Stroncium
Jiří Kulhánek
Nová kniha Jiřího Kulhánka je pochmurný příběh z pochmurné budoucnosti, kdy na Zemi žije víc mrtvých než živých, kdy lží je víc než obvykle a kdy ledu je mnohem víc než whisky.
Přidat komentář
No knihu jsem sehnal za skvělou cenu a je to moje 2 kniha od autora první byla Vyhlídka na věčnost, která byla skvělá. Tady jsem se asi do první čtvrtiny nudil pak přišel ten správný spád, ale posledních asi 50 stránek pro mě bylo nechci říct přímo utrpení, ale nebavili mě a konec mě taky moc nenadchl. Opět skvělé hlášky a narážky při, kterých jsem se většinou bavil hlavně jsem si užil část s vesmírnými zombíky a od čtvrtiny knihy docela dobrý děj, který mě bavil avšak za cenu, že některé pasáže nedávají smysl a a je to prostě míšmaš všeho. Na to, že knihu většina lidí bere jako jeho nejslabší mě to bavilo a určitě si to někdy až budu mít náladu zopakuji.
Pre mňa bohužiaľ zatiaľ najslabšia kniha, celkom podarené časti sa striedali so zmätkom, kde to bez vyššieho zámeru schytával z každej strany, a v podstate nesmrteľný vždy zázračne zregeneruje a celé sa to opakuje. Gastronomické fórky sa rýchlo objedia a žiadny ďalší humor tam nefunguje. Najskôr som si myslel ako to zachránil tým záverom, až kým som si uvedomil, že to vlastne nič nevysvetľuje, len tutlá očividné prešľapy v dejovej línii. Pre mňa ďalšie poučenie, že aj keď mám autora rád, netreba sa vždy vracať k jeho začiatkom. Tie tri sú k rešpektu k menu.
Překvapivě dlouhá brakovka. Docela mi vadí až překotné tempo, ve kterém se chvílemi ztrácím a musím se vracet, abych se ukotvil v ději. Trochu přibrzdit by neuškodilo, neustálá frenetická akce začíná ve 3/4 knihy poněkud nudit a neuvěřitelné regenerační schopnosti hlavního hrdiny dost "shazují" napětí, protože čtenář ví, že to náš hypersuperman vždycky rozchodí.
Tak takto pro mě opravdu není. Zbytečně moc akce která má repetitivní děj a tudíž se stává nezajímavou. Konec je překombinovaný a autor by se měl zaměřit jen na jedno téma ze sci-fi žánru a ne nacpat všechny možné sci-fi myšlenky do jedné knihy. Z mého úhlu pohledu 1 hvězda a tento autor už raději ne.
Kulhánek. To je pojem, který v České akční sci-fi scéně znají úplně všichni. Je dokonce tak známý, že jeho jméno se používá jako označení specifického žánru je to žánr, kde běží nonstop akce a stříkají hektolitry krve.
Stroncium je jedním z jeho pozdějších děl a je přijato trochu rozporuplně. Autor se tady odvázal a máme tady všechno od virtuální reality, zombíky, Mad Maxovské kanibaly (trochu zmrzlé) až po implantáty vylepšené lovce lidí. To je asi tak hlavní chyba Stroncia - je toho přece jenom moc. Autor by potřeboval dobrého editora, který by ho plácnul přes prsty dokázal ho pořádně nasměrovat. Nápadů má Kulhánek víc než dost, jenom by se potřeboval pořádně soustředit. Druhá slabina je finále, které je typicky Kulhánkovské autor tam na čtenáře nadšeně pomrkává stylem Myslíš že víš co je vlastně realita a svobodná vůle? Tenhle styl ukončení se hodí spíš do P. K Dicka než do téhle akčňárny.
Nicméně i přes to jsem si ro docela užil. Ulítlost dosahuje hranic new weird - což já miluju, pár horrorových scén taky dokážu ocenit a nakonec se těch skoro pět set stránek přečetlo skoro samo. Takže za mě tři krásné hvězda plus jedna extra za nostalgii.
To byla jízda. Sci-fi a postapo v té nejledovější formě. Longin Kandinsky je akční hrdina jako vyšitej. Všechno přežije a je jedno, jestli je na Zemi, Titanu nebo někde úplně jinde. To bude těmi hláškami, které stále pronáší nebo si je alespoň myslí. "Kdo někdy běhal v nízké gravitaci po ledu vyleštěném metanovým oceánem, ten přesně ví, jaké to bylo." "Protože teplota skokem klesla na mínus devadesát, motor se udiveně zakuckal, zato chlazení se prudce zlepšilo." Bavil mě děj, technika i lidi a to i tézetka. Ale nejlepší byla stejně čeština: "Řeřavějící trosky sice stále řeřavěly, ale už začínaly dořeřavěvávat."
