Sůl moře

V roce 1945 se druhá světová válka chýlila ke svému konci a poblíž Východního Pruska se tisíce uprchlíků vydalo na pouť za svobodou a většina z nich měla co skrývat. Mezi nimi i Joana, Emilia a Florian, jejichž cesty se zkřížily na lodi, která slibovala spásu. Jmenovala se Wilhelm Gustloff. Donuceni okolnostmi drží při sobě, ale když se svoboda zdá na dosah, udeří tragédie. V tu chvíli je naprosto jedno, které jste národnosti a kultury či jaký je váš společenský status. Všech deset tisíc lidí na palubě bojuje za jedinou věc: chtějí přežít. Autorka knihy V šedých tónech se vrací do dob druhé světové války se svým novým románem, jenž vrhá světlo na jednu z nejhorších – přesto téměř neznámých – válečných tragédií....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/29_/299441/sul-more-i7c-299441.jpg 4.7630
Originální název:

Salt to the Sea (2016)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Historie
Vydáno:, CooBoo
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (182)

Přidat komentář
Rade
včera

Utrpení války z pohledů civilistů až na dřeň. Zranění, smrt, roztržení rodin, ztracené děti, zoufalství…. Ruta Sepetys umí chytnout za srdce. A i když je tam trochu té romantiky i lásky, v tom válečném utrpení to opravdu není přeslazené.
Velké plus za pohled na trochu neznámé dějinné události - potopení lodi Wilhelm Gustloff a zejména na válku na východní frontě; pro nás je ve 2.světové válce celkem jasné, kdo jsou ti kladní a kdo záporní, ale pro Poláky, Litevce, Lotyše, byla hrůza z obou stran – z jedné strany Hitler, z druhé Stalin, a oba dravci…
Autorce litevského původu fandím, trochu nadržuju, a tak i přes ten konec napsaný tak trochu na city (nakonec proč ne, je to kniha), přidávám navíc tu poslední hvězdičku.

Mikejla19
předevčírem

Krásná a zároveň smutná kniha se silným příběhem, je opravdu hrozné, že se takové věci děly.. Knížka mě zaujala hned na první straně, jsem ráda, že jsem ji četla a určitě se k ní ještě vrátím.

Voluta852
16. září

Za mě je kniha jedna z nejlepších. Když jsem ji měla ve škole na referát z četby, tak jsem se ještě další den potýkala s tím, že mi ostatní naznačovali, že jsem sadista, protože čtu knihy plné zoufalství. Jako...co na to říct, někteří absolutně nechápou, že se to dělo a myslí si, že Hitler a Stalin spolu soupeřili o moc a zbytek lidí to vůbec nezajímalo a v klidu si na louce trhali kytičky. Vy, co si to myslíte, tak byste si to měli přečíst určitě a neodsuzovat ostatní!!!

AllyKumari
15. září

Ruta Sepetysová vypráví příběhy, které jsou především velmi lidské. Stejně jako ve své první knize i zde ukazuje hrůzu války v pohledu často zanedbávaného - těch, kteří nechtěli nic, jen žít, kterým vůbec nešlo o ideologii ani o krásnou představu vlasti. Na jednu stranu nic nepřikrášluje, na druhou stranu nic nepřehání. Míra děsu, kterou její příběh popisuje, je přesto ohromující. Ne, tohle není příjemné a pohodové čtení. Ale je to jedna z knih, které bych klidně doporučila jako povinnou školní četbu.

ledaver
14. září

Tahle kniha je něco neskutečného. Myslela jsem si, že to bude další průměrná historická kniha, akorát s větším mediálním popraskem. Velký omyl. Tenhle příběh si mediální pozornost 100% zaslouží. Pokud pochybujete, okamžitě přestaňte a knihu si kupte. Nikdy nebudete litovat.

betys6914
13. září

Velmi silná kniha se skvěle napsanými postavami a příběhem. Jen tedy nechápu proč se řadí mezi YA, podle mě normální světová/válečná beletrie

Haen
11. září

Neuvěřitelně bolestný příběh z roku 1945, z pohledu čtyř hlavních postav, opravdu silný zážitek. Kniha by zasloužila i šestou hvězdičku, za doslov autorky.

Nataliee
10. září

Silný příběh, z něhož na vás při celém jeho průběhu dýchá nebezpečí. Nejen že vás kniha poučí o věcech, o kterých jste třeba dosud netušili, ale dokonce vás opravdu donutí se zamyslet nad tím, jaká zvěrstva byla páchána během války a jak těžké bylo žít v té době. Važme si toho, co máme teď.

Lucik87
03. září

Nejnádhernější kniha, jakou jsem za poslední dobu četla! Tak moc jsem si přála, aby všichni, jejichž příběhy jsem četla, přežili. Minulost je strašně smutná a ještě smutnější je fakt, že se z chyb minulosti neponaučíme ani teď, ani v budoucnosti.

