Svět podle Garpa
John Irving
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/1053/bmid_svet-podle-garpa-dA9-1053.jpg
4
3403
384
Proslulý román Johna Irvinga líčí život a názory fiktivního spisovatele T. S. Garpa. Jako syn excentrické Jenny Fieldsové, která si usmyslela mít dítě bez manžela, dospívá Garp pod jejím vedením v dosti svéráznou osobnost. Po maturitě odjíždějí s matkou do Vídně, oba se stejným cílem: začít psát. Jenny sepíše svůj životopis Sexuálně podezřelá, kterým se rázem proslaví, a stane se vůdčí autorkou ženského hnutí. Garp zase napíše povídku, aby se mohl oženit s Helenou, ochotnou vzít si jedině spisovatele… Garp ale není výrazný spisovatel a ve své poněkud afektované tvorbě se vypořádává po svém s nejosobnějšími, stále bolestnějšími prožitky, jež jakoby přímo zhmotňovaly děsivé představy, které ho coby starostlivého manžela a otce pronásledují. Proslaví se až svým bulvárním románem Svět podle Bensenhavera, role veřejné osoby ho však zaskočí opět nepřipraveného. Přestože je Irvingův groteskní román plný komických situací, dotýká se citlivých a aktuálních témat dnešní civilizace – otázky individuality osobnosti, sexuality, ženského hnutí, násilí a strachu z neštěstí a ze smrti.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2003 , Odeon
Originální název:
The World According to Garp , 1978
více info...
Přidat komentář
Krása slova, krása textu. Hořká vtipnost, takový je život, jak praví Garp. Ale jinak mě kniha, která byla za mého útlého mládí téměř kultovní a já si ji tehdy přečíst nestihla, neoslnila. Je mi to líto a neustále přemýšlím, co měla čtenáři předat, jaké hlubší poselství v sobě nese. Bohužel nenacházím. Mám pocit, jakoby zde forma vítězila nad obsahem. A já jsem vždy spíš pro sílu obsahu. Navíc ta nesympatičnost a pro mě nepochopitelnost jednání všech postav a vůbec děje ... Pravidla moštárny se dala, Syn cirkusu a Rok vdovou už méně... Zkrátka pro mě už Irving ne.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Je tak krásně praštěná. Četla jsem ji na SŠ jako povinnou četbu a byla to láska od první stránky.
(SPOILER)
Konečně jsem tohle dílo dočetl a rozhodl jsem se, že bych mohl na jeho konto něco přihodit. V prvé řadě nechápu hodnocení 86%? Proč? Za co?
Kniha mi, když jsem nad tím hlouběji přemýšlel, příjde dost prvoplánova- třeba zrovna "velký výr". Celou knihu tam není o Waltově velkém výru ani slovo (i když by podle mne mohlo a mělo) a nakonec, aby dal autor důležitost ohrožení garpa tak ho vytáhne.
Garp jako osoba, která se bojí o svého syna v nemoci tak moc, že mu leží na hrudníku a poslouchá, jestli dýchá, se na druhou stranu přiklání ke hře jízda bez světel, bez motoru, bez bezpečnostních pásu zrovna se svýma dvěma dětma. Pak se stane nehoda, kterou garp ani sobě, ani ženě nedává za vinu, přitom bych řekl, že ve státech by šel sedět- zabití syna z nedbalosti, zmrzačení druhého syna z nedbalosti, zranění sebe a ženy a nakonec amputace penisu.
Když jsem přemýšlel, proč ho zabila zrovna plínu pů, přišlo mi to zase úplně nesmyslné a do děje nezapadající, spíše by mi seděla vražda jako vendeta od Michaela.
Pak autorův přístup ke psaní textu, jakoby zrovna sledoval nějakou smutnou telenovelu "a teď je moderní, když postava umře, tak to tam šoupnu" a začal rozsévat kosou jak urvaný ze řetezu. Co jedna smrt, alespoň deset, ať to stojí za to. Tohle má být vyobrazení strachu ze smrti.
Takhle můžu pokračovat dál a dál, ale nemyslím si, že to má smysl. Za mě má romám 53%. Je to dlouhé a o ničem. To už Burroughsuv feťák ja víc o životě a smrti, než tohle.
Některé části byly pěkné, zábavné, ale celkově Svět podle Garpa ničím neoslňuje. Vyznívá jako by autor uměl psát, ale neměl o čem. Dvě tři zajímavé myšlenky/postřehy jsou do románu vhozeny jako do vody (plavte, nebo se utopte).
Fakt nevím. Snažil jsem se, ale ani zaboha nechápu, co se na tom komu líbí. Prostě špatně podaná kniha o psaní špatných knih a tak vůbec. V podstatě mi bylo celou dobu naprosto jedno jak se bude příběh rozvíjet, jestli tam nějaký příběh vůbec bude a tak podobně. Třeba se někdy ještě dokopu k tomu, abych se do ní zakousl, ale v příštích pár letech to rozhodně nebude.
Tuto knihu čtu vždycky, když mám pocit, že už je toho zase moc a je třeba trochu se vyklidnit. Člověk se u ní zasměje, kolikrát nahlas, pustí nějakou tu slzu a než jí dočte, svět, podle něho samého, je zase o něco stravitelnější.
