Švédské stoly aneb Jací jsme

od:

Švédské stoly aneb Jací jsme

Kniha obsahuje fejetony z let 1994-1995 a 1999-2000. Častým tématem je politika, Viewegh si dělá většinou legraci z Václava Klause. Sarkasticky se také vyjadřuje k modernímu životu a věcem s ním spojeným, např. časopisy pro ženy, bulvár aj. Také se zaobírá českou povahou, národnostními menšinami, hnutím skinhead, Evropskou unií či rev... celý text

Kniha obsahuje fejetony z let 1994-1995 a 1999-2000. Častým tématem je politika, Viewegh si dělá většinou legraci z Václava Klause. Sarkasticky se také vyjadřuje k modernímu životu a věcem s ním spojeným, např. časopisy pro ženy, bulvár aj. Také se zaobírá českou povahou, národnostními menšinami, hnutím skinhead, Evropskou unií či revolucí. V knize se vyskytují také bajky (Jak si zvířátka předplatila bulvární časopis; Slon a časopisy pro slonice; Osel a vůl).

Ukázka:
„Němci nejsou naši nepřátelé,“ říká Yossarianovi, hrdinovi válečného románu Josepha Hellera Hlava XXII, proviantní důstojník Milo. „Jistě, jsme s nima ve válce. Možná začali tuhle válku, možná zabíjejí milióny lidí, ale účty vyrovnávají mnohem promptněji než některý naši spojenci — moh bych jmenovat. Nechápeš, že svoje obchodní dohody s Německem musím za každou cenu respektovat? Zkus se na to podívat z mýho hlediska.“ V příštích dnech Milo uzavře s Němci smlouvu, která ho zavazuje svrhnout pumy na vlastní, americké jednotky — což také skutečně udělá…
Nedávno jsem si na onen slavný román znovu vzpomněl. Dočetl jsem se totiž v novinách, že němečtí skinheadi si k nám do západočeského pohraničí jezdí kupovat neonacistické kompaktní disky; německé texty písní nezastřeně oslavují Adolfa Hitlera a Rudolfa Hesse a hrubě urážlivým způsobem napadají cizince a různé národnostní menšiny žijící v Německu, včetně Vietnamců. A teď hádejte, kdo Němcům u nás tyhle kompakty prodává. Správně, uhádli jste.
Vietnamci.
Obyčejný zákon nabídky a poptávky, řekl by Milo, k jehož dokonalosti chybí jeho vietnamským následovníkům už jen krůček: aby kompakty urážející Vietnamce žijící v Čechách začali prodávat českým skinheadům. Dialog kupujícího a prodávajícího bude potom vypadat nějak takto:
Vietnamský stánkař: Dobrý den! Já rád vás zase vidím. Jak se vy máte?
Skinhead: Drž zobák, šikmoočko, a radši mi řekni, jestli už konečně máš ten kompakt „Žlutej póvl“?
Vietnamský stánkař: Ještě on ne, promiňte, on bude brzy.
Skinhead: Rákosníku podělanej, tos řikal už minulej tejden!
Vietnamský stánkař: Vy nebojte, on bude brzy opravdu.
Skinhead: Máš aspoň něco jinýho, ty potrate z džungle? Ale něco pořádnýho!
Vietnamský stánkař: My máme tady ten moc dobrá kompakt „Žlutý svině, co děláte v našem kině?“ Vy podívejte — tady ten s háková kšíž.
Skinhead: Puč to sem. (prohlíží si obal) Kolik za to chceš, ty asijskej žebráku?
Vietnamský stánkař: To stojí čista čicet.
Skinhead: Co mi to chceš nakecat, ty Hočimine? Myslíš, že nevim, kolik stojí kilo rejže? Tady máš dvě stovky a buď rád, že ti místo placení nenakopu tu tvoji špinavou žlutou prdel!
Vietnamský stánkař: Děkuji vám mockrát.
Skinhead: No ještě abys nadával, Vietkongu!
Vietnamský stánkař: Nashledanou. Vy pšijte zas! Hezký den!
Skinhead: (výhružně) To si piš, že přijdu, ty podraso!
A bude nás víc a budeme mít s sebou řetězy!
Na první pohled to možná vypadá absurdně, ale není třeba to dramatizovat. Suma sumárum, řekl by Milo, nepředstavuje takový obchod nic jiného než další významné vítězství soukromého podnikání.
Cože, vy jste ještě nebyli starostou v Jablunkově?
