Svatý Xaverius
Jakub Arbes
Děj tohoto romaneta se točí okolo tajemného obrazu svatého Xaveria v chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně. Spisovatel (autobiografie) jednoho odpoledne přišel do tohoto kostela. Bylo právě požehnání a chrám byl skoro prázdný. Spisovatele zaujal obraz sv. Xaveria, a čím více jej pozoroval, tím více upoutával obraz jeho pozornost, i když ničím zvláštním nevynikal (obraz představuje umírajícího světce). Aby se mohl na obraz dívat pohodlněji, otevřel zpovědnici naproti oltáři a sedl si do ní. Poté k postrannímu oltáři, nad nímž visel obraz sv. Xaveria, přistoupil mladý muž v černém obleku. Klekl si před obraz a sklonil hlavu do dlaní. Mezitím kněz ukončil pobožnost, lidé odešli a kostelník zavřel kostel. Když spisovatel chtěl upozornit kostelníka na to, že je ještě v kostele, zvedl se neznámý muž, jenž bedlivě pozoroval obraz sv. Xaveria. Spisovatel se s mužem seznámil a oba se stali důvěrnými přáteli. Po čase se od muže (Xaver) dozvěděl, proč si tak bedlivě obraz prohlížel...... celý text
Přidat komentář
Tuto knihu jsem četla, když mi bylo 15. Nečekala jsem, že z ní budu tak nadšená. Je čtivá, svižná, není dlouhá, je zajímavá,.. zkrátka se tato kniha dostala mezi mé velice oblíbené.
Romaneto jsem přečetla ze zvědavosti a původně jsem od něj moc nečekala. Domnívala jsem se, že mě nejspíš čeká zastaralý a dnes už vyčpělý žánr. O to větší bylo moje překvapení. Krásná čeština, nádherné popisy, napínavý děj, výborná psychologická studie posedlosti. Myslím, že Jakub Arbes je neprávem zapomínaný autor.
Ale jo! Krásný jazyk, napínavý příběh o osudovosti a posedlosti, pěkně vykreslené charaktery postav, místy mi to dokonce připomínalo Modlitbu za Owena Meanyho!
Nejvíce mi ze Svatého Xaveria utkvěla nádherná čeština. Kromě toho jsem byl překvapen kolik různých uměleckých stylů a příběhových rovin dokázal Arbes do tohoto dílka vtěsnat, aby stále zůstalo realistické, přesto však tajemné, s prvky romantismu v osobě Xaveria, a zejména dobrodružné! Není divu, že si Arbesova díla vysloužila "vznik" nového žánru! Pociťovaná slast z krásy našeho jazyka se tak propojila s napínavým příběhem, a proto toto dílko jistě doporučuji. Dokonce jsem byl rád i za český patriotismus, který mi, což je při čtení starších českých autorů výjimkou, nepřišel ani nijak strojený.
Jen je zvláštní, že dnes mluvíme jinak. Čím to, že jazyk, kterým mluvíme nyní, byl v Arbesově době považován jako neslušný, jako toliko jazyk neformálního hovoru a pro účely knižní zcela nepoužitelný? Asi namítnete, že se jazyk posunuje dále a změna se dá očekávat, nicméně třeba ve francouzštině, angličtině i němčině stále existuje propastný rozdíl mezi tou slušnou a formální mluvou, jež staví na tom, jak se mluvilo dříve, zato v češtině je tento rozdíl minimální. Stálo by za to, kdyby ještě v dnešní době psal knihy jazykem Arbesovým. Rád bych si je přečetl s nadějí, že i literárně se budou alespoň blížit ke kvalitám Svatého Xaveria.
150 let před Brownem napsal Arbes něco, co ve své době mohlo být českou "Šifrou mistra Leonarda". Bohužel, pro nás už je děj málo akční a i po technické stránce má své slabiny. Takže od toho nečekejte víc než pohled na to jak v 19. století vypadal thriller. :-)
Klasické romaneto Jakuba Arbese psané květnatou staročeštinou, které více než děj jako takový popisuje duševní rozpoložení hlavních postav - někdy až moc rozvláčně. Poslouchala jsem také jako audio verzi v podání Jana Hartla - pěkné.
