Svědectví
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29673/bmid_svedectvi-zkracene-vydani-O2k-29673.jpg
4
1643
315
Dobrý způsob, jak skoncovat se světem: chybná nanosekundová operace v laboratoři Ministerstva obrany a miliony kontaktů znamenají cestu k řetězové smrti. A den poté: holý svět, zbavený řádu a z 99% vylidněný: svět, ve kterém si hrstka přeživších panicky vybírá strany, na kterých má stát nebo kterými je vybrána. Svět, ve kterém jsou nejhorší noční můry zla ztělesněny mužem s osudným úsměvem a nevýslovnou silou: temným Randallem Flaggem. Kingova apokalyptická vize: svět zničený morem a chaosem způsobí boj mezi dobrem a úplně vzkříšeným zlem…... celý text
Literatura světová , Horory , Sci-fi
Vydáno: 1995 , Laser-books (Laser)
Originální název:
The Stand: The Complete & Uncut Edition , 1990
více info...
Přidat komentář
Bylo to dlouhé. Kdyby se ale celá kniha podobala své vlastní první polovině, klidně bych ji snesla možná ještě delší, protože to byla pecka , zvláště pak ve světle nedávných skutečných událostí. Příliš náboženství, politiky a hlavně nadpřirozena bylo příčinou mého zklamání v polovině druhé. I když musím přiznat , že i tam se našly úseky probouzející můj spící zájem , už to ale prostě nebylo ono. A konec ? Rychlý a tak nějak nedostatečný vzhledem k tomu, kolik stránek z mnoha bylo pro příběh samotný jen málo podstatných.
(SPOILER) Dočteno společně s průvodci na internetu. Obdivuju každého, kdo to dovedl dočíst. Je to náročná četba - spoustu postav, spoustu událostí, spoustu zvratů. Kapitoly mívají i 25 000 slov. Musíte mít trpělivost to dočíst. Když jsem knihu začala číst, dostala jsem covid, tudíž to pro mě bylo děsivější, když mě bolely plíce a četla jsem první část knihy. Naštěstí to dobře dopadlo a četla jsem dál a dál. Některé kapitoly nejsou tak zajímavé, některé zase stěžejní, ale jinak je to veledílo mistra hororu. Do dnes, když jdu spát, tak ještě vidím to oko...
Jsou knížky který mají 100 stran a přelouskat je stojí spoustu sebezapření. Pak jsou knížky jako je Svědectví a najednou se 1000 stran zdá málo. Opět ten starej temnej neřád, s kterým laškoval Roland, opět hluboký, znepokojující a naprosto senzační. King je .. no.. King.
Majstrovské dielo! Milujem túto knihu, moja najobľúbenejšia Kingovka aj kniha všeobecne. Pre mňa platí, že čím dlhší je príbeh, tým lepšie, takže hrúbka mi úplne vyhovovala. To množstvo postáv, miest a príbehových liniek je presne to pravé pre mňa, plus moja obľúbená téma globálnej apokalypsy. Tejto knihe naozaj nemám čo vytknúť, ale pre niekoho to môže byť zdĺhavé.
Nie je o čom, King to proste vie. 1078 strán, ktoré som si užívala ako si dieťa po dlhej zime užíva zmrzlinu- od prvých mrazivých olíznutí, až po lepkavé prsty po dojedení kornútku. Len ten epilóg, pri tom mi na jazyku trochu zhorklo. Zrejme mu to odpustím, predsa len je to majster a možno takýmto epilógom v 1988-mom nekončilo každé druhé dielo podobného žánru.
Bylo to dlouhé dobrodružství. Místy trochu únavné až skoro nudné, ale momenty napětí a hrůzy to krásně vynahradily. Neveselé čtení plné zajímavých příběhů, smutku, nadeje5i hořkosti. Kingovy psychologické horory/thrillery mě baví více než ty plné příšer. Jsou děsivé svým velice zvláštním a kouzelným způsobem. Ačkoliv jsem některé části musela přetrpět, po dočtení zůstalo v duši prázdné místo a stesk.
Asi si ji dám někdy ještě jednou. Řadí se mezi mé oblíbené a v hlavě leží ještě dlouhou dobu. Boj dobra se zlem v režii pana autora, to je zkrátka skvělý zážitek.
