Sviatok bezvýznamnosti

Sviatok bezvýznamnosti https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/451008/bmid_sviatok-bezvyznamnosti-qY0-451008.png 3 334 80

Rozsahom útly, no obsahom hutný román je príbehom štyroch priateľov v súčasnom Paríži. Ramon by si rád pozrel Chagallovu výstavu, ale nechce sa mu stáť v nekonečnom rade. Charles čítal Spomienky Nikitu Chruščova, vŕtajú mu v hlave a sníva o hre pre bábkové divadlo. Caliban je nezamestnaný herec očarený cudnosťou mladej Portugalky, ktorú stretol na narodeninovej oslave, kde pomáhal Charlesovi ako čašník. Alaina vzrušujú odhalené pupky parížskych dievčat a myslí pritom na svoju matku. Rozprávajú sa o banálnych veciach, za nimi sa však skrýva hlbší význam, ako by sa na prvý pohľad mohlo zdať. Ako to už v Kunderových románoch chodí, všetko so všetkým súvisí. Kalinin s Kantom i sochy kráľovien a vznešených dám Francúzska so sochami Stalina. Pozorný čitateľ si bude klásť množstvo otázok. Keď dočíta, môže – a isto aj bude – meditovať o smrti, zabúdaní a tajnom pôvabe vážnej choroby. O tom, že všetci visíme na pupočnej šnúre našej pramatky Evy, kým nás neviditeľná ruka osudu neodstrihne. Čo tu po nás ostane? Aké významné či bezvýznamné je naše bytie? Nebude to čítanie a premýšľanie patetické, skôr vecné, a najmä úsmevné. Úsmev môže byť ironický, no určite nie cynický. Lebo pristupovať k vážnym veciam s humorom je dar, ktorým Milan Kundera oplýva a má ho na rozdávanie. A neprestáva si nás doberať ani v pokročilom veku s odkazom, že nadhľad je pri našom pozorovaní ľudského hmýrenia veľmi dôležitý, rovnako tak epocha, v ktorej sa naša pozorovateľňa nachádza. Sviatok bezvýznamnosti je ako náhodné stretnutie Sartra s Fellinim. Nepotrebujú veľa slov, všetkému rozumejú. Keď sa ich cesty skrížia, usmejú sa na seba, možno žmurknú a ukážu bradou či prstom hore. Nad hlavou im poletuje anjel a z krídel stráca pierka, ktoré nám majú pripomenúť, že naše bezvýznamné životy sa každým dňom krátia. Napriek tomu si nenechajme ujsť prechádzku v Luxemburskej záhrade, tá bude príjemná vždy, no ešte väčšmi po boku skvelého románopisca.... celý text

Žánr:
Novely , Literatura česká

Vydáno: , Artforum (SK)
Originální název:

La Fête de l'insignifiance , 2013


více info...

pistalka
pistalka
11.02.2022 4 z 5

Je z toho na sto honů cítit, že to napsal dědek. Jako uzavření autorova díla skoro geniální. Neříkám, že geniálně napsané, ale geniální nápad završit svá celoživotní témata tímto způsobem.
Slavnost bezvýznamnosti je román veskrze nevážný, ta nevážnost je jediný všeprostupující motiv celého textu, který neřeší ani nechce řešit nic velikého a bohatě si vystačí s občasným povzdechem starého erotomana.

sBety
sBety
06.02.2022 2 z 5

Doporučuji číst doslov překladatelky Moc bezvýznamnosti. Dal bezvýznamnosti trochu více smyslu. Nemůžu říct, že by kniha byla špatná, ale pokud ji minete, o moc nepříjdete.


Lajtwing
Lajtwing
29.01.2022 3 z 5

Je to pozoruhodné: krátké a přece jaksi plné věcí. Den po přečtení jsem se ke knize vrátil a nevěděl stále, co si o ni myslím. Jsou to úžasné úvahy o životě spojené přes pár postav. Od pana Kundery příště sáhnu po něčem delším.

matej7245
matej7245
24.01.2022 5 z 5

Útla kniha plná myšlienok. Sviatkom bude, keď dospejeme k Sviatku bezvýznamnosti.

Valdora
Valdora
06.01.2022 1 z 5

Kdysi jsem ho četla ráda, dnes mi smysl jeho knih stále víc uniká.

ellescorpio
ellescorpio
08.11.2021 5 z 5

To byla taková krása. Tolik pasáží k zamyšlení na tak malém prostoru, tak nádherný jazyk, tak břitké a kritické myšlenky spolu s lehkostí, jakou je to psáno, jsou pro mě v kontextu s tím, v kolika letech to Kundera napsal, skoro neuvěřitelné. Určitě se k ní budu vracet, je to nádherné čtení a dozajista objevím další myšlenky, které mi při prvním čtení unikly. Snažila jsem se si knihu šetřit, aby mi vydržela co nejdéle. Už se moc těším na Nevědění.

