Svítání na západě

kniha od:


Koupit

Tato v pořadí druhá symbolistní kniha Otakara Březiny (*1896) je tematicky přelomovou. Stejně jako v Tajemných dálkách i tady převládá temnější ladění. Silně se tu projevuje jedno z ústředních témat Březinovy tvorby, že člověk je dědicem dávné viny, která ho provází po všechny dny jeho života. Přesto je v tomto stínu lidského žití naděje, smrt je cestou k vyšší existenci, temnota branou ke světlu. V poslední básni pak zaznívá naděje plnými tóny....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/19002/svitani-na-zapade-8LP-19002.jpg 3.259
Žánr
Literatura česká, Poezie
Vydáno, Tribun EU
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (13)

Kniha Svítání na západě

Přidat komentář
Zelený_Drak
17.12.2019

Poprvé jsem se uchýlila k symbolismu. A zjistila jsem, že Jebavý mě nebaví. I přes všechna ta správná slova a slovní spojení a chytré verše mi jeho básně přijdou prázdné a vyumělkované. Nechávají ve mně jen jeden dojem, a to ten, že básník chtěl hlavně zapůsobit. Asi jako když máte parádní pokoj kam zvete návštěvy, ale jinak tam nikdo nechodí. Jako kdyby to vše napsal jen pro Annu.

Tys nešla

Příliš brzy jsem rozsvítil lampy a do váz natrhal kvítí
a vůněmi, jež v plamenech šlehají krví, své síně jsem nadech’:
koberce prostřel jsem, naléval vína, v nichž slunce minulá svítí,
jež před lety usínala v chudých mých vinohradech.

Tys nešla. Hodiny z dálky se smály, má jara v nich jasmíny kvetla,
a dýchala na tvůj neznámý obraz věnčený lilijemi;
čas vadl, růže mé chřadly, vína má hořkla, rudla má světla,
a sny, jež jsem ti naproti vyslal, se vrátily teskny a němy.

Tys nešla. Zaklínal jsem tě magií Vůle, jež prostorem sálá
proudy tajemných spojení a přenáší nejhlubší chvění!
Větrům jsem házel setbu své touhy, aby v duši ti splála
v ohnivé keře a suggescí vůně vedla tvé snění.

S dušemi básníků jsem hovořil o tvé váhavé chůzi;
naděje má s umdleným úsměvem seděla na prahu dveří;
oněmly cesty, bázní se schoulily stromy a v soumraku hrůzy
šlépěje přátelských kroků jak černým sněhem se zaváty šeří.

Tys nešla. Kdo tě potkal a svedl z mých zahrad? Či leká
tě oblak, jenž zhaslými slunci se pozdvih’ a nad mým domem se prostřel?
Či smrt, která zabíjí v křižovatkách mé hosty a čeká,
až sám se přiblížím k oknu, blízko na osudný dostřel?

Je pozdě již. Záclony zdvihám, okna svá bez bázně otvírám výším
a od hvězd zvoní mi píseň započatá před staletími;
neznámý hlas tvůj chladivým nárazem etheru slyším
z té písně věčné se třásti tony přitlumenými.

V noci všech světů padá, kde polibků jásavá bouře se sráží,
jež rozžehá v křížení blesků nesčetné životy příští.
Věř, my se to líbáme tisící retů, objetím tisíců paží,
ve věčnosti bolestné něhy, jež od věků do věků prýští!

Ve vášnivém tepotu věčného Srdce, jež tisíci údery buší,
v tušení, jež prochází hroby a svítí z budoucích zoří,
v tajemství Zrání, jež v jedné duši slívá tisíce duší
a pohledem letícím věky na tváři zpřízněné hoří.

