Synové světla a synové tmy: ospravedlnění demokracie a kritika její tradiční obrany

13.03.2021

Tuto knížku odložil někdo v našem domě na poličku u vchodu s lístkem, ať si vezme, koho bude zajímat. Tak jsem do ní nakoukla, prolistovala a zjistila, že mě takovéhle pojednání podrobně zajímat nebude. Zaujala mě poslední kapitola s názvem Světová pospolitost. Kladla jsem si otázku, jestli po ní touží opravdu všichni lidé.
Autor připomíná: "O relativním významu řádu a spravedlnosti v mezinárodní politice nás může dobře poučiti zkušenost Abrahama Lincolna, řešícího otázky národní. Když se ocitl tváří v tvář občanské válce uvnitř národa, Lincoln prohlásil: „Předním mým úmyslem je zachrániti jednotu.“…Nicméně je významné, že ačkoli Lincoln byl hotov zachrániti Unii „napolo otrokářskou a napolo svobodnou“, stalo se brzo zřejmým, že to nelze provést. Jednota mohla býti zachráněna jenom odstraněním otroctví. Je to krásný symbol skutečnosti, že ve strategii vládnutí má sice řád přednost před spravedlností, že však trvalého míru může býti dosaženo jenom pomocí řádu, v němž je zahrnuta spravedlnost. Nespravedlivý řád přivolává rychle nevoli a vzpouru, které vedou k jeho záhubě.“
A v závěru končí těmito slovy: „Světová pospolitost, ke které nás , jak se zdá, vedou všecky historické síly, je konečnou možností i nemožností lidstva. Úkol dosáhnout této světové pospolitosti musí býti pochopen ze stanoviska víry, která rozumí zlomkovitému i zlomenému charakteru všech věcí, jichž bylo v historii dosaženo a která má přesto důvěru v jejich smysl, neboť ví, že jejich dovršení je v rukou Boží moci, jejíž zdroje jsou větší než zdroje lidské s jejíž trpící láska může přemoci porušení toho, čeho člověk dosáhl, aniž by při tom popírala význam našeho úsilí.“
Myslím, že víc číst není třeba.
Nechápu však, jak mohla mít tato kniha hodnocení 100 %, když tu nebyl žádný komentář. Za sebe dávám tři hvězdy, i když jsem ji nečetla celou.