Sůl moře
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/299441/bmid_sul-more-i7c-299441.jpg
5
2606
717
V roce 1945 se druhá světová válka chýlila ke svému konci a poblíž Východního Pruska se tisíce uprchlíků vydalo na pouť za svobodou a většina z nich měla co skrývat. Mezi nimi i Joana, Emilia a Florian, jejichž cesty se zkřížily na lodi, která slibovala spásu. Jmenovala se Wilhelm Gustloff. Donuceni okolnostmi drží při sobě, ale když se svoboda zdá na dosah, udeří tragédie. V tu chvíli je naprosto jedno, které jste národnosti a kultury či jaký je váš společenský status. Všech deset tisíc lidí na palubě bojuje za jedinou věc: chtějí přežít. Autorka knihy V šedých tónech se vrací do dob druhé světové války se svým novým románem, jenž vrhá světlo na jednu z nejhorších – přesto téměř neznámých – válečných tragédií.... celý text
Literatura světová , Válečné , Historické romány
Vydáno: 2016 , CooBoo
Originální název:
Salt to the Sea , 2016
více info...
Přidat komentář
Tuto knihu jsem si vybrala do čtenářské výzvy, protože zde vypraví příběh rovnou 4 osoby ... Děj se odehrává na konci 2.světové války a hlavni hrdinové se postupně potkávají na cestě na loď ... Bylo zajímavé číst příběh, který vypraví více lidí... Jakmile došlo k torpédování ... Děj dostal hodně rychlý spád ... Konec Emilie mě fakt rozbrečel... Byla to krásná kniha ...
Ani tato kniha nezklamala. Opět napínavá od začátku do konce. Hodně smutná, což bohužel u knih s válečnou tématikou asi jinak nejde. Oceňuji u autorky, že se tak trochu jednotlivé knihy, resp. hlavní postavy prolínají. Konkrétně zde je to jedna z vypravěček Joanna, která vzpomíná na svou sestřenici Linu z knihy V šedých tónech.
Švec se na mě obrátil, oči plné slz. „Vidíš, moje milá? Jak říká staré přísloví. Plakal jsem, protože jsem neměl boty, až jsem potkal člověka, co neměl nohy.“
Ta žena v zrcadle byla děsivá, zvlášť když jsem si uvědomila, že jsem to já. Tváře jsem měla obalené sazemi, pod očima jsem měla kruhy od žalu z věcí, které jsem viděla. Na světě jsem jednadvacet let, ale poslední měsíce mě změnily. Začala jsem si zpod nehtů drhnout zaschlou krev a špínu a myslela jsem na výčitky, které do umyvadla nespláchnu.
„Hm. Ty oči. A ten nos, po tobě. Moc pěkný,“ řekl. Políbil holčičku na temeno hlavy a zavřel oči. Vypadal překrásně. Joana na něj hleděla. Taky jí připadal krásný.
Otevřel oči a zašeptal mi: „Je to neuvěřitelné. Ona je celá ty, je tvoje matka, tvůj otec, tvoje země.“ Znovu ji políbil, sehnul se ke mně a pošeptal mi do ucha. „Ona je Polsko.“ Bezděky jsem zdvihla ruce a natáhla se pro dítě.
Chtěla jsem, aby ochutnala naše jídlo. Mým rukám nesnesitelně chyběl dotek pomoučeného těsta. Mým uším chybělo praskání placek s jablky na pánvičce a mým očím duha z ovoce a zeleniny v zavařených sklenicích na poličce. Válka všechno zbavila barvy a nezbývalo po ní nic než šedivá bouře.
Chtěla jsem, aby poznala nejen Polsko, ale hlavně mé Polsko.
Přitáhla jsem si ji blíž a polsky jí pošeptala: „Nebyla žádná ghetta, žádné pásky na rukáv. Často mě uspával vánek proudící dovnitř otevřeným oknem. Je to pravda. Kdysi to bývalo takové.“
Sloužím muži, který na bedrech nese velké břímě. Důvěrně si rozumíme a máme mnoho společného. Dnes večer jsme se bavili o loajalitě. Ujistil jsem ho o své oddanosti německé věci. Také jsem se mu svěřil, že jsem kdysi cítil soucit s podřadnou rasou. Buď si jista, že jsem veškerý soucit vyrval i s kořeny. Vím, že je to slabost. Je třeba se jí nadobro zbavit. Jsme dobří Němci. Je to naše právo. Je naší povinností prosívat písek, hledat zlato a z něj odlévat silnější páteř našeho národa.