Z hlediska jazyka se jedná o zajímavou knihu, člověku chvilku trvá, než si zvykne na zastaralou češtinu. Ke čtení jsem se ale musela nutit a celkově ve mně kniha nic nezanechala.
Bylo to jako číst Dana Browna devatenáctého století. Kniha mě velmi mile překvapila. Doporučuji.
Dílko je opravdu poutavé, má na sobě závoj tajemna a téma i způsob jakým hlavní postavy vedou vyšetřování jej činí napínavým. O to větší zklamání jsem zažil v pomyslném vrcholu díla, když má dojít k rozuzlení. Scéna na mě působila zmatečně, nedůvěryhodně a celkově nezvládnutě. Závěr, ač povedený, mi už chuť moc nenapravil. Je možné, že jsem stěžejní pasáž nepochopil, nebo dokonce, že tak působit měla, každopádně jsem byl po tom všem budování atmosféry připravený na víc. Kdyby se oba hrdinové na hledané místo ze zvůle osudu nikdy nedostali, zdál by se mi takový konec atraktivnější.
kniha nebyla špatná ... ale archaická slova a občas převrácený slovosled to trochu ztěžoval ...
„Minouti se cílem života!“
Autor se neminul cílem svého života, protože svou povídkou osloví i budoucí čtenáře. Arbes dokládá sečtělost a znalost tematiky malířství aluzemi na Škrétu, Brandla, Rubense.
Během několika let (dvakrát se děj posune dopředu o tři roky) sledujeme především vypravěčovo setkání s tajemným Xaveriem ve svatomikulášském kostele před obrazem Xavera Balka Svatý Xaverius. Hlavní pasáž je téměř turistickým průvodcem po Praze, ale k odhalení místopisných bodů vede dlouhá cesta. Čeká na jejím konci tajemný poklad?
Kromě vypravěče líčí rodinný příběh o Balkovi i Xaverius, část odvypráví tak, jak historku slyšel od své babičky.
Některé pasáže připomínají poeovskou atmosféru (snová vize mužíka a dvou žen před obrazem, kocour), v jiných se dají rozklíčovat autobiografické prvky (žurnalista, rok 1868).
Osudy vypravěče a jeho přátel se rozcházejí, ale po letech se nečekaně setkávají ve Vídni, ve vězení. Čím se provinili a jsou skutečně vinni?
Popis vídeňského vězení působí zajímavě. „Žalářník Čech, rodák z Chrudimi, duchovní správce Moravan od Jihlavy, ba i dva ´dozorci chodeb´ lámali češtinu, tvrdíce, že byli jako vojáci před lety v Čechách posádkou, že by si přáli aspoň ještě jednou Prahu spatřit, že však to již sotva bude možno, poněvadž ´služba nedovolí´, a kdyby i dovolila, že nestačí příjmy téměř ani na ukonejšení hladu, tím méně aby zbylo na cestu do Prahy pro pouhou zábavu.“
„Kdo dovede třeba po léta dlíti před obrazem tím, kdo upne veškerou svou mysl na obraz, aby tajemství v obrazu skryté vypátral a komu se podaří tajemství to vypátrati, nemůže zůstati pro lidstvo bez ceny, neboť duch jeho nabude oné síly a průpravy, jaké je potřebí k obrovskému dílu na prospěch veškerého lidstva.“
Krátká knížka popisující zajímavý příběh vypravěče a jeho přítele Xaveria. Xaverius se snaží racionálně vysvětlit tajemství obrazu sv. Xaveria v chrámu sv. Mikuláše. Toto tajemství mu bylo předáno od matky, která ho získala z úst své babičky, které to pověděl samotný tvůrce obrazu František Balka. Všichni tři obětují svůj život neustálým zkoumáním obrazu. Xaverius nakonec najde souvislost mezi skrytými známkami na obraze a jednou starou mapou Prahy a myslí si, že odhalil poklad. Když spolu s vypravěčem poklad vykope, zešílí a uteče i s pokladem pryč. S Xaveriem se pak setkáváme až ve vězení, kde se potká s vypravěčem. Zjistíme, že poklad je prakticky bezcenný. Xaverius pak umírá na tuberkulózu.
Příběhu utvořila netypickou atmosféru čeština 19. století a časté používání přechodníků. Samotné rozuzlení děje mi připadalo smutné. Xaveriův život byl totiž prakticky zničen obrazem.
