Sviňucha
Mark Haddon
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421600/bmid_svinucha-em6-421600.jpg
4
34
12
Na počátku je havárie malého letadla, v němž zemře pilot, jeho syn a krásná herečka. Tragédii však přežije dítě, které má žena v břiše. Je to holčička. Otec se rozhodne, že ji bude vychovávat v ústraní. Když dívka vyroste, vůbec netuší, jaké se o ní a o jejím otci šíří zvěsti. Potom se objeví mladý muž a zjistí, že na těch povídačkách je spousta pravdy. Ono zjištění je však nebezpečné a mladík brzy pochopí další nepříjemnost: že má za patami zabijáka. Dá se před ním na útěk po moři, kde se stane něco nevysvětlitelného: loď i on se promění. To, co začalo tragickou nehodou, se vyvíjí jako antický román o bloudění Apollónia, knížete tyrského, zpracovaný mimo jiné i Williamem Shakespearem ve hře Perikles.... celý text
Přidat komentář
Sviňucha je opravdu zvláštní kniha, zvláštní pro mě byla i její četba.
Asi nejblíže mám ke komentáři irca3468. Podobně jako Evaho73, při prvním čtení jsem se trápila a nevěřícně kroutila hlavou. Pak jsem udělala něco, co nikdy nedělám: vynechala jsem historické a literární reminiscence a dočetla jsem jen ten reálný, dnešní příběh do konce. Poté jsem knihu jsem zaklapla s tím, že je nad mé síly.
Asi po měsíci či dvou jsem ji znovu otevřela; možná proto, že jsem ji nezapsala sem na web a došlo mi, že ji ani zapsat nemůžu, vždyť jsem ji nepřečetla a nemám k ní co říct. Ale jelikož venku bylo jako v peci a mně se nechtělo do horka, znovu jsem tuhle knihu otevřela a znovu jsem ji četla - tentokrát poctivě, celou, bez přeskakování a vynechávání.
Našla jsem úplně jinou knihu, u níž jsem sice opět kroutila hlavou, ale nyní s pocitem, že autor je prostě génius a překladatel David Petrů mu nezůstal nic dlužen. Skvělé formulace, výborné historické, místy satirické ( téměř apokryfní?) odbočky a odkazy. Propletence příběhů a časů, zajímavé postavy (Chloe i Perikles, Dionýza, Emilie), scéna v katedrále v Southwarku mě dostala, podobně jako další vsuvky ze středověké Anglie.
Takže já velmi doporučuju, ale asi musíte mít na čtení téhle zvláštní knihy tu správnou náladu.
"Možná právě tohle je podstatou modlitby, když ji zbavíme všech obřadností a teologie: zadumaný klid, v němž člověk promlouvá ke svému nejlepšímu já."
Kombinácia realizmu s mytológiou, navyše pedofília a dokonca incest nie je pre mňa to pravé orechové. Nerada odkladam nedočítanú knihu, tak som to dala až do konca. Napodiv som tam našla aspoň jednú vysvetliteľnu paralelu a to, že bohatstvo a moc dokázali tolerovať aj tie najzvrhlejšie skutky už od stredoveku. Ostatné scény a ich prepojenia boli pre mňa už ťažšie pochopiteľné, ale verím, že kniha si nájde svojich priaznivcov.
Další podivuhodná kniha Marka Haddona, která mi učarovala. Současný příběh dominantního a bezohledného otce, který se se smrtí své ženy vyrovnává otřesným způsobem až ke konečné a úplné tragédii, je nepokrytě inspirovaný antickou bájí o Apolóniovi a Shakerpearovou hrou Perikles. Prolínání současnosti se starověkým příběhem a občas i s příběhem Williama Shakespeara, je napsaný tak umně, že mi vůbec nevadilo přecházení z jednoho děje do jiného. Dramata, popisována s epickou šíří, jsou strhující, napětí je perfektně dávkováno a završení obou příběhů překvapivě obrácené než jsem očekávala... Je to úžasná antická tragédie v současném hávu.
Haddon je skvělý spisovatel a jeho vytříbený jazyk je radost číst. Sviňuchu mohu je doporučit.
Musím říci, že s autorem mívám občas problémy. Jazykově je kniha vytříbená, líbila se mi. Jednotlivé linie se mi ale zdály zvláštně propojené. Váhal jsem, jaký příběh se mi vlastně líbil víc. Kloním se k tom u starověkému, i když...
Postavy mi nebyly zrovna sympatické, místy se mi text četl hůř a říkal jsem si, co zase má být tohle. Kniha si zaslouží pozorné čtení, jinak občas něco unikne...
Pro mě skvělá knížka. Mám moc ráda styl psaní M.Haddona. Jeho krátké a úderné věty. Je dobré se ve Wikipedii podívat na obsah Shakespearovy hry aby byl člověk v obraze a pak vůbec nevadí přeskakování z kdysi na nyní. Naopak, brala jsem to jak dva až tři příběhy najednou. Ten s Periklesův nejrozsáhlejší a přes to, že se to odehrává někdy v 6.pnl? století je pojat velmi moderně. Opravdu hezké příběhy a zajímavý styl psaní.
