Svatojanský deník

Neměla jsem od knihy žádná očekávání a potkat ji dříve, když sem ještě žila trochu jiný příběh, asi se s ní minu, ale teď mi připadala při čtení jako blízká moudrá přítelkyně. Mám obdiv před tím, kam se podařilo paní Francové dostat, zapůsobil na mě její hluboký zájem o spiritualitu, která je opravdovou žitou skutečností a ne jen pózou, touha po tom stále se ptát a přemýšlet o životě ne jen přežívat, ukotvenost v životě i v sobě a napojení na to, co většině z nás v dnešním uspěchaném světě uniká. Kéž bychom to tak taky všichni alespoň z času na čas dělali..

Mám deníkové záznamy v knižní podobě hodně ráda, líbil se mi i tento, autorku sleduji na sítích. Líbily se mi popisy běžného života a dění na zahradě.

Napřed jsem si říkala, že knihu budu číst postupně přesně v daný datum onoho deníku, tedy každý den jednu kapitolu. Nakonec jsem to na konci února už nevydržela a musela číst dál. Některé věcí mám s paní Francovou podobné (bydlím na vesnici, mám velkou zahradu - zahradničím, pleju, často vařím, peču, mám ráda kočky a slepice, knihy, jezdím na kole...), takže mi její dny hodně připomínaly ty mé a bylo pro mě jednoduché se do jejího života vžít. Nečekejte od toho zázračné dílo, ale je to čtivá oddechovka, našla jsem tam pár zajímavých myšlenek. Jen škoda, že se kniha neprodává a tudíž prý nebude pokračování.