Svatá

Wow. První slovo, které mě napadlo po dočtení.

Příběh vypráví Aloisie, jejíž dcera Krista viděla v lese zjevení Panny Marie. Příběh se odehrává na konci 19. století a je jasné, že taková událost nezůstane bez odezvy.

Už první kapitola vám vyrazí dech a naznačí směr, jakým se příběh bude vyvíjet. Očekávala jsem, že půjde hlavně o polemiku, zda Krista lhala nebo ne, a jak se k tomu postaví církev. Ano… ale vlastně ne.

Další kapitoly otevírají nové linie příběhu, které jsem vůbec nečekala. Není to totiž jen příběh o zjevení. Je to hlavně příběh jedné ženy, která dělá vše pro to, aby zachovala svou rodinu, manželství i živobytí. Ženy, která je někdy krutá (protože si zkrátka nemůže dovolit být slabá), tvrdá a ne vždy s ní budete souhlasit. Ale stejně jí budete držet palce.

V příběhu se objevuje postavení ženy, její práva, povinnosti, sny i hranice, které jí nastavuje společnost. Důležitou roli hraje i církev jako běžná součást každodenního života. Objevují se témata jako vina, láska, oběť, víra, trest, pomsta, touha nebo odpuštění. A hlavně obrovská snaha nenechat se svázat jen proto, že jste žena.

Ta kniha ve vás vyvolá pocit marnosti, nespravedlnosti i vzteku. Místy je syrová, těžká a bolestivá. A ano, občas se vám bude chtít plakat.

Autorka píše skvěle. Hlavně druhá polovina knihy neskutečně odsýpá a já jsem ty postavy jejich emoce úplně prožívala s nimi. Návraty do minulosti působí přirozeně a autorka dokáže až do konce překvapovat.

Tuhle knihu si musíte přečíst. Tohle není příběh jen o zázraku. Je to příběh o tom, co všechno musí žena obětovat, aby přežila. A čím víc nad tou knihou přemýšlím, tím silnější mi vlastně připadá.

(SPOILER) Nějaké anachronismy tu budou, ale narozdíl do Letnic zde o něco jde. Možná je to místy přepáleně depresivní, jindy možná zas kýčovité, ale postavy se mi líbily, ačkoli žádná nebyla sympatická, včetně vypravěčky a její dcery. Hodně zaujali Anežka a učitel, ale i některé vedlejší postavy byly dost zajímavé. Je také pravda, že to trochu vypadá jako dva oddělené příběhy, ale to mně osobě moc nevadilo a souvislost jsem tam stále viděl. Líbilo se mi to postupné rozkrývání minulosti. A ani nevadí, že se autorka nedrží toho konkrétního mariánského zjevení, šlo spíš asi o ty osobní pochybnosti a o to, jak i takovéhle věci podléhají ekonomizaci, medializaci a genderovým schématům. Ve stylu je ještě co zlepšovat, ale jde o druhou knihu a určitě je zde ještě potenciál do budoucna.

Jedna z mých prvních audioknih (k jejichž poslechu mě donutil až pooperační stav). Vybrala jsem si ji na základě sympatií k Z. Kainarové, jinak by mě téma asi nezaujalo. A potvrdilo se mi, že je velmi důležitá osoba umělce, který knihu načetl. Zde bylo podání fantastické! Čekala jsem román s religiozní tématikou a zápletka byla nakonec až detektivní. Kniha se mi velmi líbila a po jejím poslechu jsem si ještě dohledala historická fakta, ze kterých autorka příběhu vycházela. A vůbec mi nevadila její autorská úprava, o to byl závěr čtenářsky/posluchačsky zajímavější. Velmi příjemné překvapení, ráda si přečtu i další knihy od této mladé autorky.

(SPOILER) "Ona opravdu věří tomu, co vidí."

Přes svůj relativně mladý věk román Svatá osmadvacetileté Zeithammerové nepůsobí nevyzrále ani přepjatě, přičemž ústřední téma zjevení Panny Marie v srpnu 1892 autorka sama nijak nedramatizuje. Celý příběh dlouho působí spíše jako popis událostí a chování všech aktérů, a z toho plynoucí pocit obtížného ztotožnění se s tou či jinou postavou. A přece onen popisný styl neubírá románu v mých očích na čtivosti, spíše o to realističtěji vypovídá o myšlení tehdejší společnosti. I když na lidská dramata v určitou fázi pochopitelně dojde taky Jde totiž o člověka, jeho víru, ale především závist a strach. Na přitažlivosti románu dodává i fakt, že ona vyvolená, Kristina, má svůj skutečný historický předobraz. O psychologický, sociologický a filozofický rozměr románu se pak postarají samotné činy ústředních postav. Současně se Zeithammerová nevyhýbá jisté úrovně fabulace. Skutečnou Kristinu totiž ve skutečnosti potkal trochu jiný osud, než ji přisoudila autorka.