Matthewbee
30. srpna

V šedých tónech byla daleko lepší kniha. Tady mi vadily ty příliš krátké kapitoly, příběh dost sekaly. A celkově mi to přišlo napsané jen jako vata k tomu, aby autorka upozornila na tu lodní katastrofu. Ale za to ji děkuji, neměl jsem o tomhle ani tušení.

lejla22
28. srpna

Nejsem žádná fanynka válečných knih, ale toto je úžasná kniha, která vtáhne do děje a je úplně cítit to napětí, úzkost, strach a zároveň se objeví i dobro a láska. Navíc mé oblíbené: kapitoly jsou popisovány různými osobami, takže jedna situace může mít různé pohledy (jako v životě :-) ). Doporučuji

kristyna7552
28. srpna

Pro mě neskutečně emotivní kniha. I přesto, že byla velmi drsná si myslím, že takových knih by mělo být více

Véča
24. srpna

Pořád čtete dál a dál, nemůžete se od toho odtrhnout. A najednou konec. Ve vás zůstává hluboká černá díra a pomalu vám dochází to, že se tato tragédie opravdu stala a když se zeptáte skoro kohokoli ve vašem okolí, nic o ní neví. Já jsem byla také jednou z nich a děkuji autorce, že touto úžasnou knížkou nám všem tuto událost přiblížila.

emem1
19. srpna

Prostě doporučuji všem, kdo se zajímají o válečné dění, navíc podané způsobem, který vás nutí číst a číst a.......jen žasnout, kolik toho ještě nevíme.

iveta3689
11. srpna

Strhujici. Dej knihy je vlastne hrozne kratky a sel by popsat nekolika vetami. Ale autorka dokazala tak vtahnout do deje, vypravi z nekolika pohledu, je to jako byt tam na miste. Desive, napinave, je tam smutek i nadeje. Neuveritelny roman.

Janoud
09. srpna

Odkládám dočtenou knihu a jsem ráda, že nemusím dál prožívat s jejími hrdiny strašnou námořní tragédii lodi Wilhelm Gustlof. Příběh mne zanechal emočně vyčerpanou, zároveň mi nedovolil opustit knihu v posledních 200 stranách.

pinussilv
06. srpna

Skvěle napsaná kniha o hrůzách, které si dnešní generace nedovede představit. Dala bych přečíst všem, kteří si myslí, že válka je dobrodružství. Je to už druhá kniha, kterou jsem od této autorky přečetla. Prní byla V šedých ténech. I ta byla skvěle napsána a patří k dílům, které se snaží, aby lidstvo nezapomnělo, co vše se opravdu stalo.

Olous1
04. srpna

Velice krásná kniha,ale bohužel i velmi smutná.Dala bych přečíst každému kdo si na něco furt stěžuje.Ty lidi museli prožít strašnou hrůzu.

PetraVášová
02. srpna

Jak je možné, že osudu Titanicu ví každý, ale skoro nikdo už neví, že existavala loď Wilhelm Gustloff? Vdyť na této lodi zemřelo mnohonásobně více lidí než na Titanicu. Je to snad tím, že Gustloff převážel uprchlíky a tragédie se stala za války, kdežto Titanic byl postaven pro "britskou smetánku"?

Začátek příběhu se nečte zrovna snadno, vzhedem k tomu, že je příběh vyprávěn z pohledu 4 různých osob. Jakmile však překonáte prvních pár stran, knihu nebudete chtít odložit.

harena
31. července

"Plakal jsem, protože jsem neměl boty, až jsem potkal člověka, co neměl nohy"
Tak to je další nádherná a neuvěřitelně emotivní kniha. Jak to udělat, aby si ji všichni lidé na světě přečetli? Smekám a nemám slov.

"Prvního září 1939 Německo napadlo Polsko ze západu.
Sedmnáctého září 1939 Rusko napadlo Polsko z východu.
Dva válčící státy uchvátily Polsko jako holky rvoucí se o panenku.
Nacisté posílali lidi do ghett a koncentračních táborů.
Sověti posílali lidi do gulagů a na Sibiř. "

O Titaniku víme všichni, ale o téhle tragédii lidí na lodi Wilhelm Gustloff neví téměř nikdo. Paní Sepetysová napsala román podle vyprávění dětí a dospívajících, ukázala válku očima mladých lidí různých národností. Příběhy se mě hluboce dotýkaly a zasáhly mě víc, než jsem očekávala. Nádherná kniha , bez zbytečného patosu, dá se říci lidsky psaná formou deníků. Pro mě šest hvězdiček.

Ajinka126
30. července

Ach prosím, zaveďte Sůl moře do osnov literární výuky. Učme tím kým chceme být v jakékoliv době v každém režimu. Jenom tak takovou společnost vytvoříme. Je tak krásné cítit lásku a soucit v době války a štvanice na lidi. Moc se libí styl psaní. Bylo citlivé a přitom strohé. Byo to úderné a přitom promyšlené.

Viviana-Mori
29. července

Skvěle napsané, čtivé.... a strašně smutné. Člověk si myslí, že už o hodně zvěrstvech četl a pak přijde na takovouto knihu a stejně... děs a hrůza.

