Jizva
China Miéville
Svět Bas-lagu série
< 2. díl >
Na palubě záoceánské lodi je do rozvíjející se novokrobuzonské kolonie Nova Esperium převážena skupina vězňů a otroků, jejichž těla byla přetvořena do groteskních biologických podob. Avšak za moře neplují jen oni. Přidává se k nim hrstka cestovatelů, z nichž každý má důvod k rychlému odjezdu z města. Mezi nimi je i Bellis Chladnovína, talentovaná lingvistka, jejíž tlumočnické služby jí napomáhají nejen vydat se na cestu, nýbrž i uniknout hroznému trestu. Je totiž bývalá milenka Izáka Dana der Grimnebulina, vynikajícího odbojného vědce, který v Novém Krobuzonu nevědomky rozpoutal pravé peklo. Bellisin plán je jednoduchý: žít mezi novými kolonisty, dokud nebude bezpečné vrátit se do rodného města...... celý text
Literatura světová , Romány , Sci-fi
Vydáno: 2004 , Laser-books (Laser)
Originální název:
The Scar , 2002
více info...
Přidat komentář
China Mieville je geniální stavitel originálních světů a tvůrce přepestré palety bytostí, strašlivých netvorů, přetvorů a potvorů. Jeho svět je drsný, plný nebezpečí a špíny. Přečtu skoro všechno, ale směr New Wierd evidentně není moje parketa, nemusím mít všechno nepřirozené, zmrzačené a plné odpadků, samý hnus, krev a hnis. Originalita se tomu určitě upřít nedá, ale nechutností a podivností je moc, chybí sympatický hrdina a těch dloooouhých popisů je tu tolik! Z pohledu literárního je to určitě kvalitní umělecké dílo, ale pokud se jedná o čtivost, tak to je horší. Za jasné klady považuji autorovu bezbřehou imaginaci a obrazotvornost při vystavění samotného pirátského města Armady, ale jednotlivé postavy, třebaže tak fascinující co do tvaru a struktury svých těl, ty na mě působily většinou ploše a nedokázala jsem mít ráda ani jednu z nich.
Oproti Nádraží Perdido se mi kniha četla lépe, ale i tak to byl asi poslední Mieville, kterého jsem dala.
Moje první kniha od tohoto autora. Jeho představivost je 10/10, jen se člověk musí smířit s tím, že autor nevysvětluje co je co, proč se to děje, jak to funguje apod. I přesto se mi ale kniha moc líbila, byť některé popisné pasáže mi přišly zdlouhavé. K hlavní hrdince jsem nijak nepřilnula a na konci mě vyloženě štvala, ale mám pocit, že nějak se stotožnit s ní ani nebylo autorovým úmyslem. Krásné scifi. Ráda se do Bas-Lagu vrátím.
Cítím se nádherně podvedený. Prý piráti, plovoucí město, mořské obludy, dobrodružství, tajemství. Nenechte se mýlit, jádrem je jedna studie proveditelnosti a dva doslova obludné MacGuffiny v jednom. A příběh uzamčený v kruhu, přitom nejenže neukončený, ale naopak naznačující mnoho různých možností...
CITACE: "Pod reálností světa, ve vší jeho zdánlivé pevnosti, se nachází nestabilita, krize, která tlačí věci do změny z napětí, které v sobě mají. Věci, ať jsou jakékoliv, jsou neustále v krizi, vždy jsou nuceny stát se svým opakem. V dolování možností ale spatřila zásadní podkopání krizové teorie. Krize je zjevná v tendenci reality stávat se tím, čím není. Kdyby to, co je, a to, co není, mohlo koexistovat, samo napětí – krize v centru existence – by se muselo vyplýtvat. Kde se krizová energie v realitě stává tím, čím není, pokud to, co není, je přímo vedle toho, co je? Není to nic než neurčitá, pluralistní skutečnost."
