Šukran znamená děkuji
Stanislava Brůhová , Jiří Brůha
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26100/sukran-znamena-dekuji-26100.jpg
4
17
4
Cestofotopis s mnoha barevnými fotografiemi pojednává o končinách turisty dosud hromadně nenavštěvovaných, o Libanonu a Sýrii. Úsměvnou formou líčí osobní zážitky a zkušenosti autorů Stanislavy a Jiřího Brůhových. Čtenář se seznámí s historickými souvislostmi, kulturními zvláštnostmi a architektonickými skvosty obou zemí a najde odpovědi i na mnoho dalších otázek.... celý text
Přidat komentář
Neotrela a vtipná kniha s mnoha krásnými fotografiemi z doby, kdy uplynulo s bidou osm let od ukončení krvavé občanské války v Libanonu, a předtím, než podobný konflikt vypukl právě v sousední Sýrii. Palmyra bývala chloubou Sýrie, Rakka nebyla baštou islamistů.
Zajímavá exkurze do zemí, které zrovna nepatří ani nikdy nepatřily mezi nejvyhledávanější turistické destinace. V době, kdy kniha vznikla, se Libanon stále vzpamatovával z dlouholeté občanské války, naproti tomu v Sýrii zdaleka ještě nebyly patrny známky žádného nadcházejícího konfliktu, zbývalo jí ještě nějakých dvanáct, třináct let doby míru... Z tohoto hlediska je kniha v podstatě smutným důkazem toho, jak se věci mohou poměrně rychle měnit a nabírat nečekaný směr, obzvlášť v této oblasti.
Kniha se věnuje hlavně historickým památkám, což určitě není od věci, ale možná mohla více pojmout i moderní aspekty tamní společnosti. Zajímavým doplňkem jsou četné barevné fotografie. Jen jedna věc mi moc nesedla, a sice ten politický výklad v textu o Libanonu i v samém závěru knihy. To tam opravdu nemuselo být, ani se to tam podle mě příliš nehodilo, a hlavně - jak uznala sama autorka - tam opravdu byly nějaké nepřesnosti...
Pěkně napsaný cestopis o svého času nádherných zemích, po kterém jsem sáhl do zaprášeného koutu své knihovny pro konkrétní představu o dnes často omílaných místních jménech. Text se ve velké míře věnuje hlavně historickým památkám, což je trochu škoda, ocenil bych také hlubší přiblížení moderní stránky tamní společnosti. Je ale velmi čtivý (přečetl jsem ho jedním dechem za jediný den), pohodový a vtipný... ačkoli za současných okolností také hodně smutný... ale to už není o samotné knize.
Čteno na etapy asi půl roku, což mi u cestopisů nevadí. Názvy míst na cestě si totiž obvykle nepamatuju, spíše různé zajímavé zážitky, které cestovatele na jejich cestě potkají. A určitý celkový dojem z knihy. Ten byl zde mimořádně pozitivní díky zpracování se spoustou fotografií i celkově humornému tónu knihy. Jako správní cestovatelé si autoři dělají legraci spíše sami ze sebe a kulturní rozdíly mezi naší zemičkou ve střední Evropě a zeměmi na Blízkém východě se snaží spíše pochopit, než kritizovat. I když někdy i zkušenému cestovateli ujedou nervy, anebo má potřebu své následovníky varovat.
Kniha je z doby, kdy se u nás s cestami do exotických destinací teprve začínalo, a zároveň z vzácného období, kdy v Sýrii a Libanonu bylo i pro Evropany relativně bezpečno. Bohužel dnes je vše jinak, a tak může být kniha dobrým prostředníkem k seznámení s oběma zeměmi, kam se asi běžný turista jen tak nepodívá. Ač jsem zprvu myslela, že tento náhodný úlovek z dobročinného bazaru pošlu do světa, nakonec zůstane si jej ponechám.