Svatá

Kniha si mě okamžitě získala, moc hezký příběh.

Je to poutavý příběh napsaný kvalitním inteligentním jazykem. Až na samotné zjevení jsou všechny otázky a tajemství vysvětlena. Navíc je příběh inspirován skutečností a zda se, že je z historického hlediska autenticky vyprávěn. Jen minimální kritiku mám k tónu příběhu, protože je tam toho utrpení a nespravedlnosti snad až přespříliš. Proto bych ho úplně nedoporučila hodně emocionálním čtenářům, ale jinak je to velice kvalitní kniha.

Letos jsem měla možnost navštívit klášter v Broumově a kapli v Suchém dole a tohle ještě umocnilo můj zážitek z knihy.
Silné ženy, které to nemají vůbec jednoduché. Církev jako selhávající jedinec.
Autorka podala věrohodně napsaný příběh tehdejší doby velmi poutavou formou.

Vynikající román, pro mne kniha roku. Na základě skutečných událostí z konce 19. století na Broumovsku vystavěn fikční, ale co do faktů o všednodennosti v malých obcích, zacházení s ženami, mariánských zjeveních a atmosféry uvěřitelný příběh. Ten se překlápí do úvah o mateřství, vůli k životu, víře a spasitelnosti/ zhoubnosti lásky. Aloisie, její "svatá" dcera Krista a schovanka Anežka jsou, stejně jako většina mužů v knize, ambivalentní postavy, jejich motivace i jednání nejsou jednoznačné, autorka hojně pracuje s tajemstvím, některé věci zůstávají bez racionálně uchopitelného zdůvodnění (a je to tak dobře). Od poloviny jsem nebyla schopná přestat číst. Díky!

První čtvrtinu knihy jsem četla asi půl roku. Neměla jsem čas a tak ani příležitost se začíst. Až mě zachránila dovolená a knížku jsem dočetla jedním dechem. Zároveň s tím jsem si hledala informace o skutečném příběhu Kristiny včetně fotografií. A ano..., takhle nějak to mohlo být.
Hlavní hrdinkou je Kristi matka, Lojzička. Nejprve nesympatickou ženu jsem si postupně velmi oblíbila, získala si mě svou odvahou, drsností,ale i láskou a jistou prostotou a přímočarostí. Autorka podle mě skvěle vystihla i ostatní postavy a prostředí i dobu. Za mě skvělá knížka!

Kniha se hezky poslouchala. Mám ráda tento styl.

Kniha, která začala ukrutně silně a dobře a udržela si mou pozornost na poměrně dlouhý úsek. Za polovinou, či dvou třetinách už mi to přišlo mírně natahované, lehce předvídatelné a zároveň trochu překvapivě jiné, než jsem původně čekal. Ale kniha přesto zanechala dojem a její závěr nakonec dodal i půl hvězdu nahoru. Knihy z doby 19. století, psané dnešními autory, na mě nepůsobí zárukou jakési věrohodnosti. Víme o chování těch lidí a o tom, jak žili, pěkné prd. Ani zde si nemyslím, že to autorka úplně trefila, ale netahalo mě to.
Vychází se z podobných událostí jisté Kristiny Ringlové, ale ty osudy jsou tedy oproti předloze jiné... Možná mohlo být závěrečné slovo autorky na začátku knihy.

Kniha se mi četla špatně. Tíživé téma, postavy, které jsem si nedokázala oblíbit, postavení žen ve společnosti, církev a taky mi vadilo, že příběh byl částečně podle skutečnosti, ale v tom hlavním se odlišoval od skutečnosti a to mě rušilo. A vlastně jsem ani nepochopila, jestli se autora snažila něco sdělit či ne.

