických detektivek :)

Opět jsem poslouchala jako audioknihu a zpracování bylo naprosto skvělé. Nicméně příběh mě bavil méně než první díl. Zápletka byla zajímavá, ale děj mi připadal zdlouhavý. Čtu podobných detektivek hodně, takže hodnocení se dost odvíjí od toho, že jsou i lepší. 3,5* a určitě budu pokračovat, doufám, že v příštím díle se Vítek zase více zapojí, tentokrát mi chyběl. Prokop je taky fajn, ale je to takový hladový popletla.

Po prvním dílu jsem se rovnou vrhla do pokračování. Znovu jsem si poslechla v audiu. Pan Hruška opět nezklamal a knihu velmi dobře namluvil. Příběh se mi možná líbil o trochu více, nežli ten první, ale velký rozdíl v tom nespatřuju. Příjemné a nenáročné. Nebylo by možná na škodu trochu více přiblížit hlavní postavy. Pan Tadeáš působí občas poměrně náladově. Nemůžu ale říct, že by mi to čtení nějak zkazilo a rozhodně se těším na další díly.