AdamMez
AdamMez
11.10.2021 5 z 5

Podle mého významná kniha o bezvýznamnosti. Milan Kundera zakázal celému světu, aby ho vykrádal, a naštěstí se toho zákazu drží i on sám. V roce 2013 proto představil namísto románu jen lehké jazykové cvičení o těžkých otázkách.

huhuhu
huhuhu
12.09.2021 3 z 5

Knihy M. Kundery mě kdysi fascinovaly, ale tohle bylo takové... bezvýznamné.

karolina0346
karolina0346
11.08.2021 3 z 5

Unikaly mi souvisloti. (Jsou tam vůbec?)
Myšlenky jako obvykle zajímavé, ještě je pár dní budu vstřebávat.
Kdyby kniha nebyla tak tenká, nevím, jestli bych ji dočetla.

schacco
schacco
06.08.2021 1 z 5

Velké rozčarování. V té knize není nic, snad kromě - v rovině kulturní války - trefně aktuálního:
"Cítit se vinen, nebo se necítit vinen. Myslím, že v tom je všechno. Život je boj všech proti všem. To je známo. Ale jak ten boji probíhá ve společnosti více méně civilizované? Lidé se na sebe nemůžou navzájem vrhat, jakmile se zpozorují. Místo toho se pokoušejí svalovat na druhé hanbu viny. Vyhraje ten, komu se podaří z druhého udělat viníka. Prohraje ten, kdo přizná chybu."
A souvisejícího:
"Kdo se omlouvá, prohlašuje, že je vinen. A prohlásíš-li, že jsi vinen, vybídneš druhého, aby ti dál nadával, denuncoval tě, veřejně, až do smrti. To jsou osudné důsledny první omluvy".
A u doslovu Sylvie Richterové jsem si mohl hlavu ukroutit. Jak je to přísloví s tím vytvořením kuličky z čehosi? :-)

KapitánSmrt
KapitánSmrt
27.05.2021 2 z 5

Slabota. Recyklace témat (opět (ne)vinná lež, stárnoucí Don Juanové apod.), povrchně načrtnuté charaktery, vyznění do ztracena. Závěrečný doslov, který má být oslavou této knihy, pak působí spíše jako zoufalá snaha zakrýt prázdnotu a fádnost předchozího textu a pokus přesvědčit čtenáře (a snad i sebe), že Slavnost bezvýznamnosti není jen zapomenutelný, bezvýznamný text.

Lenča411
Lenča411
10.05.2021 3 z 5

Asi jsem nebyla nalazena na správnou vlnu, ale tato kniha ve mě nijak nerezonuje. Možná je potřeba číst ji několikrát, kdo ví, časem se k ní vrátím.

puml
puml
24.04.2021 4 z 5

Jestli to má být tečka za Kunderovým dílem, tak je to tečka více než důstojná. Více jak osmdesátiletý autor tu víceméně sumarizuje své celoživotní snažení, a ještě k tomu přidává takovou míru nevážnosti, jaká nemá v jeho předchozích dílech obdoby. Svým způsobem pocta nevážnosti a ironii. Jako román je to bez výhrad, stejně jako překlad. Snad jen, že je to více útržkovité, fragmentární, ale má to své opodstatnění a řečeno hudební terminologií, kdo by čekal symfonii, bude zklamán, je to ale velmi povedený smyčcový kvartet. Celkově komornější, ale i tak velmi dobré počtení. Doporučuji.

Schuminka
Schuminka
15.04.2021 2 z 5

Sice jsem možná pochopila, kam tím autor směřoval, ale celkově nemám ráda, když spisovatel se čtenářem vytírá podlahu. Říkat román něčemu, co má formu základovkového referátu - má třicet normostran, ale potřebuje 100, tak tak hodí větší písmo, zvětší řádkování, název kapitoly na zvláštní straně a neustálé mezinadpisy..., mi nepřijde důstojné autora. Nepropracované postavy spolu náhodně promlouvají v dialozích plných prázdných frází. Jak jsem byla nadšená z L'identité, tak tohle mě zklamalo. Téma i myšlenky by šly zpracovat mnohem lépe.