...přitom to všechno do sebe zapadá. Tedy, samozřejmě tak nějak podivně. Dostáváme nášup teorií, proč jsou věci takové, jaké jsou, ale naroubovaných na ty dříve zmíněné v knize Nádraží Perdido, se kterými je zároveň polemizováno* a které doplňuje jedna Jizva (nechci víc spoilerovat). Objevujeme nové rasy, nové části světa Bas-Lagu, hned dvě fascinující města (přitom bych chtěl dostat víc toho prvního, podmořského, než toho "normálnějšího" plovoucího). Prokousáváme se plány, zvraty, zradami, boji, spiknutími, tajemstvím, válkami, technologiemi, překlady, objevy...
Fascinující... Ne tak dechberoucí a plné prvotního překvapení jako u předchozí knihy, ale zato se soudržnějším dějem, uzavřenějšími propletenějšími linkami a uvěřitelnějšími zvraty. Nemluvě o tom, že lidštější (ve smyslu reálnější, ostatně některé postavy ani lidmi nejsou...) jsou i zapojené postavy a "mocnosti" – spolu s hlavní postavou si při čtení uvědomujete, že fandíte všem a zároveň nikomu (ať už třeba jen ze zvědavosti).
* Tedy sám autor zpochybňuje vlastní vymyšlené teorie dalšími vlastními vymyšlenými teoriemi, ale drží se stále v jednom vlastním vymyšleném světě.
Pokud bych měl hodnotit pouhou autorovu představivost, pět hvězdiček by bylo málo. Je výborné pod dlouhé době vidět skutečně kouzelné fantasy dílo, které si vytváří svůj vlastní svět, aniž by se muselo opírat o skutečnost (jako Harry Potter) nebo zneužívat Tolkienem nastavený fantasy-standart středověku. Mieville se ukázal jako pečlivý puntičkář a zkušený stavitel snových světů, zároveň ale v jistých momentech nechává čtenáře, aby si sám dotvořil nevyřčené, což je přesně ten efekt, který od fantasy očekávám. Směr New wierd je zde jasně znát, vše je špinavé a pokroucené, krev a hnis, úchylové a rituály. Knížka si drží celou dobu hutnou atmosféru všednosti.
Co už nepovažuji za hodné pochvaly, je práce s dějem. Dobrodružství, napětí, i trochu romantiky jsem se sice dočkal, ale způsob, jakým jsem byl donucen vše sledovat, byl prazvláštní. Autor i ta nejsilnější dramata ukazuje pouze jako nedynamické fresky, zakomponované do monumentálních květnatých vět, takže i uprostřed bitvy mezi piráty jsem se cítil podivně mimo dění. Hvězdičku ubírám také za někdy toporné dialogy, šablonovitého Uthera Dúla a nesymaptickou hlavní hrdinku.
Každopádně se jedná o překrásný kus dobrodružné literatury, ukazující směr všem současným fantasy tvůrcům. Mieville před nás staví svět drsného nebezpečí, strašlivých netvorů, přetvorů a všelijaké další havěti; nabízí nám magii jako řemeslo. Ale především nás nutí v tomto světě žít - ne rozhodovat o jeho historii v bitvách. Žít život normálního člověka v nenormálním světě.
Tak tohle bude subjektivní. Už od začátku se mi to nelíbilo. Prakticky hned jsem jen pasivně přijímal co čtu. U Nádraží Perdido se to stalo asi v polovině. Tady hned. Pestrý svět Bas-lagu je v Jizvě ještě víc přeplácaný.
Obávám se, že pokud během čtení přemýšlím, jestli čtu geniální dílo a nebo jen hnusnou slátaninu, tak se něco fakt nepovedlo. Ale možná žánr New Weird nebude pro mě a staromódně zůstanu u New Wave… :)
Přes autorův styl psaní se nedokážu přenést. Přijde mi odpudivý. Žádná sympatická postava a logika s racionalitou někdy dost kulhá. Asi mi chybí nějaká smysluplnost. I vymyšlené světy by přece měly mít svoje zákonitosti.
