Stopy města

01.04.2023

Kniha se mi líbila, popis života v Oslu těsně po válce byl moc zajímavý, místy mi přišly náročnější ty popisné pasáže. Člověk bez místní znalosti se v popisu uliček, náměstíček apod. dost ztrácí. Zápisy ze schůzí červeného kříže skvěle dokreslovaly atmosféru doby. Dvojice kamarádů Jesper a Jostein mě dojímala, bylo to moc fajn. Sice možná pro někoho pomalejší a bez větších zvratů a dramat... ale já mám takové čtení moc ráda.

05.05.2022

Román, který ve své zdánlivé všednosti tolik skrývá - rány z války, snahu o to být skvělý rodič, problém s pravdomluvností až na kost i zatracené hledání lásky a štěstí.

02.12.2020

Na čtení této knihy jsem se velmi těšila a možná protože jsem měla velké očekávání, tak jsem byla zklamaná. Příběh byl poutavý, ale někdy až zdlouhavý. Největší problém jsem měla se zápisy z Červeného kříže, které jsem už od poloviny knihy prakticky nečetla.

09.11.2020

Velmi krásný román o osudech obyčejných lidí se všemi dramaty, které s sebou přináší každodenní život. V centru dění stojí jedno (ne)obyčejné manželství postavené před jednu velkou životní zkoušku, zároveň se ale seznámíme s mnoha dalšími postavami, jejichž životy jsou citlivě propletené jako pavučinky láskou, soucitem, přátelstvím nebo také zradou a sobectvím.
Spisovatel dokáže bez zbytečně hrubých scén a zvratů zázračně připoutat pozornost a bylo mi fakt líto, že kniha nemá více stran.

12.09.2020

Zpočátku mi to přišlo zdlouhavé, náročné na pozornost. Ale postupně si mě Maj, Margaret a hlavně Jesper a Jostein (i jejich tátové) doslova omotali kolem prstu. Skvělý byl i učitel (Ne)štěstí nebo italský pianista, podobně jako doktor Lund, vlastně je tu spousta zajímavých postav. Určitě to není hit roku, ale tohle vyprávění má své kouzlo (pro mě určitě větší než Geniální přítelkyně, o nichž se zmiňuje komentář ladyka).
Přesně jak se píše v předešlých komentářích - obyčejný a poklidný poválečný život, ale v osudech všech postav je znát, že každý máme své trápení a ne každý se s ním dokáže vyrovnat. Informace ČK vypadají nudně, ale i z nich se dozvídáme mnoho o tehdejší době. A už zmiňovaný skvělý překlad Jarky Vrbové činí z téhle "nudné poválečné historie" zajímavý zážitek.

"Jesperovi se zdají sny. V jeho snech se nic neděje po americku s nadhledem. Jeho sny jsou absolutní. Pokud se Jostein přesune do školy plné ticha, zůstane v jeho lavici osamělost, a ta se na Jespera den co den nalepí. Osamělost má také otce řezníka."

19.06.2020

Nenechte se odradit trochu zvláštně lyrickým prologem. Následné vyprávění dosahuje kvalit Polovičního bratra a čtenáře rychle vtahuje do děje. Zápisky ze schůzí Červeného kříže mohou chvilku působit rušivě, ale z mého pohledu nenásilně dokládají témata a přístupy tehdejší doby, takže je doporučuji nepřeskakovat :-). Komorní příběh s přesahem a navíc chystaným pokračováním...

01.05.2020

Po delší době konečně knížka, na kterou jsem se každý večer těšila, komentáře zde ji dobře vystihují. Úvod - první kapitola - mě ještě moc nestrhla (přiznávám, že i zápisy ČK na konci kapitol, jsem také vždy jen přelétla), ale potom se to krásně rozvinulo. Několik postav, rodina, doba po válce, malý kluk, který je trochu jiný a město Oslo s uličkami, kopci, atmosférou... Autor píše přesně tak, jak to mám ráda, hrdinové jsou obyčejní, chybující, uvěřitelní a ráda jsem je sledovala v jejich osobních příbězích. Těším se na další díly, snad tam bude opět Maj a paní Viková, byly mi blízké. (Znovu jsem si přečetla prolog - a teď, po přečtení celé knihy, už ho vidím v lepším světle, nenechte se odradit).

