Středa nám chutná
Iva Procházková
https://www.databazeknih.cz/img/books/60_/60269/streda-nam-chutna-60269.jpg
4
98
24
Příběh o dětech z neobyčejného dětského domova Slunečnice, kde vládne hodná paní ředitelka Pralinka, a co je nejdůležitější - kde jsou děti šťastné.
Přidat komentář
Naprosto báječná knížka o prosté (nejen dětské) radosti ze života. O tom, jak je důležité být sám sebou, žít svobodně a šťastně, jednoduše a přirozeně, bez předsudků a honu na mety a metály, o individualitě a vnitřní kráse každého z nás, o umění žít plně a bez hodnocení a pomeřování sebe i druhých. Výživná chuťovka s obrovským přesahem.
Knížka, kterou jsme četli ve čtvrté třídě. Knihu si pamatuji i po 20 letech. Je pravdou, že název jsem mnohokrát za tu dobu zapomněl, ale děj a myšlenku mám v hlavě stále. Vřele doporučuji ke čtení všem dětem na prvním stupni.
Ke splnění ČV2020 mi chyběl jen jediný bod a to kniha, která má v názvu den v týdnu. Přesto, že jsem koukla na žebříček i diskuzi, žádná mě nezaujala, až na tuhle. Sice to je příběh pro děti, ale já se za to nestydím! Příběh je suprový a má skryté poselství i pro nás dospělé.
Mám doma hromadu dětských knih, často jen kvůli tomu, že jsou v nich krásné ilustrace... A když jsem pátrala v policích po knížce s názvem dne v titulu, padla mi do oka tato. A sotva jsem začala číst, začala jsem se "tlemit" radostí nad úžasným příběhem a krásnými obrázky a nepřestala jsem, dokud jsem ji nedočetla. Příběh o odložené holčičce, které rostou na hlavě jablka, co rozdávají lidem radost, je prostě kouzelný... a o to víc posílil moje přesvědčení, že každý dospělák by si měl od času přečíst knížku pro děti. Tahle se mi odteď vybaví pokaždé, když budu péct jablečný závin, což je teď na podzim docela často a nejenom ve středu... :-)
Ke knížečce jsem se dostala jen díky čtenářské výzvě. A jsem za to moc ráda. Přináší zajímavé moudro, které mě oslovilo víc než bych čekala. Jako bych se měla možnost vrátit do dětství, kdy největší radosti mi bylo lezeni po stromech, brodit se potokem nebo hrát schovku ve vysoké trávě. Opravdu moc pěkná knížka
Pro děti od 5 let.
Iva Procházková je skvělá spisovatelka, která umí velmi dobře využít poetičnost a malebnost českého jazyka. Příběh se mi proto moc dobře předčítal nahlas.
Začátek pro mě byl dost těžký, děti to tak neberou, ale pro mě je naprosto nepochopitelné, aby někdo opustil miminko. Také mě trochu mrzí, že nový pan ředitel nezůstal a "nepochopil". Škoda.
Nádherná dětská kniha plná radosti a spokojenosti. Dětmi se dá určitě pochopit mnoha způsoby a musím říct, že je velice milá a příjemná. Velikost písmen je spíš pro menší děti, ale i starším se určitě bude líbit. Ilustrace od Denisy Wagnerové jsou krásné, barevné a příběh dokonale doplňují. Části knihy určitě použiju jako procvičování porozumění textu.
Kniha se mi moc líbila. Hlavně ta část, kdy paní ředitelka omarodila a děti dostaly nového pana ředitele, který si myslel / jako každý správný chlap /, že když to vezme do ruky on, bude všude super pořádek. On taky byl. Ale děti nebyly šťastné a ani jablka nerostla. A tak když se jim Pralinka vrátila a všechno se vrátilo do starých kolejí, středa jim zase začala chutnat. Nu, počtou si velcí i malí.
