Suť
Jonáš Hájek
Hájek zachycuje ve svých verších rozevlátým, někdy až barokně košatým rýmem stav současného světa a společnosti. Jeho básně mají někdy až epigramatickou stručnost, jindy u zvoleného tématu setrvávají poněkud déle, avšak nepochybně si kladou za cíl popsat útržky ze skutečných dějů a situací, které v sobě často nesou až děsivou přízračnost. Tak je tomu třeba v textu, v němž líčí utrpení stárnoucího muže, na smrt nemocného a hroutícího se patrně kdesi v hruškovém sadě. K této zachmuřené scéně dodává Hájek navíc atmosféru nastydlého podzimu a uťatých větví, takže výsledným dojmem je baladicky nasvícené jeviště, jež nemůže očekávat nic jiného než tragédii. Hned v následujících strofách autor tuto strunu napíná ještě více, mihnou se tu pravdy půllitrů a jejich dna, symbolizující bezdomovecký domov naruby, jenž je vzápětí střídán beznadějným pohledem alkoholika. Později sice autor zvolňuje tempo, dokonce se zde objeví i některé jemnější lyrické pasáže, avšak suť uvedená v titulu je zde přítomná téměř neustále, hlavně jako výstražný obraz demolice lidských citů.... celý text
Přidat komentář
Sympatická, pohodová, pestrá sbírka. Zajímavé postřehy a náměty (Kam zmizel holub či Příběh jezírka: "Náhle si vzpomněl na nebesa. Vykřikl: Bože! Utonu! Kameněl vědomím, že klesá, a o to víc se blížil dnu. I sochu škrtil v pozdní víře drát, který trestat nepřestal. A kolemjdoucí pyšné zvíře bez povšimnutí kráčí dál."), lehký vtip (Autoškola, Okolí zrcadla). Ve verších se odráží autorův pozitivní přístup k životu, všímavost a citlivost pro vnímání nálady prostředí, ve kterém se právě pohybuje.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2022 |  Každý ji zná tak bude maskovaná: 66 současných básní o Praze od 56 českých básníků a básnířek |
| 2007 |  Suť |
| 2010 | Vlastivěda |
| 2013 | Básně 3 |
| 2013 | Hrst |
Kniha Suť je v
| Přečtených | 28x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Knihotéce | 9x |
| Chystám se číst | 2x |
| dalších seznamech | 2x |
I když mi přijdou slova Petra Hrušky na zadní straně až příliš chvalná, tak její poslední slova ("Vidění, v němž si nepřekáží benzinová pumpa s tajemstvím") jsou trefná – v Hájkových verších jsou mnohdy zdánlivé banality zobrazovány unikátním pohledem citlivého pozorovatele. Když se k tomu přidá vyobrazení přírodních scenérií, tak je podobnost s Borkovcovými básněmi (který je redaktorem sbírky) možná až příliš zřejmá.
Nicméně Hájek zaznamenává kdejakou všednost, nikoliv pouze přírodu. V této poezii se jezdí na chalupy, stojí se v sadu pod ořechem a prožívá se oblast zádveří. Tyto krátce vyobrazené situace jsou skvělé a úderné.
Sbírka také staví na kontrastu, jak po jazykové stránce (neotřelá slovní spojení, cizí názvy, v převažujícím vázaném verši), tak přímo v básních (zevnitř jde renesanční zpěv / zpoza vrat kašlání žebráků.). Občas v neotřelých frázích drhla má chápavost, což ale není výtka sbírce, že.
Důležité je zpomalit a dívat se kolem sebe. Což Hájkova sbírka rozhodně evokuje.
Předjaří
Strnulý splávek postřehnutý z boku:
dočasně zavřený park u soutoku.
Kam zmizel rybář s udicí?
Poblíž se semkla jako v někom plachém
neznámá úzkost labutí a kachen.
Pohledem kreslíš proudnici
a lovíš petláhve, než peřej sevře je.
Vypnuté topení tě sotva zahřeje.
(s. 43)