Svítání na západě

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Tato v pořadí druhá symbolistní kniha Otakara Březiny (1896) je tematicky přelomovou. Stejně jako v Tajemných dálkách i tady převládá temnější ladění. Silně se tu projevuje jedno z ústředních témat Březinovy tvorby, že člověk je dědicem dávné viny, která ho provází po všechny dny jeho života. Přesto je v tomto stínu lidského žití naděje, smrt je cestou k vyšší existenci, temnota branou ke světlu. V poslední básni pak zaznívá naděje plnými tóny....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/19_/19002/svitani-na-zapade-19002.jpg 3.236
Žánr:
Poezie
Vydáno:, Tribun EU
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (6)

Kniha Svítání na západě

Přidat komentář
Stanas513
15. února

V minulosti jsem četla poezii docela ráda, ale panu Březinovi jsem tentokrát příliš nerozuměla. Souhlasím s Ainyskou, asi je to pro "dorostence". Použila jsem do Výzvy, ale možná ještě sáhnu po něčem jiném. Je spousta knih s oxymoronem v názvu.

Ainyska
14. února

Vůbec nemám za cíl nějak shazovat pana Březinu, ovšem sbírka básní na mě působila, jako by ji přeložil nejmenovaný překladač a nejednou to projel různými jazyky a zase zpět.

Nejspíš jsem na poezii totální kromaňonec. Nejsem schopná dešifrovat básně a ani není v mých silách je pochopit. Nejspíš je to pro zkušenější a "dospělejší" čtenáře poezie, kteří do ni "dorostli". Není to moje první setkání s tímto druhem knih, ale toto je opravdu nad moje síly. Obdivuji všechny kdo tomu rozumí. Klobou dolů.....

Chesterton
14. ledna

Nechala jsem se zlákat do výzvy. Opravdu se jí stala. Na první přečtení jsem hořce litovala! Se slzou v oku vzpomínala na loňskou Sylvii Plath :o)
Pročítala nekonečno symbolů, nálad a citů bez špetky zaujetí. Tys nešla byla prvním světélkem v tunelu, možná klíčem.
Nakonec jsem našla pár blízkých veršů, ale mým básníkem se tento muž zatím spíš nestane. Je naprosto geniální, jen tak málo rezonuje s mým vnímáním a dost realistickým přístupem k životu.
Přesto si vážím času stráveného s ním. Povedlo se mi proniknout do jeho vnímání světa a celkem snadno našla duši celé sbírky, která mě oslovila. Snad za pár let na shledanou. . . .

triatlet
04. ledna

"...řeč mrtvých slov s mou duší hovořila" (nálada, s. 49)
Toto oxymorní spojení by mohlo být mottem útlé sbírky...

Verše, které nítí pozornost,
hořknou zmarem,
skrývají tajemství,
odhalují smutek,
navozují bolest,
vzbuzují soucit,
zaclánějí Slunce,
- přesto -
dýchají životem.

"Jdu, teskný, duší svou, kde setba noci zraje,
bezdětný hospodář po zkvetlých mezích, sám,
a v hudbě tušení, jež siným světlem hraje,
na noci budoucí své lásky vzpomínám." (s. 53, Až sedneš za můj stůl)

"Pozdravy z druhého břehu, jež ke mně
vichry tajemství svály!
Sesutí budoucích cest, jež křísí v hlubinách zalkání ech!
Údery tichem, jak znamení v noci, když přítel umírá
v dáli
a jeho přízrak se plíží v sírově ozářených snech!" (s. 18, Vteřiny)
...............................................................................................
ČV 2019 - Kniha s oxymórem v názvu

Kisstynka98
06.03.2016

Název vychází ze symbolistního pojetí slov; svítání=začátek a západ=smrt

WEIL
21.08.2011

Svítání přichází sice z východu, ale zde se rozumí jakási moudrost, kterou západní civilizace údajně světu přinášela.