Peslik
25. července

Kniha už nějaký ten týden ležela na poličce a teď po všech těch thrillerech přišel její čas.
Napřed trochu šok, když jsem viděla, že co stránka, to jiné jméno, jiný pohled na příběh, ale ano, tak to bylo vážně dost dobré. Příběh velmi silný, tyto informace ve mě zanechaly opravdu hodně a jsou děsivé:
Kapacita lodi: 1 463 pasažérů
Počet lidí na palubě: 10 573
Počet záchranných člunů: 22 (10 člunů chybělo)
....každý z pasažérů měl právo na život, ale jen hrstce se to povedlo

niki_mutlova
24. července

Velice zajímavá a čtivá knížka. Díky krátkým kapitolám se příběh hezky doplňuje z více pohledů. Příběh je sice fiktivní, ale většina lidí si o události, na jejíž motivy je kniha napsána, vyhledá víc.

Chytuš
22. července

Nádherný příběh o krutých událostech, který mě osobně nutí dohledat si o německých uprchlících z oblasti Pruska, operaci Hannibal a Jantarové komnatě víc informací. Ruta Sepetysová podobnou touhu dozvědět se víc u mě vzbudila už podruhé (V šedých tónech) a zřejmě o to jí i jde: "Válečné příběhy často společně čtou a rozebírají čtenáři ze zemí, které v bitvě stály na opačných stranách. Historie nás rozděluje, ale skrz čtení se můžeme sejít v příběhu, studiu a vzpomínání. Knihy nás spojují v celosvětovou komunitu čtenářů, a co je ještě důležitější, v celosvětové společenství lidí, toužících poučit se z minulosti. Co rozhoduje o tom, jak si dějiny pamatujeme a které jejich prvky přetrvají a proniknou do kolektivního vědomí? Jestli vás zajímají historické romány, jděte po faktech, historii, vzpomínkách a osobních svědectvích, která jsou k dispozici. To jsou ramena, na nichž spočívá historická beletrie. Nesmíme dopustit, aby pravda zmizela s těmi, kteří to vše prožili."
Paní Sepetysová, děkuji, vám se přesně tohle daří. Nádhera, doporučuji, kudy chodím...

Zuzvil
17. července

Hmmm, hodně zajímavé čtivo, líbilo se mi razení do kapitol, kdy kapitoly nebyly delší než 2 strany, tím pádem pořád nutí číst dál a dál. Velice zajímavé, moc doporučuji, četla se velmi dobře.

lidunka1
12. července

Přečteno jedním dechem. Chci se podívat, jak to v historii bylo s tím přesunem Němců a lodními katastrofami. Vůbec jsem o ničem takovém nevěděla. Autorka píše bravurně. Určitě si přečtu i další dvě její knihy.

Tánička11
10. července

Když jsem dočetla knihu byla jsem v rozpacích, nebo spíš pořád jsem. Asi jsem člověk co nedokáže se koukat jak někomu ubližují proto jsem taky nikdy nedokoukala Titanik příběh znám ale film byl pro mne až moc drsný. Jednou jsme si takhle s kamarádkou povídaly a ona mi řekla že se bojí toho že by utíkala a nemohla utéct pronásledovateli, já jsem jí na to odpověděla že se bojím nemít kam utéct. Naděje je poslední věc co nás drží nad vodou a proto můžeme do bezkonečně utíkat ale když nemáš ani nadějí a tvoje myšlenky ví že nemáš kam utéct, asi tak to zažívali lidi na palubě Wilhelma Gustloffa. Kam můžete utéct když všude okolo je oceán?

Lorej
09. července

Ze začátku, než jsem naše čtyři hrdiny poznala, jsem se příběhem těžko prokousávala. Čím dál jsem ale četla, tím víc jsem autorku obdivovala. Napsat něco tak realistického, až jsem měla husí kůži, je obdivuhodné. Knížka mě donutila se zamyslet, že ač nás trápí jakékoliv problémy, tak ve srovnání s válkou, jsou malicherné.

verense
06. července

Velmi čtivě napsaná kniha, v jejímž vyprávění se střídají 4 hlavní postavy. Děj rychle ubíhá kupředu a postupně odkrýváme tajemství jednotlivých aktérů. Kniha má historické pozadí na základě skutečných událostí, z některých výjevů mi nebylo dobře po těle, ani po duchu, a děkuju, že žiju v téhle době, kdy mám co jíst, jsem v teple, zdravá a žehrám na nepodstatné maličkosti.
Kniha není klasickým válečným dramatem, je to spíš milostný příběh na pozadí hrůzností druhé světové války. Autorka se bohužel nevyhnula klišé ona-mladá-krásná-tajemná + on-mladý-krásný-tajemný, proto nedávám plný počet hvězd. Nejsilnější postavou pro mě byla Emilia, jejíž osud mne dojal nejvíc. K autorce se určitě vrátím, její styl psaní se mi dobře čte. A člověk si musí neustále připomínat, že žít v míru je jedna z nejcennějších věcí, co máme.