V souvislosti se Svatou vlastně ani nevím, odkud začít. Knížka to byla nesmírně tíživá, bolavá, hluboká a syrová, ale také velmi podnětná. O mariánském zjevení na Broumovsku, čímž si především získala mou pozornost, jsem dosud nikdy neslyšela. Ono zjevení však tvoří jen jednu linii vyprávění, v těch dalších autorka výborně zachycuje dobu a společnost konce 19. stol. Kritice podrobuje např. církev, mužskou nadřazenost, vesnickou malost i tehdejší bulvár. Naprosto skvěle zpracovala postavy. Nenašla jsem tu nikoho, koho lze považovat za hrdinu v tradičním slova smyslu, ale o to víc skutečně působily. Nejdetailněji popsala vdovu Aloisii, prostřednictvím níž dává nahlédnout na tehdejší postavení ženy. Od samého začátku jsem četla jedním dechem, protože jsme okamžitě vrženi do příběhu, který začíná koncem. Ke knize mám pouze pár drobných výtek. První se týká odbyté korektury. Text obsahuje mnoho překlepů a kostrbatých větných konstrukcí, takže jsem si původně říkala, že snad korekturou ani neprošel, a ejhle! Druhá je spíš takový povzdech nad současným trendem vkládat do historických románů queer motiv. Úpravu faktů ve prospěch příběhu v historické fikci neřeším, ale tohle mi přišlo vyloženě nadbytečné, až rušivé. Jinak Svatou považuji za perfektně zpracovaný román (mimochodem s krásnou obálkou), který mi rozhodně zůstane dlouho v paměti. Doporučuji z celého srdce!

(SPOILER) Mně se to líbilo. O příběhu jsem dopředu nic nevěděl, překvapil mě ten soud, takže tam bylo i trochu detektivky. Četlo se mi to moc hezky, snad jen taková drobnost, upřímná soustrast se "nepřeje".

Kniha má jeden velký problém, a to, že je to kniha. :(
Příběhu by vyloženě seděla povídková forma, ale ty se v našich končinách samostatně moc nevydávají...
Nicméně příběh je to zajímavý, styl vyprávění velmi příjemný a postavy věrohodné. Všechno před očima čtenáře přichází snadno k životu. O to více možná bolí, jak moc repetitivní a natahovaná kniha je. To, co by se dalo říct na 100 stranách se táhne dlouhých, opravdu dlouhých 300+ stran.
Do cca poloviny jsem pečlivě četla, ale pak už jsem to nezvládla a zbytek vzala rychločtením. :')
Mrzí mě to, protože tuším, kolik práce do toho autorka vložila a jak moc pro ní vydání této knihy znamenalo. Sára je talentovaná a velmi milá, tak snad to vyjde příště lépe, držím palce! :)

Zajímavý příběh, co mě asi ale zaujalo nejvíc byla role ženy v tehdejší době...panejo. Naštěstí se to už velmi změnilo. Každopádně čtení bylo pro se mě drobet takové dost monotónní a trochu jsem se do dočtení musela nutit.

Příběh se odehrává ve 2. polovině 19. století na Broumovsku. Velmi čtivé a živě popsané, jak se v té době žilo a kolik ovlivnilo i to, zda měl člověk peníze nebo ne. Během četby jsem si říkala, jestli k této události opravdu došlo. V poznámce autorky jsem se dočetla, že vycházela ze skutečné události. Doporučuji.

Na knihu jsem se těšila, mám ráda příběhy založené na skutečných událostech. Kniha úplně nenaplnila má očekávání, ale nemohu říci, že je vyloženě špatná. Autorku stále beru jako začínající, takže asi více odpustím a tato kniha není špatný počin. Se čtivostí jsem neměla problém, z mého pohledu jen zbytečně natahované, to rozuzlení na konci takové urychlené a skoro nedotažené. Přitom začátek sliboval mnohem víc. Bylo od počátku těžké být na straně Kristy. Být to příběh jen o její mamince, bylo by to možná lepší. Hodnotím ale i tak vysoko, na český počin je to dobré.

(SPOILER) Knížka mě skutečně začala zajímat až za polovinou, ale i tak jsem se po celou dobu musela do čtení docela nutit. První půlka se pro mě neuvěřitelně vlekla, přišlo mi, že je zbytečně natahovaná a bez nějakého směru. Taky že jsem rozečtenou knihu na 3 měsíce odložila. Styl autorky byl dle mého názoru poněkud středoškolský, neodborný - měla jsem pocit, že čtu hodně dlouhou slohovku. Sem tam sice použila krásné slovní obraty, ale to bylo přebito pravopisnými chybami a nepozornostmi v textu (např. že postava stojí na nohou a o pár řádků později najednou bez vysvětlení sedí, nebo že ředitel valašskomeziříčské věznice mluví jak čecháček - na to jsem jako valaška alergická).