Kiki22
Kiki22
13.04.2021 3 z 5

Kunderovy knížky miluju. Těšila jsem se jak malá. A 3x jsem u toho usnula. Což je fakt umění vzhledem k tomu, že rozsah je asi 100 stran. Nevadilo mi, že to nemělo žádný ucelený příběh, ale tentokrát jsem nedokázala ty filozofické pasáže vstřebávat. Super byly části, kde si Alain vymýšlí příběhy o matce, která ho opustila, vede s ní dialog, přemýšlí o významu pupíku. I myšlenky o tom, že co teď nějak vnímáme, bude další generace vnímat v jiném odstínu a ta po ní taky, nebo třeba zapomene úplně. Trochu v tom jde cítit ona známá nechuť autora, aby se někdo šťoural v jeho životě a nějak ho interpretoval. Víc mi to nedalo.

danazeskolky
danazeskolky
30.03.2021 3 z 5

Také jsem po knize sáhla z důvodu "slabosti" pro autora. Zvláštní pohledy (jak jinak), vtipná tragičnost, nejvic mě však zaujaly hovory matky s nechtěným synem. A vlastně také polemika o bezvýznamnosti. Těžko by se dal vyprávět celý příběh nějak srozumitelně, o to však ani nejde. Pakistánština byl také skvělý kousek... Není to však pro mě román, spíš takové kunderovské střípky ze života.

Stepulk@
Stepulk@
20.03.2021 3 z 5

Ráda čtu knihy s druhým, třetím plánem ... zde jsem se ztrácela. Ale mám pocit, jako by to autor dělal schválně, aby čtenáře zmátl a ještě více vyzdvihl bezvýznamnost lidí, věcí a dějů ... Dívá se na svět s velkým nadhledem a důležitost událostí minulých staví do světla nepodstatnosti pro život v přítomnosti.
Zajímavý byl i text překladatelky, ovšem předlouhý doslov jsem protrpěla. Nemám ráda vysvětlování jak to autor myslel a jak to má čtenář pojmout.

Zuzulet15
Zuzulet15
16.03.2021 5 z 5

Kdesi som čítala, že Sviatok bezvýznamnosti je posledný Kunderov román. Písali o tom v kontexte jeho veku a ja som si hovorila, či to nie je odvážne, predčasné tvrdenie, prišlo mi, akoby s ním už viac nepočítali. Ale po prečítaní už tomu rozumiem viac - kniha vyznieva ako rekapitulácia nad životom. A ako také potmehúdske zahrávanie si s pozornosťou čitateľa. Kundera ho písal už ako 84-ročný a ja pred ním smekám, lebo jeho ostrej mysli nemôžem konkurovať ani pri tých niekoľkých desaťročiach, ktoré nás vekovo delia. Kniha ako stvorená na diskusiu pri vínku s priateľmi.

kristleko
kristleko
06.03.2021 4 z 5

Milan Kundera si ve 84 letech splnil přání napsat román, ve kterém nebude „ani jedno slovo vážně“. Pro českého čtenáře je to zároveň první příležitost nahlédnout do jeho „francouzského“ světa, neboť poprvé dal svolení k překladu své francouzsky psané knihy zpět do rodného jazyka (když na prahu devadesátky seznal, že sám už to nezvládne). Za začátku je osvěžující číst Kunderu, který nepíše o komunismu a emigraci, ale o pupících mladých holek joggujících v pařížské Lucemburské zahradě… ale jen po pár dalších stránkách se z knihy Chruščovových vzpomínek zjevuje „starý známý“ J. V. Stalin. Jako by si Kundera dělal legraci sám sebe, že jiný už nebude a že sice dobře ví, že jeho vidění světa už je passé, ale přece si nedokáže odpustit takový přípodotek ke všemu, co za život napsal. Mihnou se v něm snad všechna stěžejní témata z předchozích knih jako směšnost, trapnost, zapomnění či žert (obvykle nevtipný, jako ta Stalinova historka s koroptvemi, mimochodem pravdivá), přesto to ale není jen nějaký odlehčený recyklát autora „nad hrobem“. Přestože je z textu cítit vypravěčská lehkost, leckdy je až překvapivě hluboký a vážný (např. dialog na motorce). „Čas běží. Díky němu zprvu žijeme, což znamená: jsme obžalováváni a souzeni. Pak zemřeme a zůstáváme ještě pár let s těmi, kteří nás znali, ale velice brzy nastane další změna: z mrtvých se stávají staří mrtví, nikdo si na ně už nevzpomíná a oni mizí v nicotě; jen někteří, velice, velice zřídka, zanechávají svá jména v pamětech, ale bez autentických svědků, bez jakýchkoli skutečných vzpomínek, se proměňují v loutky…“ A dokonce i takový Stalin se může stát takovou loutkou a časem upadnout do bezvýznamnosti. Když v roce 1953 umíral, bál se ho celý svět. Šedesát let poté už si dvacetiletá Alainova přítelkyně jen matně vzpomene, že to jméno kdesi slyšela… A jelikož této bezvýznamnosti nemá smysl čelit, Kundera se jí ve své poslední knize vědomě vydal napospas. (7/10)

iva23
iva23
19.02.2021 4 z 5

Knihy pana Kundery jsou moje srdcovky, takže já při čtení tohoto krásného překladu zažívala opojnou nesnesitelnou lehkost bytí.