Strach má velké uši

Moje oblíbená kratochvíle, jak si zkrátit čekání na vlak je brouzdat na nádraží po knihkupectví a pročítat dětské knihy (stihnu je přečíst a zároveň se můžu pokochat krásnými ilustracemi).
Krásně ilustrace splněno, příběh.... ehm, začátek by šel, druhá polovina, jakože cože? Pokud to měl být pro děti (či pro mě) nějaký návod, tak nevím nevím.

Pro děti 3+.

Ilustrace jsme si s dětmi užívali hodně, ale příběh už tak moc ne. Příběh měl zajímavý a dobrý námět, ale "řešení" problému se strachem mě vyloženě zklamalo.

U nas se pribeh fakt libil. Syn vydrzel poslouchat az do konce a hovorove vyrazy ho rozesmivaly. Tematicky si u toho rodic trochu rezignovane vzdychne, ale co uz. Kdyz se to libi a nechaji si to predcitat, tak to je prece super.

Ilustrace moc moc pěkné, ty jsem si užívala. Ale příběh trochu pokulhával. Ze začátku to bylo fajn, ale ke konci to byla směska všeho možného a bylo to takové splácané.

Před spaním jsme si se synem přečetli tuhle roztomilou knížečku na jedno krátké povídání. Má to nápad (třeba v bublině obrácený text, ale jak to číst, než obráceně, když visíte z větve hlavou dolů, že?) a humor, líbilo se nám to.

Jejda pohádka, jejda rozpaky, jejda takové nedovařené... Ještě by to chvilku chtělo a taky dosolit a dopepřit.

Ilustrace super, příběh se mi líbil. Překombinovaný mi nepřijde, je třeba to brát jako příběhy dva, dva různí hrdinové, dva strachy, jeden ho překoná dřív, druhý později. Jedinou výhradu bych měla k textu v komiksových bublinách - jsou často pro čtenáře vzhůru nohama (i když vzhledem k ilustraci dávají smysl) a špatně se čtou.

Dost zklamání. Miluju Komářiny ilustrace, ale ten příběh je tak překombinovaný... Text v komiksových bublinách vzhůru nohama je skvělý nápad, ale zaniká vlivem dalšího textu na stránce... Velká škoda.