Ty dávají hrdinům nějaká omezení, která musí překonat. Jenže v Bas-lagu je (skoro) všechno možné. Chybí logika nějakých předvídatelných limitů. Technická úroveň odpovídá zhruba první polovině 20. stol.
A když se to spojí s alchymií a magií, tak jsou postavy málem všehoschopné. Originalita se tomu nedá upřít, ale těch podivností je prostě moc. Po literární stránce je to vrcholně umělecké dílo, ale pro mě mizerně čtivé. Četl jsem to vyloženě s nechutí. Záměry některých postav zůstaly neodhaleny a mělo to otevřený konec. To jsem jako četl 600 stran kvůli tomuhle? :(
Moje druhá a poslední kniha od Miévilleho. Stejně jako u Perdida ani tady mě neláká číst to znovu. Knihu prodám. Přitom některé nedobře napsané knihy rád čtu znovu. (že Zelazny) Tohle znovu fakt ne.
Jedinečný zážitek, který nehodlám opakovat. Musel by to napsat někdo jiný. Opakují se zde všechny problémy z předchozí knihy. Přitom samotná zápletka je vymyšlená naprosto skvěle. A má to zajímavý nepředvídatelný děj.
Opět mě míjí nadšení u ostatních. 75% 3,5*
Tomu říkám dobrodružná kniha. První půlka sice pomalejší, ale druhá to plně vynahradila. Taková obrazotvornost, uf. Bravo.
Dobrodružný příběh s námořníky, piráty, mořskými monstry, krásnou unesenou ženou a Bas-Lagským Černým Korzárem. Nemilosrdný krvák, to ano. Ale psaný v té nejlepší tradici "brakové" literatury, která má bavit, uvádět v úžas a dávat čtenáři ten krásný, dnes již ne tak častý pocit těšení se na další čtení. Stovku stran dáte, ani nevíte jak. Prostě knížka, která vás vtáhne na chvíli do jiného světa. Tak to má být.
Nicméně oproti Nádraží Perdidu je tu již o něco méně propracovaný příběh i vysvětlení jednání určitých postav. Některé zápletky si autor nechává jakoby proklouznout mezi prsty, což je škoda. A nejvíce ze všeho, bohužel, pointu celé knihy. Slibuje se odhalení velkého tajemství, ale jak už to tak u takovýchto knih chodí, nakonec se nekoná. Což mne mrzelo. Ale i tak to je silně nadprůměrná kniha.
Tak já vám nevím, po natěšení z Nádraží Perdido jsem si sehnal všechny knihy od tohoto autora a pustil se do Jizvy. Popravdě, styl psaní nezměněn, vyprávění a popis světa nezměněn, vykreslování postav a budování charakteru rovněž, ale okouzlení z nového stylu tohoto světa už je trošku pryč, děj se táhne jak vlečná loď Armady a když autor opět popisoval, která loď je připoutaná ke které, tak jsem to už popravdě přeskakoval.
První nadějná jiskřička, přišla až s Ostrovem komářích lidí, nápad dobrý, ale trošku pozdě. Celá kniha se tváří, že vyvrcholím lovem Avanka, ale když k tomu nakonec dojde, tak popis lovu je v náznacích a popsán takovým stylem, že jsem si myslel, že odhalení Avanka v pozdější fázi knihy bude převratem v ději a autor si proto nechává eso v rukávu. Leč chyba lávky! Chudák vorvaň - (tak si ho představuji já) Ten dostal roli hrát Titanik s Leonardem, ale celý film se točil jen v jeho interiérech....
Dá se říct, že jsem trochu bojoval s dočtením knihy, ale posledních zhruba 100 stránek přece jen zvedlo mojí náladu a po nějakém oddechovém čase budu pokračovat se Železnou radou.
