Šumavský Děs: Paměti upírské

Bohužel nuda, nuda, šeď, šeď. Všechny povídky na jedno brdo. Prostředí, atmosféra, postavy, všechno jedním okem tam a druhým ven. Tady se opravdu hodí, že je sbírka krátká.

Babské povídačky v upírském hávu. Někdy pohádky pro odrostlejší (úsměvný JOSEFOVSKÝ VRCH, až naivní VZPLANUTÍ NA SVATÉ ANNĚ), jindy záživnější (OVCE, MIA). Na knize je chvályhodné to, že kdykoliv jsem začínal mít pocit, že Šumavský děs měkne a slábne, předhodil něco, co tím pocitem nakrátko otřáslo, např. opravdu originálně nápaditou hvězdu sbírky ŽRANICI nebo rodinně dramatickou SLADKOU LUNU. Obecně to není úplně má tepna horké krve, ten pocit slábnutí a vyčerpanosti přetrvává, ale věřím, že těm, kdo touží po něčem klidnějším, neokázale neexplicitním, v podstatě prostém, to pochmurné večery pod lampou jistě zpříjemní.

Šumavský Děs je bájná bytost, která žije celá staletí ve stínech a vyhýbá se lidem. Už se však párkrát rozhodl podělit o několik temných příběhů s Václavem Votrubou. Tentokrát se rozpovídal o upírech nejen v koutech Šumavy.

Jak slibuje anotace, čtenář se může těšit na devět povídek plných ostrých špičáků a krve. Každá povídka začíná úvodem psaným samotným Děsem, který ve zkratce navnadí na nadcházející řádky, uvede čtenáře do kontextu a prozradí, kde se temná příhoda odehrála a kdy se o ni s Václavem Votrubou podělil.

Zvolený formát vyprávění je velmi nápaditý a už se autorovi osvědčil například v předchozí knize Šumavský Děs: Paměti okultní (Golden dog, 2022).

O svižný úvod se postará On. Povídka ukazuje těžkosti stáří a to, jak snadným cílem se může stát starý muž pracující ve věži. Emil se už přes padesát let štrachá do schodů vysoké věže, která se stala jeho domovem. Bolí ho kolena, píchá v zádech. Zubožené staré tělo poznamenané lety výstupů o sobě dává znát. Je to osamělá práce. Dnes večer však nebude sám…

(…)

Celá sbírka působí celistvě a je velmi čtivá. Šumavský Děs halí spousta tajemna a záhad, ale jeho příběhy stojí za to a jsou stejnou měrou vhodné na líné jarní nedělní odpoledne jako na sychravý propršený podzimní den. Na své si tu přijdou milovníci upírů - jak by taky ne – a i nadšenci strašidelných příběhů z temnotou opředené Šumavy.

CELÁ RECENZE:
https://deti-noci.cz/2025/05/literatura/lit-recenze/vaclav-votruba-sumavsky-des-pameti-upirske/

Mám všechny 4 díly pamětí Šumavského děse a musím říct, že je to takový mix pověstí, bájí a legend, který rozhodně zabaví. Forma je super, V.V. rozhodně umí psát a u povídkového formátu je to potřeba, protože není tolik prostoru a musíte se do příběhu rychle dostat. Není to tak moc strašidelné , aby člověk řekl - je to horor, masakr, ale o to vždy nejde, umí to prostě večer pod dekou vyvolat ten příjemný pocit mrazení. Malá dcerka kamarádky co má ráda pověsti, upíry atd. vždycky chtěla jeden příběh přečíst a moc se jí to líbilo a mne taky. Pokud máte rádi tajemno a příběhy s nádechem hrůzy a strašidel (v případě 4.dílu upírů) a zrovna nechcete číst dlouhé bichle, ale spíš si odpočinout a příjemně se bát - rozhodně doporučuji pustit Šumavského děse a upíra Ludvíka k sobě domů.

Přečetl jsem na jeden zátah a musím říci, že mě to opravdu velmi bavilo. Jednotlivé povídky byly kvalitně napsané a vždy mě dokázali zaujmout. V podstatě tu nebyla jediná vyloženě špatná povídka, některé byly více brutální, krvavé, jiné hráli víc na hnus, či na atmosféru. Každý si vybere. Já jsem byl spokojen a milovníkům krvesajců doporučuji. Upír Ludvík byl super, ten by si zasloužil samostatnou knihu.