Pokud čtenář čeká příběh a la Bernadetta Soubirousová a její zjevení Panny Marie v Lurdech, který se odehrál v 19. st. o nějakých 30 let dříve, neměl by být zklamaný, pokud se jej nedočká. Tohle není Píseň o Bernadettě. Zeithammerová nabízí sociální a sociologický román, kde - možná i v důsledku řetězení tragických úmrtí v rodině Kristy - přichází ke slovu její zjevení a otázka víry. Ale ať již je zjevení "skutečné" či domnělé, v kombinaci s komplikovaným a tragickým osudem jejím vlastním, její rodiny a především její životní přítelkyně Anežky, bez pozornosti lidí kolem Kristiny a její matky Aloisie by nejspíš pozbylo svého významu.

Chvílemi jsem měla pocit, že nás román přivádí do doby upalování čarodějnic v 17. století. Jenže se nacházíme v předvečer 20. století. Ani tehdy totiž nebylo možné svobodně myslet či vystupovat, zejména ženy. Do role inkvizitora se opět postavila církev. I když tady mohlo jít o osobnost faráře (jsou přece jenom taky lidi), který společně se starostou a dalšími mužskými predátory městečka, vč. doktora nebo "odborníka na ženskou otázku", ovládají místní politický, ekonomický, duchovní či kulturní život. A život jeho obyvatel. A nikdo z nich neodpouští, když se někdo "z nich" vylučuje jakýmkoliv způsobem. Ať již jde o nenadálý finanční příjem vdovy Aloisie, nebo slávu její dcery a pozornost, jaká se na ni najednou soustředí.

Autorka beletrizováním příběhu Kristiny poukazuje hned na několik společenských a historických fenoménů. Je to jak postoj společnosti k ženě, tady zejm. ilustrováno na postavě Kristininy matky, vdovy a hospodské Aloisie, která se ze všech sil snaží přežít a udržet si živnost, což je vodou na mlýn závistivým sousedům, neschopným mužským postavám, a rovněž vrchnosti, která neodpouští svobodný, jí samotnou neregulovaný projev vlastní vůle, srdce, duše. Tady nadto zasahující do oblasti působení církve, která měla monopol na duchovní a náboženské aspekty života. Žít a nechat žít ovšem neplatí cele ani v dnešní době, kdy sebemenší projev odlišného společenského postoje podléhá veřejnému odsudku, který často mívá díky sociálním sítím rovněž zničující důsledky. Taky se ukazuje, jak snadné bylo soudit člověka bez důkazů za údajný hrdelní zločin. Aspoň to už dnes není možné.

Není podstatné, zdali je příběh Kristiny pravdivý/skutečný a jak moc uvěřitelný. Chvílemi jsem si říkala, že se autorka pohybuje trochu za hranou. Jenže nejobskurnější příběhy píše sám život a autorka se nijak nenamáhá pochopení příběhu čtenáři usnadnit vysvětlováním motivů. Nebýt skutečné Kristiny Ringlové, pokládala bych autorskou fantazii za "utrženou z řetězu". Zajímavá je ona reál-psychologická sonda do mentality tehdejší společnosti, která ukazuje na pomýlenost povýšených, rádoby správných pohledů na život člověka a společnosti, stejně jako na typické genderové rozdělení společnosti. V každé době. Jsem zvědavá na příští romány Zeithammerové.

"Tíha ze mne byla sňata. Cítím to na prsou, která se mi hlubokým nádechem dmou pod noční košilí. Žiju, věřím!"

Prvně jsem si myslela, že mě kniha nebude bavit, přece jen to není zrovna téma, které by mi bylo nějak blízké. Ale naštěstí jsem byla vcelku mile překvapena, kniha se mi četla dobře.
Co mi ale vadilo bylo celkem mnoho chyb v textu a historické nepřesnosti.
Po přečtení knihy jsem si přečetla informace o události kterou byla kniha inspirovaná a z konce knihy jsem lehce zklamaná.

