Stráž u mrtvého
* antologie , Marie Švestková
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/48814/bmid_straz-u-mrtveho-Fi2-48814.jpg
4
118
20
Antologie povídek označovaných jako hrůzostrašné – předchůdců hororu vybraných Marií Švestkovou z děl různých autorů z přelomu 18. a 19. století a doplněné krátkými medailonky o jednotlivých autorech a 24 ilustracemi Josefa Hochmana dobře navozujícími atmosféru děsu.
Přidat komentář
Velmi kvalitní výběr povídek. Musím uznat, že žádná nebyla vyloženě špatná. Nejlepší za mě Vlkodlak. Jedná se o počátky hororového žánru, proto nečekejte žádný komerční brak současnosti, který je jenom o krvi, monstrech násilí a akci. Zde je důraz naopak na atmosféru, tajemno, nadpřirozeno a smrt.
Tento měsíc jsem přečetla (nebo si poslechla) několik povídkových sbírek a tato z nich byla jednoznačně nejlepší. Možná mě trochu ovlivnilo, že je i výborně načtená, ale byla jsem překvapená, jak mě to bavilo. V 19. století ještě většina opravdu slavných autorů uměla psát. Přesto se mi líbila jen tzv. "menší polovina" povídek.
Posloucháno jako audiokniha. Knihu namluvil úžasný Richard Honzovič ( miluju mužský chrapláky), který dal díky svému hlasu povídkám nádhernou atmosféru. Jedná se o soubor 12 hororových povídek plus doslov ve kterém jsou jednotlivé povídky stručné popsány a za mě doslov super na to, že je normálně nečtu tak tenhle nemá konkurenci. Knihu dala dohromady a sepsala paní Marie Švestková ovšem jednotlivé příběhy jsou od zahraničních spisovatelů. V doslovu je řečeno, že se jedná pohádky pro dospělé, tudíž není jasné jestli se opravdu staly nebo byly smyšlené, to už ví jenom sami autoři. Strašně se mi líbila ta atmosféra jednotlivých příběhů, u některých víc, u některých míň ale celkově za mě super. Prosím víc takových povídkových audioknih.
Nejlepší povídky 5* - Vlkodlak, Co vyprávěla stará chůva, Příšerný ženich, Stráž u mrtvého a Neodbytný duch plus samozřejmě doslov :-) Ostatní povídky bych hodnotila na průměrný 3*
DOPORUČUJI !!!
Miluji povídkové knihy. Obzvlášť, jde li o horory. Knihu doporučuji každému, kdo si se svým čajem o páté v dekadentním salónku rád vychutná i trochu té klasiky.
Nejvíc se mi líbila povídka „Co vyprávěla stará chůva“ z pera Elizabeth Gaskell, která je taky právem považovaná za její nejlepší strašidelnou historku. Zaujalo mě i „Vyprávění o síle odpudivé“, ale ostatní mě minuly. Nebyly vyloženě špatný, spíš na mě divně působil postarší jazyk a styl vyprávění. Nato, že je knížka jako nic, měla jsem ji rozečtenou hodně dlouho.
Fakt je, že čím jsou povídky kratší a je jich víc najednou, rychle je zapomínám. V paměti mi uvízne jen hrstka a proto je tak nevyhledávám.
Tuto sbírku povídek jsem četl poprvé někdy po jejím vydání, od té doby se k ní občas vracím s tím, že pro mne zůstává příjemným čtenářským zážitkem.
Uff, čteno po letech od prvního přelouskání, a bohužel šlo o dost drsné vystřízlivění. Z tuctu 12ti povídek, stojí za přečtení asi čtvrtina. A to: HISTORKA ŠUMAŘE WILLIEHO - zdařilý pokus o vykreslení atmosféry pekla, SKOKAN - příspěvek klasika žánru, na místo obvyklých snových a leckdy úsměvných povídek, čtenáře při této nepříjemně zamrazí v zádech, ŽENA ZE SNU - atmosféra, atmosféra, atmosféra a zbourání klasické šablony duchařské povídky, STRÁŽ U MRTVÉHO - klasika všech horrorů, která je i letech od vydání stále čtivá jako v době prvního zveřejnění. Zbytek sbírky bohužel tvoří slabé duchařiny a když už je třeba povídka docela povedená (VLKODLAK), kazí vše uspěchaný závěr.
Podle mého názoru výborná antologie, líbily se mi všechny příběhy, jeden vedle druhého ;-). Spoustu z nich jsem znala z rozhlasových zpracování - jednalo se například o povídky Vlkodlak, Neodbytný duch, Rappaciniho dcera nebo Historka šumaře Willieho. Mají tu správnou atmosféru, a proto knihu jako celek oceňuji hodnocením nejvyšším :-).
V dnešní době povídky už nepříliš strašidelné, ale nejvíce se mi líbila Co vyprávěla stará chůva.