Nemůžu říct, že by se kniha četla sama, ale její kouzlo popírat taky nemůžu. Z počátku se mi četla těžce - čtenáři je představeno docela dost postav a já osobně jsem měla z počátku problém se v nich zorientovat. Když se však jejich osudy začaly prolínat a vše se vtělilo do jedné komplexní dějové linky, začala jsem si příběh naplno užívat. Musím uznat, že Kingovy živé a detailní popisy situací mě několikrát donutily ošívat se odporem na sedačce nebo kroutit nevěřícně hlavou. Zároveň tím čtenáře donutí fandit jeho oblíbeným postavám a doufat, že ty šílenější nepříjdou na žádný způsob, jak to celé ještě více zmařit... a věřte, že se jim to většinou povede. Já osobně nejsem moc velký fanoušek hororů ani thrillerů - a taky chvíli potrvá než se pustím do něčeho podobného - ale i já jsem knihu od posledních tříset stránek nedokázala odložit z ruky.
Moje první kniha Kinga . Vybrala jsem si opravdu dobře. Hltala jsem stránku za stránkou. Skvěle vykreslená atmosféra vše jsem autorovi věřila. A na některých místech jsem neudržela slzy. Moc se mi líbí i poselství, které jsem cítila mezi řádky a ne jenom jedno. Tom a Kojak ti dva mě naprosto dostali.
Každá strana je skvělá. Naprosto si nedovedu představit zkrácenou verzi.
V dnešní době má kniha určitě jiný dopad na čtenáře než před rokem 2020.
Nádherně napsané postapo s typyckým Kingovým rukopisem. Propracovaný svět, mnoho zajímavých postav a notná dávka tajemna i smrti v příběhu, který si nejde neužít...
Postapokalyptický příběh, to není žádná sranda napsat. Rozsah je na jednu stranu zcela pochopitelný. Ještě více obdivuhodné ale proto je, jak moc to Kingovi funguje. To že umí budovat atmosféru a tvořit postavy, to o něm víme a opakoval bych tak recenze na jeho další knihy. Neuvěřitelně ale oceňuji tu propracovanost světa, ve kterém se neustále děje tuna zvratů v čele s Flaggem, který je úžasným záporákem. Proti němu stojí parta věrných přátel, které jsem měl živě před očima a byla opravdu čest je poznat.
Kingův román Svědectví ve své původní, nezkrácené podobě představuje jedno z těch epických děl, kdy Kingův počítač takzvaně postihl průjem. Tento verbální průjem jde nicméně zcela na vrub pana Krále, který své myšlenkové pochody jen málokdy touží ukočírovat a sešňěrovat do mantinelů hlavní osy příběhu, která čtenáře vede z bodu A do bodu B přes pečlivě vybrané zákruty a zápletky. Kingovo Svědectví mi připomíná zeměkouli, kde body A a B tvoří póly, mezi kterými se nachází tisíce národů a kultur propletených miriádou cest a vztahů. Jsou až k nezapamatování všechny ty postavy a postavičky, které se promítnou Kingovým dílem. A přece s každou z nich jsem prožila její trable, osudy a až příliš často i konec života, a to s pocitem, že jsem jejich součástí. A to dokonce i s Kožakem, věrným psím průvodcem Kingova člověka.
Nezůstal nikdo, koho by tak či onak nezasáhla střela hyper nakažlivého smrtícího viru. "Kapitán trips" řádí jak o život a likvidace lidské populace je takřka terminální. 99%. Ale King jako by chtěl ponechat lidstvu naději. Ovšem jenom jako. Kvalitní postapo se poznenáhlu mění v napínavý surviral román, která dále plynule přechází ve zničující psychologické drama. King opět rozeznívá temné struny lidské duše a otevírá hladový, pekelný chřtán zla. A tak sledujeme souboj sil zla a dobra, vedených temným mužem Randallem Flaggem a 108-letou matkou Abigail. Silný, znepokojující román. Zlo je totiž nejen v románech, ale je všude mezi námi. Umí se šikovně skrývat a člověk, i ten, jenž věří v sílu dobra, mu může snadno podlehnout. King je v svém literárním umu nepřekonatelný, a i proto je jedním z mých spisovatelských nej nej favoritů.
King jak se patří.
Ano, je tu hodně postav, ano je to rozsáhlé, ale také je to syrové a drsné. A je tu naprosto vše. Charaktery postav velmi různorodé, přesto úžasné. Hlavní dějová linka a několik vedlejších do sebe zapadají a jsou promyšlené. Je tu strach, panika, zlo, ale také dobro, naděje, odhodlání a víra.
Atmosféra knihy rezonuje ještě dlouho po dočtení.
Kniha je rozdělena na 2 časti Kruh se otevírá (tato část se skládá za 3 Knih) a Kruh se uzavírá.
