Svědectví o životě v KLDR

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Dění v Severní Koreji bedlivě sledují média a politici po celém světě, přesto se k nám z této země dostává jen velmi omezené a cenzurované množství informací. Kniha koreanistky Niny Špitálníkové, která přináší sedm rozhovorů se severokorejskými uprchlíky, proto představuje mimořádně cenný a unikátní příspěvek k poznání jednoho z nejtužších autokratických režimů na světě. Jak funguje severokorejská indoktrinace? Co pro tamní obyvatele znamená trojice zbožštěných vůdců? Jaký je rozdíl mezi životem na vesnici a ve městě? Na tyto a mnohé další otázky najdete odpověď ve strhujících výpovědích sedmi silných osobností, které se rozhodly riskovat vlastní život, utéct z KLDR – a poznat svobodu....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457486/big_svedectvi-o-zivote-v-kldr-msu-457486.jpg 4.91049
Nahrávám...

Komentáře (246)

Kniha Svědectví o životě v KLDR

kristyna0578
včera

(+ SPOILER) Toto se těžko hodnotí. Knížka je vizuálně krásná, skvělá grafika a forma byla určitě zvolená dobře. Každý rozhovor byl velmi čtivý a autorka většinou pokládala otázky, které bych zvolila i já sama. Navíc velmi oceňuji, že narozdíl od poslední knihy, již byly poznámky vloženy přímo pod samotným textem, takže vše bylo přehlednější. No a samotný obsah? Fuu... To byla/je síla. Opravdu se těžko věří tomu, že se "to" někde na světě děje. Malá ukázka absurdity (!), kdo nečetl, určitě doporučuji!
,,Jednoho dne se začala objevovat tvrzení, že je třetí denní jídlo nezdravé. Ulice byly polepeny propagandistickými plakáty a v televizi dokonce běžel takový edukativní pořad, nebo spíše reklama, kde jeden muž jedl oběd a náhle kvůli tomu zemřel. Vláda pak přišla s tím, že máme jíst jen dvě jídla denně kvůli zdraví severokorejského národa."

Wladimirski
17. října

Mrazivé, děsivé, smutné, těžko představitelné, bohužel však pravdivé. Měl by si přečíst každý, kdo "pozapomněl" nebo nezažil u nás dobu před rokem 1989, aby doznal, kam až komunistická diktatura může dojít.


lucisa.n
16. října

Knihu psanou formou rozhovoru jsem četla poprvé a nijak mě to nerušilo. Téma KLDR mi vždy přišlo zajímavé a tuto knihu jsem v podstatě přečetla na dva zátahy. Někdy až zůstává rozum stát, co je jinde na světě stále realitou… Díky Nině za toto, i když neradostné, přiblížení.

kristleko
16. října

Peklo na zemi existuje a jmenuje se Korejská lidově demokratická republika. Nina Špitálníková vyzpovídala sedm lidí, kteří z něj utekli a mnohdy za sebou museli nechat své rodiny a dnes sice žijí ve svobodné zemi, ale s mrazivým vědomím, že jejich nejbližší režim tvrdě potrestal, pokud tedy ještě žijí… Asi každý tušíme, že život v KLDR nebude zrovna růžový, ale realita je tak otřesná, že si ji ani nedovedeme představit. Severokorejský režim v sobě kombinuje to úplně nejhorší ze všech antiutopických románů a vytvořil skutečnou totalitu, která ovládá sebemenší aspekt života obyvatel (seznam účesů povolených stranou, domovní důvěrnice kontrolující každý pohyb apod.) a až absurdně brání pokroku, aby většinu společnosti udržela v absolutní bídě a nevědomosti. Přístup k elektřině má každá dvoustá domácnost, vojna trvá deset let, pole se plejí ručně a orají motykou, na školách se učí hlavně revoluční ideologie, a to jen žáky z vyšších vrstev; ti méně šťastní namísto toho jen pracují, jsou šikanováni a hladovějí… V zemi panuje tak přísný kastovní systém, že se o osudu člověka rozhoduje již při narození na základě činů jeho předků. Ani dobře situovaní lidé však nejsou v bezpečí, permanentně je špiclují i jejich řidiči a pomocné síly v domácnosti, které jim přidělila strana – a jakékoliv pochybení může vést k degradaci, přesídlení (v lepším případě na venkov, v horším případě do „nápravného“ tábora) nebo rovnou na popraviště. Je to zvláštní schizofrenní svět, kde na jednu stranu vše ovládá ideologie a strach (vyvolávaný třeba exemplárními popravami, kdy musejí i prvňáci přihlížet zastřelení svého spolužáka), na druhou stranu však bují pokrytectví, úplatky a přivírání očí. Cílem toho všeho je pouze vygenerovat dostatek prostředků pro to, aby se vůdci a nejužší elita kolem nich udržela u moci a mohla si užívat blahobytu. (10/10)