Andy Warhol kdysi s nadsázkou předpovídal příchod nové, hektické doby, v níž každý bude slavný přibližně patnáct minut — než ho na další čtvrthodinu vystřídá někdo jiný, dočasně mnohem slavnější. V některých českých obcích už se Warholovo proroctví začíná zvolna naplňovat — kupříkladu starostové jsou zde voleni nikoli na léta, ale na pouhých několik hodin. Jak jsme naše čtenáře nedávno informovali, například v Jablunkově na česko-slovenském pomezí se během jediného dne na radnici vystřídali dokonce starostové tři: dopoledne zahajoval jednání zastupitelstva starosta Tichoň, odpoledne byl na jeho místo zvolen lidovec Hanzlík, který záhy rezignoval, a novým starostou se večer stal pan Legierský. Projev odstupujícího starosty vypadá v takových případech nejspíše nějak takto:
„Dámy a pánové, vážené zastupitelstvo! U příležitosti konce mýho funkčního období mi dovolte, abych proved jak se říká tuhletu stručnou bilanci. Jak asi všichni víte, nastoupil jsem na radnici v mimořádně složitý době, něco po půl druhý, zkrátka po obědě, kdy jsou naši spoluobčani přejedený a pasivní a není nikterak lehký probudit je samotný, natož pak nějakej jejich zájem o obec. Přesto se mi myslím leccos podařilo: doktorka ordinovala až do čtyř a ne jako jindy, ve škole se během odpoledního vyučování normálně topilo, voda na sídlišti až doteďka tekla. Ve tři se navíc trochu zdvihnul vítr, takže se nám zlepšilo životní prostředí, který my i naše děti dejcháme — netvrdím, že ten vítr je tak úplně moje zásluha, ale jak se říká, co je doma, to se počítá. Do konzumu přivezli zboží už ve dvě a lidi si hned z práce nakoupili, takže se nám zvýšila občanská vybavenost. Ani jeden autobus mi odpoledne nevynechal a sami si odpovězte na otázku, kterej z našich starostů tohle může říct. Taky kriminalita mi ve sledovaným období od půl druhý do sedmi klesla až na nulu, když nepočítám mladýho Mlčocha, kterej v šest převrátil před hospodou všechny popelnice. Já sám jsem taky nezahálel: srovnal jsem si věci do šuflat, napsal jsem si krasopisně jmenovku na dveře a ještě jsem stihnul domluvit si tři důležitý pracovní schůzky. Ve čtyři jsem se dokonce dovolal i na okres — kdo to někdy zkusil, ví, o čem mluvím. Ve čtvrt na pět jsem šel a koupil jsem osobně na paragón nůžky, aby bylo konečně možný přestřihávat slavnostní pásky, protože už to byla ostuda. Maruš v sekretariátě mi je hnedko proplatila, takže jestli mi někdo nemůže něco vytýkat, tak je to to, že bych měl jako starosta bordel v účtech. To všechno, o čem jsem tu mluvil, jsou hádám docela solidní základy, na kterejch může můj nástupce s úspěchem stavět. Byly ale, a to neskrejvám, i některý nedostatky: mladýho Mlčocha už jsem tu zmínil, ale vůbec nejvíc mě mrzí, že se nám nepodařilo položit ten základní kámen ke stavbě nový a tolik potřebný čističky, kterou jsme si napsali do volebního programu — teda jak známo, voni ho položili, ale nikdo doteďka neví kam, poněvadž v pět už byla tma jako v pytli a ti pitomci neviděli na krok, takže jim selhal lidskej faktor.
Závěrem mi dovolte, abych nastupujícímu starostovi popřál, aby jeho funkční období bylo zítra dopoledne pro naši obec jak se říká opravdovým přínosem.“ méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/12_/1227/svedske-stoly-aneb-jaci-jsme-1227.jpg 3.288
Žánr:
Fejetony, eseje, Literatura česká
Vydáno:, Petrov
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (5)

Přidat komentář
Alaglesia
14.12.2016

Kniha obsahuje autorovy fejetony. Přečetla jsem jenom polovinu z nich, druhá část, ze starších let, která se zaměřovala hlavně na politickou situaci mě fakt už nebavila, a tak tuto knihu řadím mezi jednu z mála, které jsem nedočetla.

Eliot30
22.09.2016

Další trefa do černého aneb Michal Viewegh nikdy nezklame

elcapitano
22.09.2015

Celkem zábavné, přesně jak žánr fejetonu vyžaduje. Některé z fejetonů byly také aktuální, bohužel v době svého vzniku - tedy např. před 20-ti lety. Pokud byly psány na politické téma, tak nutně ztratily dost na svém lesku. Dnes už je Vieweghovo strefování se do Klause nezajímavé. Fejetony na obecnější témata jsou čtivé dosud.

kika 13
05.11.2012

Sbírka fejetonů a moc se mi líbila.

safira111
27.11.2011

Výborná kniha, doporučuji všm čtenářům přečíst.