Jedná se o prvního Kulhánka, kterého jsem přečetla. Děj je až nezvykle svižný a hlavně akční. To bude nejspíš tím, že autor téměř upustil od popisků postav, prostředí a rovnou se soustřeďuje na děj a to v "ich" formě. Spousta pasáží mi připomínaly některé scenérie z filmů: Hvězdná pěchota, Avatar, Total Recall, Univerzální voják, Horizont události, Vetřelci , Mad Max, Matrix. Kdo si román přečte, jistě pochopí, o co jde.
Součást Čtenářské výzvy.
Už jsem to četla hrozně dávno a je fakt, že po těch letech je to snad este lepší čtení.
"Znáte to:
jeden stoupá,
druhý padá,
jeden žije,
druhý umírá."
"Čtěte ϟtroncium."
Kdysi jsem přemýšlel, co znamená to hranaté žluté ϟ v nápisu ϟtroncium. Při čtení této knihy vám to dojde. Je to runa ϟowulo, která se nejvíce pojí se Sluncem. A že je slunce i ϟtroncium potřeba, protože děj se odehrává někdy v budoucnosti v další době ledové. Samozřejmě, že se jedná o postapo. Jenže základem je to, co se děje právě teď v současnosti. Tedy ne v naší současnosti, ale v té příběhové. A možná proto, že hlavní hrdina je na počátku trošku indisponován, může nám prvních několik kapitol připadat divných a zmatených.
Malá ochutnávka:
Při archeologickém průzkumu trosek předledových měst byly objeveny tuny poničených záznamových médií, a zaměstnancům Archeologického ústavu se je podařilo zčásti rekonstruovat. Proto už dlouho známe filmová díla předledové doby jako Star Wars, Matrix, Tarzan & Jane, Killhead, Alien versus Predátor, Spider-Man versus Predator, Ježíš versus Godzilla, Ježíš versus Adolf Hitler, Adolf vrací úder, Ježíš & Predátor versus Waffen SS, Tarzan versus Jane . . . v archeologické nomenklatuře se tomuto období říká Pozdní kultura versus filmů.
Ale když to vydržíte, zjistíte, že už vám to začíná zapadat. Hlavní hrdina to pocítí s vámi a konečně se to rozjede. To poznáte podle toho, že, dá se říci, začne sranda. Hlášky začnou střídat hlášky a hlavní hrdina je najednou, přemýšlivější a začne lítat z průseru do průseru. (Ono to ve stavu beztíže ani jinak nejde) Všechno začne být tak nějak divočejší a šílenější. To, co zažijete, se těžko popisuje a ještě hůř se tomu věří. Ale věřte, že si to užijete, jste přeci hlavy vykutálený, no ne? Jak řekl hrneček: "Tak že víte, do čeho jdete." A co nenajdete na umírající planetě Zemi, musí být ve Vesmíru. To už hrneček neřekl. Tak že hurá na Saturn, respektive na Titan a . . .já se vrátím.
Citát: Když se do hodiny neozvu, napište mi hezkej nekrolog.
A ani snad nebudu připomínat scénu koupající se hlavy na Titanu. Respektive plave v moři něčeho jako špinavý kapalný metan. Já vím, vidět hlavu plavat je divný přirovnání, ale . . . ty její kecy kolem . . . Jednomu by se z toho zatočila hlava. A také jsem si všiml, že křehkost některých kapitol organicky kontrastuje s výmluvným sakrastickým podtextem jednotlivých scén. Dávám pět ϟtronciových Hetešáků a jdu si dát ŠVÁBÍKA, chlazeného. Vím, ale já nemůžu odolat. Svobodná vůle, svobodná volba. Svobodná střeva.
( ϟ ƸӜƷ ϟ ƸӜƷ ϟ ƸӜƷ ϟ ƸӜƷ ϟ ƸӜƷ )
Citát: Milion lidí do zadku nenakopeš ani za deset let, ale ukecáš je za deset minut.
Myslela jsem si, že tuto knihu budu hodnotit velmi negativně, četla jsem ji strašně dlouho, musela jsem od ní odcházet, abych ji nakonec přečetla za pár dní. Mě začátek bavil, to byl typický Kulhánek, krev jen stříkala. Potom mi to přišlo ale tak šíleně překombinované, že jsem myslela, že knihu ani nedočtu. Pak jsem si řekla, že zrovna Kulhánek si nezaslouží být nedočten, a najednou mě to chytlo. A tuším, že za to mohla hlavní postava. Pro mě je to navždy Tobiáš z Nočního klubu, který jsem četla jako první, ale to vůbec nevadí. Miluju ten jeho humor, poznámky "pod čarou", opravování sebe sama. K. navíc v tomto díle nenechává na ničem a nikom nit suchou (taková Britney mě fakt pobavila). Spousta detailů mi unikla, obávám se, že ze zápletky jsem se úplně nevymotala, ale nevadí mi to. Jednou se do toho pustím znovu.
Jediná kniha, u které se mi kdy stalo, že jsem si myslel, že vše chápu, a po druhém přečtení o pár let později jsem si s obrovským překvapením uvědomil, že to končí úplně jinak, než si pamatuji. Konec je totiž sice poměrně jasně avšak presto skrytý mezi řádky.