Štýl Václava Votruby mám rád (Řeka ztracených duší), ale jeho predchádzajúci hororový výlet na Šumavu (Šumavský děs: Paměti okultní) mi pasoval viac. Tu už mi to pripadalo písané trocha narýchlo, len aby bola ďalšia kniha. Myslím si, ale môžem sa samozrejme mýliť, že možno i toho vinou sa do textu prepašovali navzájom si odporujúce veci (na s. 126 hrdinka nadáva na zlého informátora, ale hneď v druhej vete explicitne vraví, že cíti, že je na správnom mieste), predvídateľnosti (v predposlednej poviedke som hneď vedel, čo sa ukrýva v taške) a opakovania (neustále zdôrazňovanie, že na Šumave žijú upíri a že sú mŕtvi i živí zároveň). Navyše si Václav tentokrát nevybral pestrú pod-žánrovú paletu, lež upírov. A ja deti noci nemám rád. V dejinách kníh, komiksov, filmov a seriálov boli použití toľkokrát, že z matematického hľadiska existuje iba malá šanca, že sa na tomto poli urodí niečo výnimočné. A táto zbierka to nie je, hoc jej nemožno uprieť, že je (tak nejak celkovo) fajn a sympatická. Otázkou samozrejme je, či má horor byť sympatický a fajn. Mnohé poviedky sú priemernejšieho razenia, no akiste sa nájdu aj skvelé, šťavnaté, fajnové kusy (Žranice, Sladká Luna). Ďalšiemu temnému výletu do šumavských hôr sa nebránim, ale nabudúce by som ocenil viac vizuálnych opisov tohto nepochybne skvostného, nádherného a nesmierne atmosférického kraja. Inak píše Václav dynamicky a s citom pre postavy a dialóg. Len tak pre info, posledná poviedka sa objavila už v perfektnej antológii Jihočeský horor.

S klasickými horrorovými monstry je ten problém, že málokdy mají čím překvapit. Upíři v této knize nejsou žádná výjimka (čímž nevylučuji, že nelze napsat originální upírský příběh). Na čtenáře zde číhá devatero klasičtějších příběhů o krvesajích. Jejich silnou stránkou sice není originalita, ale svižnost a atmosféra to zvládají obstojně vyrovnat. Co taky čekat od vyprávění prastarého Šumavského děsa, jehož memoáry písař Václav Votruba zodpovědně zaznamenává, aby je zachoval i pro budoucí generace? (Až mě mrzí, že to Děs nepojal jako „evoluci upírství v průběhu věků“.)

Spolek korektorů už si jistě ostří osikové kůly a horlivě světí vodu, o větší frekvenci chybovosti tedy raději pomlčím a zmíním pár zajímavých kousků. Nejdelší příběh SLADKÁ LUNA je (v horrorovém smyslu) až syrově hnusný, krutý a na první pohled do knihy nezapadá; pravda je, že nečekaný zvrat ke konci celé vyprávění rozbil a učinil neuspokojivým. Za vrchol knihy považuji JOZEFOVSKÝ VRCH, jehož temná gotická atmosféra mi sedla od začátku až do uspokojivého konce. Dobrá práce! Pokud už jste narazili na předchozí svazky z vyprávění Šumavského děsa, možná se ptáte, zda se objeví i upír Ludvík. Odpověď je kladná - a to natolik, že se v povídce HEDVIKA dozvíme jeho genezi. Docela mě to překvapilo, protože tento příběh jsem četl již v jiné knize (antologie Jihočeský horor) a prý ho před pár lety napsal Václav Votruba. Šok! Začínám mít drobné podezření, že si snad celého Šumavského děsa jen vymyslel...

Doporučuji všem milovníkům upírů, temnoty a klasičtějších příběhů.

Napady na povidky hezke, ale provedeni mi prislo prilis jednoduche a slohove neobratne - alespon co se tyce prvnich par povidek. Dal sem se nedostal.