suiteki
14. října

Knize se nedá upřít její originalita,je psána formou rozhovoru, čteme tedy opravdu autentické výpovědi bývalých obyvatel.
Moje pocity z knihy jsou smíšené a takový život si nějak nedokážu ani představit, je smutné, že lidé žijící v této zemi nemohou mít svůj vlastní názor, jsou pouze živořící loutky jednoho psychopata.
U knihy mi chyběla čtivost, já prostě asi potřebují přibeh do kterého se "zakousnu" a nepustím. Rozhovory mě chvilkami nudili,ale jsem ráda, že se mi dostala do rukou a rozšířila mé obzory o kus dál a dovedu si teď aspoň trochu představit jak vypadá život v rudé zapovězené zemi.

Tarja666
12. října

Tak a mám za sebou další knihu, které bez rozmýšlení uděluji plných pět hvězd. Svědectví o životě v KLDR je totiž mrazivá kniha, která vás donutí k zamyšlení.
Najdete v ní sedm rozhovorů se severokorejskými uprchlíky různého věku, pohlaví, z různých oblastí i kast. Právě tuto různorodost u dotazovaných musím velmi ocenit, protože si tak člověk může udělat obrázek o životě napříč společností. Zjistíte, jak se liší život lidí různého postavení a že v Severní Koreji záleží i na tom, na jakém místě se narodíte.

Je skvělé, že autorka se nestavěla do role soudce, ale k rozhovorům přistupovala čistě novinářsky, nezaujatě, přestože to jistě mnohdy nebylo jednoduché. Ale kdo ví, jak bychom sami jednali, kdybychom byli na jejich místě a prožili si jejich životní příběh? Žádný z nich totiž nebyl jednoduchý.
To, co se v knize dočtete, se vám nebude líbit. Někdy se mi opravdu nechtělo věřit, co vše musí lidé v KLDR zažívat, a co všechno je pro ně normální. Celý život jsou kontrolováni naprosto ve všem, až někteří z nich věří dokonce i v to, že jim čtou i myšlenky. Bude vás to zvedat ze židle, bude se vám chtít knihu hodit kouta, že je v dnešním světě tohle vůbec možné. Přesto se ale jedná o knihu, kterou by si měl dle mého názoru přečíst každý, protože člověku otevře oči a začne si velmi vážit toho, co máme.
Před pár dny jsem byla i na přednášce Niny Špitálníkové, která knihu skvěle doplnila, o něco více rozvinula příběhy lidí, o kterých se v knize dočtete. Uděláte si ale i představu, jak kniha vznikala a co si u toho autorka prožila, protože naslouchat takovým příběhům není vůbec jednoduché.
Doufám, že se nejedná o poslední autorčin počin, protože takových knih je potřeba.

fifoj8786
11. října

Od této knihy jsem chtěl jediné: zasadit své povrchní znalosti o KLDR (nesvoboda, kult osobnosti, pracovní tábory, totální kontrola obyvatel apod.) do kontextu a přesně to jsem od knihy dostal.

Pohled přímých účastníků je ten nejvzácnější, který z tohoto nejizolovanějšího státu můžeme dostat. Autorce za vedení rozhovorů patří respekt, jelikož se dokáže ptát i na takové otázky, ke kterým by ne každý v přímé konfrontaci s uprchlíkem měl odvahu.

Z některých faktů člověka až mrazí a v duchu kroutí hlavou, jak je někde na světě v 21. století tohle ještě možné. O to víc si však váží svobody.

Kristyna_Bubu
12. října

Knihu se stejným tématem - život a útěk z KLDR jsem už jednu četla (Řeka v temnotě), tahle od Niny Špitálníkový je zas ale jiná. Obsahuje totiž sedm přepsaných rozhovorů Niny a jednotlivých uprchlíků. Nejvíc mě dostal příběh mladý vysokoškolačky, která - dle svých slov - si žila docela dobře, studovala, měla přátele, pocházela z dobrý rodiny, ale nejspíš rodiče naplánovali její útěk, aniž by o tom věděla. Myslela si, že se zase vrátí. Rodiče ani mladšího bráchu už nikdy neviděla a asi je jasný, co se s nima stalo... No a nejzajímavější výpověď byla pro mě ta poslední, staré paní, která utekla až opravdu jako starší žena, ale zažila v Severní Koreji ty "dobré časy", jak sama říká, svoji zemi milovala a milovala i vůdce. Myslim, že tuhle knihu by si měl přečíst každej a opravdu se zamyslet nad tim, jak se máme úžasně v našem státě. A klanim se před Ninou, protože dobrovolně jet na stáž na Kimovu univerzitu, to chce teda koule. Mě by do tý země nedostal nikdo ani za nic!

1 ...