Myslím, že hodne lidí to přehlédne, pokud nevěnují pozornost detailům a myslí si, že je vše přesně tak, jak je to tam napsané.
Pokud vás konec zklamal, zkuste si knihu přečíst znovu. ;)
Možná vám dojde, že vše je trochu jinak, než se zdá, a že kniha hezky navazuje na další díla z autorovy tvorby.
V prvé řadě musím zmínit, že Kulhánek není můj oblíbený šálek kávy. Nejsem jeho fanda, jeho knihy mi často přišly jako přílišný fantasmagorický bordel, který nabízí hektolitry krve, notnou dávku brutálního humor, ale tím to obvykle hasne. Ale Stroncium mě k mému vlastnímu údivu vážně bavilo.
Nenechte se mýlit, on to opravdu je neskutečný bordel, ze začátku až tak velký, ze si říkáte, co já to zase čtu za zhovadilost. Humor občas tak debilní, že se tomu ani nejde nesmát. Hrdina, co by holýma rukama naprocoval Chucka Norrise na řízečky a řežba taková, že ani ten nejbéčkovější akční film by se za to nemusel stydět.
Světě div se, ale ono to jako celek vážně ladí a funguje. Je to přesně taková ta nápaditá kulervoucí jízda - s vícero zákoutími, která vás nenechá vydechnout, knihu zhltnete a ještě se u toho královsky pobavíte. Naprostý bizár, ale rozhodně ho zkuste. :)
Celou Kulhánkovu tvorbu jsem zhltnul během pár měsícu a u této knihy moc nerozumím nízkému hodnocení. Teda, úplný začátek byl, aspoň pro mě, extrémně zmatený a nepřehledný a konec byl zase docela uspěchaný, ale jinak je to Kulhánek v nejlepší formě.
Létající hlava okolo Titanu je něco opravdu šíleného ale stojí to za to...A rozhodně doporučuju přečíst 2x!!
Pár úvodních stránek jsem si říkal co to má jako znamenat. Postupem času jak se příběh rozvíjel jsem knize přišel na chuť a dál už to jelo jako po másle. Ke konci už to byla jedna velká krvavá akční jízda par excellence, která se jen tak neomrzí. Prostě typický Mistr Kulhánek. Konec, který si může člověk vyložit jak se mu zlíbí, se mi moc líbí a člověk se po přečtení aspoň zamyslí.
prvá polka knihy naozaj výborná , svet ktorý Kulhánek popísal by si zaslužil aj filmové stvárnenie , druha polka a záver neurazili , nad knihou som ešte par dni premyšlal ako to cele autor myslel
Štítky knihy
vesmír zombie apokalypsa české sci-fi sci-fi česká fantastika
Autorovy další knížky
| 2002 |  Noční klub. Díl první |
| 2011 | Vyhlídka na věčnost |
| 1996 | Dobrák |
| 1995 | Vládci strachu |
| 2003 | Noční klub. Díl druhý |
Kniha Stroncium je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 1 596x |
| Čtenářské výzvě | 37x |
| Doporučených | 80x |
| Knihotéce | 409x |
| Chystám se číst | 93x |
| Chci si koupit | 28x |
| dalších seznamech | 4x |
Jiří Kulhánek a jeho knihy jsou moje srdcovka, většinu z nich mám už od pradávna, a čtu je opakovaně a vždy jsem z nich znovu a znovu nadšený. Stroncium jsem už kdysi četl, ale nějak mi to nesedlo, tak si z něj nepamatuji víc než prvních pár kapitol (dočetl jsem ho tenkrát vůbec?).
Tentokrát jsem se do něj zakousl - a mám z něj trochu rozporuplné pocity. Na jedné straně je to Kulhánek tak jak jej máme rádi, se vším všudy - nepřetržitá akce, spousta krve, nábojů. Ale zde je toho i dost navíc - ať už virtuální realita, vesmírné lety (včetně vesmírného letu bez jakéhokoliv vybavení hlavního hrdiny), a hlavně spousta veletočů v příběhu - což ostatně dokazuje posledních pár stránek, kde hlavní hrdina celý svůj život shrnuje. Co ale musím rozhodně vyzvednout je několik velmi zajímavých myšlenek - ta která mi hloubá v hlavě úplně nejvíc je "virtuální realita v simulovaném režimu neustálého boje, kde vědci přicházejí s novými vynálezy, které jsou následně využitelné v real-life světě". Z pohledu roku 2024 a rozmachu AI - zde byl Jiří Kulhánek vyloženě vizionář, a mám pocit, že do pár let se podobného typu výzkumu rozhodně dočkáme....
Takže - když tak nějak uzavřu - pravděpodobně si Stroncium v budoucnu přečtu, ale nebudu se k němu vracet tak často, jak k ostatním Kulhánkovým knihám. Stále je to ale Jiří Kulhánek, takže méně než 4* to nebudou...