80% - V podstatě taková delší tajemná lehce detektivní povídka založená na myšlence údajného plánku pokladu ukrytého v obrazu svatého Xavéria. Jako dlouholeté obyvatelce čtvrti, kam pátrání nakonec zavede hlavní hrdiny, se mi samozřejmě nejvíc libilo vyprávění o jejich nočním putování Smíchovem přes Santošku a Malvazinky až k vinici Laurové do Radlic - tehdy tam byly vinice zjevně všude. Ani si to neumím představit, dnes jsou všude domy a na hřbitově na Malvazinkách hrob Jakuba Arbesa. Bylo by zajímavé se do té doby podívat, nejspíš bych ani netrefila "domů":-) Samozřejmě dojde i na nezbytné odhalení, v čem tkví skutečný poklad, takže to není jen tak nějaké bezduché mysteriózní čtení.
Povinná četba k maturitě z dějin literatury. Přečteno během chvilky, jednoduché, ale že by to ve mně něco zanechalo se říct nedá. Bohužel jsem tomuto autorovi nepřišla na chuť.
Krásné ponurá povídka o Praze, obrazu a jeho mystickém přesahu za brány tohoto světa. Malá Strana se zde vynořuje z mlhy tajemna, aby nechala vyjevit krásný příběh plný mystiky a neznámého.
Štítky knihy
Praha záhady tajemství chrámy romaneta svatí patroni česká fantastika
Část díla
- Svatý Xaverius 1873
Autorovy další knížky
| 2009 |  Svatý Xaverius |
| 2008 | Newtonův mozek |
| 2006 |  Romaneta (5 romanet) |
| 2004 | Erotomanie |
| 1951 | Štrajchpudlíci |
Kniha Svatý Xaverius je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 1 180x |
| Čtenářské výzvě | 92x |
| Doporučených | 19x |
| Knihotéce | 58x |
| Chystám se číst | 85x |
| Chci si koupit | 12x |
| dalších seznamech | 9x |
Musím říci, že Svatý Xaverius mi nepřišel jako tajemný příběh, nýbrž jako výstřední příběh. Byť je zde vykresleno několik kuriozit, jako podobnost Xaveria se svatým Xaveriem nebo zvláštní poselství umírajícího Františka Balka, není to nakonec nic, co by nebylo jednoduše vysvětlitelné Occamovou břitvou. Zbývá nám tak z mého pohledu poutavě a krásně napsaný příběh o dvou pražských kamarádech exotech z druhé poloviny 19. století, kteří se velkou část knihy zabývají obrazem, u něhož je možná nějaká šance, že se v něm ukrývá více, než se zdá
Zajímavá mi přišla hra s kontrasty. Protagonistův přítel Xaverius je na jednu stranu racionální a vědecky orientovaný, na druhou stranu se pohybující na hraně šílenství a posedlosti myšlenkou tajemství obrazu. Dle dobových představ souvislosti mezi vzhledem a povahou by měl mít úplně jinou osobnost. Sice je intelektuál a má ohromné znalosti, ale dělá podřadnou práci na úřadě.
Samotný svět vypravěče působí zajímavě v tom, že se skutečně nedozvíme moc o něm ani o jeho okolí, spíše o jeho zájmech, okolo nichž se i příběh točí. Kniha je v tomhle ohledu minimalistická takovým způsobem, že zde vystupují pouze tři postavy. Co se týče dalšího obsahu knihy, celkem mě potěšil nenásilný dobový komentář na umění, matematiku a politickou situaci, vložený právě do úst tří hlavních postav. Příběh za mě bohužel nedokázal udržet poutavost po celou dobu - okolo 60. stránky podle mě Xaverius čtenáře zahltil až moc podrobným monologem popisujícím, jak usilovně pracoval na odhalení tajemství obrazu, který však příběh nakonec moc neposunul. Následující události však byly zajímavé a především mě zaujaly lehce filozofické úvahy Xaveriovy ke konci knihy, zamýšlející se nad nejasnou rolí vzdělanosti a důležitostí víry v myšlenku. Přestože se toho v tomto příběhu ve výsledku neudálo tolik, zanechal ve mně ponurý a zamyšlený pocit.
Dále, abych neopakoval již vyřčené, musím doporučit článek na Wikipedii - zrovna v tomhle je pár celkem zajímavých postřehů o knize. :)