Svědectví o životě v KLDR

Pro mě něco velmi neobvyklého, číst takovéto téma a ještě formou rozhovoru. Netuším, jak v tomto případě hodnotit. Protože autorka vlastně nic vlastního nevymyslela, jen reprodukuje to, co se dozvěděla od uprchlíků a tím pádem nijak neovlivňuje žádný ze zaznamenaných příběhů. A mám tendenci hodnotit vysoko jen z důvodu soucitu s těmi lidmi a ne z důvodu kvality psaného textu. Kdybych to měla brát jako pohled na obsah, tak bych dala pět hvězdiček - je podle mě důležité vědět, jak se někde žilo/žije a co je vůbec možné, jak cvičit s lidmi a jejich psychikou. I proto, abychom si vážili toho, jak svobodní jsme v naší zemi. Ale to není pro mně úplně důvod k napsání knihy. Dotazovaní byli vybráni dobře, každý měl za sebou jiný příběh, někdo byl z vyšší společenské vrstvy, jiný naopak z té téměř nejnižší, každý se živil něčím jiným a lišili se významně i věkem... No, co k tomu říct. Jsem moc ráda, že jsem si to přečetla a dozvěděla se něco nového, ale nijakou senzaci v této publikaci nevidím. Hodnotím proto průměrně, a to třemi hvězdami.

Prostě když chcete cítit, že žijete a zároveň nezapomenout, proč je svoboda to nejcennější, co máme, tak tady ji najdete bez přehánění. A to se holt cení, když jste žena, co má ráda trochu pořádku v chaosu.

05.11.2025

Pokud bych Vám v tomto roce měla doporučit jednu jedinou knihu k poslechu či čtení byla by to tahle.
Tohle nebylo lehké poslouchat.
Každý z nás (včetně mě) nadává na politiky, na to jak je to tady v ČR úplně na ho... Po poslechu této knihy si říkám, na co si sakra stěžuju? Nikdo mi neříká, jak se mohu nechat ostříhat. Nedostáváme jídlo na příděl. Nikdo nekontroluje každý náš krok, náš čas, naše aktivity. Nemusíme na vojnu - ano, teď myslím ženy - kde by nás znásilňovali, opakovaně, a ještě jsme při pokusu o nahlášení dostali přes hu**. Znásilnili Tě venku (mimo vojnu)? Tak jsi ho prostě vyprovokovala a nemáš nárok na jakoukoliv spravedlnost. Neříkám, že to není ani tady, ale většinou je ten chlap potrestaný, pokud ho samozřejmě chytnou.
Uf. Tahle kniha ve mě vyvolala opravdu spoustu, spoustu emocí. Ne moc pozitivních, ale probudila ve mě pokoru k tomu, že se tady zase nemám až tak špatně.
Ano, chtělo by se podotknout, že ne všichni se tam mají tak špatně (viz některé případy v knize), jenže i když máte postavení, peníze, luxus, tak pokud se systému znelíbíte (jakkoliv) tak o všechno v podstatě ze dne na den skončíte na dně. Ono by bylo opravdu jednoduché odsoudit ty, kteří pracovalo pro systém, jenže pokud Vám odmalička vtloukají do hlavy, že jste privilegovaní, vyvolení atd. tak prostě vidíte jen sebe. Nebo je. Jste přesvědčení o tom, že jednáte správně. Máte to přece potvrzené od těch nejvyšších. Neznáte nic jiného. Nevíte jak to chodí ve světě, takže tohle je pro Vás prostě normální.
Nikdo z nás neví, jak by se v takové situaci zachoval. Ale myslím si, že člověk je naprogramovaný hlavně na vlastní přežití. A proto udělá maximum.
Nejvíce mě zasáhl příběh Feministka. U toho jsem si dokonce i v práci poplakala, když vyprávěla, jak v dětství přišla o kamaráda. Její maminka jí prokázala obrovskou, ale obrovskou, laskavost, že ji v tak útlém věku uchránila před tím, co se stalo. Nechci to spoilerovat.
Všechny příběhy byly silné, některé pochopitelné více některé méně. Dokonce i ten úplně poslední (dost jsem v tom viděla svou mamku, která často říkala, jak u nás bylo za komunistů líp - a v určitém směru třeba i bylo), který mě osobně, ale i trochu vytočil, protože paní vypadala jako když má prostě klapky na očích. A budu se opakovat - nikdo z nás netuší, jak by se v té situaci zachoval.
Takže za mě opravdu doporučuji, doporučuji, DOPORUČUJI! Klidně i jako povinnou četbu.

