Svátosti v pohledu českého baroka

Barokní kultura, která se z Itálie a Španělska rozšířila od konce 16. století do sklonku 18. století po celé Evropě, tedy i v Čechách, nenašla své vyjádření pouze v architektuře, malířství, sochařství a hudbě, ale i v teologii. Do popředí zájmu se dostávají teologické proudy usilující o katolické pravověří a harmonické skloubení požadavků víry i rozumu. Toto zaměření se projevuje i v oné části teologické nauky, na kterou soustřeďuje svou pozornost předkládaná studie, zaobírající se křesťanskými svátostmi. Cílem studie však není pouze uvést odborné zájemce a širší veřejnost do barokního teologického myšlení, ale též seznámit čtenáře s dosud nevydanými publikacemi tehdejších českých univerzitních mistrů. Obsahově je studie rozčleněna do následujících oddílů: Po historickém uvedení do problematiky svátostí se čtenář seznámí s hlavními osobnostmi, které se dotyčnými otázkami v českém univerzitním prostředí zabývaly během barokního údobí. Poté se přechází k detailnímu nastínění jednotlivých sakramentálních problémů, jimiž jsou u svátostí jejich pojem, podstatné vlastnosti, role vnitřního postoje udělovatele, vtisky nezrušitelných znamení, možnosti obnovy účinků, kauzální povaha působení, časové hledisko působnosti, předmět svátostné činnosti, vznik svátostí a rozsah působení. Studii zakončují morální a liturgické aspekty, je připojen také jmenný rejstřík. Práce profesora Wolfa je vhodnou příručkou pro liturgickou praxi, zvláště pro kněze působící v duchovní správě.... celý text