Světlo mé samoty (Příběh Sáry Wittensbergové)

Prvních sto stránek nic moc, posledních sto stran nic moc. Ale to mezi tím... Aha, tak ne, ta kniha má jen dvě stě stran...

Z knihy:
- "Dopis se nečervená, řekl Cicero."
- "Hrozně ráda bych někomu stála za to, aby mně jen pohladil, fakt víc nechci. "

27.05.2012

Mám ji právě rozečtenou. Ach, jak hluboké pravdy se tu píší na pozadí dramatického osudu! Od dopisů jsem se nemohla odtrhnout. A pak to líčení stejné hrůzy, když se stala její žákyni! Ano, Pan Müller umí psát vskutku bravurně. Jsem zvědavá, jaký bude konec.

17.01.2012

Děkuji, zajímavé čtení.

1 12.01.2012

Není tu tolik hvězdiček, kolik by si Sára zasloužila ...

úžasné, úžasné, úžasné...i když mi často běhal mráz po zádech...Lubomíre přeji další a další tak krásné knihy

1 11.01.2012

Nádherná kniha, Luboš je Pan spisovatel a psycholog v jedné osobě :-)

10.01.2012

Nejkrásnější kniha, co jsem kdy četla......po třetím přečtení jsem opravdu pochopila Sáru a její bolest. Doporučuji všem. Jedním slovem "nádhera" od našeho miloučkého Lumírka. Tímto bych chtěla po křídlech vánku pozdravit Lumírka a popřát mu krásné psaní dalšího příběhu.
Evinka