Svatyně
Bernard Cornwell
Historická sága se odehrává v době bronzové na území dnešní Británie. Na osudu tří povahově naprosto rozdílných bratrů, synů náčelníka jednoho z větších kmenů, autor rozehrává svoji vizi o tom, jak a proč byl postaven slavný Stonehenge. Ač jsou pochopitelně všechny postavy, božstva i děje vymyšleny, působí velmi realisticky. Autor se inspiroval archeologickými vykopávkami v okolí Stonehenge velmi důkladně a tak před námi vyvstává příběh plný krutosti, ale i lásky, mystiky a všedního života lidí v době neolitu ve velice plastické podobě.... celý text
Literatura světová , Romány , Historické romány
Vydáno: 2001 , Alpress
Originální název:
Stonehenge , 1999
více info...
Přidat komentář
Bernard Cornwell si udělal radost a napsal román o tom jak vznikl světoznámý Stonehenge, a jelikož o tom kdo ho postavil toho není moc známo mohl popustit uzdu své fantazie a bavit se při vymýšlení příběhu jak to asi mohlo být.
Co je zřejmé tak lidé kteří tuto památku kolem 2300 let př.n.l. vytvořili, byli na vyšší civilizační úrovni než je všeobecná představa, asi 25.km. od Stonehenge je Silbury Hill, což je pyramida vysoká 40 metrů se základnou o průměru 167 metrů, která vznikla ve stejném období jako Stonehenge. I u nás máme takové malé pyramidy, známé jako Homole, asi největší je u obce Libomyšl, základnu má kolem 130 metrů širokou a výšku mezi 25 a 30 metry, to vše nejspíš vzniklo úsilím lidí z kterých se vyvinuli Keltové.
Bernard Cornwell je můj nejoblíbenější autor. Tato kniha byla trochu jiná než na které jsem od něj zvyklý. Nebyl to jeho klasický historický román - byl o zcela vymyšlených kmenech. Na konci v dodatku historická souvislost je, ale přiznám se, že mi při čtení tato souvislost vůbec nedošla. Nicméně mě kniha opět velmi bavila a nemohla jsem se o dní odtrhnout. To prostě Cornwell umí. člověk se ani chvilku nenudí a je vtažen do děj.
V dávných dobách prý lidé potřebovali kněze, aby jim vysvětlili řeč bohů. To by se bohům nelíbilo, to by se jim líbilo, tím bychom je rozzlobili... A tak jim stavěli lidé chrámy, svatyně, modlitebny a věštírny. A byli to vždycky kněží, kteří požadovali dary a také posílali lidské oběti na smrt.. Rozesmál mě jeden stavitel chrámů, který přemýšlel a přiznal se, že postavil mnoho chrámů, ale moc to nepomohlo. Když byla úroda dobrá, bylo to zásluhou bohů, byla-li špatná, byla oběť nedostatečná a příště je třeba obětovat víc ! Zajímavé byly také postupy přepravy a vztyčení mega obrovských kamenů jen pomocí lidské vynalézavosti a zvířecí síly. Krásný příběh z daleké minulosti se smyšlenými postavami a božstvy, ale kdo může říct, že to tak nemohlo být?
Zaujímavé čítanie z dôvodu, že si autor vlastne všetko vymyslel. A vymýšľal si až sa mu od pera dymilo a hory sa červenali. Pritom to ale celkom dobre aj tak mohlo byť. Len pri všetkom tom vymýšľaní nám jaksi zabudol viac objasniť dôvody konania niektorých postáv a potom ich správanie pôsobilo dosť neuveriteľne. A zrejme Bernarda náramne bavilo vymýšľať si všakovaké božstvá a obrady a tak sa v tom občas zamilovane stratil, že som sa stratil s ním. Trochu mi táto kniha pripomínala dielo G.G.Kaya, ktorý však píše omnoho poetickejším jazykom a využíva viac alebo menej rôzne fantasy prvky. Cornwell sa bez nich zaobisiel. Čo je fajn. Kto má rád historické fikcie z nezmapovaných období ľudstva, nech sa páči ;).
Je ťažké napísať pútavý príbeh s dejom o úseku ľudských dejín, z ktorých máme len málo informácií. Autor však so svojim rozprávačským talentom napísal vcelku čitateľný príbeh o stavbe jednej z najúžasnejších stavieb dejín. Všetko iné si samozrejme musel vymýšľať, no myslím, že vtedajšiu spoločnosť zachytil naozaj dobre, opísal staré božstvá a rituály, boje medzi kmeňmi a priblížil, ako asi mihla stavba Stonehengu prebiehať.
Četla jsem knihu cca před 10 lety a pamatuji si, že mě zase tak nazaujala, nicméně si ji stále pamatuji, i tnějaké úseky, takže asi tak špatná nebyla ;-).