Co říct závěrem? Velmi nápaditý příběh, který ale autor pojal tak, že máte pocit, se sedíte v divadle za dveřmi do sálu, nakukujete škvírou přes dveře a když konečně má přijít velké finále, tak provozní divadla zhasne a pošle vás domů. Dávám 4/6
Působivý vodní svět. Všechno už tady napsali jiní, z nichž nejvíc souhlasím s těmi, kdo odkazují na autora coby tvůrce světů, spíše než tvůrce příběhů. Už Perdido pro mě mělo velký půvab, přesto mi trvalo celkem dlouho, než jsem knížku po menších částech přečetl. A tady to bylo podobné, Svět je to úžasný a propracovaný, i když Miéville nevysvětluje, proč věci jsou, prostě se musíš smířit s tím, že v jeho světě to takto funguje. S čím jsem měl (opět) potíž, byla moje neschopnost přilnout k některé z postav, a už vůbec se mi to nepodařilo v případě Bellis. Snad za to může i jazyk: Chladnovína například líčí, jak je rozzuřená, ale způsobem, ve kterém emoce prostě nejsou. A upřímně, věty typu "Její narativní logika sice nevyjadřovala surový merkantilismus, který poháněl Armadu, ale mohla být cizí všem jejím obyvatelům?" mě do děje taky moc nevtahují.
Ale vím, že se k Jizvě vrátím, protože jako celek je to magická cesta tam a zase zpátky.
Hodnocení 4,5⭐/5⭐
Tato kniha se odehrává v geniálním „možném“ světě Bas-lagu. Hrstka cestovatelů a skupina vězňů a otroků, jejíž těla jsou přetvořena se plaví na zaoceánské lodi novokrobuzonské kolonie Nova Esperium. Právě mezi cestovateli je naše hlavní postava jménem Bellis Chladnovíno. Její kroky na tuto zaoceánskou loď vedou hlavně z toho důvodu, že utíká před hrozným trestem ze svého rodného města - Nového Krobuzonu. Její výhodou je, že je to talentovaná lingvistka, jejíž tlumočnické služby jí napomáhají. Její útěk z milovaného města je doprovázen smutkem a strachem, je totiž bývala milenka vědce Izáka Dana der Grimnebulina, který v městě rozpoutal pravé peklo. Nyní její plán zahrnuje sžít se s novými kolonisty, dokud nebude bezpečné se vrátit zpět. Ovšem co Bellis neplánovala bylo to, že ve Vzdutém oceánu jejich loď přepadnou piráti. Popraví posádku a ostatní odvezou na Armadu, což je město postaveno z vraků lodí a je obrovské. Této plovoucí mocnosti vládne dvojice zvaná Milenci. Dozví se někdy Bellis jejich opravdová jména? Všichni zajatci dostanou na Armadě práci, a dokonce i lidé co jsou přetvořeni a byli vězeni jako otroci. V tomto městě jsou si všichni rovni ať už lidé, upíři, přetvoři, kaktusíci nebo raki. Důležité je, že nikdo nesmí město opustit. Bellis zajetí nesnáší vůbec dobře, je zahořklá a osamělá i když vykonává práci jako knihovnice, což ji je velmi blízké, protože ona sama již pár knih napsala. Díky tomu, dokáže vynášet informace o úmyslech Armady. Díky své znalosti mnoho jazyků se stane elitou lidí, kteří jsou poslání na úkol získat informaci o avankovi. Kdo je Avank? Podaří se jim odpověď nalézt u amorfních tvorů – děsivých bytostí, jež mají zajímavé družky?
