Sudetský dům III: 1959–1968

Ačkoliv to tak na začátku nevypadá, je 3. díl sudetské trilogie asi největší limonáda ze všech tří dílů. Nevěříte? Tak počkejte na ten konec: i tvrdý scifista u něj uronil kroupu.
Musím ocenit, jak autor děj opletl úplnou bezvýchodností. Všechny postavy, kladné i záporné, byly prakticky celou dobu tak se životem v hajzlu, že jsem musel knihu 2x během čtení odložit a odskočit si k něčemu optimističtějšímu. Vzniklo z toho důstojné zakončení osudů z prvního dílu a já byl spokojen.
80%

Asi nejlepší díl z celé trilogie. Z knihy už trochu sálá naděje v lepší zítřky. Zkombinovat zpátky život Františka a Jarmily, který to měl každý těžké, ale trochu jinak, se autorovi povedlo na výbornou. Vlastně všechny osudy nakonec byly velmi zajímavé. A konec byl až dojemný. Tleskám.

Kruh se uzavírá. Příběhy a osudy některých lidí končí, jiné začínají. Moc hezky napsaná kniha plná emocí, zoufalství, naděje, lásky....
Dávám 5* a určitě doporučuji přečíst si celou trilogii.

(SPOILER) V tomto komentáři píšu o druhém i třetím dílu zároveň.
První díl trilogie se mi velice líbil, dala jsem mu pět hvězdiček a těšila jsem se na pokračování. Ale nezasáhl mě tak, jako druhý a hlavně třetí díl.

Tyto dvě další knihy jsem přečetla během jednoho dne obě. Nešlo přestat číst. Za prvé jsem byla velmi zvědavá, jak se v těch šílených letech vyvíjely osudy rodiny Smolíkovy a jejich přátel, za druhé mě knihy stále nutily přemýšlet, jak moc jsme blízko k tomu, tuto strašnou historii opakovat a prožít ji znovu.

Třetí díl mě donutil dvakrát plakat, emoce prostě nešly potlačit.
A ten konec... Jsem moc ráda za to, jak pan Javůrek knihu zakončil. Děkuji.

Trilogie Sudetský dům je dokonalé dílo, doporučuji ho k přečtení opravdu všem.

Celou trilogii považuji za nádhernou! V prvním díle jsem si říkala, jestli to není psané jednodušším stylem, ale nakonec mě tom celé chytlo strašně za srdce a závěr jsem probrečela. Doporučuji za přečtení!!!

Za mě nejlepší dil z celé trilogie. Postavy už nebyly vykresleny tak černobíle jako v minulých dílech. Opět silné lidské příběhy a osudy. Výborný závěr, kdy se kruh uzavře.

Stačí jeden bezcharakterní člověk a zničí život několika rodinám. Dobře napsaná trilogie, bohužel pravdivá.

Tak tenhle díl je zase lepší než druhý. Je dobré to číst a vědět co se u nás v minulosti dělo. A nejen v pohraničí. Snad už konečně komouši zmizí.

Konečně se ke mně dostal poslední díl této trilogie. Životní osud Františka Smolíka, který je zavřený jako politický vězeň a je tak odloučený od své rodiny. Zatímco on je zavřený, jeho rodina se musí vypořádat s tím, co se děje venku. Doporučuji přečíst celou trilogii.

Nejsmutnější díl, ale celkově velmi povedená trojice knih že zajímavého období i že zajímavé oblasti naší země.

(SPOILER) Tretia časť Sudetskeho domu sa odohrava. v rokoch 1959-1968.

Druhá časť skončila odvedenim Františka a tretia začína tym ako je František už 10 rokov zavretý :( 10 dlhých rokov pre nič maká v uránových doloch, jeho zdravie je podlomené, no jebo sila prežiť a vrátiť sa domov je veľmi silná.

Zatial Jarmila a Marie žijú vo svojom dome a majú to ťažké, bez chlapa, malý Vojtišek bez otca, no obe sú silné a držia spolu.

Na čele je stále náš "obľúbenec" a všetci ostatný musia pokorne počúvať, pretože - kto nejde s nami ide proti nám - a tento had vie veľmi dobre aké páky použiť aby mali všetci v gaťoch.

Tretia časť je celkovo veľmi smutná, tam kde sa už uvoľňuje vtedajší prísny režim v Sklařech majú smolu.

Po prepustení Františka - a to bolo len šťastie - sa vracia domov, no jeho nenávisť a zloba a ubliženosť mu dlho nedovolia žiť v mieri a užívať si so synom :( Takže v tom momente som Františka velmi rada nemala.

Ďalšie desaťročie sa však dejú rôzne zloby, náš had sa snaží zlomiť ďalších a ďalších a František s Jarmilou sa snažia pomáhať kde sa dá a ako sa dá.

Posledné kapitoli som už prerevala , napriek všetkému čo sa stalo, že nakoniec mali tu vysnenú slobodu a aj na toho sviniara konečne došlo, v rodine Smolikových mali smútok.

Epilóg bol úžasný po toľkých rokoch sa kruh uzavrel a ja som rada, že som sa dostala k tejto trilógii a prežila tolko rokov s rodinou, ktora bola silná, nebála sa prehovoriť a vždy jednala tak aby neublížila iným.