V Městské knihovně na Petřinách se konala zajímavá akce, autorské čtení a diskuse o této knize, takže jsem jí vypůjčila a kupodivu i přečetla celou. Ale trvalo mi to tři týdny, kdy jsem to několikrát chtěla odložit. Přišlo mi to příliš rozvláčné a občas nevěrohodné v reáliích. Ale na druhou stranu je to vlastně „vyprávění“ hlavní hrdinky, obyčejné ženy, od které se neočekává umělecký projev.Nikdo jsme v té době nežili a tak nemůžeme soudit, každý má své povědomí o té době pouze ze školy, případně ještě rodinných vzpomínek. A samozřejmě z uměleckých zpracování, filmů, literatury aj., která jsou samozřejmě ovlivněna názorem autorů. Jinak je to možná docela výstižné zachycení toho nejobyčejnějšího života se všemi radostmi i strastmi.

Čekala jsem víc.

(SPOILER) Zajímavý, téměř biblický příběh. Co mě hodně oslovilo, bylo barvité až archetypální podání charakterů jednotlivých osob. Jakoby od začátku je jasné, že tohle nemůže mít dobrý konec. Zase jeden z příběhů žen 19.století, které jsou si tak podobné. Drsné a smutné, nevyhnutelné. Taky se mi líbí, že to, oč tu také běží, je podáno jen zcela jemně, mimoběžně. Přitom v tehdejší době další třaskavina.
Obálka mě v tomto případě spíše odpuzuje, zvolená typografie mi trhá oči.

Na knihu jsem slyšela pozitivní ohlasy, tak jsem se rozhodla tento příběh vyzkoušet. Sáhla jsem po audioknize a moc jsem si to užila.
Hned od samého začátku jsem musela myslet na příběh svaté Bernadetty z Lurd, o které napsal Franz Werfel samostatný příběh (Píseň o Bernadettě). A vůbec mne nepřekvapilo, když i Sára Zeithammerová Bernadettu příležitostně zmínila. Překvapením ale pro mne bylo, když i tato kniha (dle anotace) vychází ze skutečných událostí, které se odehrály - tentokrát u nás na našem území.
Příběh mne pohltil - opět tu máme intenzivní vyprávění o osudech silných ženských postav, které musely ustát zvraty ve svých životech.
Příběh je dost propletený, prolínají se tu dějové linie "teď" a "předtím", které se navzájem doplňují. Dohromady dávají jeden velký silný příběh, který se čtenářům dostane pod kůži. Aspoň na mne to tak působilo. Člověk se nemusí být těch mysteriózních prvků, které by tu podle anotace mohl čtenář čekat. Není to nijak náročné či nepochopitelné, je to tu spíš jako doplnění atmosféry.
Tohle mne překvapilo. Chvíli jsem váhala, jak tohle hodnotit, ale nakonec musím dát 5 hvězd, tohle mne pohltilo víc, než jsem čekala. Za sebe určitě mohu jednoznačně doporučit.

Posloucháno jako audiokniha. Nevím, jak by mě bavilo čtení, ale ten poslech byl úžasný zážitek, to, jak si paní Kajnarová hrála s hlasem, měnila intonace a dostala do toho tolik emocí… vážně super. Příběh jako takový mě také bavil a i když tu mnozí upozorňují na faktické chyby, tak i tak dávám plný počet hvězd, moc mě to prostě strašně bavilo!

(SPOILER) Na historický román je tam příliš mnoho faktických chyb. Už jenom začátek mě naštval. A konec, tak to už jsem byla opravdu vytočená.
Nepovedená poprava, stávalo se to tak zřídka, protože šlo o čest a někdy i život kata, ale kvůli dramatičnosti to zařadíme. Franckovo Zločin a trest, na který autorka odkazuje je fajn, jenže jde jaksi po senzacích.
Matka sice chodila do školy jen do 11 nebo 12 let, ale čte a objednává všechny noviny, vede oduševnělé rozhovory a přesto, že nevystrčila paty z rodného města, má všeobecný přehled. Maloměstská, nevzdělaná ženská, která rodí doma s porodní bábou, jde k lékaři a dobrovolně si nechá udělat na konci 19. století gynekologické vyšetření. Opravdu?
První krematorium na území českých zemí zahájilo provoz v roce 1918 v Liberci. Vznikaly společnosti přátel žehu, protože to byla novinka, která budila nedůvěru. Určitě by odsouzeného netrestali i po smrti pro křesťana nedůstojným a nepřijatelným pohřbem. Tohle je do očí bijící.

