Sudetský dům II: září 1947 - květen 1950

skvělé čtení které mne úplně pohltilo a po prvním díle jsem hltal druhý a objednával třetí

Hodně, hodně, opravu hodně dobře čtivá knížka, která je hodně, hodně a opravu hodně smutná.
Ano, jsou v ni editorské chybky, ale ty tolik neubližují ději a spádu knížky.
Dovolím si zmínit dvě neúplné citace z knížky, které mají za mě dost velkou sílu:
"Lidé jsou svině za každého režimu. Komunisti jsou, ale ty největší."
"Mysli, že to děláš pro stranu."

Autor ve druhém dílu vylíčil osudy obou stran - Němců a Čechů v bývalých Sudetech v Československu po 2. světové válce v období 1947-50. Smutné čtení, v mnoha případech to bylo horší, pokud nejdeš se stádem, pekelně se ti to vrátí.

(SPOILER) Sudetský dům II je silná, tíživá a emotivní kniha, která nutí čtenáře přemýšlet. Javůrek nehodnotí, nesoudí, ale nastavuje zrcadlo době i lidské povaze. Druhý díl je temnější než první, méně o naději a více o deziluzi.
Trochu mě zaráží, jak moc je František schopný ubližovat člověku, který ho miluje. František jednoduše volí adaptaci. A to i ve vztahu. A přestože Jarmile v knize několikrát ublížil, založí spolu rodinu. Místy bych si v knize přála, aby se Jarmila vzepřela a bránila se. A jelikož kniha končí otevřeným koncem – Přijdou si pro Františka se zatykačem, nemůžu se dočkat čtení třetího dílu. A zajímá mě, zda se ještě někdy setká s Paulou.

Závěr prvního dílu byl emotivní, ale závěr druhého dílu? Asi nemám slov...

Pri čítaní druhého dielu ma zaujalo, ako trefne autor zachytil to drsné povojnové obdobie, keď sa pôvodná radosť z mieru začala meniť na strach z nastupujúcej totality. Hlavnú myšlienku som videla najmä v tom zúfalom hľadaní kúska stability a domova vo svete, kde staré istoty prestali platiť a nahradila ich neistota. Úplne ma dostala tá tiesnivá a ponurá atmosféra pohraničia, v ktorej som cítila nielen chlad Krušných hôr, ale aj vzájomnú nedôveru medzi ľuďmi. Postavy som vnímala ako skutočných, živých ľudí, ktorých charaktery sa lámali pod tlakom doby, a ich morálne dilemy sa ma hlboko dotkli. Zaujal ma aj autorov opisný štýl, ktorý mi prišiel úžasne úsporný a sugestívny, vďaka čomu som tie historické krivdy cítila priam na vlastnej koži a bez zbytočných rečí okolo.

Druhý díl pro mě byl jen o fous slabší než ten první, ale četl se také skvěle. Popisuje tíživou dobu, která postupně semlela všechny a všechno. Pokaždé, když čtu něco z té doby, doléhá na mě úzkost z toho, kolik lidí se ochotně zapojilo do té zrůdné mašinerie a že nikde není psáno, že se to v budoucnu nemůže v nějaké variaci zopakovat. Každopádně skvělý literární počin.

Trochu slabší kousek než první díl, ale tak to u trilogií občas chodí.

Bylo fajn zjistit o té době něco blíž, i když ta politika mě tam nebrala. Tedy nečtu moc zprávy a politika mě nezajímá, tak asi i proto.

Teď už se jen vrhnout na díl třetí

Ve druhém dílu jsem se již vracela do známého prostředí ke známým postavám a o to bylo čtení ,,silnějším,, zážitkem. Je teda fakt, že druhý díl je náročný - ve smyslu tíživý a plný bezmoci a strachu. Být v kůži takové Jarmily?! ....
Jsem zvědavá na poslední díl.

Zajímavý a čtivý román z nedávné historie, i když první díl se mi líbil o něco více. Je zde hodně politiky, i když to asi k této době patří. Trochu mi vadí dost černobílé vykreslení postav.

