Svobodomyslná

kniha od:

Svobodomyslná obálka knihy
Mé hodnocení:

KoupitKoupit eknihu

Svatební závoj, srdce na dlani, myšlenky v oblacích. A potom: výhrůžky, nadávky, rány, zabavený mobil. Teror fyzický i psychický. Šikana, rostoucí strach a čím dál nižší sebevědomí. „Malými, zdánlivě nevinnými krůčky mě dostával přesně tam, kam potřeboval. Na samém konci jsem byla přesvědčená o tom, že chyba je vlastně ve mně a že bych se měla jít léčit,“ říká autorka pravdivé zpovědi, ze které mrazí. Její život prý nebyl ničím zvláštní. Vlastně byl nudný. „Natolik dokonalý a tak nalajnovaný, jako bych vypadla z čítanky. A tak jsem si v devatenácti letech nasadila na hlavu sněhově bílý závoj s korunkou, na ruku prstýnek a vdala se. Za manipulátora a psychopata.“ Na Novém Zélandě ji místo dobrodružství čekalo peklo. Nakonec málem uvěřila, že z partnerského vězení na druhém konci světa nikdy neuteče. Utekla. O svůj příběh se rozhodla podělit v knize, kterou místy bolí číst, ale která má důležité poselství: že sílu bojovat v sobě dokáže najít každý. Kateřina Lieskovská ji psala s myšlenkou na všechny, kteří jsou uvězněni v nešťastné životní situaci a potřebují udělat radikální řez. Možná jim partner ubližuje a možná mají pocit, že jsou na celém světě úplně sami. Možná mají někoho takového v okolí. „Knížka může někomu otevřít oči, nebo dokonce zachránit život,“ věří autorka....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/425529/svobodomyslna-lwj-425529.jpg 3.646
Žánr
Literatura faktu, Biografie a memoáry, Příběhy
Vydáno, Pointa
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (20)

Kniha Svobodomyslná

Přidat komentář
MKSP
09. únoraodpad!

Knížku bych si už znovu nezakoupila. Spíše než knihu o domácím násilí mi připomíná popis ,, dovolený". Zažila jsem domácí násilí a bála jsem se, že pocity z něj se mi při čtení knihy vybaví. Nic takového se nestalo a knihu jsem dočetla spíš ze zvyku dočítat knihy. Možná to autorce pomohlo, ale pro ženy které doopravdy zažívají domácí násilí a chtějí vědět že v tom nejsou samy nebo pro lidi, kteří si chtějí něco o domácím násilí zjistit to určitě není. Trochu mi vadí i styl psaní autorky, ale oceňuji krásné obrázky hlavně pak na obalu knihy.

Nočnípták
09. února

Chápu tohle dílko jako psychologickou pomoc autorce. Určitě takhle útržkovitě přemýšlela a žila. Určitě jí pomohlo to všechno sepsat. Jenomže mně se to špatně četlo.


deny_ba
31. ledna

Už se mi hodně dlouho nestalo, že bych se do knížky tak moc začetla.

Rozhodně jsem s koupí neudělala chybu.

Kniha se skvěle čte, má navíc ilustrace přesně hodící se k příběhu.

Klobouk dolů, obdivuji autorku nejen, jak čtivě knihu napsala, ale také za to, jak se dokázala vyrovnat se svou, teď už, minulostí.

Ještě poznámka - kritika níže napsaných komentářů na útržkové psaní, mi naopak nepřijde úplně na místě. Jedná se o autorčiny vzpomínky na tu dobu a přidává to právě na faktickém zobrazení děje. Za mě osobně je to spíše plusem a příjemnou změnou na rozdíl od podobných děl. Doporučuji přečíst.

RomanDušek
18.11.2020

(+ SPOILER) Neuvěřitelné, jak se někteří chlapi chovají vůči ženám, nebo i mladým holkám. Kateřina k tomu svému předchozímu partnerovi vzhlížela a i přesto, že ji několikrát uhodil, ponižoval, urážel a shazoval, vyhrožoval jí, tak i přesto se ho snažila mít ráda.
Nepochopím, proč mu vadilo, když si na sebe vzala trochu líčidel a on jí kvůli tomu zabavil mobil, zahesloval notebook, nebo ji zmlátil.
Té holky mi bylo vážně líto. Naštěstí se jí podařilo najít partnera, který jí vážně má rád a z těch slov, která v knize zaznívají z pera Kateřiny, je patrné, že je za tu lásku neskutečně vděčná a že jí stačí ke štěstí málo. Třeba jen koukat na západ slunce, držet se za ruku, nebo probouzet se vedle svého muže.
Jediné, za co ubírám hvězdičky, je občas takové chaotické psaní, kdy autorka přeskakuje mezi dobou před současným partnerem a současností. Občas je to zmatečné...

Chesterton
27.09.2020

Závažné téma si zaslouží třeba doprovodné slovo psychoterapeuta? Skutečně terapeutická záležitost, která nelze hodnotit jako literatura. Nedočteno.
Jediné, co vyplouvá na povrch je naivita některých žen až závislost na patologickém vztahu, ale to je asi známá věc. Bohužel.

Adele02
14.09.2020

Jediné, co mi běží hlavou, je ta věta z pohádky: „Jak může člověk zradit člověka?"
Spousta věcí, které mi nejdou na mozek. Spousta věcí, nad kterými se mi chce plakat a hystericky křičet. A autorce patří neskonalý obdiv za její sílu.

myšpa
27.08.2020

Nevím jestli je vůbec možné se k takovému člověku vracet několikrát zpět.

attila1
25.08.2020

Díky bohu za napsanou knížku,díky bohu za Ondru. Silný příběh,moc pěkně napsané a hezké ilustrace.

1