Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457486/bmid_svedectvi-o-zivote-v-kldr-msu-457486.jpg
5
3029
648
Dění v Severní Koreji bedlivě sledují média a politici po celém světě, přesto se k nám z této země dostává jen velmi omezené a cenzurované množství informací. Kniha koreanistky Niny Špitálníkové, která přináší sedm rozhovorů se severokorejskými uprchlíky, proto představuje mimořádně cenný a unikátní příspěvek k poznání jednoho z nejtužších autokratických režimů na světě. Jak funguje severokorejská indoktrinace? Co pro tamní obyvatele znamená trojice zbožštěných vůdců? Jaký je rozdíl mezi životem na vesnici a ve městě? Na tyto a mnohé další otázky najdete odpověď ve strhujících výpovědích sedmi silných osobností, které se rozhodly riskovat vlastní život, utéct z KLDR – a poznat svobodu.... celý text
Přidat komentář
Každý má asi nějakou představu, jak se tam žije. Po přečtení příběhů uprchlíků jsem však pochopil, že je to ještě o několik procent horší a děsivější a pro mnohé z nás až neuvěřitelné.
Úžasná kniha, která mě pohltila a přečetla jsem ji během víkendu. Všechny příběhy severokorejských uprchlíků byly velmi čtivé a zajímavé. Četla jsem i autorčinu knihu "Mezi dvěma Kimy" a I přesto, že jsem z ní byla nadšená, tato se mi líbila o krapet více.
Knihu jsem doslova zhltla během dvou večerů-škoda, že nebyla delší. Nicméně chápu, že sehnat vůbec nějaké lidi, kteří budou ochotní a schopní popsat, čím si v KLDR prošli, není jistě nic jednoduchého. Neskutečné, co se tam děje, jak může člověk člověka tak vykořisťovat, ponižovat a systematicky ničit už od narození ve jménu ujeté ideologie (které podle mě navíc stejně ve skutečnosti nikdo nevěří). Všichni spoluobčané, kteří si myslí, jak se mají špatně, by si to měli přečíst a zamyslet se nad sebou. Važme si toho, co máme, svoboda je velmi křehká a můžeme o ni přijít ze dne na den. Po přečtení knihy mě napadá otázka, co by stalo, kdyby režim ze dne na den padnul. Byli by lidé v KLDR vůbec schopní žít v demokracii? Jak by se chovali jako svobodný stát? Jsou toho ještě po tolika letech schopní? Oceňuji velmi lidský přístup autorky, která netouží z rozhovoru udělat za každou cenu senzaci, nikoho nesoudí, na druhou stranu umí položit i nepříjemnou otázku. Doplňující poznámky jsou velmi užitečné pro běžného člověka, který nezná do detailu reálie Severní Korey. Také složení výpovědí je výborné, od mladé slečny po starou paní, od lidí z nejnižší vrstvy po dobře společensky postavené osoby. Ráda si přečtu i její ostatní knihy.
Rozhovory byly vedeny skvěle, citlivě pokládané doplňující otázky, které doplnily to, co mě také napadalo a zajímalo (plus jsem vítala doplňování informací o pojmech, které jsem neznala). Nedivím se, že kniha měla takový úspěch. Vyprávění příběhů formou rozhovorů vždy vezme za srdce nejvíce. Všichni se mi zaryli hluboko do paměti. Hodně mnou rezonuje uvědomění, že v KLDR vlastně skoro nemůže existovat důvěrné přátelství. U každého z rozhovorů jsem byla zklamaná, že příběh skončil, chtěla bych o osudu každého z nich vědět mnohem více.
Je moc dobře, že kniha vznikla, že tato svědectví byla zveřejněna. Tolik utrpení a bolesti musejí Severokorejci vydržet! Žijí v domech povětšinou bez vody a elektřiny, bez skel v oknech, zato s propagandou na každém kroku. Stát kontroluje a diktuje vše v jejich životě. To, co bylo za komunistů u nás v ČSSR, je jen slabým odvarem. Popis hladomoru v letech 1995-99 je strašlivý... Važme si toho, co máme. A knihu si určitě přečtěte.
Zajímavá kniha, nepředstavitelné příběhy. Člověk nechce věřit, že je to možné. Stojí určitě za přečtení.
Neuvěřitelné příběhy lidí, hrozný život, vymývání mozků na úkor moci a peněz. Nedokážu si to ani představit. Rozhodně je dobré si to přečíst a pak si každý bude vážit toho svého způsobu života mnohem více.
Trvalo dlouho, než jsem se odhodlala si knihu přečíst...a je to fakt síla...pro nás nepochopitelné...nemám co dodat, přečtěte si.