Sexuálne zneužívanie zo strany otca je podľa mňa natoľko intenzívna a šokujúca téma, že napchať hneď pár strán nato scény s obetovaním zvierat a plodením antických detí nie je veľmi dobré... Autor píše dosť vycibrene a mohol by voliť cestu väčšej jednoduchosti. A zase je tam tá teraz tak moderná naturálne poňatá akási obscénna linka - pre mňa len chaotické ľudské extempore :)
(SPOILER)
Jedna z nejkrásnějších knih, které jsem v poslední době četla. Je z toho druhu, kdy toužíte, aby vyprávění neskončilo. Jde o příběh bohaté a vzdělané, vlastním otcem zneužívané dívky, která se vzepře jediným způsobem, který zvládne - vyhladoví sama sebe k smrti. Během dnů a týdnů umírání spřádá analogický příběh svého života a tím uniká ze svého vlastního nešťastného osudu. Tak se mytologická dobrodružství bohyně Diany, Perikla, Apollonia a Antiocha prolínají s jejím vlastním životem. Svou myslí tká osudy postav této fantazie a na rozdíl od jejího zničeného a tragického života má ten bájný prastarý příběh šťastný konec.
Jsem ráda, že jsem knížku četla, udělala můj život zas o něco bohatší.
Kniha mě doslova pohltila svou dramatičností hned od první přečtené stránky. Starý antický příběh, který byl v minulosti několikrát zpracován, mimo jiné i Shakespearem, dostává v podání Marka Haddona nový modernější háv. Autor strhujícím způsobem líčí životní osudy lidí, kteří mají jedno společné - všichni pocítili ztrátu blízké osoby a musí se vyrovnat se všemi úskalími, které pro ně osud nachystal.
Napětí a dramatičnost děje je umocněno použitím přítomného času a v nemalé míře také vypravěčským uměním Marka Haddona. Kniha rozhodně stojí za přečtení.
Ačkoli se román zpočátku tváří jako snová tragikomedie, vyprávění se brzy překlene do pozdně antické roviny a odvíjí se zcela po vzoru dobrodružství reka Apollonia. Přičemž se sem tam příběhem mihnou i William Shakespeare a George Wilkins, jimž právě tato báje pravděpodobně posloužila jako předloha pro hru Perikles, kníže Tyrský.
Když však pomineme dobře utajený tvůrčí záměr, proč úvodní třetina příliš nekoresponduje s dalšími dějovými peripetiemi, má v sobě Sviňucha nesporné kouzlo dokonale zkomponovaného příběhu. Na malém prostoru spisovatel využívá všechny triky, kterými řecké tragédie disponují a zavařuje hrdinům těmi nejošklivějšími způsoby. Nespornou výhodou Marka Haddona je vypravěčský talent, který vás i přes moderní vyjadřování dokáže posunout o nějaké to tisíciletí zpět v čase. A máte-li širší vzdělání ohledně antické a britské literatury, stane se pro vás Sviňucha vysloveným pohlazením po duši, přestože jen málokterá postava v knize se dožije konce s neposkvrněným štítem.
Na knížce mě celou dobu vadila měkká vazba. K tomu se během čtení přidávaly další výhrady. Mrzí mě to, jak je kniha pojatá - ze současnosti se přeneseme do starověku a v něm se potom odehrává většina románu. Haddon je výborný spisovatel, takže vyprávění všech linií je tím jeho zvláštním způsobem poutavé, poučné i napínavé (tedy většinou), někdy však také trochu moc popisné a zdržující (např. další drsnou odbočku ve středověké Anglii bych dala pryč celou). Zkrátka, představovala jsem si to celé více současné a méně tragické. Některé drsné scény mi vadily opravdu hodně, jakkoli zapadaly do děje nebo do zobrazované doby - prostě jsem je u tohoto autora nečekala. Je to kniha pro čtenáře jiného ražení než jsem já.
Štítky knihy
mořeplavba anglická literatura zneužívání rodinné vztahy pedofilie psychologické romány incest tragédie báje
Autorovy další knížky
| 2003 |  Podivný případ se psem |
| 2007 |  Problémové partie |
| 2014 | Červený dům |
| 2020 | Sviňucha |
| 2009 | Spudveč! aneb 70 000 světelných let |
Kniha Sviňucha je v
| Přečtených | 42x |
| Čtenářské výzvě | 6x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 81x |
| Chystám se číst | 55x |
| Chci si koupit | 7x |
| dalších seznamech | 2x |
Sviňucha tedy není kniha, jakou jsem očekávala. Dle anotace jsem čekala parafrázi na příběh Perikla, ne jeho převyprávění, ale co už, retelling byl sám o sobě zajímavý. Naprosto nadbytečně ale působil vedle příběhu ze současnosti, se kterým měl sice společný začátek, pak už se ale ubíral po vlastní ose a nepřinesl očekávanou katarzi, protože se s ním až do konce už ani nepotkal. Po dočtení zůstává rozpačitý pocit z dobrého nápadu, který ale autor nedokázal uspokojivě využít.