Nebylo to ono. Příběh se stále jaksi cyklil, čekala jsem větší efekt, který nepřišel. Dramatizující prvky mi přišly nucené. Co se mi naopak líbilo, bylo vykreslení Aloisiina mládí a nešťastného manželství, nenaplněné touhy, smutku a marné snahy - tyto pasáže byly hezky napsané, takže čtenář se dokázal opravdu vcítit. Zpětně bych si přála, aby si autorka při psaní této knihy dala více záležet, všechno lépe propracovala a nic neodbyla (takže ani již několikrát níže zmíněné historické souvislosti). Škoda.

Wow. První slovo, které mě napadlo po dočtení.

Příběh vypráví Aloisie, jejíž dcera Krista viděla v lese zjevení Panny Marie. Příběh se odehrává na konci 19. století a je jasné, že taková událost nezůstane bez odezvy.

Už první kapitola vám vyrazí dech a naznačí směr, jakým se příběh bude vyvíjet. Očekávala jsem, že půjde hlavně o polemiku, zda Krista lhala nebo ne, a jak se k tomu postaví církev. Ano… ale vlastně ne.

Další kapitoly otevírají nové linie příběhu, které jsem vůbec nečekala. Není to totiž jen příběh o zjevení. Je to hlavně příběh jedné ženy, která dělá vše pro to, aby zachovala svou rodinu, manželství i živobytí. Ženy, která je někdy krutá (protože si zkrátka nemůže dovolit být slabá), tvrdá a ne vždy s ní budete souhlasit. Ale stejně jí budete držet palce.

V příběhu se objevuje postavení ženy, její práva, povinnosti, sny i hranice, které jí nastavuje společnost. Důležitou roli hraje i církev jako běžná součást každodenního života. Objevují se témata jako vina, láska, oběť, víra, trest, pomsta, touha nebo odpuštění. A hlavně obrovská snaha nenechat se svázat jen proto, že jste žena.

Ta kniha ve vás vyvolá pocit marnosti, nespravedlnosti i vzteku. Místy je syrová, těžká a bolestivá. A ano, občas se vám bude chtít plakat.

Autorka píše skvěle. Hlavně druhá polovina knihy neskutečně odsýpá a já jsem ty postavy jejich emoce úplně prožívala s nimi. Návraty do minulosti působí přirozeně a autorka dokáže až do konce překvapovat.

Tuhle knihu si musíte přečíst. Tohle není příběh jen o zázraku. Je to příběh o tom, co všechno musí žena obětovat, aby přežila. A čím víc nad tou knihou přemýšlím, tím silnější mi vlastně připadá.

(SPOILER) Nějaké anachronismy tu budou, ale narozdíl do Letnic zde o něco jde. Možná je to místy přepáleně depresivní, jindy možná zas kýčovité, ale postavy se mi líbily, ačkoli žádná nebyla sympatická, včetně vypravěčky a její dcery. Hodně zaujali Anežka a učitel, ale i některé vedlejší postavy byly dost zajímavé. Je také pravda, že to trochu vypadá jako dva oddělené příběhy, ale to mně osobě moc nevadilo a souvislost jsem tam stále viděl. Líbilo se mi to postupné rozkrývání minulosti. A ani nevadí, že se autorka nedrží toho konkrétního mariánského zjevení, šlo spíš asi o ty osobní pochybnosti a o to, jak i takovéhle věci podléhají ekonomizaci, medializaci a genderovým schématům. Ve stylu je ještě co zlepšovat, ale jde o druhou knihu a určitě je zde ještě potenciál do budoucna.

Jedna z mých prvních audioknih (k jejichž poslechu mě donutil až pooperační stav). Vybrala jsem si ji na základě sympatií k Z. Kainarové, jinak by mě téma asi nezaujalo. A potvrdilo se mi, že je velmi důležitá osoba umělce, který knihu načetl. Zde bylo podání fantastické! Čekala jsem román s religiozní tématikou a zápletka byla nakonec až detektivní. Kniha se mi velmi líbila a po jejím poslechu jsem si ještě dohledala historická fakta, ze kterých autorka příběhu vycházela. A vůbec mi nevadila její autorská úprava, o to byl závěr čtenářsky/posluchačsky zajímavější. Velmi příjemné překvapení, ráda si přečtu i další knihy od této mladé autorky.

(SPOILER) "Ona opravdu věří tomu, co vidí."