Je smutné, že můj pes se má líp než většina Severokorejců! A opět mi to ukázalo můj /náš zhýralý blahobyt. Prostě kniha, která donutí člověka se zamyslet a vážit si, že má toaleťák kdykoliv a že může číst knihy, jak se mu zlíbí!
Výborně koncipovaná kniha s krásnými ilustracemi! Je neuvěřitelné, že někde na světě zůstává takové místo, jako je KLDR. Z některých příběhů mi běhal mráz po zádech, buďme vděční za to, kde žijeme. A malá poznámka: V rámci čtenářské výzvy 2023 nerozumím zařazení do kategorie "Kniha o boji za lidská práva", když tady se o lidská práva vůbec nebojuje.
Není to moje první kniha o životě v KLDR , takže už jsem mnohé znala a nebyl to zase takový šok, ale patří k těm nejzdařilejším . Forma rozhovorů mi sedla - zpovídaní mi díky tomu byli bližší . Co dodat ? Buďme rádi, že žijeme tak, jak žijeme .
Tak to byla síla... Tušila jsem zhruba, co severokorejský totalitní systém obnáší, ale kniha rozhovorů s uprchlíky mnou otřásla. Tam není sebemenší prostor pro vlastní názor, ale vlastně se o to skoro nikdo nepokouší. Všem se už od útlého věku vymývají mozky, všechno schvaluje strana, nějaká změna režimu nepřichází v úvahu. Jediná cesta z toho ven je utéct. Bohužel se to málokomu podaří.
Po této knize jsem sáhl kvůli Čtenářské výzvě. Po přečtení nemám slov. Tato kniha dokáže člověku otevřít oči ještě víc. Občas vzdycháme nad malichernostmi a jinde přitom lidi nemají co jíst či nesmí svobodně jet jen do jiného města. Kniha dokáže člověka donutit přemýšlet nad tím, že by se měl radovat z toho, co má. Jsem rád, že jsem se narodil v zemi, kde se mám dobře.
Miluji knihy, při kterých mám z šoku pootevřenou pusu a kulím oči. Tohle je jedna z těch knih, kdy nasávám atmosféru stránku za stránkou. Rudo před očima a nejen díky mimořádným ilustracím, ale z té tachykardie, kterou text místy může vyvolat. Fascinovaná jak tohle může být možné, a věru, když neznáte jiný svět, s kterým byste mohli porovnávat, pak věřte, že si asi zvyknete. Narodila jsem se do "svobodného" světa, a tak tyto texty ve mně budí hrůzu, ale zároveň začínám mít více pochopení pro lidi, kteří nespatřují v takovémto světě zlo. Svět je plný manipulace a přesvědčovacích taktik, a prohlédnout, zda se naše přesvědčení mýlí, když v něm žijeme desítky let, není tak jednoduché, jak se pro člověka žijícího ve "svobodném" státě může jevit.
Za mne každopádně knížka, kterou si budu připomínat, kam až to může zajít, pokud se necháme unést kouzlem ideologie a kultu osobnosti.
I když jsem knihu znala z vyprávění, stejně mě překvapilo, jaký je to bizár! Každopádně autorka rozhovory zpracovala skvěle a dobře pokládala otázky. Kdo nečetl, určitě doporučuju.
"Jak člověka v KLDR každý kontroluje, měla jsem strach. Myslela jsem si, že strana dokáže kontrolovat myšlenky..."
"Když se chcete ostříhat, tak byste měli do oficiálního kadeřnictví, kde si z katalogu vyberete stranou povolený účes. Jsou přesně daná pravidla, jak a v jaké délce mají být vlasy zastřižené."
Po dočtení jen můžu děkovat, že žiju kde žiju. Nedokážu si představit takovou beznaděj, kde nemůžu důvěřovat ani své blízké kamarádce či manželovi, ani soukromí ve svém bytě nemám. A stát, který je postaven na pracovní síle obyčejných lidí, se o ně nestará tak jak by si zasloužili. Prostě hrůza.
Štítky knihy
totalitní stát rozhovory Severní Korea komunismus ideologie Magnesia Litera vládní sledování občanů (surveillance) severokorejští vůdci
Autorovy další knížky
| 2020 |  Svědectví o životě v KLDR |
| 2017 | Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR |
| 2023 | Severka |
| 2014 | Propaganda v KLDR: funkce, metody a vývoj |
| 2022 | Deníky ze Severní Koreje |
Kniha Svědectví o životě v KLDR je v
| Právě čtených | 59x |
| Přečtených | 4 144x |
| Čtenářské výzvě | 1 582x |
| Doporučených | 420x |
| Knihotéce | 644x |
| Chystám se číst | 1 293x |
| Chci si koupit | 429x |
| dalších seznamech | 13x |
Děkuji Nině Špitálnikové za nahlédnutí za hranice KLDR, abychom si vážili toho, že můžeme žít ve svobodné zemi.