Stuttgartské přednášky
Friedrich Wilhelm Joseph Schelling
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/466954/bmid_stuttgartske-prednasky-fc3-466954.png
1
1
1
Tento cyklus přednášek pronesl F. W. J. Schelling v roce 1810 ve svém rodišti pro úzký kroužek přátel, který ho požádal o stručné objasnění jeho filosofického systému. Jakkoli šlo o vzdělané publikum, postrádalo zvláštní filosofickou průpravu, což Schelliga vedlo k přístupnému a srozumitelnému vyjadřování. Zároveň se zde Schelling na malé ploše věnuje celému svému systému, a tedy obrovské šíři témat od ontologie, přes filosofii přírody až k filosofii ducha. Obě tyto okolnosti předurčují Stuttgartské přednášky k tomu, aby se pro zájemce staly vstupní branou do Schellingova středního myslitelského období, jehož známějším, ale zároveň komplikovanějším výrazem jsou spisy Zkoumání o bytnosti lidské svobody a Věky světa. Překlad je doplněn vysvětlujícími poznámkami a úvodní studií, která tento spis zařazuje do kontextu Schelingova myslitelského vývoje a přináší i stručné shrnutí myšlenkového postupu přednášek.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1993 |  Myšlení o divadle I a II |
| 1992 | Filosofická zkoumání bytnosti lidské svobody a s tím souvisejících předmětů |
| 1990 | Výbor z díla. Rané spisy |
| 2002 | Věky světa |
| 2007 | Filozofia umenia |
Kniha Stuttgartské přednášky je v
| Přečtených | 1x |
| Knihotéce | 1x |
Děkuju Martinu Vrabcovi za spolehlivý překlad a přehlednou úvodní studii, která nesplnila ale bohužel to, co splnit měla: ospravedlnit Schellingovy fantasmagorie, ke kterým je předmluvou. Přednášky působily dojmem směsice z prstu vycucané teologie, ideologie a intelektuální artistiky. Rádoby matematicko-logická notace má pak vzbudit zdání fundovanosti a objektivní souvislosti metodického myšlení, k němuž má ale vnější estetická přilnavost Schellingových fantazijních představ opravdu daleko. Co jiného ale čekat od filosofa, který označuje nemoc jako "stav proti přírodě" a tvrdí, že je ve světě tělesném tím, čím zlo je ve světě morálním. Když je tedy nemoc stavem proti přírodě, měla by přestat být předmětem medicíny a stát se naopak předmětem exorcismu? Schelling by takovému řešení možná nadšeně zatleskal. Odpovídá ostatně jeho představě o pravé religiózní jednotě, která prosvětlí v lepších časech násilnickou vnější jednotu státu, který má sám v sobě "rozvinout religiózní princip a," pokračuje horlivě Schelling, ,,veliké spojení všech národů se má opírat o religiózní přesvědčení, která se stanou všem společná". Že se jedná o zbožné přání misionáře (anebo džihádisty), a ne závěr učiněný po filosofické rozvaze, založené na erudici, vhledu a poctivosti, dokládá mimo jiné i autorova absence historického smyslu, jak ji předvedl při rozvíjení úvah o geografických podmínkách vzniku demokracie. Je na druhou stranu pak ale pochopitelnější, že Schelling věřil na duchy. Pardon, Schelling se nemohl jako filosofický gigant a konstruktér systému světa odvolávat na pouhou víru, musel samozřejmě existenci duchů dokázat. Jak tedy zní důkaz, filosofický důkaz, že člověk po smrti je "nanejvýš skutečný, dokonce ještě mocnější, a tedy skutečnější než ve zdejším životě"? Končím svůj komentář ukázkou první části filosofického důkazu existence duchů v podání Schellinga: "Veškerá slabost pochází z rozštěpenosti mysli. Pokud by v jediném člověku tato rozštěpenost úplně zanikla a tento člověk by v sobě měl jen dobro, pak by mohl hory přenášet." :´-)