25.10.2025

7 příběhů z KLDR. S některými jsem se mohla ztotožnit, s jinými méně, z některých až mrazilo. Soudit se však lidé nedají. Režim z nich vychovává lidi, kteří slouží systému, nikomu nevěří a myslí hlavně sami na sebe. Těžko posuzovat jejich rozhodnutí z našeho pohledu. Určitě to stojí za přečtení a získání náhledu do tohoto světa, tak odlišného od našeho současného. Jsou tu zastoupeny snad všechny věkové kategorie, různá povolání a společenské vrstvy. Rezonovaly ve mně všechny příběhy, alespoň nějakou částí, ale nejvíc mě zarazila Důchodkyně a možná i Vysokoškolačka.
Poslouchala jsem jakou audioknihu. Formát rozhovoru k tomu vybízí a příběhy jsem si dávkovala po jednom. Samotná autorka byla v přednesu velmi strohá, i když chápu, že chtěla i tady působit neutrálně. Nedokážu říct, co přesně, ale něco mi tam scházelo, možná nějaké reálie. Jinak povedené, oči otevírající a emoce vzbuzující.

Tak tohle bylo shltnuto skoro na jeden zátah.
Všechny příběhy jsou velmi silné a nutí člověka k zamyšlení a vlastně i k pokoře. Oceňuji i různorodý výběr respondentů. Těším se na pokračování

Tahle kniha mi v době svého vydání unikla a všimla jsem si toho až nyní, když bylo avizováno pokračování. Krutá realita u které se nechce věřit, že se vše děje i v době 21. století. Nemáme si nač stěžovat. A kdo to dělá, tak by si to měl přečíst.

Přečteno již pár let zpět; díky této knize jsem začala být vděčnější za náš řekněme volnější pracovní režim a hlavně odlehčenost všedního dne. Byla to druhá knížka o SK co jsem přečetla (po Abych přežila), mimo jiné mě díky tomu začalo zajímat i téma "komunistického" režimu u nás. Jestli se člověk chce cítit vděčnější, nepotřebuje sebemotivační knihy, ale knihy jako je tahle.

02.10.2025

Jen těžko se obsah popisuje, ty řádky je potřeba prožít s aktéry. Čeká vás smutek, pocit neuvěření, ale za mě je nezbytné znát realitu. Skvělé jsou tyto rozhovory jako audiokniha, kdy otázky namluvila sama autorka. Místy mi vadila strojenost, bylo znát, že to čte a intonace mi neseděla, ale skvěle to kompenzují osobnosti, které se chopily odpovědí, tam jsou emoce uvěřitelné.

Velmi kvituji, jak Nina Špitálníková k výpovědím přistoupila, s citem a respektem - včas upozornila na momenty, které by byly v rozporu s bezpečností, nebo by vyzradily informace, které není vhodné publikovat.

O životě v KLDR už jsem dost četla, svědectví tak pro mě byla překvapením hlavně v tom, jak necitelná a na sebe sama zaměřená část vypravěčů byla. Někteří utekli bez manželky/manžela a dětí, přestože ti byli pak uvězněni nebo popraveni („bál jsem se, že teď je řada na mně“). Jedna z vypravěček si není jistá, jestli je to v emigraci lepší, protože v severní Koreji patřila k vyšší vrstvě („tam jsem byla někdo“). Další popisuje, v jak špatných podmínkách žily chudší vrstvy, ale neměla s nimi soucit, dokud se řízením osudu neocitla mezi nimi. I potom lituje hlavně sebe a pádu své rodiny z výsluní („připadáte si jako vyvolení a se slabšími nemáte slitování, můžou si za svůj stav sami, nejsou tak korejští jako vy“).
Nedá se to asi vyčítat těm lidem, je to spíš důkaz o tom, že když člověk žije v neustálém dlouhodobém ohrožení a strachu, lidská solidarita zmizí a zůstane jen primární pud přežít (vzpomněla jsem si na Tolkienovy skřety, kteří vznikli mučením ubohých zajatých elfů). Přesto ty, kteří za sebou při útěku nechali režimu k potrestání své děti, je těžké chápat. To snad i zvířata to mají jinak.
Po literární stránce moc zdařilé, čte se samo, autorka se snaží být neutrální, zaznamenává, nesoudí.