A pak že je horor pokleslý žánr. A přitom Hawthorne, Scott, Dickens. Ano, až na výjimky vlastně nejde o hororové povídky v dnešním slova smyslu, spíše o pochmuré příběhy, mnohdy s nějakým moralizujícím obsahem (např. Co vyprávěla stará chůva nebo Neodbytný duch - v Zeleném děsu je tato povídka pojmenována jako Pronásledovatel). Ovšem právě jejich důraz na svědomí bývá velmi silný a účinný nástroj k tomu, aby se po jejich přečtení člověk necítil příjemně (rozhodně účinnější než laciné prvky většiny současných hororů - opět až na výjimky). Díky tomu, že autory jsou většinou literáti první kategorie, nechybí kvalitní psychologická propracovanost postav a zajímavý obsah, včetně svědectví o své době.
Knížka obsahuje zdařilé i méně povedené povídky (třeba u "Příšerného ženicha" je nespíš kvalita dost ovlivněna zvláštním překladem..). Fanouškům hororových povídek by jistě neměla uniknout, ale mně osobně se třeba výbory "Tichá hrůza" či "Lupiči mrtvol" líbily více.
Už soupis autorů láká, aby člověk vzal tuhle sbírku do ruky. Když k tomu ještě připočtete skutečnost strašidelných příběhů z doby počátků žánru hororu i povídky jako takové, pak již můžete s jistotou předpokládat hodně příjemné čtení. Jistě si každý přijde na své. A abych podtrhl svoje top, jsou to záležitosti z pera Angličanů. Ať už se jedná o děsivě lidský "Smuteční závoj" Dickensův, klasický, ovšem nádherný, duchařský příběh "Co vyprávěla stará chůva" od Beth Gaskellové a nebo Marryatův z legend vystupující "Vlkodlak" či Stevensonův "Markheim" vedoucí rozhovor s vlastním svědomím.
Nejvíce se mi z tohoto souboru líbily povídky Rappacciniho dcera a Příšerný ženich.
Příběhy se mi líbily, u některých mi trochu trvalo, než jsem se do nich začetla, ale celkově se mi kniha moc líbila.
Náhled do prapočátků horrorové (tehdy ještě strašidelné nebo hrůzné) literatury a jejího základního kamene - povídky. S tím se trochu pojí to, na co v závěru doslovu upozorňuje samotná editorka antologie Marie Švestková: "k strašidelným a hrůzným povídkám, zvláště těm starším, je třeba přistupovat s jistou shovívavostí." A přesně o tom to je. Klady této antologie bych rozhodně nehledal v kvalitě a originálnosti zařazených povídek. Neznamená to, že nejsou dobré, některé z nich dokonce výborné, znamená to jen to, že témata, která propírají a na jejichž bedrech se jejich prostřednictvím rodila hrůzostrašná povídka, již dnes mohou dnes působit již vyčpěle, obzvláště, připočteme-li k tomu dobový styl vyprávění. Přesto, taková RAPPACINIHO DCERA, SMUTEČNÍ ZÁVOJ, SKOKAN (a to mě Poe zrovna dvakrát nebere), CO VYPRÁVĚLA STARÁ CHŮVA nebo nejlepší povídka antologie VLKODLAK, patří k velmi kvalitním povídkám nejen svého žánru. Ke slušnému průměru se pak řadí valný zbytek povídek (HISTORKA ŠUMAŘE WILLIEHO, MARKHEIM, ŽENA ZE SNU, STRÁŽ U MRTVÉHO nebo vlastně nestrašidelný PŘÍŠERNÝ ŽENICH. Z konceptu antologie trošku vybočuje zajímavá, trochu čapkovská a až se mi chce napsat haškovská, komediální sci-fi VYPRÁVĚNÍ O SÍLE ODPUDIVÉ. Naopak, velmi mě zklamal sheridan Le Fanu se svým poměrně nezáživným a nudným NEODBYTNÝM DUCHEM. Bude-li se na knihu nahlížet z pohledu současného horroru, pravděpodobně neobstojí. Její krása však spočívá právě v tom, že je ten pohled třeba trochu natočit. Každopádně, kniha má v žánru své místo, svůj důvod, své opodstatnění a neměla by chybět v žádné hororrové knihovničce.
Výborná antologie klasických hrůzostrašných příběhů. Vřele doporučuji všem,kteří mají rádi "tichou hrůzu".
Povídky téhle antalogie nejsou horory v pravém slova smyslu, pocházejí z "prehistorie hororu" a spíš je možno je řadit ke strašidelným. jsou poplatné době svého vzniku, přesto ale stojí za přečtení díky zvučným jménům některých z autorů.
Štítky knihy
povídky hororové povídky antologie hororu
Část díla
- Bílý vlk z pohoří Harz / Vlkodlak
- Co vyprávěla stará chůva 1852
- Dcera Rappacciniho / Rappacciniho dcera 1844
- Historka šumaře Willieho 1824
- Markheim 1885
Kniha Stráž u mrtvého je v
| Přečtených | 146x |
| Čtenářské výzvě | 7x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 104x |
| Chystám se číst | 25x |
| Chci si koupit | 7x |
| dalších seznamech | 4x |
Slabší 4* 65%
Vyslechla jsem audio.
Nejvíce se mi líbily povídky Vlkodlak, Strašidelný ženich, Žena ze snu a Neodbytný duch.
Polovina povídek rozhodně nebyla strašidelných.