„Zrovna když si myslíš, že ti válka vzala všecko, co jsi měl rád, někoho potkáš a uvědomíš si, že pořád ještě máš co dát.“
Moje první kniha od této autorky a dle očekáváníto bylo kvalitní čteníod začátku až do konce. Rozhodně nebyla poslední.
Audiokniha - poklona pro všechny dabéry. Naprosto fantastický poslechový zážitek.
Kniha - nemám slov... Skvěle vykreslený příběh, proplétání osudů, žádné zdlouhavé pasáže, k hrdinům si okamžitě uděláte vztah a příběh vás vtáhne a nepustí.
TOP
Doporučuji všem přečtení této knihy. Ač všichni známe tragický příběh Titanicu, který vzal 1500 životů, příběh lodi Wilhelm Gustloff, kde zemřelo 9000 lidí, je pro většinu z nás neznámý.
Príbeh lode Wilhelm Gustloff, označovaný aj Loď duchov, je zapadnutý hlboko v dejinách a nik si na najväčšiu námornú tragédiu ani nespomenie.
V roku 1945 sledujeme osudy 4 ľudí utekajúcich pred postupujúcou sovietskou armádou a snažiacich sa dostať na záchranné lode, ktoré ich majú odviesť do nacistického Nemecka. Stovky tisíc ľudí majú rovnaký cieľ a počty na lodiach sú obmedzené. Nastáva dravý a nehumánny boj o prežitie a opisy zverstiev, ktoré boli napáchané a zabudnuté.
Absolútne som netušila, do čoho idem a každou jednou prečítanou stranou ma mrazilo viac a viac. Bol to presne ten príbeh, kedy tušíte, ako to dopadne, ale aj tak dúfate v šťastné konce. Autorka vytvorila excelentú prácu, jej štýl písania mi dokonalo sadol a ja si prosím viac jej kníh.
Občas sáhnu po válečné literatuře a někdy je mi těžko u srdce. V některých pasážích jsem se pozastavila, člověk si musí připomínat, jaká to byla těžká doba. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout, je líčená z pohledu 4 lidi a my máme možnost s nimi tuto dobu prožívat. Autorka píše velmi čtivě, Doporučuji.
Chybí mi tam více prostoru věnovanému samotné tragédii lodi Wilhelm Gustloff. Je to spíše jen úvod ke všemu, co se potom stalo a co mělo být podle anotace hlavním tématem knihy.
Patřím mezi ty, kteří o tragédií lodě WG nevěděli. S dychtivostí jsem četla příběhy, vůbec nevadilo,že smyšlené. Autorka umí zpracovat historické události a románové postavy velmi čtivě. Palec nahoru.
Píše se rok 1945, mnoho lidí utíká z východního Pruska před ruskými jednotkami, které se chovají vůči obyčejným lidem hůře jak zvířata. Dvě mladé ženy, z nichž jedna je polka a druhá litevka narazí na mladého muže z Pruska, společně pak s dalšími se snaží dostat Gotenhafenu, odkud vyplouvaly lodě do Kielu, aby zachránili životy desítek tisíc lidí, civilistů, raněných vojáků či zdravotních sester.
Stařec přikývl. "Říká se, že smrt má tisíc dveří, kterými vypustí život a člověk si vždycky jedny najde. Na každého z nás ty dveře čekají. Vím to a jsem s tím smířený.
Kniha je psána pohledem čtyř lidí (Joany, Emilie a Floriana), kdy čtvrtý z nich je mladý příslušník Hitlerjugend Alfred. Každý z nich má své tajemství, každý z nich se chce dostat na loď z jiných důvodů, každý z nich chce přežít, ale na moři již čeká ponorka S-13. Další z úžasně napsaných knih touto spisovatelkou, kdy kniha se čte naprosto jedním dechem a vy nemůže přestat číst. I když člověk ví, jak dopadla plavba lodi Wilhelm Gustloff, přesto doufáte v nějaký dobrý konec.