Jako první musím napsat, že je to volné pokračovaní knihy Nádraží Perdido, ze série Svět Bas-lagu. Přiznávám, že první díl jsem nečetla a vůbec to nevadilo. Každopádně mám v plánu si časem tento díl určitě přečíst. Kniha JIzva je jedno velké kompaktní dílo. Svět je úžasný a spisovatel se opravdu vyřádil na tvorbě ras a netvorů. Jako vždy musím u tohoto spisovatele vyjádřit naprostou spokojenost s jeho dokonalou fantasii. Ovšem musím přiznat, že nedostane plný počet hvěz a to z důvodu velice těžkého čtení. Některé věci tam byli až moc prodlužovaní a kdyby kniha měla méně stran byla by určitě stravitelnější. To ovšem neznamená, že by musela být lepší. Každopádně to není kniha, kterou byste měli za víkend přečtenou. Svět je tak rozsáhlí a spisovatel tak barvitě vše líčí, aby vás dostal do děje až jsem se občas ztrácela. Pocity postav a jejich psychologie je hezky popsaná, a dokonce i jména jsou zapamatovatelná. Což je asi díky kreativnímu překladu od Milana Žáčka. Také musím vyzdvihnout, že je kniha proložena ilustracemi, které nám mají přiblížit fantazii autora. Ilustrace obálky je velice zajímavá a kniha celkově velice kvalitně zpracovaná. Kniha se mi opravdu líbila byla plná dobrodružství, objevování a napětí a manipulací. Určitě doporučuji.
Už ani nepamatuji, kdy jsem četl do půlnoci, abych se dozvěděl, jak děj bude pokračovat... U Jizvy se mi to stalo několikrát. Bravurně napsáno. S mnoha pro mě nečekanými dějovými zvraty. Celá ta atmosféra Armady je velmi dobře popsaná. A svět Bas-lagu je propracovaný tak akorát, mnohé jen naznačeno - a tak to má být.
Tato kniha může být dobrá nebo špatná. Může být o moři nebo o městě. Může končit dobře nebo špatně. Nemusí končit. Může být o Jizvě nebo o jizvách. Může být o spojenectví nebo zradě. Může být nudná nebo čtivá. A já bych mohla pokračovat dál a dál popisem, jaká by kniha mohla být, protože pravdou zůstává, že tato kniha je Možná kniha...
Opět famózní. Nebudu nijak spoilerovat, i když se mi moc chce! Přesně z těchto důvodů - dobrodružství, napětí, objevování neznámých krajin, tvorů a tajemství - jsme v mládí hltali verneovky. China Miéville mi tohle dokázal vrátit i po letech, navíc v umocněné formě moderního psaní.
Musím zde znovu pochválit skvělý překlad Milana Žáčka. Miéville má široký rozsah - od biologie, chemie, zeměpisu, sociologie, po techniku, mechaniku a spousty vymyšlených výrazů navrch... zkrátka všechno to srozumitelně přeložit muselo být peklo. Konečně překladatel, který se nebojí jmen a názvů. Např. doktor Trhomuch či spisovatel Skočkotlap mě fakt pobavili. Ostatně i sama Bellis Chladnovína jako by měla vlastnosti předurčeny svým jménem...
Opět tedy budu muset Miévillovu nálož imaginace ještě nějaký čas po přečtení vydýchávat. Nejvíce asi monstrózně epický závěr, při kterém vyvrcholily všechny mé do té doby neukojené představy, a paradoxně také prolog, který mě navábil na samotné čtení jako už dlouho nic.
Za mě osobně slabší než Nádraží Perdido (NP), přesto stále ukázka mimořádných literárních schopností China Miéville. Autorova imaginace a schopnost vytvořit komplikovaný a přesto mimořádně podmanivý svět je neskutečná. Subjektivně nejsem moc fanouškem světů ztvárněných na moři, nikdy mě nebavily filmy a knihy s dominancí tohoto prostředí. Proto mě atmosféra nedostala tak jako u NP, ale to je jen můj vlastní problém, který nijak nesnižuje kvalitu knihy. Příběh byl vystavěn perfektně, a i když bych ocenil větší dynamiku a silnější závěr, vše do sebe zapadlo velmi dobře. Největší problém, který s touto knihou mám je hlavní postava Bellis. Izák v NP byl opravdovým tahounem, silně emocionálním, někým, s kým jsem mohl navázat čtenářský vztah. Naopak ke chladné Bellis jsem si žádný vztah nevybudoval. Naopak mě mrzí, že nebyl dán větší prostor řadě mimořádně zajímavých vedlejších postav (Uther Dúl, Milenci, Brukolak...). Přesto knihu určitě doporučuji.