Oceňuji zachování formy rozhovoru. Výpovědi se tak stávají velmi čtivé a emocionální. Pestrý výběr uprchlíků nabízí pohled na zemi z různých úhlů.
Jak sama autorka zmiňuje, je v rozhovoru znát, že občas respondenty soudí a působí neprofesionálně. Osobně bych uvítala ocitování některých informací, které autorka zmiňuje v odkazech.
Knihu budu doporučovat na střední škole ve výuce o KLDR a socialismu.

Svedectvá siedmich utečencov. Siedmych obetí autokratického severokórejskeho režimu troch posledných lídrov.
Vo forme rozhovorov autenticky opisujú svoj život v KĽDR, svoje dôvody, prečo opustili rodnú krajinu a vydali sa napriek nebezpečenstvám do cudziny, iného sveta, sveta, kde sú konečne ľuďmi a nie nástrojmi.
.
Autorka do knihy vybrala rozhovory s osobami z viacerých spoločenských vrstiev, od najchudobnejších, žijúcich v dedinách, až po osoby, čo sa na pomery v krajine nemali až tak zle. Pokrýva tak širokú škálu tém detstva, staroby, produktívneho veku, rodičovstva, manželstva, vzdelania, povinnej vojenskej služby, života v meste aj na dedine.
.
Sloboda je vzácna a pre občanov KĽDR neznáma. Všetko je pod kontrolou, ich život je mizéria, len záleží od šťasteny a narodenia sa do tej ktorej rodiny, či väčšia alebo menšia.
.
Po tejto reportážnej knihe som siahla na odporúčanie kolegyne. Čítala som ju ešte v lete 2023 vo vlaku na ceste do Prahy. Pôvodne som chcela z okna pozorovať krajinu, ale nemohla som od knihy odtrhnúť oči. Páčila sa mi forma textu z otázka + odpoveď. Zaujímali ma nielen fakty, dala som sa emočne vtiahnuť do každej výpovede, z niektorých pasáží mi bolo veľmi ťažko.
.
Áno, žijeme v krajine, kde sa momentálne politické rozhodnutia obracajú na východ, chrbtom k svojim občanom, napriek tomu som vďačná, že stále máme slobodu, viac-menej platiace ľudské práva. O to dôležitejšie je vážiť si ich, nešliapať po nich a bojovať, ak sú nám upierané.
.
Našla som len jeden nedostatok. Bola krátka. Po dočítaní som chcela viac príbehov, viac osudov. Aj keby ich bolo 100, dychtivo by som čítala každý jeden.

"... utekl jsem. Nyní žiji svobodně. V Číně..."

Není co víc dodat.

Četla jsem knihu prakticky bez přestávky, hltala jsem každý ten smutný ale upřímný příběh. Příběhy jsou hodně silné a emotivní. Doporučuji všem, kteří chcou nahlednout pod pokličku KLDR.

Kniha se mi libila. Doporucuji vsem, kteri se chteji dozvedet vice o zivote v KLDR. Musim rict, ze pro me to bylo tezke cteni, ktere jsem si musela tzv. davkovat. Jedna se o 7 silnych pribehu, ze kterych chvilemi az mrazi.

Děkuji za zajímavé a poučné čtení. O Severní Koreji a o tom, co se v této totalitní dědičné diktatuře děje, máme všichni nějakou představu. Ale přímé výpovědi uprchlíků, navíc z různých společenských i věkových vrstev, byly opravdu obohacující a poučné. Pro nás nepředstavitelné a nepochopitelné. Trpět hladem, nechat si diktovat a zasahovat do všech oblastí svého života. A hlavně - nemoci říct svůj názor. Smutné a děsivé.

Velice zajímavé a poučné čtení. Je neuvěřitelné, že i v dnešní době se toto děje. Človek si hned začne více vážit toho kde žije.

Velice silné příběhy lidí, kteří si prošli očistcem na Zemi. Zrůdnost koncentračního tábora pod taktovkou nelidského prasete Kim Čong Una, jeho suity posluhovačů a jeho předchůdců, je přímo děsivá. Snad KLDR jednoho dne zažije i lepší časy a tyrani jako Kim budou viset, vlastně pro takové zrůdy žádný trest není dostatečný.

Dobrej mazec. Nejdřív jsem to zkusila jako audioknihu, ale po pár kapitolách jsem musela přejít na papír. Člověk tak má mnohem více možností si to vychutnat a vstřebat.

Úžasně zpracováná kniha!
Rozhovory se různí, v každém se člověk dozví něco nového. Zajímavé informace podané "zábavnou" formou.