Strovoloský mág

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Strovoloský mág - tak přezdívali zázračnému léčiteli a duchovnímu učiteli, jinak nazývanému Daskalos, jenž žil na řeckém ostrově Kyprus někdy zhruba v letech 1915-1990. Kniha je svědectvím o tomto zvláštním muži, který celý svůj dlouhý život nezištně pomáhal druhým a vedl je k poznání, respektování a ovládání duchovních zákonů. Autor knihy Kyriacos C. Markides, řecký sociolog žijící v USA, se s Daskalem osobně znal. Nezaujatě, střízlivě a nejednou i skepticky popisuje to, co sám viděl a slyšel. Text knihy tvoří většinou záznamy rozhovorů s Daskalem a rovněž jeho poučné monology. Ezoterický výklad je prosycen množstvím zábavných nadpřirozených zážitků a příhod, o něž nebyla v Daskalově životě nouze....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/245820/big_strovolosky-mag-245820.jpg 4.520
Nahrávám...

Komentáře (3)

Kniha Strovoloský mág

mahavan
19.01.2020

Pro nevěřící Tomáše bude kniha moc silný kafe. Pro ostatní, zejména začátečníky v oblasti duchovna píši pár postřehů. Je to mix křesťanství, spiritismu, reinkarnace, karmy, léčitelství a magie (astrální cestování, elementálové). Výčet zní až děsivě, ale s většinou napsaného souhlasím. Napíši některé výhrady, i tak knihu doporučuji. Je velmi čtivá a zajímavá:
- "Jsem jenom kanálem Jochanana [sv. Jan] a dalších neviditelných Mistrů. ... prostě opustím své tělo a dovolím Jochananovi, aby se jej zcela zmocnil..." ...Nemyslím si, že tohle to je dobré, opouštět tělo (máme tělo, tak bychom v něm měli setrvávat a produchovňovat jej, právě tělo je klíčem k nesmrtelnosti), dělat ze sebe médium (končívají špatně), i když zřejmě půjde o vyššího ducha/bytost. Ve spiritismu se taky zjevují skoro samí "svatí", ale málokdo si uvědomuje, že mohou také jenom hrát kým jsou. Proč by ti duchové nemohli lhát, aby je lidé pak opakovaně volali a čerpat tak z lidí energii pro svou existenci? My lidé běžně lžeme, co teprve duchové, kteří se nemusí držet ani té ubohé lidské morálky a zákonů? :-)
- Daskalos zbytečně používá nových termínů a již ustálené svým vlastním způsobem, aby se nedostal do rozporu s křesťanstvím, zejména tím církevním. Neblaze ovlivněn křesťanstvím. Např. používá termín "duše" pro ducha a tvrdí, že duše je věčná (ve shodě s církví) ...ale duše (emoce apod.) přitom je smrtelná, to duch je nesmrtelný... Lidi to zbytečně uvede ve zmatek.
- Nazývá mimozemšťany kdejakou bytost, i když vůbec nejde o mimozemšťany. Je jimi nezdravě fascinován.
- Daskalos zde líčí, jakého vysokého duchovního stupně dosáhl, na druhou stranu je místy velice přízemní, určitým způsobem omezený, vlastní rodina jakoby to nejdůležitější. Přitom když člověk jen trochu pokročí, celý svět se pro něho stane jeho vlastní rodinou - už nerozlišuje lidi na moje vlastní rodina a cizí lidi.
- léčitelství samo o sobě je řekl bych diskutabilní. Každá nemoc má svou příčinu a tak by měl dotyčný odstranit tu příčinu nemoci. Ne se nechat vyléčit léčitelem (zneužít posvátné síly) a žít dál dosavadním způsobem života. S velkou pravděpodobností se nemoc zase vrátí a bylo to celé na nic. Bývá to tak, že když lidem nepomůže klasický doktor, tak prostě zkusí léčitele a když je uzdraví, tak je to ok a nic víc je nezajímá proč, jak? Žijí si dál podle svého. Jak se říká (i o křesťanech): V úzkých se každý modlí, ale jinak si na Pána Boha ani nevzpomene. Samozřejmě jsou mezi lidmi výjimky... a léčitelství ano, ale u specifických případů kdy to má smysl.

shogunus
30.01.2019

Kniha vemi zajímavá, zasílám pár myšlenek :

„Hmota jako pán je zlo. Hmota jako sluha je požehnání,"

„Pátrejte ve svém vlastním nitru," řekl
jim, „tam najdete svého skutečného nepřítele."

Musíte si uvědomit, že dokud člověk sám
netouží po změně, nemůžete mu pomoct.

Samotný Kristus řekl, že když člověk
položí ruku na pluh, měl by se dívat dopředu na brázdu, kterou
se chystá vyorat, a ne na tu, kterou už vyoral.


Přísaha uvaluje na člověka
těžkou zodpovědnost. Porušení přísahy může mít tragické následky.
Pokud však na druhé straně někdo nedodrží slib, zodpovídá
se jenom sám sobě.


„Jakmile nastoupíte na cestu poznání," pokračoval Kostas,
„začnete vědomě nést svůj kříž. Můžete také začít vědomě nést
kříž svých bližních."


zimela
11.07.2016

Strovoloského mága mi pod nos strčil Hornokrutsko/Bohouňovický ekvivalent Frankieho, co ruku k dílu přiloží (z oné trampské písně) a praktikujícího budhisty v jednom s tím, ať mr*ám obálku a přečtu si to...
Nuže, z obálky na mě vodnatým pohledem civí Ježíš, titulek nad ním hlásá Zázračný svět duchovního léčitele Daskala, zatímco v bodech nastíněný obsah pod ním slibuje astrální cestování, zázračná uzdravení, exorcismus, přebírání karmy druhých, Krista a neviditelné duchovní mistry s anděly a démony.
V tomto ohledu nezklame. Autor, zprvu nevěřící Tomáš (dohledatelný akademik a sociolog), následuje duchovního léčitele Daskala a je svědkem (ať už přímo, či zprostředkovaně) mnoha zázraků. Vymítají se nacističtí duchové, telekineticky ovládají družice, étericky znásilňují panny, nebo se vzpomíná na setkání s Ježíšem při výstupu na Golgotu. Taky o upírech se něco dozvíme.
Šamanský lektvar se vším všudy.
V strhujícím finiši se už ovšem tenhle svérázný mix novoplatónství, křesťanství a budhismu, když ne tématicky, pak přinejmenším alespoň rozbředlým užíváním vlastního pojmosloví, tak trochu zvrhává v parodii sebe sama, čímž v mých očích ztratil body i jako ryze manipulativní text, jehož účelem je trhnout nějakou tu kačku na vlně new age, která se k nám s z brusu novým miléniem opožděně dovalila.
Eh, fakt nevím co si o tom všem vůbec myslet. Je Frankie (ten, co mi mága půjčil) na hlavu? Věří tomu?
Možná. Je ale taky oblíbený a náramně spokojený. No, a ona nám kniha v podstatě říká totéž: Měj rád a budou tě mít rádi i ostaní. A pokud jsi nešťastný, můžeš si za to sám.
S takovými pravdami se lze hádat jen těžko.
A ještě jednu srandu si nechám; sice že všechny city a myšlenky jsou elementálové, kteří se po vymyšlení a procítění rozutečou ven, kde si žijí svým životem, mísí se s jinými elementály a dál působí na své původce i okolí. To je docela hezký. A tak nějak líp uchopitelný, než něco nazvat alkoholismem, hněvem, nebo třeba láskou.
S odřenýma vydříma ouškama jdu ještě za tři ***