Nezůstalo nám mnoho památek po časech, v nichž se odehrává příběh tří bratří, jejich kmene a vznikající kamenné stavby – stavby, které mělo být dáno přetrvat věky. Vypravování je z valné části historickou fikcí, vyvolanou z hlubin minulosti fantasií autora, za pomoci toliko několika hmotných památek, především samotného kamenného chrámu – vskutku chrámu – nevíme jistě (viz autorův doslov, stojí za to jej nevypustit). Příběh se čte dobře, a napomáhá tomu i „návyk“ na Bernarda Cornwella a na jeho britská vyprávění. Tři bratři, tři archetypy. Muž světské moci, silný vcelku chytrý, odhodlaný k vládnutí a ovládání; muž, který po moci touží, vyžívá se v ní, je nelítostný v jejím získání, rozšiřování, udržení; nicméně je to muž toliko „pozemských“ tužeb. Vládce – válečník. Muž duchovní moci, inteligentní, vizionářský, hladový po vědění, hladový po božském a naprosto bez zájmu o „obyčejné“ pozemské věci a o „obyčejné“ lidi a jejich „přízemní“ životy; muž toužící po Bohu, toužící po moci a ovládání ostatních, pro „dobro“ lidí a pro službu svému Bohu. Vládce – farao, kněz. Třetí je obyčejný muž s prostými tužbami. Všichni se stanou součástí po léta trvající cesty za vystavěním chrámu Bohu – bohu Slunce či snad bohu Války a možná i bohu Krve. Budou hybateli případně těmi, kým je spíše hýbáno. Není to nudná cesta – Cornwell nesetrvává pouze u osudů bratrů. Rozvádí důvody, které mohly vést dávné obyvatele Británie, k rozhodnutí započít s pro ně tak namáhavou, lopotnou prací. Vypráví o tehdejších Bozích, o jejich rivalitě a soupeření (zejména mezi bohem, reprezentujícím mužský princip a bohyní, reprezentující princip ženský), jejich služebnících, kněžích a kněžkách, způsobech uctívání. A vypráví i o soupeřeních mezi lidmi, jednotlivci i celými kmeny – lze si dobře představit, jak se z těchto kmenů rodí národy, státy a kmenové barvy a „primitivní“ zástavy nahrazuje modernější symbolika. Možná se to takhle nějak stalo, možná bylo vše jinak – ale nejde o špatné vyprávění; sice mne okamžitě po přečtení nezachvátila nostalgie ze ztráty „přátel“, se kterými se musím nutně zase setkat – jako tomu bylo po přečtení cyklu o Artušovi, a jako tomu je po každém dočteném díle ságy z Anglo-saské kroniky, ale návrat ke knize nevylučuji. Autorů, kteří vás dokáží vzít s sebou na cestu časem, tak jako to dokáže Cornwell, zase tolik není.
Oproti ostatním knihám se tady Cornwell mohl odpíchnout jenom od velmi skromných historických pramenů, ale o to víc mohl popustit uzdu své fantazii a vyšel z toho zajímavě podaný náhled na stavbu jedné z nejikoničtějších megalitických staveb světa. Někdy se děj docela vleče, někdy se i celé roky vejdou do jedné krátké věty, ale nikde jsem se nenudil. Nejvíc jsem si užíval přesouvání kamenů jenom za pomoci lidské a zvířecí síly.
Nemohu si pomoci, ale hlavní hrdina mi dost intenzivně připomínal ústřední postavu z Waltariho Nepřátel lidstva.
Také vzniká dojem, že sice všude byl, ve všech hlavních událostech měl podstatnou roli, avšak zároveň téměř nic neovlivňoval, jen byl řízením osudu vláčen sem a tam. Podobný je i vztah se ženami. Má sice jakési sympatie a názory, nicméně není mu dopřáváno slechu. Opět a znova je s ním manipulováno.
Zvláštní. Ne nezajímavé. Bohužel ono přesouvání šutrů z místa na místo v průběhu pěti set stran může leckoho odradit, a tak přijde o pár zajímavých myšlenek a uvěřitelnou atmosféru neolitu. Což, ruku na srdce, není takovou ztrátou.
Mně osobně se tato knížka líbila. Osud otce a tří bratrů - zajímavé rozuzlení... Určitě stojí za přečtení. ;-)
Výborně napsaná kniha, od které jsem nemohla odejít....ostatně jako od zatím každé, kterou jsem četla od Cornwela
Štítky knihy
pravěk doba bronzová Stonehenge historické romány
Autorovy další knížky
| 2017 |  Poslední království |
| 2007 | Bledý jezdec |
| 2004 | Lučištník |
| 2010 | Hořící země |
| 2006 | Sharpův tygr |
Kniha Svatyně je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 107x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 76x |
| Chystám se číst | 27x |
| Chci si koupit | 7x |
| dalších seznamech | 1x |
Mě se líbil začátek - ten byl slibný. A líbil se mi i konec, tam děj opět dostal spád. Ale zbytek knihy, kdy se přesouvají kameny tam a zpět, mě dokonce donutily některé odstavce nedočítat do konce. Ty kameny mě prostě ubily.