Přes svůj relativně mladý věk román Svatá osmadvacetileté Zeithammerové nepůsobí nevyzrále ani přepjatě, přičemž ústřední téma zjevení Panny Marie v srpnu 1892 autorka sama nijak nedramatizuje. Celý příběh dlouho působí spíše jako popis událostí a chování všech aktérů, a z toho plynoucí pocit obtížného ztotožnění se s tou či jinou postavou. A přece onen popisný styl neubírá románu v mých očích na čtivosti, spíše o to realističtěji vypovídá o myšlení tehdejší společnosti. I když na lidská dramata v určitou fázi pochopitelně dojde taky Jde totiž o člověka, jeho víru, ale především závist a strach. Na přitažlivosti románu dodává i fakt, že ona vyvolená, Kristina, má svůj skutečný historický předobraz. O psychologický, sociologický a filozofický rozměr románu se pak postarají samotné činy ústředních postav. Současně se Zeithammerová nevyhýbá jisté úrovně fabulace. Skutečnou Kristinu totiž ve skutečnosti potkal trochu jiný osud, než ji přisoudila autorka.

Pokud čtenář čeká příběh a la Bernadetta Soubirousová a její zjevení Panny Marie v Lurdech, který se odehrál v 19. st. o nějakých 30 let dříve, neměl by být zklamaný, pokud se jej nedočká. Tohle není Píseň o Bernadettě. Zeithammerová nabízí sociální a sociologický román, kde - možná i v důsledku řetězení tragických úmrtí v rodině Kristy - přichází ke slovu její zjevení a otázka víry. Ale ať již je zjevení "skutečné" či domnělé, v kombinaci s komplikovaným a tragickým osudem jejím vlastním, její rodiny a především její životní přítelkyně Anežky, bez pozornosti lidí kolem Kristiny a její matky Aloisie by nejspíš pozbylo svého významu.

Chvílemi jsem měla pocit, že nás román přivádí do doby upalování čarodějnic v 17. století. Jenže se nacházíme v předvečer 20. století. Ani tehdy totiž nebylo možné svobodně myslet či vystupovat, zejména ženy. Do role inkvizitora se opět postavila církev. I když tady mohlo jít o osobnost faráře (jsou přece jenom taky lidi), který společně se starostou a dalšími mužskými predátory městečka, vč. doktora nebo "odborníka na ženskou otázku", ovládají místní politický, ekonomický, duchovní či kulturní život. A život jeho obyvatel. A nikdo z nich neodpouští, když se někdo "z nich" vylučuje jakýmkoliv způsobem. Ať již jde o nenadálý finanční příjem vdovy Aloisie, nebo slávu její dcery a pozornost, jaká se na ni najednou soustředí.

Autorka beletrizováním příběhu Kristiny poukazuje hned na několik společenských a historických fenoménů. Je to jak postoj společnosti k ženě, tady zejm. ilustrováno na postavě Kristininy matky, vdovy a hospodské Aloisie, která se ze všech sil snaží přežít a udržet si živnost, což je vodou na mlýn závistivým sousedům, neschopným mužským postavám, a rovněž vrchnosti, která neodpouští svobodný, jí samotnou neregulovaný projev vlastní vůle, srdce, duše. Tady nadto zasahující do oblasti působení církve, která měla monopol na duchovní a náboženské aspekty života. Žít a nechat žít ovšem neplatí cele ani v dnešní době, kdy sebemenší projev odlišného společenského postoje podléhá veřejnému odsudku, který často mívá díky sociálním sítím rovněž zničující důsledky. Taky se ukazuje, jak snadné bylo soudit člověka bez důkazů za údajný hrdelní zločin. Aspoň to už dnes není možné.

Není podstatné, zdali je příběh Kristiny pravdivý/skutečný a jak moc uvěřitelný. Chvílemi jsem si říkala, že se autorka pohybuje trochu za hranou. Jenže nejobskurnější příběhy píše sám život a autorka se nijak nenamáhá pochopení příběhu čtenáři usnadnit vysvětlováním motivů. Nebýt skutečné Kristiny Ringlové, pokládala bych autorskou fantazii za "utrženou z řetězu". Zajímavá je ona reál-psychologická sonda do mentality tehdejší společnosti, která ukazuje na pomýlenost povýšených, rádoby správných pohledů na život člověka a společnosti, stejně jako na typické genderové rozdělení společnosti. V každé době. Jsem zvědavá na příští romány Zeithammerové.

"Tíha ze mne byla sňata. Cítím to na prsou, která se mi hlubokým nádechem dmou pod noční košilí. Žiju, věřím!"