(SPOILER) Já asi nejsem člověk vhodný pro četbu románů inspirovaných skutečnými událostmi. Příběh byl zajímavý, ale jakmile jsem jej dočetla a šla si pročíst ten skutečný základ, na kterém kniha staví, tak mě to dost zklamalo. Já prostě nechápu to velmi upravené nakládání s fakty a překroucení příběhu, včetně jeho konce...

Doporučuji @andream zjistit si, jak to skutečně dopadlo...

Příjemná kniha ve svižném tempu. Styl spisovatelky mě mile překvapil a ráda si od ní přečtu něco dalšího!

Odkládám před polovinou. Příběh naplnil moje očekávání, která nebyla vůbec dobrá. Pro mě ztráta času.

Víc čtenářů stejně jako já tápe ve smyslu příběhu. Osobně mi přišlo, že mariánské zjevení je jen lákadlem, (stejně jako název Svatá), ale v reálu jde víc o moderní emancipaci a feminismus stejně jako třeba (v daleko mírnější formě) v knize Na marších - ale tam jsem smysl příběhu odhalila ve výborném doslovu.
Odvoláním se na inspiraci Kristinou Ringlovou a Suchý Důl pak příběh vyznívá poměrně do prázdna.
Ti, co reagují na první signální, napíšou něco jako andream:
".. spíš jsem se utvrdila v mém názoru na církev jako takovou, jací to byli zlí lidé a prostě instituce církve je za mě velký špatný..."
A takové vyznění je za mě obrovská škoda...

Další se pozastavují nad přehnanou emancipací Aloisie, kremací v Rakousku-Uhersku (první krematorium 1907 v Ostravě a 1917 v Liberci) a dalšími hloupostmi.
Nebo zmiňují "soustředění na ekonomické přínosy a život matky vizionářky tak těžiště posunulo mimo otázky víry a pověrčivosti", což mě osobně překáželo v četbě od počátku úplně nejvíc.

Výborný komentář napsala knihomluva, ktrá zmiňuje nelogičnosti, které na Goodreads vypočítává uživatel Elgyn.
Taky mám stejný dojem ze stylu načtení audioknihy Zuzanou Kajnarovou, tu jsem taky zkoušela. Teatrální přednes mi přišel ve chvílích postoje ke knězi až výsměšný a opět nahrává zbytečnému odsouzení církve.

Terezaazeret, los a kopeceli potom shrnuli zbytek mých výhrad k textu.
Tudy moje literární cesty nevedou...

Knížka Svatá mě pohltila hned od prvních stránek. Je neuvěřitelně čtivá, svižná a napínavá. Během čtení jsem si pořád kladla otázky, jak to vlastně doopravdy je. Kdo je tu dobrý a kdo špatný? A jaká je vlastně Krista? Nic není černobílé a právě to dělá knihu zajímavou. Dávám plný počet a rozhodně doporučuji.

(SPOILER) Co horšího se může ženě stát, než to, že ztratí manžela a dítě? To, že ztratí manžela, všechny své děti, schovanku, víru ve spravedlnost a nakonec i zdraví.
Po přečtení první kapitoly je všem jasné, že se happy end nekoná, ale přesto jsem byla překvapena, kolik se té bezútěšnosti do té ne příliš silné knížky vešlo. Nakonec si po jejím přečtení říkám, jaký byl vlastně autorčin záměr. Ukázat drsný život žen na přelomu devatenáctého a dvacátého století? Nebo to měl být příběh mateřské lásky, který dopadl prachbídně?
Na autorku, které není ještě třicet, je téma velmi temné. Je pravda, že ani její prvotina nebyla úplně veselá, ale tohle je mnohem silnější káva. Ale možná právě proto, že je mladá, se těžkých témat nebojí.
Skvěle napsané, skvěle se čte. Jen mi tam chybí aspoň malé světýlko na konci tunelu.

Posloucháno jako audiokniha. Musím pochválit krásné načtení Zuzanou Kajnarovou, poslouchalo se to skvěle, krásný hlas!!! Myslím, že to byl i skvělý výběr, protože bez ní by kniha pro mě nebyla tak skvělá. Moc se mi líbila, vše to bylo napínavé až do posledního slova! Po delší době dávám 5 hvězdiček. Určitě doporučuji přečíst či poslechnout, není to ztráta času.

Zajímavá kniha, nečetla se mi lehce ani rychle, ale dobrý příběh, tím spíš, že se zakládá na skutečnosti.

Líbilo se mi postupné a velmi pomalé rozplétání příběhu Kristy a její rodiny.