Stupne

Knížku jsem objevila na chatě, kterou jsme si pronajali s přáteli. Jedno z dětí přátel si ji oblíbilo, ačkoliv neumí číst a tak jsem byla o její existenci zpravena.

Měla jsem zcela iracionální touhu si knihu přečíst a splnilo se mi to. Jsem ráda, že jsem knihu četla na podzim, neb autor se věnuje “podzimu života”. Navíc jsem se k ní dostala ve správný čas, neb se mi zásadně změnil život a tak mi některé básně byly o to bližší.

Od H. Hesse jsem četla pouze Stepního vlka, kterého mám i ve své knihovně. Je to kniha, ke které se určitě v budoucnu vrátím. Tuto sbírku básní jsem objevila spíš náhodou a po přečtení pár básniček jsem si ji pořídila také do své knihovny. S jednotlivými básněmi je to tak půl na půl. Líbily se i nelíbily. Ale třeba se poměr časem srovná. Nejvíc se mi líbily Květ, strom, pták, Strach v noci, Hra na flétnu, List z deníku, V autu přes Julský průsmyk, Jitřní hodina, Praskot nalomené větve.

Verše se mi moc líbily. Můj dojem z nich je, že by mohla oslovit spíš lidi po středním věku, protože se tam poměrně často dotýká druhé poloviny až podzimu života. Moc krásná je třeba Melancholii, Mír, Pohled do Itálie.. Hodně z nich mi přišlo o zklamání, vystřízlivění a touze to překonat, nevzdat se, najít jinou cestu...

Stupně
Tak jako pomíjí každý květ, každé mládí,
až přejde do stáří, tak všechny stupně žití
trvají jen pokud je nenahradí
další, z nichž žádný nesmí trvat věčně.
Srdce se musí v denním vlnobití
zas a zas loučit, znova začínat.
Nezarmouceno, statečně a vděčně
do nových vztahů vložit vlastní vklad.
...
Jen kdo je hotov na cestu jít znovu,
toho zvyk pod své jařmo nedonutí.
Poslední chvíle ještě jako šíp
vyrazí dveře dosud zamykané.
Život nás nikdy volat nepřestane,
rozluč se, srdce, uzdrav se, bij líp!