Svědectví inspektora Toufara

od:


KoupitKoupit eknihu

Miloň Čepelka, umělec mnoha forem psaného, mluveného i zpívaného slova, opět překvapil! Jako spisovatele jsme ho v posledních letech znali jako autora laskavých, hořkosladkých novel či jako básníka malebných sonetů a výstižných haiku. Tentokrát k nám přichází coby autor oktetu mistrných hororů. Polovinu z nich tvoří delší, epické povídky, jež v sobě mísí fascinaci nad nespočetnými převleky a úkryty smrti a úsměv vyvolaný groteskností těch, kteří se snaží tuto limitu našich životů pochopit či dokonce osedlat. Druhé kvarteto představují povídky kratší a lyričtější, v nichž jako by hlavní postava důvěrně a téměř přátelsky rozmlouvala s onou dámou v černém či s těmi, jež ji obklopují jako pochmurný kompars....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/87_/87173/svedectvi-inspektora-toufara-87173.jpg 3.920
Žánr:
Horory, Sci-fi, Fantasy
Vydáno:, Čas
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (7)

Přidat komentář
embi
29.08.2018

Literární lahůdka, nádherný jazyk. Přečetla jsem dvakrát po sobě.

hrona
25.01.2017

Velice příjemné a napínavé čtivo. Přečetl jsem tuto knihu jedním, dechem ihned po knižním rozhovoru s panem Čepelkou ( Nedělňátko ) a musím říci, že po objasnění některých povídek, o kterých v knize mluví mě kniha velice bavila.

kilometr
14.02.2014

Docela temné čtení,ale většina povídek se mi líbila.70%.

mautina7
12.09.2013

Přečteno a moudrá z toho nejsem. Dám tomu čas a zkusím si to přečíst někdy ještě jednou, ale zatím mě to nijak nenadchlo, protože jsem půlku povídek nepochopila, škoda...

Chana
25.04.2013

Velmi povedené. I když mi většinou povídky vadí, protože jsou buď mělké nebo neuzavřené, tyto Čepelkovy povídky nejen že udržují napětí, ale drží i pohromadě. Strašidelné, důvtipné a jemné.

Kaferano
16.12.2012

Je radost číst tyto komorní, tajemné povídky. Připomínají mi mikropovídky japonských mistrů. Možná to nepřímo souvisí s autorovou láskou k básnické formě haiku. Dovednost, s jakou Miloň Čepelka používá jazyk, je pozoruhodná. Jeho jazyk je pro mne poetický a plný jemného vtipu. Osobně mne nejvíc zasáhla povídka Svědectví lékárníka Jandery, cítila jsem z ní zvláštní smutek a moudrost smíření s věcmi života i smrti. Také bych chtěla ocenit jemnou eleganci knížky samotné, obálku i vnitřek doplňují pěkné ilustrace Christiana Rohlfse.

Boboking
19.09.2011

Miloň Čepelka (*1936) je spojován především s kultovním divadlem Járy Cimrmana, kde působí jako herec už od jeho vzniku v šedesátých letech minulého století. Za sebou má ale i několik knih básní i prózy. Zvláště v posledních letech se jeho díla často objevují na pultech našich knihkupectví. Uveďme např.: „Poklesky rozverné snoubenky“, „Bezdětný otec a syn“, „Deník haiku“ atd. V září se na trhu objevilo jeho další dílo vydané nakladatelstvím Čas pod názvem „Svědectví inspektora Toufara a jiné povídky“. Tato sympatická útlá knížka se od předešlých titulů námětově liší. Je to vlastně takový debut v oblasti žánru, který by se ním asi moc nespojoval. V některých knihkupectvích je vedeno po heslem horory, ale po přečtení bych si dovolil tvrdit, že termín horor je přece jen přehnaný. Žánr, do kterého bych tento titul zařadil, je spíše tajemné či strašidelné příběhy. Ano, zcela v tradici jeho předešlé prózy, i zde je základem především obrovská slovní zručnost, ze které vystrkuje růžky cimrmanovské šibalství.
Příběhy sice čerpají z mlhavých postav duchů, ze vzkazů ze záhrobí, nebo nápadů zcela vyšinutých osob, ale ruku na srdce, jejích cílem není čtenáře vylekat či vyděsit jako při četbě Stephena Kinga, Cliva Barkera či Dean Koontze. V knize nebudete atakováni přílivem lidské bestiality, potoky krve či brutality vyšinutých masových vrahů. Většina uváděných povídek ve vás bude vyvolávat pocit, že je vám vypráví důvěrně známý přítel, který má potřebu konečně vypovědět neuvěřitelný příběh. Příběh, u kterého by vás cizí osoba považovala za pomatence a duševně chorého. Přesně jak začíná jedna z povídek: „Město ho mělo za blázna, ale já jsem věděl, že kde tajemství není, tam si je lidé vymyslí, a podle toho jsem se na klepy o Panu Kaprálovi díval.“ Do toho patří především čtveřice povídek pojmenovaných jako svědectví. Ať už je to titulové Svědectví inspektora Toufara, ve kterém jsme svědky gentlemanského vyřizování účtů ve školském systému, i ze záhrobí, se skvělou závěrečnou pointou. Nebo Svědectví Václava Kotála, ve kterém uvidíme, kam až může zajít zarputilý boj za ekologii a čisté ovzduší. Svědectví inženýra Krásy poukazuje, jak smrt milované osoby může na lidi zapůsobit, či ve Svědectví lékárníka Jandery, že touhu po pomstě ani smrt nepřekazí. A pak v knize jsou i povídky, tajemně lyrické, které jakoby poukazovaly, že Miloň Čepelka je duší básník.
Celou knížku doprovázejí ilustrace německého malíře z přelomu 18. a 19. století Christiana Rohlfse, jehož autoportrét z roku 1918 vévodí obálce knihy.
Nelze ale ani opomenout předmluvu inženýra S., za kterým se skrývá sám nakladatele a osobní přítel Miloně Čepelky Josef „Pepson“ Snětivý.

BoboKing