Marla
20.11.2019

Možná lehce depresivní, leč krásně poetické . Jako by člověk procházel galerií plnou krásných obrazů a nevěděl, kam se dříve podívat...


alef
24.06.2019

„Tajemství bolesti! Výkřiky soumraků!
Škubnutí Blížení po vláknech etherných!
Potkání ohnivá mystických oblaků,
Jež svítí pohledům do dálek nádherných!
Stem blesků slyšel jsem váš reflex v duši hrát,
Na křídlech úzkosti let smrti chvěl se v něm,
Zpěv žíti budoucích, zor příštích vonný pád,
Šum lesů tajemství, jenž šeptá vesmírem.“

Víte, jaké to je, když smyslové vjemy, udávají hlavní tón celé skladbě – v hlavním kurzu je západ slunce a soumrak, a tak uvedou mysl do mezního stavu – kdy v hlavním kurzu je tíživý kontrast, světa o kterém člověk sní, vs. světa, ve kterém nucený žít, a přivedou mysl k poznání – skrze náladu a asociace, které vyvolá?
Jestli ne, tak zkuste Březinovy básně, dovedou vás totiž na horizont prostoru, kde se budete moci rozhlédnout po poetické a melancholické krajině, s mystickou, tíživou, a ponurou atmosférou, kde se střídají stmívání a záplavy světla, šedivé těžké mraky a mlhy se slunečním svitem, vánkem a zurčící vodou, kde příroda vystřídá celou škálu svých symbolů na to, abyste pochopili ...
Březinovy básně jsou tak pro mě spíš takovou náladovou krajinomalbou … při čtení plynou hladce, ale spíš než jako básně mi připomínaly prózu s pravidelným rytmem, která se, navzdory tomu, že je těžká (a vlastně i tíživá) překvapivě lehce čte … jako když sníte a ve snu se slova seskupují … a po probuzení si najednou nejste jistí … tím, co jste viděli svým vnitřním zrakem, a cítili svými smysly … jako zapomenutý sen …

„Tys nešla. Hodiny z dálky se smály, má jara v nich jasmíny kvetla,
a dýchala na tvůj neznámý obraz věnčený lilijemi;
čas vadl, růže mé chřadly, vína má hořkla, rudla má světla,
a sny, jež jsem ti naproti vyslal, se vrátily teskny a němy.

Tys nešla. Zaklínal jsem tě magií Vůle, jež prostorem sálá
proudy tajemných spojení a přenáší nejhlubší chvění!
Větrům jsem házel setbu své touhy, aby v duši ti splála
v ohnivé keře a suggescí vůně vedla tvé snění.

S dušemi básníků jsem hovořil o tvé váhavé chůzi;
naděje má s umdleným úsměvem seděla na prahu dveří;
oněmly cesty, bázní se schoulily stromy a v soumraku hrůzy
šlépěje přátelských kroků jak černým sněhem se zaváty šeří.

Tys nešla. Kdo tě potkal a svedl z mých zahrad? …“

twigxi
12.06.2019

Knuhu jsem si vybrala do ctenarske vyzvy a vyzva to opravdu byla!

Predem se priznavam, ze poezii nerozumim a bezne ji nevzhledavam. Aby mi kniha nezustala jako jedina neohodnocena, davam ji prumerne 3 hvezdy.

Mam sve oblibence, ke kterym se rada vracim, ale bohuzel pana Brezinu mezi ne nezaradim. Pro me zatim zustava nepochopen.

Gweny
11.06.2019

Tuhle outlou básnickou sbírku jsem si vybrala hlavně kvůli čtenářské výzvě. Znovu jsem si ale potvrdila, že básně lyrického rázu opravdu nejsou nic pro mě. Dovedu ocenit květnatý jazyk, hru s rýmy i ohromnou slovní zásobu pana Březiny. Jenže se na četbu něčeho takového nedokážu plně koncentrovat a tak už u druhé sloky nevím, co bylo v té první. Možná i z toho důvodu nechci knihu nijak jinak hodnotit. Jistě se najdou tací, kteří poezii rozumí mnohem více.

Ronnie68
14.05.2019

Nebyla to špatná poezie

Atanone
03.05.2019

Učiň, ať pravda má podobna jest knize modlitební,
aby každý v ní našel modlitbu svou, i zavržený a umírající!

Stanas513
15.02.2019

V minulosti jsem četla poezii docela ráda, ale panu Březinovi jsem tentokrát příliš nerozuměla. Souhlasím s Ainyskou, asi je to pro "dorostence". Použila jsem do Výzvy, ale možná ještě sáhnu po něčem jiném. Je spousta knih s oxymoronem v názvu.

1

Doporučujeme

Tyrolské elegie
Tyrolské elegie
Edison
Edison
Balady a romance
Balady a romance
Básně sebrané
Básně sebrané