Přečteno jako audiokniha, tudíž mě nemusely iritovat v komentářích zmiňované chyby.
Rozhodně doporučuji a stojí to za přečtení. Celá trilogie.
Jednoduchost a čtivost je v tomto případě plus, nikoli mínus. Obávám se, že ani tak si to nepřečtou ti, kteří by to nejvíce potřebovali, protože prvoci prahnoucí po starých časech, kdy o sobě nemohli rozhodovat, což jim dávalo pocit bezpečí (pro takové lidi není nic strašnějšího než být svobodný a tím odpovědný sám za svůj život a rozhodování), stále existují. A stejně tak by udávali, nenáviděli, ničili ostatní, pomlouvali a měli radost z toho, když se jiným nedaří nebo se jim stávají hrozné věci.
Bezútěšnost a bezvýchodnost té doby byla strašlivá. Plout s proudem a zápasit tak se svým svědomím, podlehnout výhrůžkám a přizpůsobit se, nebo vést boj s větrnými mlýny a ohrozit tak svůj život i životy svých blízkých?
Když jste do toho pouhý prostý člověk, je to o to horší.
František je prostý člověk a je tím reálnější, čím víc se občas chová tak, že by ho člověk přetáhl mokrým hadrem, hrdina nehrdina.
Jarmilina trpělivost, obětavost a pokora se může čtenáři zdát také iritující, ale takové ženy jsou dodnes také skutečné.
Moc jsem tedy nepochopila ten vztahový veletoč Jarmila - tchyně, který byl přechodný a bez jakéhokoli impulsu.
Jarmilinu otci jsem nemohla odpustit, ani když svou vinu dosti odskákal. Není tam pocit zadostiučinění, ale ani lítosti. Přece jen zničil 4 životy - 4 životy svých nejbližších.
A celým příběhem se táhne Vojtěch Tomeček jako puch žumpy. Sadistická, zlá zrůda, jichž je ale mezi námi také stále dost.
A protože, jak jsem již zmínila, příběh těžko budou číst jak Tomečkové, tak jejich nohsledi, doporučila bych četbu středoškolákům, aby si udělali představu, v čem a jak tehdy lidé žili.
Jelikož ten chronický strach nezažívali jen obyčejní lidé. Ani kovaní komunisté nebyli v bezpečí a záměrně šířili obavy jeden z druhého mezi sebou - v podněcování neustálého strachu byli nepřekonatelní sovětští poradci.

Druhý díl je mnohem tíživější než první. Naprostá bezmoc, rozjetá propaganda a štvavá kampaň. Nedokážu si představit, jak se v takové atmosféře dalo žít. Sklopit oči, nic nevidět, držet hubu a krok. A nebo se vzepřít a velice draze zaplatit. Velice čtivé, doba myslím vystihnuta naprosto bez příkras. Překvapuje mě, jak rychle se to po válce zvrhlo, jak rychle byla vybudována ta šílená mašinérie.

Druhý díl Sudetského domu pro mě byl o chloupek slabší než ten první. Ale jen opravdu o chloupek. Pořád to bylo čtivé, pořád mě to táhlo dál a pořád jsem potřebovala vědět, jak to celé dopadne. A přesně to rozhodlo.

Znovu jsem se ocitla mezi známými postavami a v prostředí, které už jsem měla zažité. Už to nebyl ten prvotní šok a okouzlení, které přišlo s prvním dílem, ale spíš návrat na místo, odkud se mi ještě nechtělo odejít. Příběh se dál rozvíjel, osudy se komplikovaly a já jsem byla zvědavá, kam až to Javůrek nechá dojít.

Četla jsem tenhle díl během jednoho dne. Ne proto, že by mě úplně smetl, ale proto, že jsem prostě potřebovala odpovědi. Chtěla jsem vědět, jak to dopadne, kdo přežije, kdo selže a kdo zůstane věrný sám sobě. Některé pasáže už na mě nepůsobily tak silně jako dřív, ale pořád mě držely v napětí.

I tady zůstává silné téma poválečného pohraničí. Hlavní téma je tu ale čím dál tím větší rozpínavost vlády mrzké lůzy nad vším a nad všemi.

Jakmile jsem dočetla poslední stránku, neváhala jsem ani minutu. Okamžitě jsem vzala do ruky třetí díl. Protože i když byl ten druhý o kousek slabší, pořád to byl příběh, který jsem nemohla jen tak pustit. Potřebovala jsem vědět, jaký konec si Sudetský dům a jeho postavy zaslouží.

Krásně napsaná kniha, kde se snoubí kus naší nepěkné historie s ideály místních lidí. Ti věří, že špatně se už měli, tak teď musí být jen líp. Bohužel nemůžou věřit nikomu, všichni lžou a udávají.
Perfektně napsaný druhý díl a teď už jen dočíst třetí.

(SPOILER) V tomto komentáři píšu o druhém i třetím dílu zároveň.
První díl trilogie se mi velice líbil, dala jsem mu pět hvězdiček a těšila jsem se na pokračování. Ale nezasáhl mě tak, jako druhý a hlavně třetí díl.

Tyto dvě další knihy jsem přečetla během jednoho dne obě. Nešlo přestat číst. Za prvé jsem byla velmi zvědavá, jak se v těch šílených letech vyvíjely osudy rodiny Smolíkovy a jejich přátel, za druhé mě knihy stále nutily přemýšlet, jak moc jsme blízko k tomu, tuto strašnou historii opakovat a prožít ji znovu.

Třetí díl mě donutil dvakrát plakat, emoce prostě nešly potlačit.
A ten konec... Jsem moc ráda za to, jak pan Javůrek knihu zakončil. Děkuji.

Trilogie Sudetský dům je dokonalé dílo, doporučuji ho k přečtení opravdu všem.

Perfektně napsané, ještě smutnější než první díl...

Syrové, brutální. Je mi z toho docela špatně, když si uvědomím, kolik lidí by chtělo tyhle "staré pořádky" zpět. Denodenní šikanu, zlovůli pár jedinců, kteří většinou nic neumí, ale mají jen ostřejší lokty a absenci páteře.

Slabší díl než první. Ze začátku zbytečné několikastránkové připomínání co se dělo v prvním dílu.

Velice hezky vykreslené osudy lidí v pohraničí, uvěřitelné a bohužel se takové věci určitě děly.