Předimenzovaný román,kvalitou ve své délce kolísající a celkově jaksi nesourodý.
Myslím,že doplácí na svou ambicióznost,je příliš patrná snaha psát originálně,jinak,
zaujmout.Asi něco jako:Pozor,tady píši já! Některé pasáže jsou ale velice dobré,třeba
Garpovo dětství a řada dalších.
Pro mě tedy z některých hledisek zajímavé dílo,které se ale dost špatně čte a které je určitě slabší než jeho pověst.
S Irvingem budu mít as i problém ... přes nezpochybnitelnou autorovu kvalitu se slovy a práci s květnatým, pestrým jazykem nedokážu úplně vstřebat to, co mi chce sdělit. U Pravidel moštárny mi to ještě fungovalo, ale co týče Garpova světa a jeho bizardního setkávání se se skutečným světem, jak ve smyslu postav, tak samotných jejich osudů, nemohu dát víc než průměr, snad se příště oba potkáme v lepším rozpoložení - 55 %
Bylo to napsané celkem čtivě, nicméně i tak na to, jak to je považováno za zlatou klasiku, nějak nezaujalo. Děj se dost zadrhával a plácal na místě než se zase posunul do další životní fáze. Námět naprosto o ničem, v podstatě to bylo celé o sexu, psaní špatných knížek a feminismu. Místy trochu rozvláčné, on snad řešil kdo kdy a jak umře i u lidí, které hrdinové potkali náhodou někde na ulici.
Překlad tomu moc nepomohl, občas jsem si musel některé fráze přeložit do angličtiny, abych pochopil, co se tím myslelo. Používání podivných výrazů je tam víc než časté.
Prostě takový nějaký typicky americký nezáživný produkt, kde vás celem ani nezajímá jak to bude pokračovat a už vůbec ne jak to skončí, ale stejně tak nějak musíte číst dál a dál až dokud to nedočtete.
Skvělá kniha! Hutná, ale zároveň čtivá. Na dovolené pár dnů vydrží. Není to ten typ textu, který přečtete za den či dva.
Skvěle vystavěný příběh plný zvratů a neočekávaných vyvrcholení. Irvingův styl je unikátní. Trochu ponurý, ale dobře čtivý. A člověka hodně nutí přemýšlet.
Tak já asi nevím... Mám z toho malinko rozporuplné pocity. Zhruba první polovina knihy byla příjemně zajímaná - od početí Garpa až po jeho dospívání. Pak jsem se ale náhle začala topit v nudných a zbytečných pasážích, v dlouhých feministických sporech, v pocitech vyhoření... A protože se topící člověk usilovně potřebuje nadechnout, začala jsem polehoučku přeskakovat některé odstavce a tím ztrácet pozornost.
Ve finále je pro mě tedy kniha tak padesát na padesát (50% příjemného čtenářského prožitku ku 50% zklamání).
Promiň, Irvingu, máš lepší knihy.
Moje druhá kniha od Irvinga, a opět nezklamal. Bohatý jazyk a autorův vědomostní přesah mě baví víc a víc.
Groteska a nadsázka jsou mi blízké, ale zabít to tím, že to pro jistotu čtenáři na třech stránkách vysvětlíte... suma sumárum Irving sdílí s Garpem minimálně fakt, že Penzion Grillparzer je nejlepší část knihy.
Skvělá jako vše od tohoto autora. Autor na samém konci nezapomene na žádnou z postav a její život vylíčí až do skonání. To mi u jiných autorů chybí.
Je to krásně "šílené." Takovou zvláštní směsici všech možných bizarností dokáže nakombinovat jen Irving a moc se mi to líbí.
Štítky knihy
nevěra Vídeň zfilmováno americká literatura rodinné vztahy spisovatelé feminismus manželská krize matky samoživitelky, svobodné matky
Autorovy další knížky
| 2003 |  Svět podle Garpa |
| 2005 | Pravidla moštárny |
| 2016 |  Ulice Záhadných tajemství |
| 1994 | Modlitba za Owena Meanyho |
| 2013 | V jedné osobě |
Kniha Svět podle Garpa je v
| Právě čtených | 70x |
| Přečtených | 5 511x |
| Čtenářské výzvě | 222x |
| Doporučených | 468x |
| Knihotéce | 1 390x |
| Chystám se číst | 1 127x |
| Chci si koupit | 133x |
| dalších seznamech | 23x |
Nebyl by to Irving, kdyby se mu nepodařilo vtáhnout čtenáře do svého příběhu natolik, aby po přečtění knihy neztrávil nějakou dobu truchlením. A sice truchlením nad ztrátou oblíbených postav z příběhu. Ať jsou sebevíc podivní a praštění, za tu dobu si je oblíbíte natolik, že se s nimi prostě nechcete rozloučit. Jsou totiž strašně lidští a pravdiví. Ve světě podle Garpa je takových postav několik a jsou senzační. Čím víc se blížil konec, tím víc jsem se bál, že se mi bude stýskat. A stýská... U Irvinga mám vždycky pocit, že je výsadou ho číst. Navíc je to skvěle přeloženo. Jen mě nepříjemně překvapilo množství chyb a překlepů.