Svatý Tomáš Akvinský, osoba a dílo

Tahle kniha není pro laického čtenáře nijak snadné čtení. Neuvádí neznalého čtenáře do světa svatého Tomáše schůdnou cestou, ale předpokládá již celkem obšírnou znalost. Navíc se velká část textu (odhadem možná třetina) věnuje spíš badatelským věcem – porovnávají se názory jednotlivých znalců Tomášova díla na to, ve kterém roce to či ono napsal, ve kterém měsíci se přesunul z jedné lokality na jinou atp. To jistě je zajímavé a má to i vliv na Tomášovo dílo, ale pro čtenáře, který by očekával spíš úvod do Tomášových myšlenek, to nebylo tolik užitečné. To ale není výhrada ke knize, spíš jen upozornění (já sám jsem knihu koupil spontánně v antikvariátu, aniž bych dopředu věděl, co přesně obsahuje – takže si nestěžuji).

Ani použitý jazyk nejde příliš vstříc „běžnému uživateli“, takže google byl při čtení mým trvalým společníkem. Termíny jako hylemorfismus, sedisvakance, soteriologie nepatří do mé běžné slovní zásoby (a nedělám si příliš velké naděje, že si je v hlavě uchovám :-). Samotný rozbor Tomášova učení byl také docela oříšek, zvláště u Tomášova pojetí aristotelismu jsem se dost zapotil, ono jakmile dojde na ty všelijaká jsoucna, esence, substance a emanace, tak rychle ztrácím půdu pod nohama :-) A subtilní rozdíly mezi „eklektickým aristotelismem“ a „eklektickým novoplatonizujícím aristotelismem“ jsou na mě ... no zkrátka příliš subtilní :-))

Naopak jsem si užil pohled do středověkého světa univerzit a řeholních řádů. O tom jsem měl jen velmi mlhavou povědomost a Torrellova kniha toto prostředí podrobně a barvitě popisuje – jako velmi živé a bouřlivé. A bohužel také plné řevnivosti a nepřátelství. To mě pokaždé zamrzí - když vztahy mezi skupinami lidí, kteří deklarují touhu sloužit svoji činností Bohu, jsou zamořeny velmi lidskými vlastnostmi, nevraživostí, závistí ...
Největší radostí bylo sledovat charakter svatého Tomáše. Zde jsem se nemohl ubránit velkým sympatiím, číst si o člověku, který svým intelektem přesahuje okolí, ale který toho nevyužívá k ponižování ostatních. Který se při polemice snaží opřít o autority, které uznává oponent. Který nezatajuje žádné argumenty (i když problematizují jeho vlastní závěry). To je velmi potěšující a také je to inspirace pro jakoukoli epochu. Svatý Tomáš tak může být vzorem i čtenářům, pro které je jeho filozofie trochu těžko přístupná.