Už od prvních řádků, kdy se začala projevovat superchřipka, mě kniha nadchla a už nepustila ... Je fakt, ze další časti byly trochu slabší.... Ale začátek to skvěle vybalancoval ... Řekla bych že se jedná o jednu z lepších knih od autora a hlavně takový postapokalyptický počin... Hodnotím velice kladně...
Tohle bylo táááák ukecané...
První část mě hodně bavila, číst to za lock downu, bylo by to ještě působivější.
Pak se z toho ale stala nějaká další Temná věž, se mi zdá. Víc dojmů než pojmů...
Atmosféra a postavy výborně vykreslené, ale příběh ulítnutý do nadpřirozena tak, jak to nemám moc ráda.
Dlouhou dobu jsem se nemohla ubránit srovnání s Merleho Malevilem, ten nakonec ale nechal Svědectví daleko vzadu a dalšímu srovnání utekl.
Jako poslední letos dočtená kniha je to pro mě ale důstojné zakončení čtenářského roku.
Svědectví od S. Kinga, ve mě rozhodně zanechalo a ještě dnes v noci ve mě ten příběh rezonoval a vracela jsem se k němu.
King mě dokázal v tomhle příběhu naštvat, držet mě v napětí, a pobavit mě.
Za mě postavy zvládnuté skvěle a člověka mrazí, když si uvědomí, že podobnou situaci bychom my lidé mohli zažít, akorát bez jisté osoby, která by ve finále, ani nemusela být potřeba. Není třeba žádné nadpřirozeno, abychom sami sobě způsobili katastrofu, která by mohla vést, až ke zničení lidstva.
Právě to nadpřirozeno bych si možná i dokázala odpustit, ačkoliv mě osobně v knize nevadilo a myslím, že si záporáka budu nějakou dobu pamatovat.
Postav tam bylo dost a u pár jsem měla chvíli problém je zařadit. Některé neměli až tak velkou roli jako jiné postavy, ale brala jsem je jako součásti světa a jakousi kulisu, co dělali svět více uvěřitelným. Přesto jsem našla postavy, jenž jsem měla ráda, které jsem nenáviděla, kterým jsem nevěřila nebo mi byli jedno.
Líbil se mi pohled z pohledu ,, špatných lidí ", i když v některých chvílích bych si přála, abych jejich myšlenky neznala. Vědět někdy více, než postavy v příběhu bylo pro mě drásající. Potom je otázka, zda je lepší náhlý šok, aniž byste tušili, že se stane něco špatného, či jen čekáte, kdy se něco pokazí a jak moc. To jsem u žádné knihy ještě nezažila.
Finále knihy nedopadlo úplně tak, jak bych chtěla, i když způsob, jak King to celé zakončil bylo úsměvné - ten, kdo četl možná chápe, nebo na to má úplně jiný názor. Každopádně i tak jsem čekala asi trochu něco jiného. Konec byl jeden z těch momentu, kdy mě King trochu naštval.
Závěrem. Kniha se mi líbila. Zanechala ve mě pár negativních emocí, což byl i účel. Pár části bych vynechala, nadpřirozeno mi tam nepřekáželo, ale zároveň bych se bez něj obešla. Celá kniha má jistý náboženský nádech, který mě osobně nic moc neříkal a spíše jistá osoba, co byla na víře založena, mě chvílemi štvala.
Ve světě, který mi byl popsán, bych se ocitnout nechtěla.
Uf,tak dočteno. Mám ráda tlusté knihy,proto jsem se těšila,ale asi nikdy nebudu úplný fanda Stephena Kinga. Několikrát jsem váhala jestli pokračovat,ale nakonec jsem dočetla.
Kdybych ale měla vyprávět děj,asi bych to dala jen částečně. Spousta postav,spousta osudů. Dlouhé kapitoly a někdy jsem přemýšlela ,kdo je kdo.
Hororem bych to nenazvala,dokonce ani ne příliš akčním románem. To asi nebylo smyslem . Spíš zdvižený prst,kam může lidstvo dojít . Problémy,které by nastaly po takové apokalypsa. A Temný muž byl jen zhmotněním zla ,aspoň pro mě.
Můj komentář je 277. v řadě, co tak asi ještě můžu napsat?
Psala bych, až by se ze mě kouřilo! A vynášela do nebes! Svědectví se totiž ocitlo, vedle několika jiných, na špici pomyslné pyramidy nejlepších mnou přečtených knih. Už jsem to trochu rozdýchala, ale ještě pořád se v mysli objevují obrazy a doznívají zvuky...