Až prochodíme boty, síla cesty přejde do našeho těla.
Moc hezké. Knihu jsem vybrala na základě jejího vysokého hodnocení zde, i přes to že příběhů z války se bojím. Ale jsem ráda, že jsem se k ní odhodlala. Krátké kapitoly dávaly příběhu spád. Děj byl současně i dojímavý i poučný. Celkově je to jedna z těch knih, kdy si říkám, že bych pro sebe potřebovala ještě šestou* ( 5 * totiž dávám velkému množství knížek).
Tuto knihu mi doporučila paní knihovnice a musím říct, že jsem ji přečetl jedním dechem. Byl to silný příběh, které normálně moc nečtu, ale teď už asi budu. Místy mě až mrazilo, musela to být strašná doba, ve které se děly strašné věci. Doporučuji přečíst.
Příběh, který stojí za povšimnutí.
Mě trochu míjel styl, postavy a jejich uvažování, pro mladší čtenáře je to ale přijatelná forma četby a toho, nechat se zasvětit do problémů obyčejných lidí za války.
Skvělá kniha o nehelehké době. Ze začátku mi dělal problém střídání osob, ale pak jsem si na to zvykla a hltala jednu kapitolu za druhou. O této námořní katastrofě jsem neměla do jisté doby ani ponětí. Je zajímavé, že určité střípky z naší minulosti nejsou tak známé jako jiné, i když ne tak obrovské. Opravdu krásný příběh, líbili se mi všechny postavy až na Alfreda. Určitě si přečtu i další knihy od autorky.
Prekvapila, dojala, šokovala, rozplakala, naučila, vyvolala súcit aj zhnusenie. A to sa knihám s tématikou druhej svetovej vyhýbam, lebo zväčša iba ryžujú na histórii a precitlivených čitateľoch. Tento príbeh bol úžasný, rovnako ako všetci rozprávači, keďže som počúvala audioknihu. Tobôž hlas Alfreda, občas som z neho mala zimomriavky a žlč v hrdle...
Posloucháno jako audiokniha - skvěle namluveno, hlasy perfektně odpovídaly charakterům a určitě to umocnilo silný zážitek - doporučuji.
Kniha, která se čte jedním dechem. Kraťoučké kapitoly, kde se střídají myšlenky a prožívání čtyřech osob - litevské zdravotní sestry Joany, mladičké polské dívky Emílie, mladého "Prušáka" Floriana a "nedoceněného" německého námořníka Alfreda. Každý z nich má své tajemství a tíživou minulost, ale spojí je stejný osud. Snaží se utéct před válkou a podaří se jim nalodit na německou loď "Wilhelm Gustloff". Ta se záhy po odplutí stane cílem nepřátelských torpéd a klesá ke dnu. Jenom nepatrný zlomek, z více než 10000 lidí na palubě, se podařilo zachránit. Velmi zajímavá a dojemná kniha.
Tohle je opravdu velice silný příběh o námořní katastrofě, o které jsem se, podobně jako většina čtenářů, dozvěděla právě až díky této knize. Kapitoly z pohledů čtyř protagonistů byly velmi krátké, což vůbec ničemu nevadilo, protože osudy těchto hrdinů jsou natolik propojené, že příběh plynule mířil ke svému katastrofickému a srdcervoucímu konci. Tuhle knihu bych doporučila opravdu všem nehledě na věk a zájem či nezájem o historii. Tohle chytne za srdce každého.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) uprchlíci jantarová komnata ženy v 2. světové válce Prusko námořní katastrofy podle skutečných událostí dívčí romány Wilhelm Gustloff (loď) evakuace
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Kniha Sůl moře je v
| Právě čtených | 25x |
| Přečtených | 3 314x |
| Čtenářské výzvě | 862x |
| Doporučených | 438x |
| Knihotéce | 783x |
| Chystám se číst | 1 424x |
| Chci si koupit | 318x |
| dalších seznamech | 31x |
(SPOILER) Kniha je vyprávěna netradiční formou, ale nemálo zábavnou.
K dispozici je mnoho informací, jež vedou k zamyšlení. Tou hlavní je pro mě otázka, zda měli Rusové nějaké "morální právo" potopit lodě s civilisty?