Milá knížka pro děti, jednoduchý příběh a přitom vcelku zábavný. Doporučím ji svým neteřím :-)
Knihu jsem si zvolila hlavně kvůli čtenářské výzvě, popravdě mi padla do oka její obálka a když už jsem byla v knihovně, tak jsem si ji půjčila (i když je to knížka pro děti). Kniha je psaná jednoduše, je tedy vhodná pro mladší čtenáře. Navíc jsou v knize nádherné ilustrace Denisy Wagnerové.
Přečteno do Výzvy, jinak bych raději přenechala mrňatům. Taková bláznivá pohádka. Strašně mě na ní vadilo, kde rostla jablka. Za to, že byla Cilka tak hodná, milá, trpělivá, usměvavá a .. tak čtyři hvězdičky.
Co je důležitější... Co dělá děti šťastnými nebo co si myslíme, že dělá děti šťastnými? Cilčina jablíčka poradí.
Občas stojí za to si přečíst i pohádku a to proto, že v pohádkách se skrývá spoustu pěkného a poučného.
Knihu jsem objevila před nějakým rokem v naší knihovně, ráda ji pro její optimismus a laskavost doporučuji dětem a opět jsem se do ní s radostí začetla.
"Jsi sám se sebou spokojen, Františku?" To je věta, kterou kárám svého syna, ač se vůbec nejmenuje František. A oba si v ten moment vzpomeneme na knížku, z níž jsem si citát vypůjčila, hlavně na tu pohodu, která z ní při našem společném čtení doslova tryskala. A jelikož máme tuze rádi jablečný štrúdl neboli závin, hned bychom Cilku adoptovali!
Iva Procházková je pravou dcerou svého otce a její knížky patří k tomu nejlepšímu, co bylo v naší dětské literatuře napsáno. Asi proto se tak obtížně shánějí a my jich v naší školní knihovně máme jen pár . . .
Štítky knihy
dětské domovy tolerance pro děti od 6 let
Autorovy další knížky
| 2006 |  Myši patří do nebe |
| 2011 |  Uzly a pomeranče |
| 2006 | Únos domů |
| 2009 | Nazí |
| 2014 | Muž na dně |
Kniha Středa nám chutná je v
| Přečtených | 143x |
| Čtenářské výzvě | 51x |
| Doporučených | 8x |
| Knihotéce | 12x |
| Chystám se číst | 25x |
| Chci si koupit | 6x |
| dalších seznamech | 3x |
(SPOILER) Po pravdě, první půlka knihy mě nenadchla. Humor se mi zdál křečovitý a rozhodla mě ledabylá zmínka o pohlavcích, herdách do zad a kopancích do zadku od dospělých dětem (jde o dětský domov). V půlce knihy přichází na scénu organizovaný ředitel Šeda a kniha začne být velmi zajímavá. Pan ředitel má spoustu dobrých vlastností, ale s organizací a racionalizací to kapku přehání. Nejde ale o karikaturu, portrét je jemný a vlastně ambivalentní, nejednoznačný. Reakce dětí na nová opatření pana ředitele je deprese. Možná bych i tuto část lehce zrelativizovala: jsou typy děti, kterým by Šedův styl mohl vyhovovat více. Dalším tématem je Šedova potřeba mít vše zaškatulkováné, znormalizované, pokud možno u všech dětí stejné. To je asi jasně devastující vlastnost, tady není relativizace třeba. Na konci se vrací původní vedení a nastolí opět režim, ve kterém se sice občas spontánně bijí děti, ale zase je jim ponechána značná svoboda a i nepochopitelné projevy u nich jsou vítány a zužitkovány k všeobecnému dobru, nikoliv zkoumány a odstraňovány. Tohle poselství o příznivém přijetí "podivnosti" u druhých (tedy vlastně o toleranci) se mi zdá hodně dobré. Celkově je u knihy hodně nad čím přemýšlet, přestože myšlenkově není podle mého názoru úplně dotažená. Malinko více zkoumání a předběžného promýšlení tématu by ji dovedlo k dokonalosti.