16.02.2020

Krásná kniha, jejíž děj velmi poklidně plyne... Citlivé vykreslení příběhu jedné obyčejné rodiny žijící na konci 40.let v Oslu. Příběh malého chlapce, z dnešního pohledu zřejmě autisty, a jeho rodičů, je popsán bez zbytečného patosu a kudrlinek. Přesně tak, jak život plyne, s jeho drobnými radostmi i situacemi, se kterými je potřeba se vypořádat. Pan Christensen toto umí výtečně. Jeho romány jsou zdánlivě o obyčejných věcech, ale obvykle se za nimi skrývá něco hlubšího.
Pokud se panu spisovateli podaří dodržet slovo a dokončit celou zamýšlenou trilogii, budu mezi prvními čtenářkami dalšího pokračování.

15.02.2020

Na mě kniha působila jako taková severská variace a la Geniální přítelkyně. Ne že by toho měly dějově nebo stylově až tak společného, to nikoli...Stopy města nejsou tak živelné a horečnaté, spíše poklidné a komorní, ale dokázaly zvláštně chytit za srdce právě jako GP a vtáhnout vás do atmosféry města, doby...bylo to velmi lidské, místy až niterní vyprávění o každodenních osudech obyčejných lidí. Páteř příběhu tvoří jedna rodina,ale s ní jsou zdánlivě tenkými nitkami propojeni další obyvatelé místní komunity. Velmi se těším na další díly a doporučuji!

23.09.2019

Velmi citlivě napsané vyprávění z každodenního života se všemi jeho nuancemi a drobnými odstíny. Malé a velké události ze života, které se vás dotknou nezávisle na své velikosti. Lidsky popsané postavy, se kterými soucítíte. Mistrný styl (zaujalo mě přesouvání pohledu z jedné postavy na druhou). A dokonalý překlad J. Vrbové. Krásná knížka k lehkému rozjímání.

21.08.2019

Odtažité poválečné Oslo, kde se odehrávají lidská mikrodramata. Drobné denní události, které dokážou udělat radost nebo ji zmařit, nepochopení, odcizení, nevyslovená přání a frustrace. Stopy města jsou intimní výpovědí, která plyne neúprosně ke svému konci.
Ne každému Stopy města sednou, ani já bych podobné knihy nedokázala číst pořád, brzy bych měla stejně pochmurnou náladu, jako se zdá zde popisovaný život. Přesto je to něco, co každý z nás zná z vlastního života.

20.07.2019

Oslava města Osla ve výborném románu Lars Saabye Christensena. Na pozadí poválečných událostí rozehrává autor příběh jedné běžné rodiny a jejího okolí. Zdálo by se to fádní, ale on vystavěl skvělý příběh s mnoha zajímavými postavami, které se vám zaryjí hluboko pod kůži. Je skvělé procházet Oslem a sledovat místní hemžení. Christensen to umí s jazykem, čtenáře provádí knihou zlehka, jeho pozornost nenechá ani na chvíli utéct od příběhu. Perfektní je, jakým stylem si předávají otěže jednotlivé postavy, které se průběžně chápou děje. Těším se na pokračování. 4 a půl.

19.07.2019

Zase se mé hodnocení blíží téměř k pěti hvězdám - text nezapře severský původ, a to nejen místem děje. Vyprávění je vyčkávací, náznakové (jak ostatně můžeme od názvu očekávat) a na všem leží lehký opar nejistoty, strachu a do jisté míry cizoty. Všichni po něčem touží a neřeknou, všichni jednají z ohledů na druhé, aniž by věděli, co druzí potřebují... a tím vším proplouvá Jesper, nejspíš mírně autistické dítě, které vidí hudbu. Už jen kvůli němu se pustím asi i do dalších dílů.