Stůl pro dva

Nebudem klamať, moje prvé stretnutie s týmto svetoznámym autorom nedopadlo tak, ako som si predstavoval. Vlastne som bol touto knihou dosť sklamaný. Poďme ale pekne poporiadku. Kniha Stôl pre dvoch trpí neduhom typickým pre poviedkové zbierky, kolísavou kvalitou jednotlivých textov. Niektoré poviedky, ako napríklad Rad, Podvodník či Balada o Timothym Touchettovi, sú výborné. Balada je podľa mňa to najlepšie, čo kniha ponúka - svižná, výborne vypointovaná a zapamätateľná. Dvojica poviedok Hasta luego a Didomenicov fragment má síce svoje muchy, ale stále sa dajú považovať za dobré čítanie. Povedal by som „neurazia – nenadchnú“, no o pár dní si už pravdepodobne nespomeniete, o čom boli. Poviedka I Will Survive ma však naštvala. Je to presne ten typ textu, ktorý sa tvári, že sa hlboko ponára do problematiky manželstva, ale v skutočnosti ide o pseudofilozofický výlev hysterickej ženy, ktorá nevie komunikovať so svojím mužom. Takéto príbehy skutočne nemám rád. Posledná novela Eve v Hollywoode sa do zbierky podľa mňa vôbec nehodila. Bola nudná, ťahavá a ak vôbec mala nejakú pointu, tak mi úplne unikla. Napriek sklamaniu som rozhodnutý dať autorovi ešte jednu šancu, s knihou Džentlmen v Moskve. Verím, že tá ma osloví viac.

Moc příjemné čtení. Povídky s nečekaným rozuzlením. Eve v Hollywoodu pak už byla jen pověstnou třešinkou na dortu.

Krátké povídky měly jiskru, ale ty delší už byly rozvleklé, děj se vlekl.. Nedočetla jsem. Škoda. Ostatní knížky autora měly spád.

Přestože nemám ráda povídky, tohle bylo super. Výborně napsané příběhy, každý jiný a všechny skvělé. Oslovily mě.

Sbírka šesti kratších povídek a jedné objemné novely, která navazuje na autorův román Pravidla zdvořilosti. A ačkoliv právě ty kratší práce hodnotím velmi vysoko, novela Eve v Hollywoodu mi připadala poněkud kýčovitá a naivní a nezabrnkala mi na vnitřní strunu. I tak patří Towles stále mezi mé oblíbence, jeho schopnost budovat a výborně vypointovat příběh je obdivuhodná, stejně tak jako krásný jazyk, do kterého se s radostí ponořím znovu a znovu.

Tentokrát mě knížka nevtáhla. Četla jsem ji poměrně dlouho a občas jsem ani neměla chuť pokračovat. Povídky se mi líbily více než příbeh Eve. A zaboha jsem si nemohla vybavit, co se stalo v Pravidlech zdvořilosti. Ono to sice nevadí, nemá to přímou návaznost, ale stejně... Ocenila jsem opět, jak autor dokáže zdánlivě nesouvisející situace sestavit jako dílky puzzle, které na konci vytvoří konečný obraz.

Ohňostroj slov a vodopád příběhů. Towles opět splnil má, po 'Gentlemanovi' a 'Pravidlech' již dost vysoká, očekávání.
Kniha je dělená na dvě části - v první najdeme několik povídek jejichž jediným společným jmenovatelem je New York. Druhá polovina je volným pokračováním Pravidel zdvořilosti a odehrává se pro změnu v Los Angeles. U obou hlavních hrdinů je ale stále patrná vzba na NY.
Co se stylu týče, mění se postupně z klasického románu na detektivku mírně v 'noir' stylu (což ale mohou jen evokovat ta 30. léta 20. století).

Towles je mistr slova. Stůl pro dva je vyloženě zážitek, byť ne všechny povídky si zaslouží pět hvězd. Úžasný cit pro detail, který čtenáře vtáhne do děje. Nicméně přiznávám, že jsem byla zklamaná - čekala jsem, že povídky budou nějak propojeny.
K novele Eve v Hollywoodu jsem nejdřív “přistupovala skepticky - Pravidla zdvořilosti se mi moc nelíbila a na volné pokračování jsem se tedy netěšila. Ze začátku jsem se při čtení nudila a zvažovala, že knihu odložím. Ale pak se to nečekaně rozjelo a byla jsem ráda, že jsem vytrvala. Všechno do sebe krásně zapadlo.