Přečetla jsem pár knih žánru postapo, myslím, že první byl Malevil a Den trifidů, potom Horečka a Pošťák, a v mezičase Vteřinu poté a asi ještě další... ale Svědectví, tož to je iné, hodně horké, husté, chvílemi hořké a chvílemi sladké kafé! Tam se míchá více žánrů, je to velmi vrstevnaté, je to velmi inteligentní!
Ovšem, Mistře, jak to, že i tady je prvek hororu? Nečtu horory! Čekala jsem pěkný boj o přežití, boj mezi skupinami lidí , kteří svoji budoucnost v prázdném světě vidí rozličně, tak co tam dělal ten... Temný muž? Není to spoiler, viz anotaci!
Leda že by bylo žádoucí připomenout si, že vždycky bylo a bude Dobro a proti němu bude stát Zlo. Že každý člověk má v sobě oba tyto prvky, jeden může převládat, ale druhý ho může porazit... a člověk se potom změní a překvapí možná i sám sebe...
Celý zdánlivý a přes 1000 stran dlouhý propletenec Svědectví má ve skutečnosti řád a smysl a když se člověk prokouše všemi těmi příběhy od začátku do konce, řekne si: pane jo!
A že jsem jako obvykle dost trpěla a bála se o sympaťáky, z nichž mnozí přišli o život, a dokonce jsem dokázala politovat i některé zrádné padouchy, kteří se svojí blýskavé budoucnosti prostě nedožili... jo, tak to vůbec neřeším, protože: stálo to za to!
Co se týče otázky, zda je téměř definitivní vymření lidstva po nákaze virem vůbec možné, soudím, že to možné je - to jsem si myslela ještě dávno před "rýmičkou". Že je to docela reálné...
Štítky knihy
zlo zfilmováno americká literatura zkrácená verze dobro pandemie Walter Padick zfilmováno – TV seriál postapokalyptické romány
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 2023 | Pod kupolí |
| 1993 | Osvícení |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Kniha Svědectví je v
| Právě čtených | 67x |
| Přečtených | 2 180x |
| Čtenářské výzvě | 147x |
| Doporučených | 244x |
| Knihotéce | 947x |
| Chystám se číst | 702x |
| Chci si koupit | 179x |
| dalších seznamech | 32x |
Že to bylo dlouhé, tak to snesu a nevadí mi to. Mám dlouhé knihy rád. Jenže u Kinga člověk čeká akci a děj který odsýpá.
Knihu bych rozdělil na třetiny (když máme to mistrovství v hokeji).
1. třetina super. Děj pěkně plynul a osudy hrdinů se pěkně rozvíjely. Moc jsem si to užíval...
2. třetina, ale byla úplně z jiného ranku. Děj se posunul do města hodných, kde se řešily věci, no nic moc. O městě zlých se toho moc nedozvěděli, takže trochu nuda. Trochu velká nuda na Kinga.
3. třetina byla o mnoho lepší než druhá, ale jen část kde Stu a Tom putovali domů.
Konec jsme si mohli odpustit, ale nešť. Je to King a rád překvapuje. I když to moc překvapení nebylo. Za mě slabší kniha. Umístil bych ji na poslednější místo jeho tvorby.
Byla dobrá, ale nepřevrátil jsem se z ní. Takže za ***.
Edit: Ještě k překladu. Knihu přeložili dva překladatelé. Dva! A oba zase použili moje (nebo lépe řečeno překladatelů) oblíbené slovo do prčic.
Cituji originál:
"Oh hell," he said.
"The choices as I see them," she said. "We can get married and keep the baby. We can get married and give the baby up. Or we dont get married and I keep the baby. Orￚ"
-
-
-
"Frannie, cant we just talkￚ"
"We are talking!" she flashed at him. "You had your chance and you said 'Oh hell.' Your exact words. I have just outlined all of the possible choices. Of course Ive had a little more time to work up an agenda."
Cituji překlad:
,,Do prčic," řekl.
,,Náš výběr, jak ho vidím já, je asi takový," začala. ,,Můžeme se vzít a dítě si nechat. Můžeme se vzít a dítěte se vzdát. Nebo se nevezmeme a dítě si nechám já. Nebo ￚ"
-
-
-
,,Frannie, nemůžeme si promluvit ￚ"
,,Vždyť mluvíme!" vyjela na něj. ,,Dostal jsi možnost a řekl jsi ,Do prčic.' Přesně tak jsi to řekl. Já jenom nastínila možný výběr. Pochopitelně, měla jsem víc času na vypracování detailů."
Já bych hell přeložil jako sakra. Takhle to vypadá jako by PRČICE bylo nějaké PEKLO.