Prvně, je to vynikající kniha. Už dávno, od dob Tolkiena a Eddingse, jsem nečetl fantasy a hodně jsem se zdráhal se k tomuto žánru vrátit. A ono se to vyplatilo. Vynikající (i když malinko zdlouhavá) popisná první část, struhující bitvy a fantastické prvky v části druhé. Navíc velmi dobře vymyšlené postavy, které do tohoto světa neskutečně patří. Když k tomu přičtu i tu linku s dopisem, tak se skoro dostáváme k *****. Skvělé!
Co napsat ja už byl nadšenej z Nádraží Perdido. Tak že od Jizvy podle předešlých komentářu jsem čekal stejnou kvalitu , snad ještě lepší příběh. Obojího se mi dostalo měrou vrchovatou. Jen slova nadšení a chvály , plný počet hvězd. Chci zkusit Krále Krysu tak uvidím. Doporučuji všem co nečetli.
Musím říct,že jsem takovou fantasy ješte nečetla.Autor dost dlouho popisuje plno věcí,přičemž u plno dalších nevím co tim myslí(různé tvory,rostliny,místa).Překvapivě jsem to zhltla za 3 dny bez nějakého spěchu,abych se soustředila právě na popis všeho zvláštního a dalším překvapením je pro mě,že zřejmě budu číst i další knihy:-)od tohoto autora.Autor mě chytil i když jsem s tím nepočítala a doporučuji každému,kdo se neboji novych světů...
Souhlasím s již napsaným - ještě lepší než Nádraží Perdido, fascinující, skvělé, propracované, inteligentní. Není to, alespoň pro mne, žádná ta jednohubka, kterou můžete prostě přečíst za odpoledne, je potřeba se soustředit, vychutnat si ten úžasný svět. Těším se na Železnou radu, kterou už mám půjčenou a čeká:)
Moje první kniha od tohoto úžasného autora,který je ještě více pošahaný jak já.Ted uz mam všechny jeho knihy a krom jedné,jsou to nepopsatelná díla.Vsem co mají rádi fantasy,steampunk a horory doporučuji.
Štítky knihy
New Weird Cena Augusta Derletha Locus Poll Award (ocenění)
Autorovy další knížky
| 2010 |  Nádraží Perdido |
| 2009 |  Město & město |
| 2004 | Jizva |
| 2006 | Král Krysa |
| 2013 | Kolejmoří |
Kniha Jizva je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 346x |
| Čtenářské výzvě | 16x |
| Doporučených | 28x |
| Knihotéce | 205x |
| Chystám se číst | 100x |
| Chci si koupit | 30x |
| dalších seznamech | 4x |
Jizva pro mě nebude nejoblíbenějším Miévillovým dílem, ale určitě ve mně zanechá nějakou tu rýhu. Dílo opět vyniká v tom, co pojí všechnu ostatní autorovu tvorbu. Tempo je tentokrát velmi pomalé, asymetrické, k jádru všeho dění se vydává vlekle, aby ho nakonec smylo a nechalo bezdůvodným. Čtenářsky relativně náročný text zákonitě budí uznání, mechanika světa, s níž Miéville hravě operuje, je nereálná, mimořádná, až grandiózní. Všechno ostatní mě tentokrát nechalo chladným, s lehkým pocitem nenaplnění v zádech. O Jizvě lze velmi snadno říct, že je zajímavá, ale nepřináší jinou chuť. Jinou emoci. Jinou dimenzi. Je zajímavá a v tom vyniká.