Konečně jsem si přečetl třetí díl Sudetského domu a nezklamal. Dobu, ve které se odehrává jsem prožil - jako vrstevník syna Vojtěcha a setkal jsem se i s lidmi, kteří hrůzu lágrů zažili. Milý je Epilog, kde autor Štěpán skočil do roku 2024, ve kterém vnuk Štěpán obnovuje tradici rodu Smolíkových na rodinném sídle...

Ač třetí díl, kvalitu tenhle příběh neztrácí. Čte se velmi dobře, i když pocity z té doby člověk nezíská příjemné. Je vůbec možné, že se tohle opravdu dělo? Knížku můžu jen doporučit.

(SPOILER) Silný příběh, za mě by tato trilogie měla být povinnou četbou. Taky jsem si poplakala a nakonec jsem byl ráda, že děj skončil na jaře 1968, už jsem těm postavám nepřála další zklamání.

Vzduch mezi stránkami voní po čase, který se rád tváří nenápadně, ale při bližším pohledu nabízí víc napětí než oblíbený seriál na víkendový večer. Místo klasické nostalgie tady najdete jemnou šťavnatost, co si pohrává s událostmi jako s nůžkami a lepidlem, ale rozhodně nepadá do pasti kýče nebo přehnané melancholie. Každý detail si hraje na detektiva, který s nadhledem a lehkou dávkou ironie vykresluje složitosti doby, a přitom vás nenutí k přemýšlení na úrovni filozofické disertace. Výsledkem je taková kombinace, co vás chytne za srdce a zároveň nezapomene pobavit, což v dnešním světě není úplně běžné. Atmosféra, co dokáže zahřát i přes všechny těžkosti, a přitom nezapomíná na špetku humoru, která drží všechno pěkně v rovnováze. Je to jako setkání s někým, kdo vám umí říct pravdu bez toho, aby vás hned rozplakal. A pokud někdy zatoužíte po výletu do minulosti, který nebude nuda, tady je přesně ta správná adresa.

04.11.2025

Každý příběh má svůj začátek, prostředek a konec. Tato trilogie je završena vyprávěním v obdobném stylu jako dva předchozí díly: tak nějak tiše, s pokorou, hlavní představitelé nejsou žádní hrdinové. Život je krutý a oni berou všechny ústrky tak jak jim je osud a zlí lidé nakládají, nic jiného jim prostě nezbývá. Vyprávění začalo v prvním díle s naději, rok po válce, tento poslední končí v podobné atmosféře jara (nakonec rozhodně ne šťastného) roku 1968. Celkově hodnotím poslední díl pozitivně, vyprávění je uvěřitelné, čtivé. Půl hvězdy strhávám za konec hlavního záporáka, který přeci jen mohl být (pro něj) podstatně bolestivější. Všechny tři díly načetla Kamila Janovičová a nutno napsat, že krásně!

(SPOILER) Celá série Sudetský dům se mi moc líbila, ale bylo mi z toho, co se dělo, velmi smutno a velice jsem litovala všechny, kteří se do této doby narodili a museli čelit takovým nespravedlnostem. Trošku mě mrzely občasné chyby, především ale "přejmenování" Františkova syna z Vašíka ve 2. díle na Vojtěcha ve 3. díle (především proto, že jeho úhlavní nepřítel, který mohl za celé neštěstí jejich rodiny se jmenoval Vojtěch Tomeček). Autorovi to ale odpustím za bravurně vykreslenou temnou dobu naší historie, nástup komunistů k moci jsem musela číst na etapy, jak moc zle mi to dělalo. Doporučuji jako povinnou četbu pro studenty středních škol, knihy se jim budou číst dobře a snáze to pochopí, je to opravdu potřeba, aby se i mladá generace poučila z chyb těch předchozích.

Za ty tři díly mi rodina Smolíkových opravdu přirostla k srdci a bude mi chybět. Byť František zemřel v nadějném období jara 1968, všichni víme, co po této době, kdy všichni věřili ve svobodnější život, přišlo v srpnu. Dle epilogu z roku 2024 se Marie Smolíková dožila Sametové revoluce v roce 1989. Byť je konec jako z červené knihovny (pravnuk Františka a pravnučka Pauly), měla jsem z toho zvláštně hezký pocit.

Rád jsem se vrátil do Sklářů, abych se podíval, jak žije František Smolík a jeho rodina. A řeknu vám, že to často bylo spíš přežívání, hlavně jako politický vězeň člověk neměl v podstatě žádnou naději na spravedlnost. No ale jinak to byl zase silný příběh, který se mi dobře četl, i když jsem od začátku odhadoval, že dopadne spíš špatně než naopak.
A protože byla celá trilogie výborná, tak si časem zkusím přečíst i něco dalšího od pana autora.

Kniha měla spád a bylo těžké se od ní odtrhnout. Po celou dobu jsem byla v očekávání, jak se osudy obyvatel sudetského domu budou dál odvíjet. Moc se mi líbila část o cestě z vězení i popis výletu se synem Vojtěchem. Závěr byl plný emocí a lidskosti. Čas strávený s touto trilogií považuji za opravdu smysluplně prožitý. Romantika a dojemné chvíle na konci knihy mě potěšily. Po všech tragických událostech bylo tohle rodinné štěstí potřeba.
Škoda jen, že se František už s Paulou znovu nesetkal nebo alespoň nedostal dopisy, které mu byly zatajovány.
Bylo to mé první setkání s tvorbou tohoto autora, a určitě ne poslední.